Hermiona Malfoye propalovala nenávistným pohledem, ale nic na jeho slova neřekla. Přesně totiž udeřil do jejího citlivého místa. Ne, že by Fredovi nevěřila, ale Katie byla přeci jenom moc hezká dívka, znali se dlouho, byla starší než Hermiona a určitě měla s kluky daleko více zkušeností, takže mohla mít u něho daleko větší šance. Když už se jí z pohledu na chechtajícího zmijozela začalo dělat zle, stočila pohled k hradu, ve kterém Fred s Katie zmizeli. Přemýšlela o tom, zda by měla na Freda počkat. Řekl jí přeci, že si pro ní po tréninku přijde na tribunu. Chvíli tedy ještě zůstala sedět, ale Malfoyovi poznámky, které k ní tu a tam pronesl, jí nakonec donutily se zvednout a odejít. Už ho nehodlala dál poslouchat.

,,Jen běž, Grangerová, třeba se ti ho ještě podaří přemluvit, aby si tě nechal alespoň v záloze," halekal za ní posměšně blonďák.

,,Frede, prosím!" zaúpěla na to Pansy a hned po tom celá tribuna zahřměla hlasitým smíchem.

Hermiona si to celá rudá vzteky pevným krokem rázovala do hradu. Kde byl sakra Fred, když ho potřebovala? A zastal by se jí vůbec? Naštvaně sevřela dlaně v pěst. Nesnášela ty zpropadený zmijozely, to oni do ní svými hloupými řečmi zasadili pocit nejistoty, který teď rychle nabýval na síle. Fred už byl s Katie pryč několik desítek minut. Byl s ní stále na ošetřovně? Proč? Copak ho madame Pmfreyová nevyhnala? Co tam spolu dělali? A vůbec...zapomněl snad Fred, že měl úplně jiné plány?

Hermionin naštvaný pohled povolil pod náporem smutku a zklamání. Tak dokonalý den to byl a ještě měl být. Proč se musel pokazit? Její kroky zpomalily. Pomalu se plahočila směrem ke školní ošetřovně. Každým krokem doufala víc a víc, že se před ní Fred najednou vyloupne s tím, že jde za ní. Ani před vstupem na ošetřovnu však na Freda nenarazila. Mohla už jenom doufat, že se minuli a on jí teď někde zoufale hledal. Najednou se však k jejím uším dostal tlumený smích, který ihned poznala – Fredův smích.

Se zatajeným dechem přistoupila k pootevřeným dveřím a opatrně nakoukla dovnitř. Fred s Katie se nacházeli na opačné straně místnosti. Katie ležela na posteli a Fred seděl na židli těsně u ní. Tiše si o něčem povídali. Byli do svého rozhovoru tak zabraní, že si Hermiony vůbec nevšimli. Ta je s bodavou bolestí uvnitř hrudi pozorovala. Když se oba znovu pobaveně rozesmáli, do očí jí vyhrkly slzy. Poslední kapkou byla Fredova dlaň, kterou měl položenou na Katiné paži. Nevypadal vůbec jako by právě zameškával rande. Vůbec ho to netrápilo. Uvědomil si snad, že se k němu Katie hodí víc? Přeci jenom měli spolu společnou zálibu – famfrpál. S Hermionou neměl společného nic.

Mia s bolestným srdcem konečně odtrhla pohled od dvojice a schovala se za roh, kde svůj hořký smutek rozdýchávala. I když nechtěla, po tváři jí stekla jedna neposedná slza. Rukávem hábitu si jí setřela a pak se se svěšenou hlavou vydala do společenské místnosti. Měla v plánu se schovat uvnitř ložnice, zalézt si do postele a dát svým emocím volný průchod. Uvnitř společenské místnosti jí však zastavili Ron s Harrym.

,,Hermiono, kam si tak najednou zmizela?" tázal se jí Harry posazený s Ronem na gauči před krbem.

,,Ale...nikam," vysoukala ze sebe ztěžka a padla do křesla vedle nich. Nejdříve sice chtěla být sama a vybrečet se, ale nakonec si řekla, že možná bude lepší, když bude mít společnost a bude moct předstírat, že se nic nestalo. Přeci jenom nenačapala Freda v žádné kompromitující situaci, neměla by propadat panice, možná, že se vše ještě vysvětlí. ,,Jaké bylo pokračování tréninku?" zeptala se spíš, aby prolomila ticho, které po její odpovědi nastalo, než že by jí to vážně zajímalo. Potřebovala však svůj mozek něčím zaměstnat.

,,Bylo to..." zaváhal Harry.

,,Absolutní propadák," dokončil za něj Ron dutým hlasem.

,,Vždyť to byl teprve tvůj první trénink," řekla Hermiona chlácholivě. ,,Určitě bude chvíli trvat, než..."

,,Proč to říkáš, jako by to byl propadák jen kvůli mně?" vyjel po ní okamžitě.

,,Takhle jsem to ale nemyslela," vyhrkla zaraženě.  ,,Já jen, že..."

