Čtvrtý školní rok pro Hermionu začal dost netradičně a to dopisem určeným pro její rodiče od Molly Weasleyové – mamky Rona.

Vážení pane a paní Grangerovi,

Možná vám Hermiona už řekla, že příští pondělí večer se hraje finále mistrovství světa ve famfrpálu a Arturovi se díky jeho konvexím v oboru kouzelných her a sportů podařilo zajistit ty nejlepší vstupenky. Proto bychom jednu ze vstupenek rádi darovali vaší dceři. Byli bychom moc rádi, kdyby jela na mistrovství s námi. Samozřejmě by pak u nás mohla zůstat do konce prázdnin. Postarali bychom se, aby v pořádku odjela školním vlakem do Bradavic.

Prosíme, pošlete Pašíka zpět z odpovědí. Hermionu bychom si v případě, že budete souhlasit a my věříme, že ano, vyzvedli v sobotu odpoledne u Vás doma.

Už se na Hermionu moc těšíme!

Se srdečným pozdravem Molly Weasleyová.

Hermioniny rodiče se s těmi Ronovými už párkrát setkali v Příčné ulici nebo na nádraží King's Cross a vždy si příjemně popovídali jak o kouzelnickém světě, tak i o tom mudlovském. Artur Weasley – Ronův tatínek byl fascinován mudlovským životem, takže se jich vždy horlivě vyptával na všelijaké otázky týkajících se všeho okolo mudlů. Hermioninu mamku zase zajímaly všelijaké recepty na kouzelnické pochoutky Molly Weasleyové. Proto její rodiče neměli žádné námitky k tomu, aby jela na zmíněné mistrovství, za což byla Hermiona velice ráda. Nikdy sice nebyla bůhví jakým fanouškem Famfrpálu, nejspíš díky faktu, že nikdy moc nevynikala v létání na koštěti. Nemohla se však dočkat až po dlouhých letních prázdninách znovu uvidí své dva kamarády. A to i přes to že na ně byla trochu naštvaná za to, že jí ani jeden z nich celé léto neodpovídal na dopisy. Tušila, že Harry bude pozván také, i když si nebyla úplně jistá tím, zda ho Dursleyovi pustí. Doufala ale, že ano, nemohla se totiž dočkat novinek ohledně Harryho strýce Siriuse.

V sobotu odpoledne se domem Grangerových ozval řinčivý zvuk domovního zvonku. Hermiona na tuto chvíli nedočkavě čekala už od rána. Tolik se těšila, že uvidí někoho z Bradavic. S úsměvem od ucha k uchu vystřelila ze svého pokoje a upalovala do předsíně. Rychle otevřela dveře a vrhla široký úsměv na pana Weasleyho a jeho syna Rona, kteří za nimi stáli. Ron se na ní přátelsky usmál a pozdravil jí.

,,Ahoj Hermiono, rád tě vidím," promluvil i jeho otec. To už Hermiona za svými zády slyšela přibližující se kroky své mamky. Ihned se s jejich návštěvou pozdravila také.

,,A kde máte Molly?" zajímalo jí, když je pozvala dovnitř.

,,Ale však jí znáte," mávl pan Weasley rukou ve vzduchu.

,,Už od rána poletuje po kuchyni a vaří hromady jídla."

,,Páni," vydechl Ron s mírně pootevřenými ústy. Stál zrovna uprostřed obývacího pokoje a očima těkal všude kolem.

,,Máte to tu fakt obrovský," pokračoval užasle.

,,Člověk ani nenaráží do nábytku, když chce projít."

Hermioně jejich obývák nikdy nepřišel bůhví jak velký. Vlastně si byla stoprocentně jistá, že viděla daleko větší u svých kamarádek nebo příbuzných. Trochu se začínala obávat toho, jak asi vypadá dům Weasleyových, když je Ron tolik překvapený.

,,Co vám můžu nabídnout?" zeptala se Hermionina mamka zdvořile. A obdařila překvapeného Rona milým úsměvem.

,,Čaj prosím," usmál se na ní pán Weasley a následoval jí do kuchyně.

,,Dovolil jsem si sepsat krátký seznam mudlovských věcí, o kterých bych si s vámi rád promluvit, pokud to nevadí," oznámil jí přitom, co vytahoval z kapsy svého kabátu srolovanou ruličku pergamenu.

,,Pomohlo by mi to v práci."

,,Jistě, že to nevadí," odpověděla mu na to paní Grangerová. Když došli do kuchyně pokynula hlavou směrem ke čtyřem židlím na znamení, aby se Artur posadil k jídelnímu stolu a dala se do přípravy čaje.

Hermionina mamka se občas cítila nejistě a zvláštně, když se jí Artur Weasley vyptával na to, co jsou to například rovnátka anebo jak funguje jejich pošta. Uvědomovala si ale, že jí samotnou také zajímají spousty čarodějnických věcí, na které kdyby se ho ptala, připadala by mu určitě stejně zvláštní.

