Po zbytek víkendu musela Hermiona čelit dost vlezlým otázkám ze strany Rona, který nedokázal pochopit, že si dovolila strávit noc mimo hrad. Ona? Nemyslitelné! Chvílemi se choval jako by se snad považoval za jejího otce, nebo co. ,,Copak nevidíš, jak tě Fred kazí?" vyhrkl ze sebe pisklavě po další salvě výčitek a dotazů.

Hermiona sice očekávala, že z jejich noci v hostinci může být průšvih. Počítala ale spíš s výslechem od profesorů, než od Rona.

,,U Merlina, Rone, už sklapni!" zaúpěla Ginny, které stejně jako Hermioně a vlastně všem okolo, Ron už značně lezl na nervy.

,,Nechápu, že jí v tom podporuješ!" odpověděl jí Ron na to a pak zabodl svůj vyčítavý pohled opět do Hermiony, ,,vždyť si tím určitě nějak porušila školní řád!"

Směrem od Harryho se ozval táhlý povzdech.

,,Co?" vystartoval po něm ihned Ron.

Harry ale držel svůj pohled zabodnutý do pergamenu a nijak na jeho otázku nereagoval, jen předstíral, že se soustředí na úkol před sebou, i když ve skutečnosti nemohl přestat myslet na Cho, od čehož ho Ron svými průpovídkami neustále rušil.

Nacházeli se zrovna ve stínu rozložitého buku na břehu jezera, neboť venku přetrvávaly ještě poslední záchvěvy podzimního slunečného počasí, čehož se muselo využít. Vzali si tedy všechny své domácí úkoly ven a přestože se to nedalo nazvat zábavou užívali si při neděli pohodlí a slunečních paprsků. K jejich smůle však ani psaní úkolů Rona nedonutilo k tomu, aby chvilku mlčel.

Hermiona zakoulela frustrovaně očima. Mohla si to dovolit, obličej jí totiž zakrývala tlustá kniha, kterou si vypůjčila v knihovně. Nejraději by Rona umlčela nějakým kouzlem, ale bohužel nemohla. A tak jí nezbývalo nic jiného než jen hořce litovat oné noci. Byla tedy pravda, že po tom, co se jí vrátily úplně všechny vzpomínky, musela uznat, že i když se za své počínání trochu styděla, ve výsledku si večer užila jak už dlouho ne. Zda to ale za Ronův křížový výslech stálo, to byla otázka.

Nejhorší na tom všem bylo, že ho očividně neštval ani tolik fakt, že Hermiona porušila řád a přespala mimo školu, ale spíš fakt, že se octla s Fredem v úplném soukromí. Jako by si teprve tehdy uvědomil co vše zahrnuje chození a že už nejsou malé děti. Ginnino škádlivé mrkání a chichotání tomu jen přidávalo, naštěstí si své vlastní otázky nechala až na večer, kdy byla s Hermionou sama v ložnici. Musela vědět vše a samozřejmě, že si nespokojeně odfrkla, když zjistila, že jí nečekají žádné pikantnosti. Její nespokojení však zmizelo, když se dozvěděla o tanci na stole. Vykulila na Hermionu oči a nevěřícně vrtěla hlavou.

Rozhovor mezi nimi utichl až v pozdních večerních hodinách, kdy usnuly, netušíc jaké překvapení na ně hned druhý den čekalo. Teprve když byly v polovině společenské místnosti zalité sluncem, kam se ráno, po probuzení a hygieně vydaly, všimly si, že se tam objevilo něco nového, co už přilákalo pozornost nečetné skupinky jiných studentů. Na nebelvírskou nástěnku někdo připevnil obrovskou ceduli. Byla tak velká, že překrývala všechna ostatní oznámení – nabídky na koupi zachovalých učebnic zaklínadel, pravidelné připomínky Arguse Filche k zásadám školního řádu, tréninkový rozvrh famfrpálového družstva, nabídky na výměnu vybraných karet z čokoládových žabek za jiné, nejnovější inzerát hledající ochutnávače pro Weasleyovic bratry, přičemž si Hermiona pomyslela, že bude muset Fredovi opět pěkně vyčinit, i zprávy o ztrátách a nálezech. Nové oznámení bylo vyvedeno velkými černými písmeny a vedle úhledného krouceného podpisu dole se skvěla nadmíru oficiálně vyhlížející pečeť.

