Odběhnicováním záclon strávili skoro celé dopoledne. Bylo už po poledni, když si paní Weasleyová konečně sundala šátek, kterým si chránila obličej, klesla do prosezeného křesla a se znechuceným výkřikem opět vyskočila, protože dosedla na pytel s mrtvými krysami. Záclony už nebzučely. Intenzivně zmáčené postřikem teď visely nehybně a zplihle. Na podlaze pod nimi stálo vědro plné bezvědomých běhnic a vedle něj mísa s jejich černými vajíčky, kterou Křivonožka zvědavě očichával a Fred s Georgem po ní potají vrhali mlsné pohledy.

,,Myslím, že po obědě se pustíme do tohohle," ukázala Molly na zasklené skříňky zanesené prachem.

Vzápětí u domovních dveří zařinčel zvonek.

,,Počkejte tady," přikázala všem paní Weasleyová a popadla pytel s krysami. ,,Přinesu vám pár obložených chlebů."

Jakmile vyšla z místnosti a pečlivě za sebou zavřela dveře, vrhli se dvojčata s Ronem okamžitě k oknu, aby se podívali, kdo stojí před domem. Jednalo se o Mundunguse s nejspíš kradenými kotlíky, které chtěl v domě schovat a díky nim se za nedlouho strhla pořádná vřava, neboť paní Weasleyová byla tvrdě proti přechovávání kradeného zboží.

,,Jak já to miluju, když mamka seřvává někoho jiného," poznamenal Fred s blaženým úsměvem a na pár centimetrů pootevřel dveře, aby se k nim hlas paní Weasleyové dostal ještě snáz, ,,to je náramně příjemná změna."

Z poslouchání nadávek je vyrušil až příchod domácího skřítka, který rychle vklouzl do místnosti. Kromě umolousaného hadru, který měl uvázaný kolem pasu jako bederní roušku, byl úplně nahý. Vypadal příšerně staře. Kůže jakoby mu byla větší hned o několik velikostí, a přestože byl jako všichni domácí skřítkové holohlavý, z obrovských netopýřích uší mu trčely chomáče bílých chlupů. Šedé vodnaté oči měl podlité krví a jeho velký zakřivený nos připomínal zobák nějakého velkého ptáka.

Hermiona byla zprvu nadšená, že v domě žije také skřítek. Stále se totiž urputně zajímala o jejich práva a myslela si, že by mohla se skřítkem probrat její nápady. Doufala, že by s ní třeba oproti skřítkům z Bradavic mohl souhlasit, to ovšem netušila s kým má tu čest.

,,Nazdárek, Kráturo," pozdravil ho Fred, když se skřítek šoural po místnosti, jakoby v ní byl sám.

Nyní se zarazil v půli kroku a velice dramaticky a přitom velice nepřesvědčivě sebou škubl, jakoby překvapením.

,,Krátura si mladého pána nevšiml," huhlal, otočil se a hluboce se Fredovi uklonil, načež s obličejem stále ještě těsně u koberce, ale aby ho bylo dobře slyšet, dodal: ,,toho odporného malého spratka zrádkyně vlastní krve!"

,,Prosím?" ozval se George. ,,Ten poslední kousek jsem nějak špatně slyšel."

,,Krátura nic neříkal," ohradil se skřítek, uklonil se i Georgovi a opět zřetelně zamumlal: ,,A tohle je jeho dvojče, zvrácená malá bestie!"

Hermioně bylo Krátury líto neboť to očividně neměl v hlavě v pořádku a vůbec netušil co říkal, z čehož měli ostatní, hlavně Fred s Georgem, velikou legraci.

Skřítek se napřímil, přejel je všechny nenávistným pohledem a zjevně přesvědčen, že ho neslyší, pokračoval ve svém mumlání, ,,a tady je ta mudlovská šmejdka, drzá jako by jí to tu patřilo! A tohle je nějaký nový kluk, Krátura ani neví, jak se jmenuje."

,,To je Harry, Kráturo," ozvala se nesměle Hermiona, ,,Harry Potter."

Krátura překvapeně vyvalil bledé oči a mumlal ještě rychleji a usilovněji.

,,Ta mudlovská šmejdka s Kráturou mluví, jako by byla moje kamarádka."

,,Neříkej jí mudlovská šmejdka!" vyjela na něho nakvašeně Ginny.

,,To je jedno," zašeptala Hermiona, ,,on neví, co..."

,,Jen si nic nenamlouvej, Hermiono, ten moc dobře ví, co říká," skočil jí do řeči Fred a díval se na Kráturu s obrovským odporem. Když skřítek nadával jemu, přišlo mu to vtipné, ale když nazýval jeho Hermionu tou odpornou urážkou měl sto chutí ho skolit nějakou nepříjemnou kletbou, nebo mu podstrčit nějaký speciálně vyrobený zákusek, ze kterého by rozhodně neměl radost.

Když si Hermiona Fredova zamračeného pohledu všimla, raději k němu přistoupila a chlácholivě ho pohladila po paži. Vážně nechtěla, aby skřítkovi kvůli ní něco udělal, zvláště když byl ten skřítek nemocný.

Fred konečně odlepil pohled od Krátury a pohlédl na Hermionu. ,,Nechápu, že se ho pořád zastáváš," procedil skrz zuby.

,,Je chudák nemocný, vůbec si neuvědomuje, že ho slyšíme. Možná, že kdyby ho Sirius pustil na svobodu," rozmluvila se Hermiona, ale z ničeho nic jí přerušil teatrální odchod Rona z místnosti zakončený hlasitým bouchnutím dveří.

Nechápavě se za zrzkem dívala a až po chvíli ji došlo, že se s Fredem držela za ruku, což Rona nejspíše naštvalo. Frustrovaně si povzdychla.

,,Takže," ozval se Harry a pohledem skončil na zamilované dvojici. ,,Vy dva...spolu?" tázal se.

Hermiona byla překvapená, že se o její vztah s Fredem zajímal. Přeci jenom od té doby, co na ní po jeho příjezdu naštvaně křičel, s ním ještě nemluvila a velice jí to mrzelo. Bude teď na ní ještě naštvaný stejně jako Ron, kvůli Fredovi?

,,No jo," hlesla a zaraženě sledovala jeho reakci.

,,Teda," pronesl Harry a na tváři se mu objevil pobavený úšklebek, ,,kdyby se ke mně dostalo, že jste se tu vy dva dali dohromady určitě bych byl přesvědčený, že se jedná o fórek."

,,My jsme se nedali dohromady tady," řekl mu na to Fred.

Harry na něho překvapeně vyvalil oči. ,,Ne? A kde?" zajímalo ho.

,,Vlastně už minulý školní rok, když se po Bradavicích nesla fáma, že tě Hermiona vyměnila za Kruma," ušklíbl se na něho Fred.

,,No to mě podrž," zasmál se Harry, ,,takže místo aby si chodila se mnou nebo s Krumem, jak si všichni mysleli, si tajně chodila s Fredem?" dodal a s nechápavým pokýváním hlavou se znovu rozesmál.

Hermioně najednou došlo, jak šílený vlastně minulý rok byl. ,,Bylo to složité," zamumlala.

,,No to mi povídej," pronesl Fred, ,,vždyť já vůbec nevěděl, komu tě mám přebrat."