,,Hermiono zlatíčko, běž si zkontrolovat, jestli máš vše sbalené," křikla, tak aby jí její dcera, která se svým kamarádem zůstala v obýváku, slyšela, když byl čaj hotový.

,,Rone běž Hermioně pomoct," křikl i pan Weasley a s poděkováním přijal šálek čaje. Pak započal rozhovor o první věci z jeho seznamu.

,,Tak jdeme," poslechla Hermiona svojí mamku a vydala se do druhého patra domu, kde měla svůj pokoj. Ron jí byl samozřejmě v patách.

,,Máš to tu pěkný," zhodnotil její pokoj a ihned si začal prohlížet všechny věci, které se v něm nacházely. Většinu tvořili tlusté knihy.

,,Kdo to je?" otázal se, když si všimnul dvou zarámovaných plakátů pověšených na zdi.

Hermiona odtrhla svůj pohled od kufru plného jejích věcí, ve kterém se přehrabovala a podívala se, koho její kamarád myslí.

,,To je David Bowie, ty ho neznáš?" překvapilo jí.

,,Ne," pokrčil Ron rameny, pak se posadil na kraj její postele a začal svojí řeč o famfrpálu a o tom jak se těší na mistroství.

,,Jsem tak šťastný, že se taťkovi podařilo sehnat ty lístky, bude super vidět mistrovství naživo," v očích mu samým nadšením svítili malé jiskřičky.

Hermionu moc jeho vypravování o irském famfrpálovém týmu a o Viktorovi Krumovi což byl podle Rona nejlepší famfrpálový chytač všech dob nezajímalo. Proto se rozhodla jejich rozhovor stočit k jinému tématu.

,,Víš něco o Harrym, pojede taky, že jo?" využila chvilky, kdy se Ron odmlčel.

,,Jasně, že jo," odpověděl jí.

,,Zítra ho vyzvedneme u těch jeho mudlů."

,,Takže ho pustí, to je skvělé," usmála se a zavřela svůj kufr. Byla přesvědčená, že v něm nic co by v Bradavicích mohla potřebovat, nechybí.

,,Jo, abych řekl pravdu, docela mě to překvapilo, čekal jsem, že budou proti," přitakal Ron.

,,Třeba už nejsou tak hrozní," zamyslela se Hermiona.

,,Děcka kde jste? Už jdeme," ozval se najednou ze spodního patra hlas pana Weasleyho.

Ron pohotově vyskočil na nohy a rychlým krokem se vydal pryč z pokoje. Hermiona popadla svůj plný kufr a následovala ho.

,,Hermiono ukaž, pomůžu ti" přiskočil k ní ihned Ronův taťka, když sešli schody, přičemž vrhl na svého syna káravý pohled.

,,Děkuju," usmála se na něho Hermiona a s námahou mu předala svoje zavazadlo.

Potom se vydala do obýváku, kde se na jejich světlém gauči rozvaloval její kocour Křivonožka. Opatrně ho vzala do náručí.

,,Měj se pěkně mami a pozdravuj za mě ještě jednou tátu, až se vrátí z práce," loučila se Hermiona se svojí mamkou, když společně s panem Weasleym a Ronem stála v předsíni.

,,Taky se měj pěkně, pilně se uč a piš nám" nakázala jí její mamka s úsměvem, i když moc dobře věděla, že to není vůbec potřeba, její dcera se učila vždycky pilně a vždycky jim pravidelně posílala dopisy z Bradavic. Pak svojí dceru opatrně objala, tak aby neumačkala kocoura v jejích rukou a rozloučila se i s Weasleyovými.

,,Tak Hermiono chyť se Rona za ruku a ty Rone se chyť mě," promluvil pan Weasley, když za nimi paní Grangerová zavřela dveře a natáhl ke svému synovi svojí dlaň. Oba ho ihned poslechli. Hermiona jednou rukou svírala Křivonožku a druhou se chytila svého kamaráda. Pak najednou ucítila, jak jí ve chvilce pod nohama zmizela pevná zem. Všechno okolo ní se točilo. Byl to divný pocit, který ale naštěstí netrval dlouho. Za několik málo sekund už zase stála pevně nohama na zemi. Její kocour se jí polekaně vystrnadil ze sevření a rozběhl se někam pryč. Hermiona ho nechala, věděla, že neuteče nikam daleko. Rozhlédla se kolem sebe. Přímo před ní se tyčil na první pohled poněkud křivý několik pater vysoký dům s červenou střechou. Když si ho Hermiona prohlížela, měla dojem, že se snad každou chvíli zbortí, jak byl křivý. Pak její pohled upoutala do země zaražená dřevěná cedule u vchodu s nápisem Doupě. Ten dům byl úplně jiný než ten, ve kterém Hermiona žila se svými rodiči. I jeho okolí bylo zcela odlišné. Kolem doupěte se rozprostíral nemalý dvůr, po kterém pobíhaly kulaté slepičky, rozlehlá pole a v dáli se rýsoval tmavý les. Hermionin dům stál ve středně rušné Londýnské ulici a neměl ani malou zahrádku.