Z NAŘÍZENÍ BRADAVICKÉ VRCHNÍ VYŠETŘOVATELKY

Veškeré studentské organizace, spolky, sportovní družstva, kroužky a kluby se s okamžitou platností rozpouštějí.

Za organizaci, spolek, sportovní družstvo, kroužek nebo klub se dle tohoto nařízení považují pravidelná setkání tří nebo více studentů.

Povolení ke znovuzaložení si lze vyžádat od vrchní vyšetřovatelky.

Žádné studentské organizace, spolky, sportovní družstva, kroužky ani kluby nesmějí vykonávat svou činnost bez vědomí a schválení vrchní vyšetřovatelky.

Každý student, jemuž se prokáže, že založil nebo navštěvuje organizaci, spolek, sportovní družstvo, kroužek nebo klub bez schválení, bude ze školy vyloučen.

Výše uvedené nařízení je v souladu se vzdělávacím výnosem číslo dvacet čtyři.

Dolores Jane Umbridgeová

,,To nám zavřou tchoříčkový klub?" ozval se jeden ze studentů.

,,Počítám, že ten jim vadit nebude," zahučel Ron, který společně s Harrym seděl na jednom z gaučů a naštvaně hleděl do vyhaslého krbu. Pronesl svá slova tak podrážděně, že sebou student vylekaně škubl.

Hermiona s Ginny se k nim spěšně vydaly.

,,Někdo jí to musel vyžvanit!" rozčiloval se Ron.

,,To není možné," hlesla Hermiona tiše a pak se kolem sebe ostražitě rozhlédla, naštěstí už byla místnost téměř prázdná.

,,Ty jsi tak naivní," ušklíbl se Ron, ,,Myslíš, že když ty sama jsi čestná a spolehlivá... no i když..."

,,Ne, chci říct, že to není možné, protože jsem ten pergamen, co jsme se na něj všichni podepsali, zabezpečila kouzlem," vysvětlovala zachmuřeně a jeho poslední slova úplně ignorovala. ,,Věřte mi, kdyby někdo běžel za Umbridgeovou a vyžvanil jí to, věděli bychom přesně, kdo to byl, a viník by toho určitě trpce litoval."

,,Co by se mu stalo?" vyptával se dychtivě Ron.

,,No, tak abys měl představu," odpověděla Hermiona, ,,akné Eloisy Midgeonové by vedle toho vypadalo jako pár roztomilých pih. Ale pojďte se dolů nasnídat, podíváme se, co si o tom myslí ostatní."

Když vešli do Velké síně, na první pohled poznali, že oznámení profesorky Umbridgeové se neobjevilo jen v Nebelvírské věži. Síň byla plná nezvyklého ruchu, protože studenti pobíhali od stolu ke stolu a probírali, co si právě přečetli. Sotvaže Harry, Ron, Hermiona a Ginny usedli už měli kolem sebe Nevilla, Deana, Freda a George.

,,Viděli jste to?"

,,Myslíte, že se o tom dozvěděla?"

,,Co budeme dělat?"

Všichni se dívali na Harryho. Ten se rozhlédl, a když se ujistil, že nikdo z učitelů není na doslech, řekl tiše:

,,Samozřejmě v tom budeme pokračovat."

,,Já věděl, že to řekneš!" rozzářil se George a poplácal ho po zádech.

,,Prefekti taky?" zapochyboval Ron a tázavě pohlédl na Hermionu.

,,Samozřejmě," ujistila ho chladně.