,,Co tu děláte?" zeptal se Ron, když se za knižními policemi vynořili Fred a George.

,,Hledáme vás," řekl George, ,,McGonagallová s tebou chce mluvit, Rone. A s tebou taky, Hermiono."

,,A proč?" podivila se Hermiona.

Zároveň si však v duchu oddychla, že za nimi nepřišli kvůli její nezodpovězené otázce.

,,To nevím, ale moc přívětivě se netvářila," odpověděl Fred a pak se na Hermionu nepatrně ušklíbl.

,,Máme vás přivést k ní do kabinetu," dodal George.

Ani Ron a ani Hermiona absolutně netušili, co by jim tak jejich profesorka mohla chtít.

,,Sejdeme se ve společenské místnosti," řekl po chvíli ticha Hermiona k Harrymu a pak se společně s Ronem zvedla od stolečku, ,,vezmi s sebou všechny knížky, co pobereš, jasný?"

,,Dobrá," hlesl rozpačitě Harry.

,,Tak už pojďte," pobídl Hermionu a Rona Fred.

Všichni čtyři se tedy vydali pryč z knihovny a pak ke kabinetu jejich kolejní.

,,Jestli to je jen nějaký váš další žert, tak si mě nepřejte!" varoval se zdviženým prstem své bratry Ron.

,,Není, uvidíš," řekl mu na to George.

I tak však Ron nepřestával po obou dvou házet podezřelé pohledy.

Netrvalo to dlouho a stáli před dveřmi kabinetu profesorky McGonagallové. Hermiona nedočkavě zaklepala. Když se dveře otevřely, naskytl se jim pohled na několik lidí. Před profesorkou McGonagallovou, Brumbálem, Ludou Pytlounem a ministrem kouzel Skrkem, kteří stáli na pravé straně kabinetu, nesměle postávaly Cho Changová a Fleuřina sestra Gabriella.

,,No konečně, už na vás čekáme," pronesla McGonagallová s pohledem upřeným na nově příchozí.

,,Frede, Georgi, děkujeme, že jste nám je přivedli, teď už můžete jít," ujal se hned po ní slova Brumbál a vděčně na dvojčata kývnul hlavou.

Oba zrzci tedy značně neochotně opustili kabinet. Doufali, že když už je nechali dělat ze sebe poslíčky, prozradí jim alespoň, o co šlo. To se ale k jejich zklamání nestalo. Nikdo však neměl tušení o tom, že tajně poslouchali za dveřmi.

,,Asi vás zajímá, proč jsme si vás sem v tak pozdní hodinu zavolali," promluvil tentokrát Ludo Pytloun a započal tím tak vysvětlování.

Mladým studentům bylo sděleno, že se stanou součástí druhého úkolu.

,,Každý šampión musí ze spárů jezerních lidí zachránit sobě blízkého člověka – Harry svého přítele Rona, Fleur svou sestru Gabriellu, Cedric přítelkyni Cho a Viktor Hermionu," dokončila vysvětlování McGonagallová.

V Hermioně v ten moment poplašně hrklo.

,,Ehm," vydala ze sebe přidušeně, ,,Můžu mít dotaz?"

,,Ano, jistě, ptejte se," vyzvala jí McGonagallová.

,,Je to nebezpečné? Chci říct... co by se stalo, kdyby například daný šampión někoho z nás nezachránil?"

,,S tím si myslím, slečno Grangerová nemusíte dělat starosti, Viktor vás určitě zachrání," odpověděla jí na to profesorka s nepatrným úsměvem a pak už svojí pozornost věnovala někomu jinému.

Bohužel Hermionu její slova moc nepřesvědčila. Přeci jenom Viktor se na ní od plesu neustále mračil. Bylo více než jasné, že byl na ní naštvaný. Vlastně se mu ani nedivila. Raději mu měla vše vysvětlit a omluvit se. Na to už však bylo pozdě.

,,Pro dnešní noc jsme pro vás připravili speciální pokoj, aby vás naši šampióni viděli až pod vodou," oznámil jim pan Skrk.

Poté jim společně s McGonagallovou, Brumbálem a Pytlounem popřál dobrou noc a opustil kabinet.

