Nastal čas prvního úkolu. Stovka mladých lidí se vyhrnula z hradu a napjatě obsadila tribunu okolo obrovské ohrady. Netrpělivě natahovali krky a čekali, co se bude dít. Zanedlouho do ohrady nějací statní muži přivedli švédského krátkonosého draka. Pytloun, který stál na stupínku před ohradou, zahájil proslovem první úkol. Všichni se tak od něho dozvěděli, co měli šampioni za úkol – museli získat drakovo zlaté vejce.

Když Pytloun domluvil, zapískal na píšťalku, kterou měl pověšenou kolem krku na provázku a do ohrady nejistě vstoupil Cedric. Ve tváři byl celý zelený, doslova z něho sršel strach, který ještě stoupl, když svůj zrak namířil na obrovského draka před sebou. Dav, který ho pozorně sledoval, nadšeně zavřeštěl a pak zvědavě sledoval dění. Cedricův boj s drakem trval bezmála čtvrt hodiny. Byla to opravdu napínavá podívaná. Nejedna dívka ze sebe při vypjatých chvílích, kdy to vypadalo, že šampiona sežehne drakův oheň, nebo ho podrápou jeho drápy, vyděšeně vyjekla a zakryla si oči dlaní. Když se Cedricovi konečně podařilo dostat se drakovi za záda a zmocnit se vejce vzduch protnul ohlušující řev.

,,Bravo! To bylo opravdu pěkné!" křičel Pytloun.

Následovalo hodnocení poroty, které upřímně nikoho moc nezajímalo, všichni byli zvědaví, který ze šampionů bude bojovat s drakem jako další.

,,První šampion to tedy má za sebou, ještě nás čekají tři!" vřískl Pytloun, zatímco byl do ohrady přiveden další drak, a pak znovu zapískal.

Před zraky diváků se při hlasitém výskání objevila Fleur. Třásla se od hlavy až k patě a ve své pravé ruce křečovitě svírala hůlku. Za deset minut davy diváků propukly v nadšený jásot. Stejně jako Cedricovi i Fleur se podařilo uspět. Měla to sice dost těsné. Ze sportovního dresu, který na sobě měla, se jí kouřilo, neboť jí drak zasáhl ohněm, naštěstí ale ne nijak moc.

Po Fleur přišel na řadu Viktor Krum. Ženské osazenstvo tribun začalo hlasitě křičet a hvízdat. Rozhodně bylo vidět, kdo z nich má nejvíce fanoušků. Viktorův boj s drakem byl oproti předchozím dvěma šampoinům velice rychlý. Kruvalský chlapec při něm ukázal nevídanou odvahu.

Největším překvapením byl však Harry. Úspěšně se mu podařilo si k sobě kouzlem přivolat své koště a dokonce se mu poté podařilo získat zlaté vejce a to ještě rychleji než Krumovi. Bohužel mu při tom dračice maďarského trnoocasého draka uštědřila ránu právě svým ocasem a tak měl na rameni veliký krví zalitý šrám. Musel tedy hned po tom, co získal vejce do stanu první pomoci, který byl pro takové případy postaven. Než se stihl ze stanu po ošetření madame Pomfreyovou vydat pryč, vtrhly dovnitř dvě osoby – Hermiona, a v patách za ní Ron.

,,Harry, byl jsi naprosto skvělý!" zavřískala Hermiona. Celou dobu se o svého kamaráda neskutečně bála a to, i když věděla, že se mu kouzlo, které spolu den předtím nacvičovali, rozhodně podaří. Věřila mu, ale kouzlo přeci jenom nebylo všechno.

Harry jí však nevěnoval žádnou pozornost a zíral na Rona, který byl v obličeji bílý jako stěna a upíral na něho oči, jako kdyby civěl na nějakého ducha.

,,Ať už tvé jméno vhodil do Poháru kdokoli, teď už věřím, že tě chtěli oddělat!" řekl Ron po chvíli trapného ticha vážně.

,,Už ti to konečně došlo?" zeptal se ho Harry chaldně.

,,Ale že ti to trvalo," dodal.

