Georgova varovná slova bohužel přišli vniveč. Harry si totiž z hodiny s profesorkou Umbridgeovou opět odnesl další týden školních trestů.

,,Neměl ses do toho plést!" kárala ho Hermina, která celou potyčku s profesorkou vyvolala tím, že nesouhlasila s textem psaným v jejich učebnici, kterou místo kouzlení museli opět číst.

,,Musel jsem se do toho vložit. Vždyť nám sebrala pět bodů!" bránil se Harry naštvaně, ,,a za co? Že si řekla svůj názor?"

Horší než Hermioniny výčitky, kterými ho neustále častovala a samotný trest už byla snad jen Angelinina reakce. Jakmile se totiž Harry v úterý ráno objevil na snídani u nebelvírského stolu, vrhla se na něho s takovým řevem, že k nim od učitelského stolu přispěchala profesorka McGonagallová a strhla jak jí za kravál, tak Harrymu za další trest každému po pěti bodech.

,,Tak ona sebe Nebelvíru body za to, že si každý večer rozdírám ruku do krve! To má být fér? No řekni!" zalykal se Harry vztekem, když se profesorka McGonagallová rázným krokem vrátila k učitelskému stolu.

,,Já vím, Harry," zabručel soucitně Ron a naložil mu na talíř porci slaniny. ,,Tentokrát fakt přestřelila."

Hermiona však jen zašustila stránkami Denního věštce a neřekla ani popel.

,,Ty si určitě myslíš, že McGonagallová udělala dobře, co?" vyjel Harry útočně na fotografii Korneliuse Popletala, která zakrývala Hermionin obličej.

,,Je mi líto, že nám kvůli tobě strhla body, ale myslím, že má pravdu, když ti říká, že bys před Umbridgevou neměl ztrácet hlavu," odpověděl mu Hermionin hlas.

Harry na Hermionu nepromluvil po celou hodinu kouzelných formulí. Hermiona z toho byla rozmrzelá, cožpak se neustále s někým musela hádat? Když už to nebyl Ron, musel se na ní zlobit Harry? Když však vešli do učebny přeměňování, zapomněla na své rozpoložení. V koutě totiž seděla profesorka Umbridgeová se svým notesem a čekala na ně i na hodině péče o kouzelné tvory, kde se téměř celou dobu navážela do Hagrida, který v Bradavicích stále chyběl a který je tento předmět učil předchozí roky.

Po konci vyučování se Hermiona rozhodla zašít se v knihovně. Harry s ní stejně ještě pořád nemluvil a Ron jakbysmet, ne že by na ní byl také naštvaný, ale musel si zkrátka vybrat na čí straně bude. Cestu k vytouženému odpočinku mezi knihami jí však překazila dlouhá paže, která se jí zničehonic pevně omotala kolem boků.

Hermiona polekaně vyjekla, hned potom jí majitel paže, stojící za jejími zády, rychle strčil do tmavého přístěnku, do kterého přiskočil k ní a se skřípáním zavřel dveře.

,,Co to vyvádíš?" vydechla Hermiona s bušícím srdcem a zabodla do zrzkova obličeje, který v šeru malé místnosti sotva rozeznala, zamračený pohled.

,,Co by?" pokrčil Fred rameny, ,,chtěl jsem s tebou být sám." Naklonil se k ní a jemně jí políbil. Pak se pobaveně uchechtl, ,,neříkej, že si to samé taky nechtěla?"

Samozřejmě, že chtěla. Naposledy byla s Fredem sama o minulém víkendu. A i když si to nerada přiznávala, neboť se z toho cítila v rozpacích, od té doby po jeho blízkosti toužila čím dál víc. Kdykoli ho někde zahlédla do mysli ji vytanulo, jak moc by chtěla cítit jeho rty na těch svých. Nikdy by nevěřila, že zrovna ona bude mít plnou hlavu takových myšlenek. Fredovi ale prostě nemohla odolat.

Vídali se sice ve Velké síni, ale většinou seděli daleko od sebe, neboť Fred s Georgem na jídlo chodili mezi posledními a to už bylo místo vedle Hermiony zabrané. Z jedné strany si k ní totiž, zřejmě naschvál, sedal Ron, který nechtěl sledovat žádné cukrování a z druhé Ginny, za což byla Hermiona oproti Ronovi sice ráda, ale někdy by uvítala kdyby si k ní mohl sednout její přítel.

Nechala tedy Fredovi rty bloudit od jejích rtů, po ucho až na krk, ale i když si to chtěla užívat, něco jí to jako naschvál pořád kazilo.

,,Děje se něco?" tázal se Fred, kterému neušla její strnulost. Odtáhl své rty od její kůže na krku a zadíval se jí do očí.

Hermiona si frustrovaně povzdychla. Tak moc chtěla všechno vytěsnit a myslet jen na to, co se dělo v tu chvíli, ale nemohla. Neustále totiž myslela na Umbridgeovou, na její šílenou metodu výuky, díky které se v tak nebezpečné době nic pořádného nenaučí a taky na naštvaného Harryho. Nejdříve s tím nechtěla Freda zatěžovat a hlavně kazit jim jejich vzácnou chvilku, ale pak si uvědomila, že by si jeho blízkost s těmito myšlenkami stejně vůbec neužila a tak na něho všechny své starosti vychrlila.

,,Tak s tím něco udělej," pronesl Fred s úsměvem.

Hermiona se na něho lehce zamračila, ,,co bych s tím měla dělat?" nechápala.