Jakmile vstoupila dovnitř domu, ihned pochopila, proč byl Ron tolik fascinovaný velikostí jejich obýváku. Místnosti uvnitř byly tak stísněné, absolutně nechápala, jak v tom domě může bydlet tolik lidí. Ron měl totiž ještě šest sourozenců. Jakmile vstoupila do malé kuchyně, přivítala jí s širokým úsměvem Ronova mamka.

,,Hermiono, zlatíčko, jsem tak ráda, že jsi tady," položila Molly ihned vařečku na kraj hrnce, ve kterém něco zběsile míchala, oprášila si svojí zástěru a pevně Hermionu objala.

,,Ahoj Mio!" objevila se hned na to v kuchyni Ronova sestra a široce se na Hermionu usmála.

,,Ahoj Ginny," pozdravila jí Hermiona a taky se usmála.

,,Pojď, ukážu ti můj pokoj, ve kterém budeš spát," mávla na ní Ginny rukou.

Hermiona jí poslechla a následovala jí po strmých schodech do druhého patra domu.

Ginny měla hezký pokoj laděný do světle červené barvy. Oproti místnostem, které Hermiona zatím viděla v doupěti, byl její pokoj vybaven velice skromným počtem věcí, podobně jako ten Hermionin.

Za chvíli se v pokoji objevil pan Weasley, který donesl Hermioně její kufr. Ta mu poděkovala a odtáhla si kufr k posteli, o které jí Ginny řekla, že na ní bude počas pobývání v doupěti spát. Do večeře zůstaly obě holky zavřené v pokoji a povídaly si o tom, jak trávily uplynulé letní prázdniny.

,,Ginny, Hermiono večeře" zahulákal Ron, rozrazil dveře a vkročil do pokoje, pak se zase rychle otočil na patě a zmizel. Ginny nad jeho chováním jen otráveně protočila očima, pak se ušklíbla na Hermionu a obě vyrazily do jídelny v přízemí domu.

U stolu už seděl pan Weasley, dva na chlup stejní Ronovi bratři Fred a George, pak také další Ronův bratr Percy, kterého Hermiona znala z prvního ročníku vBradavicích a samozřejmě hladově vypadající Ron.

,,Chcete s něčím pomoct?" nabídla se Hermiona, když si všimla Molly ještě stále pobíhající po kuchyni.

,,Hermiono, holčičko budeš tak hodná a připravíš každému na stůl talíře?" usmála se na ní Molly a rukou ukázala na kredenc.

,,Ráda," opětovala jí Hermiona úsměv. Z kredence vytáhla sedm talířů.

,,Ukaž, pomůžu ti," uslyšela za sebou a ve chvilce jí něčí dlouhé ruce odebrali polovinu talířů z rukou. Byl to Fred, který si všiml, jak se jí pod tíhou porcelánu začaly třást ruce.

,,Mimochodem rád tě vidím a vítám tě u nás v doupěti, doufám, že už si se dostala z prvotního šoku," mluvil dál s širokým úsměvem, když talíře pokládali na stůl.

,,Z jakého šoku?" zareagovala na jeho slova dotčeně Molly.

,,Máte to tu úžasné, ještě jsem nikdy nebyla v domě kouzelnické rodiny," promluvila ihned Hermiona. Nechtěla, aby snad Ronova mamka pojala podezření, že si o jejich bydlení myslí něco špatného.

Netrvalo to dlouho a Molly doprostřed stolu položila obrovský hrnec plný horké polévky. Každý si nabral trochu do talíře.

,,Takže," promluvil pan Weasley, když už měli všichni kromě Rona prázdné talíře, ne že by Ron jedl tak pomalu, on si totiž neustále přidával.

,,Zítra v pět hodin vyzvedneme Harryho, zjistil jsem si, že by jeho strýc s tetou měli mít doma krb, takže se přemístíme pomocí letaxu," seznamoval je s plánem.

,,Samozřejmě počítám i s možností, že by ti mudlové dělali nějaké potíže a proto se mnou kromě Rona půjdete i vy," pohled zamířil na své další dva syny, kteří spolu o něčem potichu debatovali.

,,Frede, Georgi," vyslovil jejich jména, aby upoutal jejich pozornost.

,,Jasně táto, už jednou jsme Potříka od těch jeho mudlů dostali," ušklíbl se na něho Fred, když zaregistroval své jméno.

„Po druhé to bude hračka," doplnil ho George.

Hermiona vždycky obdivovala, s jak pozitivním přístupem se dvojčata ke všemu staví. Je pravda, že proti jejich lehkomyslnosti měla jisté výhrady, ale tu pozitivitu a věčně veselou náladu jím záviděla. Ona by na jejich místě byla určitě vystresovaná a v hlavě by si představovala ty nejhorší scénáře, které se u Dursleyovích můžou stát.