,,Nevíš o té hře vůbec nic, nechápu, cos tam vlastně dělala!" křikl na ní.

To byla poslední kapka. Hermiona na něho zaraženě civěla a v očích se jí znovu zaleskly slzy. Rychle se zvedla na nohy a než mohl Harry nebo Ron zahlédnout její slzy zmizela ve své ložnici. Pokoj byl naštěstí prázdný. Její spolužačky si zřejmě někde užívaly sobotního večera. Ginny byla jistě vměstnaná do nějakého z mnoha výklenků pro košťata na hradě a užívala si společných chvil se svým přítelem. To stejné měla dělat i Hemiona. Jenže Fred dal přednost Katie.

Druhý den ráno se Hermiona probudila s pořádnou bolestí hlavy. Probrečet celou noc zřejmě nebyl úplně nejlepší nápad. I tak se však zvedla z postele brzy ráno, kdy ještě všechny její spolubydlící spaly, opatrně se převlékla do čistého oblečení, popadla svojí rozečtenou knížku a vydala se pryč. Cestou si v kuchyni od skřítků vzala jablko a pár ovocných taštiček k snídani a uvelebila se venku pod hradem, kde stálo pár dřevěných laviček zastíněných košatými stromy.

Čas kolem ní plynul, až se ráno přehouplo v poledne a to v dopoledne. Naštěstí počasí se ten den náramně vydařilo, takže Hermionu nic nerušilo od čtení až do té doby, kdy se jí za zády neozval známý hlas.

,,Hermiono, tady jsi," zvolala za ní Ginny a hned jak k ní došla, posadila se vedle.

Hermioně se s ní nechtělo mluvit. Cítila se smutná a zrazená a strašně své kamarádce záviděla, že má tak úžasný vztah, za což se zároveň nesnášela. Vždyť Ginny si to naprosto zasloužila. Neměla by jí závidět.

,,Stalo se něco?" zeptala se zrzka.

Hermiona na sobě jasně cítila její pátravý pohled. ,,Ne," broukla a dál upřeně civěla do své knížky.

,,Nejsem slepá," namítla Ginny a pak si zhluboka povzdychla. ,,Proč by ses jinak tak vypařila z hradu?" namítla.

,,Chtěla jsem si v klidu číst," zalhala Mia, i když stejně věděla, že se její kamarádka nenechá tak snadno obalamutit.

,,To ti Fred zase něco provedl?" hádala Ginny, ,,prosím, řekni mi to a já mu nakopu zadek."

Hned co domluvila si Hermiona vzpomněla jak jí naposled Ginny plísnila za to, že se jí dostatečně nesvěřovala se svými problémy. Slíbila jí, že už před ní nebude nic zamlčovat. Měla by svůj slib dodržet. Zaklapla tedy knihu a zhluboka se nadechla. ,,Vlastně ne, jen..." na chvíli se odmlčela, neboť se jí před očima objevil obrázek Freda s Katie. ,,Místo našeho včerejšího rande byl na ošetřovně s Katie," vysypala ze sebe nakonec na jeden nádech.

,,S Katie? Na ošetřovně?" divila se Ginny.

Vypadala zmateně a tak se Hermiona dala do vyprávění o tom, co se stalo předchozí den na hřišti, jak pak šla Freda hledat a našla ho na ošetřovně.

,,Měli byste si promluvit," zkonstatovala Ginny, když svojí kamarádku vyslechla, ,,nemyslím si, že by tě Fred vyměnil za Katie, spíš se cítil provinile za to, že kvůli němu ještě víc krvácela."

,,Máš pravdu," povzdychla si Hermiona, ,,promluvím si s ním."

,,Já mám vždycky pravdu," usmála se na ní zrzka a lehce do ní šťouchla svým ramenem. Pak se škodolibě zašklebila, ,,ale stejně bych mohla Freda do toho zadku nakopat," pronesla a pak nevinně pokrčila rameny, ,,jen tak preventivně."

,,No když se to vezme kolem a kolem vybodl se na naše rande, nějaký ten kopanec by si zasloužil," odpověděla jí na to Hermiona zachmuřeně.

Ginny se na ní podívala a v momentě kdy se jejich pohledy střetly, obě propukly v pobavený smích, který trval několik minut.

,,Ehm...ehm," někdo si za nimi najednou odkašlal.

Obě zaraženě ztichly a otočily se za sebe. My o vlku, pomyslela si Hermiona, když její pohled skončil na vysokém zrzkovi.

,,Můžu s tebou mluvit?" upřel na ní prosebný pohled.

Ginny se jako na povel zvedla z lavičky a přišla ke svému bratrovi. V tváři měla vážný výraz, když se u něho zastavila. ,,No to by si teda měl!" pronesla a pak ho rázným krokem obešla, ještě než však zmizela z jejich dosahu, otočila se, mrkla na Hermionu a nohou za Fredovými zády naznačila kopnutí. Hermiona, která jí nenápadně sledovala měla co dělat aby nevyprskla smíchy. Fred neměl o ničem ani ponětí.