Dál už cesta probíhala bez jakýchkoli nepříjemností. Potom, co se několikrát vyměnil lehký déšť se sluníčkem, se setmělo, což znamenalo jediné – brzy budou na místě. A taky že jo. Netrvalo to dlouho a vlak začal zpomalovat. Ze všech vagónů se ozval obvyklý rámus, jak si všichni rovnali kolem sebe zavazadla i své domácí mazlíčky a chystali se vystupovat. Od Rona s Hermionou se čekalo, že na to všechno dohlédnou, takže se opět z kupé vytratili a Křivonožku s Papušíkem zanechali v péči ostatních.

,,Jak si zatím užíváš svou novou roli?" vyptával se Fred s kyselým obličejem Hermiony, která stála na kraji nástupiště a pozorně sledovala ty nejmladší studenty.

,,Je to...veliká zodpovědnost," odpověděla mu na to, aniž by odtrhla oči od dění před ní.

,,Proto nechápu, že jste z toho s Ronem tak nadšení," zabrblal zrzek.

Na to se na něho Hermiona konečně podívala. ,,Neměl by si jít za Georgem a Leem? Co tu vůbec děláš se mnou?" tak trochu se na něho obořila. Fred jí totiž ve vlaku za žádnou cenu nechtěl prozradit co tak důležitého s Leem a bratrem probírali a to jí dost štvalo.

,,Hlídám tě," pokrčil Fred rameny.

Hermiona na něho tázavě nadzvedla jedno obočí, ,,hlídáš mě?"

,,Jo," zakýval Fred souhlasně hlavou. ,,Vlastně tu dohlížím, aby si na tebe ten blonďatej zmetek už nic nedovoloval," upřesnil pak a pohledem krátce šlehl k Malfoyovi stojícímu opodál.

Stejně jako Hermiona s Ronem i on společně s Pansy dohlíželi na studenty a oba se u toho tvářili jakoby byli ti nejdůležitější z nejdůležitějších.

,,Myslím, že se nemusíš bát," povzdechla si Hermiona a taktéž se krátce zahleděla na onu zmijozelskou dvojici. ,,Myslím, že po tom vašem výstupu ve vlaku si alespoň dnes už nic nedovolí," dodala a opět se věnovala mladým studentům, kteří už pomalu ale jistě mizeli z nástupiště a hrnuli se směrem k malým loďkám, na kterých měli plout k hradu.

,,Tím bych si nebyl tak jistý," zamumlal Fred.

V jeho hlase bylo cítit podrážděni a tak se na něho Hermiona podívala a zjistila, že opět pohledem propaluje Malfoye. Jakmile se podívala na onoho zmijozela ihned pochopila, proč opět upoutal Fredovu pozornost. Malfoy totiž stál u jednoho z chlapců prvního ročníku a hůlkou ho šťouchal do ramene. Chlapec na něho chvíli vyděšeně civěl a pak se kolem sebe rozhlédl bezradně hledajíc způsob jak utéct z jeho blízkosti.

,,Co mu tam pro Merlina provádí?" procedila skrz zaťaté zuby Hermiona.

,,Vychloubá se že je prefekt a vyhrožuje mu. Prý jestli se bude loudat, prokleje ho nějakou nepěknou kletbou," odpověděl jí Ron, který k ní a k Fredovi zrovna přišel.

,,A ty si s tím nic neudělal?" obořila se na něho Hermiona. ,,To snad nemyslí vážně, takhle ho šikanovat?" vyjekla a už už se vydala nebohému prvňákovi na pomoc. Fred jí však chytil za ruku a tím ji zastavil.

,,Nech to na mně," řekl a vydal se k Malfoyovi sám. Na tváři se mu vyjímal zlomyslný úšklebek.

Hermiona s Ronem sledovali, jak si Fred stoupnul vedle Malfoye a něco směrem k prvňákovi pronesl. Zmijozelský blonďák v tu ránu celý zrudl a napřaženou ruku s hůlkou svěsil podél těla. Mladý chlapec to nevydržel a hlasitě se rozesmál.

,,Asi bychom měli jít," hlesl Ron a odtrhl od toho výjevu udivený pohled, ,,aby si nemyslel, že s tím máme něco společného."

Hermiona na něho zakoulela očima. ,,To jsi vážně takový posera," pronesla.

Ron si však z jejích slov nic nedělal a vydal se za jednou z posledních skupinek studentů. Hermiona ještě chvíli spokojeně sledovala rudého Malfoye ale když si uvědomila, že je nejvyšší čas vydat se k hradu, rozeběhla se za Ronem. Zastavila se, stejně jako on, u Harryho, Nevilla, Lenky a Ginny a všichni spolu pak nasedli do kočáru bez koní.

Kolona kočárů se pak s hrkáním a rachotem rozjela po silnici vzhůru. Když projížděli mezi vysokými kamennými pilíři zdobenými okřídlenými kanci, jež stály po obou stranách brány na školní pozemky, všude panovala tma, dokonce ani v Hagridově hájence se nesvítilo. Bradavický hrad se blížil víc a víc. Obrovitě se tyčil do výše spoustou věží a věžiček a uhlově se černal na pozadí temné oblohy, do níž tu a tam probleskovalo zářivě osvětlené okno.

Kolona s lomozem zastavila nedaleko kamenného schodiště vedoucího k dubové hlavní bráně a všichni začali vystupovat z kočárů. Poté se v davu vydali po schodech do hradu.

Vstupní síň zářila ve světle pochodní a duněla ozvěnou kroků, jak studenti přecházeli po kamenných dlaždicích k dvoukřídlým dveřím vpravo a dál do Velké síně, k slavnostní hostině na zahájení školního roku.

Pod bezhvězdným černým stropem Velké síně, který byl přesnou kopií oblohy viditelné skrze vysoká okna, se pomalu plnily čtyři dlouhé stoly jednotlivých kolejí. Ve vzduchu podél stolů se vznášely svíce a osvětlovaly stříbřité duchy rozeseté všude, kam oko dohlédlo, i tváře studentů, kteří se vzrušeně bavili, sdělovali si prázdninové zážitky, hlasitě zdravili kamarády z jiných kolejí.

,,Víš, že mi vlastně náramně vyhovuje, že jste s Ronem prefekti," zašeptala k Hermioně s uchechtnutím Ginny, když procházeli velikými dveřmi do síně.

,,Vážně a proč?" zajímalo Hermionu.

,,No...," odkašlala si zrzka, ,,trávím díky tomu daleko více času s Harrym, když je Ron s tebou pryč."

,,To jsem ráda," usmála se na ní Hermiona.

U havraspárského stolu se od nich oddělila Lenka.

,,A jak jste vůbec přišli k ní?" tázala se Hermiona po Lenčiným odchodu a propaloval přitom Lenčiny záda kritickým pohledem.

Ginny na to pokrčila rameny, ,,seděla sama v kupé a nám už se nechtělo hledat nějaké prázdné, tak jsme si přisedli."

To už došli k nebelvírskému stolu, u kterého se zrzka začala zdravit se spolužáky ze čtvrtého ročníku a nakonec si k ním i přisedla. Harry, Ron, Hermiona a Neville si našli místa vedle sebe přibližně uprostřed stolu a posadili se ke Skoro bezhlavému Nickovi a k Parvati Patilové a Levanduli Brownové.