Toho dne večer se ve sklepní kuchyni nad bohatě prostřeným jídelním stolem vyjímal rudý transparent s nápisem:

BLAHOPŘEJEME RONOVI A HERMIONĚ NOVÝM PREFEKTŮM!

Vyvěsila ho tam paní Weasleyová, která byla z toho, že se její Ron stal prefektem, nesmírně nadšená. Skoro to vypadalo, že nebyla nikdy z jiné zprávy šťastnější.

,,Napadlo mě, že si uděláme malou oslavu a ne jen obyčejnou večeři," oznámila Harrymu, Ronovi, Hermioně, Fredovi, Georgovi a Ginny, když vešli do sklepení. ,,Tvůj otec a Bill už jsou na cestě, Rone. Poslala jsem jim sovu a oba jsou radostí bez sebe," dodala s širokým úsměvem a pak svého syna znovu, jako již po několikáté ten den, obejmula.

Fred obrátil oči v sloup.

Sirius, Lupin, Tonksová a Kingsley Pastorek už byli v kuchyni a Pošuk Moody přikulhal chviličku poté, co si Hermiona společně s Harrym vzala máslový ležák.

,,No tak mami, vzpamatuj se!" mručel Ron a snažil se od sebe svojí matku odstrčit.

Byl jí sice vděčný, že mu za odměnu ve městě koupila nové koště, ale i tak nehodlal snášet její časté objímání.

,,Promiň, ale když já jsem z toho celá pryč. Je to skvělá novinka, třeba to dotáhneš až na primuse, zrovna jako Bill a Percy, tohle je jen první krok! No ne, taková radost uprostřed všech těch starostí!" sypala ze sebe paní Weasleyová slova a stále svého nejmladšího syna mačkala mezi svými pažemi. Pak mu dokonce vtiskla mlaskavou pusu na tvář.

Fred s Georgem ze sebe opodál vyráželi hlasité dávivé zvuky. Nikdo si jich však nevšímal a tak se vydali za Harrym a Hermionou ke stolu.

,,Tak vám opravdu děkuju!" ozvalo se všem třem zanedlouho za zády.

Všichni se otočili a spatřili značně naštvaného Rona.

,,Co? Vadí ti, že jsme tě taky nepolíbili?" zeptal se Fred ironickým tónem.

,,Jestli chceš, můžeme ti alespoň vyseknout pukrle," nabídl se George.

,,Hele, nechte toho, nebo..." zamračil se na ně Ron.

,,Nebo co?" zajímal se Fred a tvář se mu roztáhla v zlomyslném úsměvu. ,,Uložíš nám školní trest?"

,,To bych moc rád viděl," vyprskl George.

,,Třeba to udělá, jestli si nedáte pozor!" varovala je Hermiona, načež obě dvojčata propukla v hlasitý smích.

,,Nech toho, Hermiono," brblal Ron.

,,Možná, že vám ten trest dám místo Rona já," nedala si však od něho Hermiona říct a zabodla do Freda zamračený pohled.

,,Budeme si muset dávat bacha, Georgi," zachvěl se Fred předstíraným strachem. ,,Jestli po nás půjdou tihle dva..."

,,Jo, vypadá to, že s porušováním školního řádu máme konečně utrum," potřásl hlavou George.

,,Šašci jedni!" zvolala rozhořčeně Hermiona.

Fred se k ní naklonil a vtiskl jí malý polibek na krk, pak se přesunul k jejímu uchu, ,,vážně mě budeš hlídat?"

Hermiona ochromena jeho dechem lechtajícím ji na krku mlčky souhlasně přikývla.

,,Hmm...a můžu se těšit na tresty i někde jinde než na chodbách hradu?" zavrněl na to zrzek.

Než však na tohle stihla Hermiona cokoli odpovědět, Fred bolestně sykl a odtáhnul se od ní. ,,Co blbneš?" ohradil se na svého nejmladšího bratra, který ho udeřil pěstí do boku.

