Možná je jiný než ostatní – nicméně prožívá obvyklá muka dospívání. Od tragické smrti svých rodičů žije čtrnáctiletý Harry Potter v trvalém nedostatku lásky, uvěřil však, že konečně našel útěchu u přítelkyně, v jejíž společnosti se objevuje už delší dobu – Hermiony Grangerové, dívky z mudlovské rodiny. Netušil, že v životě, už tak plném osobních ztrát, ho čeká další citový otřes.

Slečna Grangerová, nehezká, ale ctižádostivá dívka, má zřejmě pro slavné kouzelníky velikou slabost, takže jí Harry sám nedokáže uspokojit. Od chvíle, kdy do Bradavic přijel Viktor Krum, chytač bulharského národního mužstva, si slečna Grangerová pohrává s city obou chlapců. Nelze ovšem vyloučit, že zájem o ní u nich nevzbudily její sporné tělesné půvaby.

,,Je opravdu ošklivá," míní Pansy Parkinsonová, hezká a čilá studentka čtvrtého ročníku, ,,ovšem nápoj lásky by rozhodně byla schopná připravit, na to jí to pálí dobře. Myslím, že to taky udělala."

Nápoje lásky jsou v Bradavicích samozřejmě zakázané a Albus Brumbál bezpochyby bude chtít taková tvrzení prošetřit. V tuto chvíli musí příznivci Harryho Pottera doufat, že příště jejich idol věnuje své srdce někomu, kdo si to zaslouží víc.

Rita Holoubková

,,Říkal jsem ti to!" sykl Ron, když si společně s Harrym také článek přečetli. ,,Říkal jsem ti, že si nemáš s tou Holoubkovou nic začínat! Udělala z tebe hotovou...hotovou poběhlici!"

Hermiona se na něho podívala a hned vzápětí vyprskla smíchy.

,,Poběhlici?" zopakovala po něm a celá se třásla, jak se musela přemáhat, aby se nahlas nerozchechtala.

,,Mamka jim tak říká," zamumlal Ron rázem červený až za ušima.

,,Vždyť je to směšné! Jestli se Rita nezmůže na nic lepšího, ztrácí úroveň," prohlásila Hermiona a se smíchem odhodila Týdeník čarodějek na prázdnou židli vedle sebe.

Pak se otočila ke studentům ze Zmijozelu, kteří ji přes celou třídu bedlivě pozorovali, aby zjistili, jestli jí ten článek vyvede z míry nebo ne. K jejich smůle se jí takové bláboly absolutně nemohly dotknout. Jo, kdyby Rita vytáhla něco, co je pravda, například, že šla na ples s Krumem i přes to, že se jí ve skutečnosti líbil Fred, pak by se nejspíš cítila zostuzená, protože by o jejím zalíbením všichni věděli. O tomhle jejím prozatímním tajemstvím však naštěstí Rita neměla ani páru. Hermiona se na zmijozeli uštěpačně ušklíbla, mávla rukou a potom se konečně začala věnovat hodině lektvarů.

O týden později u snídaně na ní však čekalo nemilé překvapení. Když dorazily poštovní sovy, Hermiona dychtivě vzhlédla, jako kdyby něco čekala. Pár dnů zpátky si totiž předplatila Denního věštce, pro případ, že by se v něm nacházel nějaký další směšný článek od Holoubkové. Nerada by se o něm dozvídala zase až od zmijozelských.

Nejspíš jí to vyšlo, neboť se k ní snášela šedá sova. Když si však Hermiona všimla, že sova nenesla noviny, zklamaně si povzdychla. K jejímu úžasu přistála šedá sova před jejím talířem a hned za ní následovaly čtyři sovy pálené, kalous a jeden puštík.

,,Páni, kdo ti toho tolik píše?" podivil se Harry a stačil ještě zachytit její pohár dřív, než ho převrhl chumel sov, které se k ní tlačily jedna přes druhou, protože každá chtěla doručit svůj dopis jako první.

,,Co to proboha je?" užasla Hermiona, vzala si dopis od šedé sovy, otevřela ho a začala ho číst. ,,To už přestává všechno!" zadrmolila naštvaně a celá zrudla.

,,Co je?" zeptal se Ron.

Hermiona hodila dopis beze slova Harrymu a ten zjistil, že není psaný rukou, ale poskládaný z nalepených písmen, která nejspíš někdo vystříhal z Denního věštce.

Jsi sprostá nestyda. Harry Potter si zaslouží někoho lepšího. Vrať se zpátky k mudlům, odkud jsi přišla.