,,Tak teď fakt doufám, že Harry na něco přijde," špitl Ron šeptem k Hermioně, když už všichni leželi v postelích.

,,Určitě ano," hlesla Hermiona.

Popravdě ale Harry nebyl její hlavní starostí. Stále se totiž strachovala o to, zda jí Viktor zachrání. Poplašné myšlenky se jí bez ustání proháněly hlavou. Už si začínala myslet, že kvůli nim ani neusne, nakonec se jí to však podařilo.

Na jejím probouzení bylo už od začátku něco špatně. Připadala si, jako by se snad vznášela ve vzduchu. Snažila se otevřít oči, ale nešlo to, dokonce jí nešlo ani se nadechnout. Prožívala snad nějakou noční můru? Pokusila se alespoň hýbat rukama a nohama, její končetiny jí však přišly tak nějak podivně těžké. Pak najednou zaslechla podivně zastřený a vzdálený rámus. Až mrazivý chlad, který z ničeho nic otřásl celým jejím tělem, jí dokázal úplně probrat a stejně tak hlasité šplouchnutí vody.

Vylekaně rozevřela oči a zjistila, že se právě vynořila na hladině Černého jezera. K jejím uším se ihned dostal nadšený jásot a potlesk. Rozhlédla se kolem sebe, ale přes své mokré vlasy, které se jí přilepily na obličej moc neviděla, a tak si je musela dlaní odhrnout. Až potom spatřila tribuny plné Bradavických, Kruvalských a Krásnohůlských studentů a také profesorů. Bylo to jasné – buď prožívala nějaký hodně živý sen anebo je profesoři pomocí kouzla uspali, tak aby se probrali až druhý den při úkolu. Ale počkat! Blesklo jí hlavou. Pohledem střelila k silným pažím, které jí ochranářsky držely nad vodou. Putovala pohledem dál, až se setkala s pohledem Viktora Kruma.

,,Zachránil si mě," hlesla překvapeně.

V ten moment jí někdo další shora pevně chytil pod rameny a vytáhl na dřevěné molo. Jako na zavolanou se u ní objevila madam Pomfreyová, která ji odvedla na lavičku a zabalila jí do huňaté přikrývky. Až v ten moment si Hermiona uvědomila, jak se celá třásla zimou.

,,Tu máš, pij," podala jí madam hrníček plný velmi horkého nápoje.

Hermiona si od ní hrníček s vděčným úsměvem vzala a opatrně z něho usrkla.

,,Mio?" ozval se nedaleko ní známý hlas doprovázený hlasitými kroky.

Otočila za tím hlasem hlavu a spatřila přicházejícího Freda. Na tváři mu sídlil velmi zděšený výraz. Takový u něho snad ještě nikdy neviděla.

,,Jsi v pořádku?" tázal se, když si před ní dřepl, tak aby jí viděl do obličeje.

Svým oříškovým pohledem těkal po každém kousku její tváře. Hermiona si nemohla pomoct a nepousmát se při myšlence jak je roztomilé, že o ní měl strach.

,,Proč sis jí nezachránil ty?" procedil skrz zaťaté zuby Viktor, který stál taktéž zabalený v dece opodál.

Až v ten moment si Hermiona znovu uvědomila, že jí Viktor vlastně zachránil. I přes to jí však daleko více hřálo vědomí, že se o ní Fred bál. Podívala se na onoho zrzka a všimla si, že se s Viktorem propalovali naštvaným pohledem.

,,Viktore, nedělej nám ostudu!" objevil se u nich zčista jasna Karkarov.

Viktor však na jeho slova nedbal a dál se na Freda zarytě mračil.

,,No tak, pojď!" zvýšil Karkarov mírně hlas, silně Viktora chytil za rameno a pak ho odvedl pryč.

,,Co to mělo znamenat?" hlesl nechápavě Fred, když už byli ti dva v dostatečné vzdálenosti.

Hermiona pokrčila rameny.

,,Nevím."

Hned potom se na sebe podívali a propukli v pobavený smích. Zřejmě jim Viktorova žárlivá scéna přišla velmi vtipná.