,,Potkala jsem Angelinu...teda přesněji přišla za Harrym a já zrovna s Ronem byla s ním," vychrlila ze sebe Hermiona, když na ní Fred upřel tázavý pohled.

,,A?" hlesl zrzek a nedočkavě čekal na to, co mu Hermiona poví dál. Podle jejího vážného tónu hádal, že se jednalo o něco velkého.

,,Dost zvláštně se na mě podívala, jakoby naštvaně," povzdychla si, ,,napadlo mě...Ví, že spolu chodíme?"

Fred pokrčil rameny, ,,já jí to neřekl, ale je možné, že si pustil pusu na špacír George."

,,George?" podivila se Hermiona.

,,Jo," kývl na ní Fred souhlasně hlavou, ,,chodí spolu."

Hermiona na něho překvapeně vytřeštila oči. ,,Angelina chodí s Georgem?"

Fred pouze opět mlčky pokýval hlavou.

,,Proč na mě ale potom je naštvaná?" zamračila se Hermiona nechápavě.

,,Třeba sis její pohled špatně vyložila," napadlo Freda.

Hermiona se na chvíli odmlčela a snažila si v hlavě vybavit i ty nejmenší detaily Angeliny výrazu, který na ní ve Velké síni vrhla. Možná má Fred pravdu, řekla si nakonec a namířila na zrzka pohled. Ten se najednou pobaveně zašklebil.

,,Co?" povytáhla na něho jedno z jejích obočí tázavě.

,,Nic já jen, že si konečně vyjádřila to, co mezi námi je, řekla si, že spolu chodíme," odpověděl Fred a přistoupil k ní o krok blíž.

Hermiona se na něho zamračila. ,,Není to tak snad?"

Po tom, co s Fredem zažila o prázdninách: jejich polibky a doteky, si myslela, že je zcela jasné, že spolu mají vztah. Teď jí však zaplavily pochyby. Co když to Fred bral celou dobu jen jako prázdninové povyražení?

,,Jasně, že to tak je," odpověděl jí Fred a s úsměvem jí chytil za ruce.

Hermiona úlevně vydechla, ,,fajn." Vzápětí jí něco došlo. ,,Jak to ale mezi námi bude tady na škole? Naši kamarádi vědí, že spolu chodíme, ale ostatní ne," namítla.

,,Já to vidím tak, že nemám důvod před nikým tajit, že tak krásná a chytrá holka patří jenom mě," řekl jí na to Fred.

Jako na povel Hermiona zacítila teplo rozlévající se jí po tvářích. Nesměle se na Freda usmála a pak pohled sklopila k zemi.

,,Musím tě ale upozornit," promluvil znovu Fred, ,,že moc nejsem na žádné držení se za ruce a muchlování se na každém rohu Bradavického hradu," znechuceně se zašklebil, ,,z takových párů se mi vždycky dělá špatně."

Hermiona stále sledovala kamennou zem a přemýšlela nad tím, co jí Fred právě řekl. Nemohla se rozhodnout, zda z jeho slov měla radost, nebo jí trochu mrzela. Ne, že by tedy byla tou dívkou, která musela všem dávat na obdiv svůj vztah. Bála se ale, že si jí před ostatníma Fred nebude moc všímat anebo, že se k ní bude chovat prostě jen jako ke kamarádce, což, jak ke svému překvapení zjistila, jí ranilo. Než však stihla na Fredova slova nějak reagovat, vyvalil se z Velké síně zástup žáků, což značilo brzký začátek první hodiny.

Fred od ní poodstoupil. ,,Tak ahoj," usmál se, ,,uvidíme se ve společenské místnosti."

Chvilku čekal na Hermioninu odpověď, pak však zahlédl v davu George a Leeho a tak se na Hermionu naposledy usmál a vydal se za nimi. Netrvalo to dlouho a i lehce zmatená Hermiona se vydala do učebny, ve které měla probíhat její hodina.

Dějiny čar a kouzel považovali všichni studenti jednoznačně za nejnudnější předmět v osnovách kouzelnické výuky. Profesor Binnus, duch, který je přesnášel, mluvil monotónním sípavým hlasem a jeho výklad téměř zaručeně do deseti minut - v teplém počasí dokonce do pěti - způsoboval, že posluchači propadali otupělé ospalosti. Binns podobu svých přednášek nikdy neměnil, odříkával jejich text bez přestávek a studenti si dělali poznámky nebo spíše ospale hleděli do prázdna. Jedině Hermiona dokázala nepodlehnout uspávajícímu účinku Binnsova hlasu. Toho dne byli nuceni protrpět tři čtvrtě hodiny drmolivého výkladu na téma válek s obry. Hermionu toto téma díky obrům, které brala stejně jako skřítky za velmi nedoceněné tvory, velice zajímalo. V soustředění na výklad jí však rušilo špitání Harryho a Rona, kteří seděli nedaleko a kteří celou hodinu mezi sebou na okraji pergamenu hráli šibenice. Jak někdo může brát studium na tak lehkou váhu, prolétlo ji hlavou a hned vzápětí si vzpomněla na Freda. Frustrovaně si povzdychla a vynaložila veškerou svou sílu, aby nepozornost svých kamarádů nevnímala a místo toho se snažila veškerou svou pozornost věnovat Binnusovi.

Jako další hodina na ně čekaly laktvary s profesorem Snapem, na kterých už i Ron s Harrym museli vzorně pracovat na lektvaru, který jim profesor zadal. Přesně jak si Hermiona myslela, Snape si pro ně stěží mohl vymyslet obtížnější a ošemetnější lektvar. Přísady bylo třeba do kotlíku vkládat v přesně stanoveném pořadí a množství, směs bylo třeba míchat přesně stanoveným počtem pohybů nejprve po směru a pak proti směru hodinových ručiček a teplotu plamene, na němž dryák bublal, bylo třeba snížit na přesně stanovenou úroveň a udržovat ji přesně stanovený počet minut před přidáním poslední přísady. Jen tak mohl vzniknout perfektní pohodový odvar.

,,Z vašeho lektvaru by nyní měly stoupat drobné obláčky stříbřité páry," ozval se Snape deset minut před koncem hodiny.

Hladina Hermioného lektvaru byla opravdu zakrytá rozechvělým mlžným příkrovem stříbřité páry a byl to snad jediný takový lektvar. Z Harryho kotlíku se například valily obrovské kotouče tmavě šedivého dýmu, z Ronova prskaly zelené jiskry a Nevillův lektvar nabyl hutnosti čerstvě namíchaného cementu.

Když konečně skončila i hodina lektvarů, všichni žáci si úlevně oddychli a s úsměvem na tváři se vydalido Velké síně na oběd. Kdyby ovšem tušili, co je čekalo na další hodině, jistě by se tolik neradovali.