,,Není tady!" promluvil Harry po chvíli.

Ron s Hermionou se na něho podívali a když zjistili, že se dívá k učitelskému stolu, taky k němu namířili své pohledy. Už v kočáru mezi nimi proběhl rozhovor na téma Hagrid. Jejich profesor péče o kouzelné tvory totiž vždy vyprovázel prvňáky na cestě do hradu. Tentokrát však na nástupišti chyběl.

,,Přece neodjel," ujišťoval se poněkud znepokojeně Ron.

,,To určitě ne," utvrzoval ho Harry.

,,Co myslíte, nemůže být přece...zraněný nebo tak něco, že ne?" zeptala se váhavě Hermiona.

,,To ne," vyhrkl okamžitě Harry.

,,Tak kde je?"

Hermiona si skousla ret a dál pátrala pohledem po učitelském stole, jako by doufala, že najde pro Hagridovu nepřítomnost nějaké jednoznačné vysvětlení.

,,Kdo je tohle?" vyjekla náhle a ukázala doprostřed učitelského stolu.

V místě, které sledovala, seděl profesor Brumbál. Na sobě měl tmavorudý hábit posetý stříbřitými hvězdami a na hlavě klobouk ve stejných barvách. Nakláněl se k ženě, která seděla po jeho boku a něco mu šeptala do ucha. Byla menšího vzrůstu a měla krátké kudrnaté vlasy barvy myší hnědi, do nichž si uvázala příšernou růžovou mašli stejné barvy jako nadýchanou vestičku, kterou si oblékla přes hábit. Když trochu pootočila hlavu, aby se napila z poháru, Harry šokovaně zalapal po dechu.

,,To je ta baba. Umbridgeová!" vyhrkl pak ze sebe nevěřícně.

,,Kdo?" zeptala se Hermiona.

,,Ta byla na tom mém disciplinárním řízení, pracuje pro Popletala!"

,,Pěkná vestička," ušklíbl se ironicky Ron.

,,Když pracuje pro Popletala," mračila se Hermiona, ,,tak co proboha dělá tady?"

Jejich rozhovor náhle přerušil příchod prvňáků. Profesorka McGonagallová v jejich čele nesla v ruce stoličku, na níž ležel starý kouzelnický klobouk, celý prodřený a záplatovaný, s velkou trhlinou u roztřepené krempy. Šum ve Velké síni rázem utichl. Studeti prvního ročníku se seřadili před učitelským stolem, takže stáli čelem k ostatním, paní McGonagallová před ně opatrně položila stoličku a ustoupila stranou.

Celá škola na chvíli zatajila dech. Pak se trhlina u krempy klobouku široce otevřela jako ústa a Moudrý klobouk se dal do zpěvu.

Když dozpíval překvapivě dlouhou píseň, ozval se potlesk, který však byl poprvé proložen tlumeným mumláním a šeptáním. U všech stolů Velké síně si studenti se svými sousedy vyměňovali zamyšlené poznámky. Moudrý klobouk se totiž obvykle omezoval pouze na to, že popsal různé vlastnosti, kterých si všechny čtyři bradavické koleje u svých studentů cení, a svou vlastní úlohu při jejich zařazování. Nyní se však kromě toho snažil škole radit a varovat jí před nepřítelem, kterému podle něho škola bude muset čelit.

Píseň Moudrého klobouku však nebylo to jediné, co ten den všechny žáky zaskočilo. Po rozřazení prvňáků do kolejí, hostině a proslovu Brumbála si totiž vzala slovo již zmiňovaná Umbridgeová, kterou ředitel představil jako novou profesorku obrany proti černé magii.

Hlas měla neuvěřitelně pisklavý. ,,No, musím říct, že je to báječný pocit, být zase v Bradavicích!" usmála se a odhalila tak své bílé rovné zuby. ,,Vidět, jak se na mě dívá tolik šťastných malých tvářiček!"

Nikdo ze studentů však nevypadali šťastně, spíše se tvářili poněkud zaraženě, že s nimi tato učitelka mluví, jako by jim bylo pět let.

,,Hrozně se těším, až se s vámi se všemi poznám, a jsem přesvědčená, že se z nás stanou dobří přátelé!"

Studenti si vyměnili významné pohledy a někteří jen stěží zakrývali posměšné úšklebky.

,,Budu s ní kamarádit jen v případě, že mi nebude vnucovat, abych si půjčila tu její růžovou hrůzu," zašeptala Parvati Levanduli a obě se začaly tiše hihňat.

,,Já myslím, děvčata, že by vám takové vestičky náramně slušeli," poznamenal nedaleko sedící Fred.

,,Nebo co takhle Ronánek," ozval se hned na to George. ,,Možná, kdyby byl nějaký další ples-"

,,Pst!" skočila mu do řeči Hermiona.

Profesorka Umbridgeová se totiž znovu rozmluvila. Mluvila hlasitěji a věcněji, slova ovšem odříkávala jednotvárně, jako nazpaměť naučený text. V půlce její únavné řeči už téměř žádný ze studentů nedával pozor. Do ticha, které ve Velké síni při Brumbálově proslovu vždy panovalo, se začal mísit tlumený šum, jak se studenti k sobě nakláněli, šeptali si a chichotali se. U havraspárského stolu o něčem zaujatě diskutovala Cho Changová s kamarádkami. Několik míst od Cho si Lenka vytáhla svůj Jinotaj. Zdálo se, že profesorka Umbridgeová nebrala roztěkanost svých posluchačů na vědomí. Snad jedna z mála, kdo jí poslouchal, až do samého konce byla Hermiona, která se nenechala rozptýlit ani Fredem, který se k ní přes stůl natahoval a lechtal jí za uchem.

,,To tedy opravdu bylo poučné," poznamenala, když se profesorka konečně odmlčela.

,,Snad nechceš říct, že se ti to líbilo?" vyjel na ní tiše Ron a vrhl na ní skelný pohled. ,,Byla to ta největší nuda, jakou jsem kdy slyšel, a to jsem vyrůstal vedle Percyho."

,,Říkala jsem, že to bylo poučné, ne že se mi to líbilo," opravila ho Hermiona, ,,vysvětluje to spoustu věcí."

,,Vážně?" podivil se Harry. ,,Mně to připadalo jako spousta žvástů."

,,Jenže v těch žvástech se dalo oshalit pár důležitých informací," opáčila chmurně Hermiona.

,,Co třeba?" zeptal se nechápavě Ron.

,,Třeba to nejdůležitější," procedila Hermiona skrz zaťaté zuby, ,,ministerstvo se hodlá Bradavicím do všeho míchat!"

V tom kolem nich všechno začalo mohutně klapat a bouchat. Brumbál zjevně celé škole právě zavelel k odchodu, protože všichni vstávali a chystali se Velkou síň opustit. Hermiona se s provinilým výrazem vymrštila na nohy.

,,Rone, my přece musíme prvním ročníku ukázat, kam mají jít!"

Na to se ozval Fred.

,,Klid, Hermiono, my s Georgem jim to klidně ukážeme za vás a můžete se tu dál vybavovat."

Na to po něm Hermiona vrhla zamračený pohled. ,,Ne, díky, ještě byste je místo nebelvírské společenské místnosti odvedli někam jinam a měli z toho náramnou srandu," odsekla vědoucně.

,,Třeba bychom jim mohli ukázat cestu do kuchyně a dát si všichni kakao," napadlo ihned George.

Na tvářích nebelvírských prvňáků, kteří je poněkud vyjeveně poslouchali, se objevilo nadšení.

,,V žádném případě!" vyprskla ze sebe Hermiona, čímž veškeré nadšení zničila.