,,Ta otravná...mrcha!" nadávala Hermiona.

Hrudník se ji divoce zvedal a zase klesal. Byla neskutečně naštvaná. Ritu Holoubkovou měla v hrsti, avšak uvěřila, že se reportérka zalekne jejich výhružek a nebude ji dál otravovat život. Bohužel opak byl pravdou a ona nezastavitelná reportérka ihned, co ji Hermiona milosrdně pustila na svobodu, sepsala dopis a poslala ho Ronovi. Všechno viděla a tak ji bylo více než jasné, že tím zrzka vyprovokuje.

,,Klid, Mio," snažila se jí už po několikáté uklidnit Ginny, ,,vždyť zase o tolik nejde."

,,Nejde?" zopakovala po ní Hermiona tázavě a zabodla do své kamarádky naštvaný pohled. ,,To tedy jde. Slíbila mi, že už o mně nikdy nic nenapíše!"

,,No," hlesla na to zrzka, ,,stejně byste svůj vztah nemohli tajit na dobro," namítla.

Už už ji na to Hermiona chtěla něco odpovědět, když v tom si na poslední chvíli uvědomila, že měla vlastně pravdu. Vstala od svého kufru a jako hromádka neštěstí se svalila na postel vedle Ginny. Její naštvání jakoby rázem zmizelo.

,,Měli jsme to ale Ronovi říct my a ne ta...," broukla smutně, ale větu nedokončila. Už neměla sílu na další nadávky.

,,Vždyť ale Ron neví, o koho jde," namítla Ginny.

Hermiona si povzdychla, ,,to sice ne, ale víš, jak teď v jeho očích vypadám?"

,,Ale prosím tě," mávla nad jejími slovy Ginny rukou, ,,vždyť je přeci úplně normální, že sis našla kluka."

,,To jo, ale Ron si myslel, že jsem chodila s Krumem a teď zase najednou chodím s někým jiným?" namítala Hermiona dál a pak svěsila svůj obličej do dlaní.

,,Moc si to bereš, Mio," zhodnotila Ginny.

,,A co by si dělala na mém místě ty?" zahuhlala si Hermiona do dlaní.

Na zrzčině tváři se objevil uličnický úšklebek, ,,přeci si užívala, že mám konečně svého vysněného kluka," hned jak ta slova dořekla ji tvář trochu pohasla. Uvědomila si, že u ní nejspíše to stejné nikdy nenastane.

,,Asi máš pravdu," povzdychla si Hermiona a konečně odlepila své dlaně z obličeje.

Zrzka zakývala hlavou, jakoby z ní chtěla vytřepat nějaké myšlenky a pak se na Hermionu zářivě usmála, ,,to si piš, že mám," pronesla. ,,A teď už konec smutnění, raději mi pověz, co všechno si s mým starším bratrem už prováděla," vyzvídala s pobaveným chichotáním.

Hermiona nad jejími slovy nechápavě protočila očima, ,,co bych s ním měla provádět?"

,,Jen se nedělej, ty víš, na co narážím," zakmitala na ní zrzka spiklenecky obočím.

,,U Merlina," zhrozila se Hermiona, ,,ty si vážně příšerná," pronesla a pak s pobaveným smíchem popadla polštář ležící opodál a bouchla s ním zrzku přímo do obličeje.

,,No co, já nikoho nemám, tak musím alespoň poslouchat pikantnosti od jiných," odpověděla se smíchem Ginny.

Ve stejném veselém duchu se nesl celý zbytek večera. Když se venku setmělo prostřídaly se Hermiona s Ginny v koupelně a oblečené do pyžam ulehly do svých postelí.

,,Stejně jsem ráda, že už si tu," pronesla Ginny potichu.

Únava už ji pomalu celou zmáhala a byla jen otázka času, kdy její oční víčka klesnou a ona upadne do říše snů.

Hermiona se tiše usmála, ,,taky jsem ráda."

***

Pokojem se ozvalo tiché zaskřípání dveří. Obě dívky však vypadaly, že je onen zvuk nevzbudil. Postava zahalená do přítmí se přiblížila k jedné z postelí a něco tiše sledovala, hned na to se otočila k druhé ze spících dívek.

Hermiona sebou z hrůzou škubla a rozevřela své unavené oči, když ji probudil mrazivý závan vzduchu. Ihned ji došlo, že ji buď musela spadnout peřina anebo jí někdo musel odkrýt. Když ucítila, jak se její postel prohnula pod váhou dalšího těla, věděla, která odpověď je správná.

,,Klid, to jsem já," zašeptal do ticha Fred.

Podle strnulosti jejího těla poznal, že jí nechtěně vylekal.

,,Co...co to děláš?" vypískla potichu Hermiona, když si uvědomila, že si k ní zrzek lehá.

,,Lehám si k tobě," odpověděl Fred jednoduše.

Hermiona se zamračila.

,,Ale proč?" tázala se.

,,Protože s tebou chci spát," šeptal zrzek, ale pak se odmlčel a potichu se uchechtl, ,,teda vedle tebe."

To jsou všichni Weasleyovic tak úchylní?, pomyslela si Hermiona při jeho poznámce.

,,Chyběla si mi," zašeptal najednou Fred až nebezpečně blízko u jejího ucha a lehce jí na něho políbil.

Tyto slova a zrzkův dotek na Hermionině tváři zbarvené do ruda vykouzlili blažený úsměv. Vlastně jí Fredovo gesto přišlo dost romantické, ale jedna věc, to celé kazila.

,,Neblázni, někdo nás může ráno vidět," namítla a snažila se, aby její hlas zněl co nejvíce vážně moc se jí to však vlivem vzrůstajícího napětí nevedlo.

,,No co, tak to o nás budou vědět," odpověděl ji na to Fred nezaujatě, ,,stejně už všichni něco tuší díky tomu dopisu."

Při zmínce o dopisu se v Hermioně ihned vzedmula lavina vzteku. Naštěstí ji však dokázala pohotově utišit myšlenkou, že se Holoubkové hned jak bude moct náležitě pomstí splněním jejich výhružek.

,,Ale co Ginny?" tázala se, když si uvědomila, že nejsou v pokoji sami.

,,Mě nechte na pokoji!" ozval se z nedaleké postele rozespalý hlas. ,,A koukejte vrkat potichu!"

Fred ležící na boku vedle Hermiony měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Když se však uklidnil, přehodil opatrně svou ruku přes Hermionino břicho a lehce se k ní přitulil. Vestejný moment si Hermiona konečně plně uvědomila, že má zrzkovo tělo v těsné blízkosti toho svého. Takhle blízko si ještě nikdy nebyli a byl to vážně opojný pocit.