Už tomu byly celé čtyři roky co Hermiona nastoupila do školy v Bradavicích. Tak nějak samozřejmě tušila, že studium na kouzelnické škole bude trochu jiné než výuka v její předchozí mudlovské, nikdy by ale nepředpokládala, že až tak jiné. Nešlo ani tolik o kouzla a lektvary, o kterých se učila, o nich si ostatně četla už daleko dříve, než se vůbec stala součástí kouzelnického světa. Už nějakou dobu před objevením onoho osudného dopisu s červenou pečetí v jejich schránce, si na sobě totiž začala všímat zvláštností. Dokázala věci, které nebyly pro mudlovské děti jejího věku rozhodně normální. Jednalo se o maličkosti. Maličkosti tak nenápadné, že si jich nikdo jiný kromě ní samotné nevšiml.

Jakožto velmi chytré a zvídavé dítko Hermionu samozřejmě zajímalo, co tyto zvláštní věci znamenají, a tak ihned začala pátrat po odpovědích v její oblíbené knihovně, do které chodily převážně o dost starší děti, než byla ona. Úplnou náhodou v jedné z mnoha polic obtěžkaných knihami narazila na jednu o kouzlech a o čarodějích a čarodějkách, které mají zvláštní schopnosti, a vše začalo rázem dávat smysl. Kniha však byla psána mudlou, který o pravém kouzelnickém světě neměl ani tušení proto byly veškeré Hermioniny představy o kouzlech velice zkreslené a téměř vůbec neodpovídaly realitě. Jedno ale realita byla - opravdu se v ní skrývala čarodějka, tak jak si myslela.

I když ale měla toto tušení, stejně jí pozvánka do Bradavic poněkud překvapila. A nebyla jediná. Její rodiče byli zaskočeni, když jejich dceři přišel dopis a ještě více byly zaskočeni, když jim Hermiona s velkým nadšením oznámila, co se v něm píše.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál

(Nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Grangerová,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení. Abyste si je mohla zakoupit, dostavte se prosím 31. července do centra Londýna na místo, kde se kříží Oxfordská a Titchfieldská ulice.

Školní rok začíná 1. září.

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonagallová

Zástupkyně ředitele

Pan a paní Grangerovi nikdy dřív neslyšeli o žádné škole čar a kouzel. Pro svojí dceru plánovali budoucnost na soukromé univerzitě v Etonu, která byla vyhlášená a na které by se jí dostalo toho nejlepšího vzdělání. Hermiona ale byla neústupná a za každou cenu chtěla nastoupit do Bradavic. Proč? To bylo pro její rodiče záhadou. Nakonec jí ale i přes to částečně vyhověli a vydali se s ní v uvedený den do centra Londýna.

Hermionu ihned zaujala divně vypadající hospoda, které si nikdy dřív nevšimla, její rodiče ale jakoby jí neviděli. A pak se před nimi zčista jasna objevil malý mužík s velkýma ušima a špičatým nosem. Byl to skřítek Felim pověřený vysvětlit jim vše o kouzelnickém světě, o škole, do které měla Hermiona nastoupit a také jim ukázal cestu do Příčné ulice, kde sehnali všechno ze seznamu přiloženému k dopisu z Bradavic. Hermioniným rodičům chvíli trvalo, než vstřebali fakt, že je jejich dcera čarodějka. To Hermiona se s tím ztotožnila hned, vždyť to přeci už nějakou tu dobu sama moc dobře věděla.

Celý zbytek léta pak strávila pročítáním knih ze seznamu a ještě i jiných, které ji v knihkupectví v Příčné ulici přišly zajímavé a tak poprosila rodiče, aby jí je koupili. Mezi ně patřila i kniha s názvem Dějiny Bradavické školy, ve které se dočetla zajímavé informace o Bradavickém hradu a dozvěděla se vše, co jí v prvním ročníku v kouzelnické škole bude čekat. Z jiné kouzelnické knihy se zase dozvěděla o tom, že nekouzelníkům se říká mudlové. Dále si četla v knihách Dějiny kouzel a čar moderní doby a Velké činy kouzelníků ve dvacátém století o nejvýznamnějších kouzelnických rodinách a významných kouzelnících vůbec. Brzy jí došlo, že jako dcera mudlů to bude mít na kouzelnické škole nejspíš trochu složitější než děti čarodějů a proto chtěla být na všechno dobře připravena. Začala si dokonce sama zkoušet některá jednoduchá zaklínadla se svojí novou hůlkou. Překvapilo jí, že se jí všechna hned na poprvé povedla. Díky její svědomité přípravě by do ní nikdo v Bradavicích neřekl, že je první čarodějkou v její rodině. To neznamenalo, že se svým původem nějak tajila, vůbec ne, dělalo jí dobře, když mohla dokazovat to, že děti mudlů můžou umět daleko lépe čarovat než děti z rodin s čistokrevnou čarodějnickou krví.

Vše v Bradavicích by šlo podle jejích představ nebýt jednoho velmi neslušného zrzavého chlapce Rona Weasleyho, díky kterému si Hermiona uvědomila, že v Bradavicích neměla téměř žádné kamarády. Možná to, že se snažila vypadat, co nejchytřeji na ní nevrhalo zrovna nejlepší dojem. Kdoby řekl, že se nakonec spřátelí zrovna s tím Ronem a co teprve, že se stane nejlepší kamarádkou slavného Harryho Pottera. Od onoho osudného dne, kdy se těm třem povedlo na dívčích záchodech společnými silami omráčit horského trolla, spolu trávili veškerý čas a zažili spolu opravdu hodně dobrodružství - pátrání po kameni mudrců, nalezení tajemné komnaty a záchranu uprchlého vězně z Azkabanu. A to bylo přesně to, co Hermionu nejvíce překvapilo na studiu v Bradavicích. To, že si dokázala najít tak skvělé kamarády a to, že byla ve středu všeho dění. Díky svým přátelům se po čas třech rocích studia v Bradavicích ani chvíli nenudila. Neustále byli něčemu na stopě. A i když Hermiona ráda přicházela jakýmkoli záhadám na kloub, přesto v koutku své duše doufala, že čtvrtý rok na škole čar a kouzel se obejde bez dalšího většího překvapení. Přeci jenom by byla radši, kdyby měla o trochu více času na studium a méně času trávila v ohrožení života.