Hermiona nervózně postávala mezi nimi a dívala se z jednoho na druhého. Ron nejistě otevřel ústa a Harry věděl, že se mu chystá omluvit. Vtom však pochopil, že o žádnou omluvu nestojí.

,,To je v pořádku," řekl dřív, než se Ron zmohl na jediné slovo.

Jeho zrzavý kamarád na něho překvapeně vykulil oči.

,,Zapomeň na to," promluvil znovu Harry.

Ron se na něj nervózně zašklebil, a Harry mu oplatil stejným úšklebkem. Hermiona si popuzeně odfrkla.

,,Co?" podívali se na ní oba tázavě.

,,Vy jste oba tak hloupí!" rozkřikla se.

Hned na to se jí však po tváři rozlil široký úsměv. Oba je, dřív než jí v tom stačili zabránit, objala, a pak se vyřítila pryč. Byla šťastná, že se její kamarádi konečně udobřili, na druhou stranu na ně však byla trochu naštvaná za to, že jim to trvalo tak dlouho.

Ten večer se v nebelvírské věži konala oslava. Když na ní Harry konečně dorazil, ze všech stran ho zaplavil nadšený křik a jásot. Všude, kam se podíval, byly hory koláčů a džbánů s dýňovou šťávou i s máslovým ležákem. Lee Jordan odpálil několik Báječných rachejtlí doktora Raubíře, po kterých bylo ve vzduchu plno hvězdiček a jisker. Dean Thomas, který uměl nádherně kreslit, namaloval několik vlajek. Na většině byl Harry, jak na Kulovém blesku kroužil trnoocasé dračici kolem hlavy, na dvou ale nakreslil i Cedrica, s hlavou v jednom ohni.

,,Tak do toho Harry...otevři ho!" zahalekal Lee, když si potěžkal zlaté vejce a pak ho podal Harrymu. Všichni jeho spolužáci napjatě těkali pohledem na vejce a pak na Harryho. Pytloun totiž všem oznámil, že vejce mají šampionům prozradit jejich další úkol.

Harry zabořil nehty do drážky po obvodu vejce a roztáhl obě poloviny od sebe. Vejce bylo duté a úplně prázdné. Ve chvíli, kdy ho Harry otevřel však, naplnil celou místnost skřípavý jek.

,,Zavři to!" zařval Fred a zakrýval si rukama uši.

,,Co to bylo?" zíral Seamus Finnigan vytřeštěně na vejce, které Harry právě honem zaklapl.

,,Znělo to, jako když skučí smrtonožka...třeba tě jako další úkol čeká některou z nich obejít!"

,,Mně to spíš připadalo, jako když někoho mučí," řekl Neville, zbledl jako stěna a párky v těstíčku, které držel v rukou, mu spadli na zem.

,,Na mě to zas působilo, jako když zpívá Percy...třeba ho budeš muset napadnout, až bude pod sprchou," ozval se George.

Každý přednesl svůj vlastní nápad na další úkol, který ho při otevření vejce napadl, až tedy na Hermionu, která seděla v jednom z gaučů a nad ztřeštěnými nápady pouze pokyvovala nevěřícně hlavou.

,,Chceš košíček se zavařeninou?" ozval se u ní najednou známý hlas.

Otočila za ním hlavu a spatřila Freda, který si s talířem plným jídla, posadil vedle ní. Trochu ztuhla. Pak si jídlo podezřívavě prohlédla. Fred se zašklebil.

,,Je v pořádku," ujistil jí, ,,s těmi jsem nic nedělal. Musíš si dát pozor jedině na piškoty s vaječným krémem."

Neville, který se právě do jednoho zakousl, se zakuckal a vyplivl ho. Fred se zasmál.

,,To byla jenom legrace."

Hermiona si od něho stále lehce nedůvěřivě vzala košíček.

,,Tobě bych nic očarovaného nedal," usmál se na ní Fred, když košíček ochutnávala a přisedl si k ní ještě blíž.

Při pohledu, který na ní upíral a jeho úsměvu měla Hermiona co dělat aby se jídlem samou nervozitou nezakuckala. Když však od něho uhnula nepatrně pohledem a všimla si Ginny, která se na ně z dálky spiklenecky šklebila, ihned si od něho trochu poposedla a nervózně svůj zrak sklopila k zemi.