,,Všechny jsou takové!" vykřikla Hermiona zoufale, jak otevírala jeden dopis po druhém.

,,Au!" vykřikla, když otevřela poslední obálku.

Z dopisu jí na ruce a na obličej vystříkla žlutozelená tekutina, která silně páchla po benzínu a po níž jí okamžitě na zachycených místech naskákaly veliké žluté puchýře.

,,Nerozředěný hnis z dýmějových hlíz!" řekl Ron, když si od ní obálku opatrně vzal a přičichl k ní.

,,Au!" naříkala Hermiona a do očí jí vyhrkly slzy, jak se pokoušela setřít si hnis obrouskem.

Prsty však už měla tak plné boláků, že to vypadalo, jako kdyby na nich měla tlusté vyboulené rukavice a ani její levá tvář na tom nebyla lépe.

,,Radši bys měla jít na ošetřovnu," vybídl jí Harry, když od ní sovy odletěly.

Hermiona se tedy s uslzenými tvářemi zvedla na nohy a vyběhla z Velké síně. Pohled měla zabořený do země, tak aby si její puchýřovaté tváře nikdo nevšiml a ruce si držela na prsou, aby o něco nezavadila.

Když jí spatřila madame Pomfreyová zděšeně spráskla ruce.

,,U Merlina, dítě, co se ti to stalo," vychrlila ze sebe.

Ihned ji odvedla na jedno z lehátek a dala se do léčení. Zasažená místa jí pokapala jakýmsi lektvarem, při čemž Hermiona bolestí přivírala oči, neboť jí lektvar při kontaktu s puchýři řezavě pálil. Ruce jí pak madame silně obvázala a na tvář ji přiložila lékařský tampón.

,,Pár dnů potrvá, než puchýře zmizí," promluvila na ní Pomfreyová starostlivě.

Hermiona k ní zvedla zubožený pohled a chápavě přikývla.

,,Klidně si tu dnes polež, z hodin tě omluvím," dodala madame a pak odešla do svého kabinetu.

Hermiona se tedy o něco více zachumlala do nemocniční postele. Nechtělo se jí zanedbávat vyučování, zároveň ale nechtěla, aby jí v takovém stavu viděla Pansy Parkinsonová a ostatní ze zmijozelské koleje a proto se rozhodla se jejich škodolibým pohledům alespoň pro tento den vyhnout.

,,Mio?" ozval se přes ošetřovnu najednou známý hlas.

Hermiona sebou vylekaně trhla a pak se rychle přetočila na bok, tak aby jí příchozí zrzek neviděl do tváře.

,,Jsi v pořádku? Harry s Ronem mi řekli, co se stalo," oznámil jí Fred.

Na nic nečekal a přisedl si na kraj postele.

,,Jsem v pořádku," broukla Hermiona potichu, ,,teď můžeš zase jít."

Nechtěla, aby její tvář posetou nepěknými puchýři viděl. Fred však přesně to nejspíše chtěl, neboť jí opatrně položil dlaň na bok a lehce zatlačil tak, aby se k němu otočila. Hermiona jasně cítila na místě, kde se jí dotýkal, mravenčení, které se jí pomalu rozšiřovalo po celém těle. Nebylo to však nepříjemné mravenčení spíše naopak.

,,No tak, otoč se," zaprosil Fred, když se mu nepodařilo jí k sobě převrátit.

,,Ne!" hlesla Hermiona rozhodně.

Fred si zhluboka povzdychl a zatlačil do jejího boku o něco silněji. V ten moment se Hermiona s vylekaným výsknutím svalila na záda. Než však stihl Fred cokoli zahlédnout, připlácla si obvázané ruce na obličej.

,,Au!" sykla, když se dotkla puchýřů.

,,Nedívej se na mě, vypadám hrozně!" zamumlala si do dlaní.

Fred jí však neposlechl. Pomalu přiložil své dlaně na ty její, a co možná nejopatrněji jí je sundal z tváře. I přes bílý tampón bylo vidět, jak měla tvář napuchlou. Hermiona zaraženě sledovala Fredův obličej a vyčkávala, kdy se na něm objeví znechucený výraz. Fred se však k jejímu překvapení po chvíli široce usmál.

,,Nevypadáš hrozně, pořád jsi krásná," řekl, a aniž by stačila Hermiona jakkoli reagovat, nahnul se nad ní, tak že se jejich nosy téměř dotýkaly, a lehce přiložil své rty na ty její.