,,Vůbec nic," pronesl Ron kousavě.

,,Jo jasně, jen žárlíš," přidala se k jejich bujarému rozhovoru Ginny a vědoucně se na Rona ušklíbla.

,,Já? Žárlit?" opakoval po ní Ron tázavě. ,,To spíš Fred byl měl žárlit," dodal a ušklíbl se na zmiňovaného zrzka, ,,jakožto prefekt teď budu s Hermionou trávit daleko více času než on."

Hned po jeho slovech po něm Fred šlehl vražedným pohledem. ,,Vážně? Myslíš?" prskl na něho a tvář se mu ve chvilce zbarvila do ruda.

Harry, který u nich taktéž seděl jen mlčky skákal pohledem z jednoho na druhého.

,,Jasně," pronesl Ron samolibě, čímž ve svém bratrovi doslova zažehnul plamen vzteku. ,,Jsme přece oba prefekti."

Nechybělo málo a Fred by po Ronovi rozzuřeně skočil. Naštěstí si k nim z ničeho nic přisedla Tonksová a rozjařeně na ně promluvila. ,,Já osobně jsem to na prefektku nikdy nedotáhla." Všichni se na ní překvapeně podívali. Vlasy měla dnes červené jako rajče a dlouhé až po pás a vypadala jako Ginnina starší sestra. ,,Ředitel mé koleje říkal, že mi k tomu chybí jisté nezbytné předpoklady," dodala a vůbec si jejich překvapených výrazů nevšímala.

,,Jaké například?" zajímala se Ginny.

,,Například schopnost slušně se chovat," vysvětlila Tonksová.

Ginny se rozesmála. Zato Hermiona se tvářila, jako by nevěděla, jestli se má nebo nemá usmát. Navíc jasně cítila, že jí Fred propaloval pohledem, což nebylo zrovna příjemné. Nakonec vše vyřešila tím, že si pořádně lokla máslového ležáku a zakuckala se.

,,A co ty, Siriusi?" zeptala se Ginny nedaleko sedícího černovlasého muže a začala Hermionu bušit do zad.

Sirius ze sebe vyrazil štěkavý smích. ,,Nikoho by v životě nenapadlo udělat ze mě prefekta, strávil jsem příliš mnoho času školními tresty s Jamesem. Odznak dostal Lupin, to byl náš vzorný žáček."

,,Řekl bych, že Brumbál nejspíš doufal, že dokážu své nejlepší kamarády aspoň trochu zkrotit," usmál se Lupin, když zaslechl své jméno. ,,Asi ani nemusím dodávat, že jsem žalostně zklamal."

Poté oslava probíhala zcela v poklidu. Všichni hodovali a pili máslový ležák. 

Ron pěl ódy na své nové koště každému, kdo byl ochoten ho poslouchat. ,,...z klidu na sedmdesátku za deset vteřin, to není špatné co říkáš? Když uvážíš, že Kometa Dva devadesát má podle příručky Jaké koště zrychlení jen na šedesátku, a to ještě s podporou příznivého větru?"

Hermiona vedla s Lupinem velice vážný rozhovor o svých názorech na práva domácích skřítků. ,,Podle mě je to stejný nesmysl jako diskriminace vlkodlaků, co říkáte? Tohle všechno je výsledek té nesmyslné teorie, že kouzelníci jsou jiným tvorům nadřazení..."

Paní Weasleyová a Bill se jako obvykle přeli kvůli jeho vlasům. ,,...už to vážně překračuje všechny meze, a přitom si takový hezký kluk, s kratším sestřihem bys vypadal mnohem líp, nemám pravdu Harry?"

,,No...já nevím..." zahuhlal Harry, kterého trochu zaskočilo, že se paní Weasleyová ptala na jeho názor.

A Fred s Georgem se v koutě místnosti tiše bavili s Mundungusem.