Zrzkův úsměv se ještě více rozšířil. K jejímu překvapení nebyl vůbec naštvaný, že místo líbání se řeší tu zpropadenou profesorku. Přistoupil k ní ještě o něco blíž a hravě jí cvrknul prsty do nosu, ,,jsi nejchytřejší člověk, kterého znám, určitě něco vymyslíš."

A tak Hermiona a Fred dali hlavy dohromady a začali vymýšlet, co by se s jejich nedostatečnou výukou obrany proti černé magii dalo dělat. Nakonec vymysleli geniální plán – budou se obranu učit sami a učit je bude Harry. Hermiona byla z jejich nápadu tak nadšená, že jí ani nenapadlo, že by s tím někdo nesouhlasil. Bohužel pro ní nevěděla jak těžké bude přemluvit toho nejdůležitějšího v jejich plánu a to Harryho. Samozřejmě počítala s tím, že byl na ní naštvaný a proto na něho šla chytře.

,,Tumáš," řekla starostlivě, když toho dne večer seděla v nebelvírské společenské místnosti společně s Ronem a čekala na Harryho, který právě dorazil od Umbridgevé. Přistrčila mu misku s jakousi žlutou tekutinou a doufala, že si ho tím dostatečně udobří. ,,Namoč si do toho ruku, je to roztok z přepasírovaných nakládaných chapadélek hrbouna, mělo by se ti ulevit."

Harry ponořil krvácející bolavou ruku do tekutiny a okamžitě ho zaplavil báječný pocit úlevy. Křivonožka se mu s hlasitým předením otřel o nohy, pak si k němu vyskočil na kolena a stulil se do klubíčka. Harry ho levou rukou poškrábal za ušima a pohlédl dojatě na Hermionu.

,,Díky," řekl upřímně.

,,Stejně si pořád myslím, že by sis měl jít stěžovat," ozval se tiše Ron.

,,Ne," odmítl rozhodně Harry.

,,McGonagallová by vyletěla z kůže, kdyby věděla..."

,,Jo, to by nejspíš vyletěla," přitakal dutě Harry. ,,Jenže jak dlouho si myslíš, že by asi Umbridgeové trvalo, než by prosadila další výnos, který by stanovil, že každý, kdo si bude na vrchního vyšetřovatele stěžovat, dostane okamžitě padáka?"

Ron chtěl pohotově odpovědět a otevřel ústa, nic ho však nenapadlo, takže je zase rezignovaně zavřel.

,,Je to příšerná ženská," postýskla si Hermiona tenkým hláskem a chystala se konečně těm dvěma odhalit její nápad. Předtím už se snažila s ním seznámit Rona, ale Harry přišel dřív než mu stačila cokoli blizšího říct, ,,příšerná! Abys věděl, zrovna když jsi přišel, tak jsem Ronovi říkala...že s ní budeme muset něco udělat."

,,Já navrhoval jed," utrousil sveřepě Ron.

,,Ne...myslím dát někomu najevo, jak mizerná je to učitelka a že se od ní vůbec žádnou obranu neučíme," upřesnila Hermiona.

,,No prosím, jenže co s tím můžeme dělat?" zívl Ron, čímž Hermioně nahrál do karet a ta se dala horlivě do vysvětlování.

,,Mluvím o tom, že bys nás obranu proti černé magii mohl učit ty, Harry," řekla po delší debatě, kdy se jim snažila její a Fredův nápad co nejlépe vysvětlit.

Harry na ni ohromeně pohlédl. Pak se otočil k Ronovi, který se k jeho překvapení tvářil velice zamyšleně. Čekal, že spíš bude nechápavě kývat hlavou, jako když se Hermiona nadchla pro nějaký za vlasy přitažený projekt, jako byl SPOŽÚS.

,,To je nápad," přikývl Ron nakonec.

,,Co jako?" otázal se Harry.

,,Jako že ty bys nám dělal učitele," odpověděl.

O tom však Harry nechtěl vůbec slyšet. ,,Já nejsem učitel, neumím...a vůbec ty jsi mnohem lepší v kouzlení než já," namítl s pohledem na Hermionu.

,,To není pravda," nesouhlasila s ním a pak mu společně s Ronem začala připomínat kolikrát sám stál v bezprostředním nebezpečí a dokázal přežít, což Harryho z nějakého nepochopitelného důvodu vytočilo a začal na ně nepříčetně křičet, že vůbec nic nechápou a že se ze všech těch šlamastyk vůbec nedostal proto, že by byl dobrý kouzelník, ale protože při něm stálo štěstí. Rozohnil se dokonce tak až v zápalu zuřivosti shodil misku s hrbouním výtažkem ze stolu a tak se na podlaze roztříštila na několik malých kousků. Harry si v ten moment prudce stoupnul a Křivonožka zajel pod jednu z pohovek. ,,Vy vůbec nevíte, jaké to je! Vy jste vy víte komu – ani jeden z vás – nikdy nemuseli čelit, je to tak? Myslíte si, že stačí naučit se nazpaměť pár kouzel a pak je po něm prostě vrhat, jako byste byli ve třídě nebo co?" prskal na ně a hruď se mu u toho divoce zvedala a zase klesala.

,,Copak to nechápeš, Harry," skočila mu Hermiona do řeči celá zaražená jeho reakcí. ,,Tohle...přesně tohle je ten důvod, proč tě potřebujeme...Potřebujeme vědět, j-jaké to doopravdy je...když stojíš proti...V-Voldemortovi."

Její slova Harryho konečně trochu uklidnila, neboť po nich na ně jen celý udýchaný zíral, přičemž klesl zpět do křesla.

,,No...přemýšlej o tom," vybídla ho tiše Hermiona, když mlčel. ,,Prosím."