Vystoupili z výtahu a vrátili se k Maky a Lilly. Obě se samozřejmě hned začaly vyptávat, kde byli a co dělali. Janette nevěděla co na to odpovědět. Kovy to naštěstí udělal za ní.
,,Janette se zasekla v jednom obchodu s tanečním oblečením, musel jsem ji odtamtud doslova odtáhnout“ řekl s úsměvem.
,,Ty tancuješ?“ otočila se Maky na Janette s otázkou.
Ta na ní jen souhlasně kývla hlavou. Sice už na ní nejspíš nemusela žárlit ale i přes to nestála o to se s ní bavit jako s nějakou kamarádkou. Stejně by se ji nejradši pochlubila s tím, že se s Kovym skoro políbila, poznala totiž, že se o něho Maky snaží.
Zbytek dne v obchodním centru proběhl dobře, Kovy si Janette konečně všímal daleko víc, prošacovali spolu spousty zajímavých ale i šílených obchodů. Zhlédli vystoupení skupiny bubeníků, které se jim hodně líbilo. Nakonec se Janette ani nechtělo se vracet do domova. Ale musela.
V domově vše probíhalo jako vždy. Zaběhlá rutina v podobě snídaně, čtení knihy, oběda, hraní her s Lilly, večeře, koukání na film a spaní. Právě kvůli této nudné rutině Janette nejvíce mrzelo, že se na školu nedostala. Škola byla od domova daleko a tak by musela být na internátu a to by pro ni byla obrovská změna.
,,Ahoj, můžu?“ nakoukl pootevřenými dveřmi do jejího pokoje Mike. Janette zrovna seděla v pokoji sama na své posteli a o něčem přemýšlela.
,,Jo jasně“ odpověděla mu. Už dlouho myslela na to, že by si s ním měla promluvit. Od té doby, co se, bůh ví proč, urazil, když si přidala Kovyho do přátel spolu nemluvili.
Mike se posadil vedle ní.
,,Slyšel jsem, že si se nedostala na přijímačky“ pronesl.
Janette zklamaně svěsila hlavu.
,,Jo“ broukla.
,,To mě mrzí“ řekl a lehce jí pohladil po rameni, dělával to vždy, když viděl, že je smutná.
Nastalo mezi nimi ticho. Oba dva sice chtěli o něčem s tím druhým mluvit, ale ani jeden z nich nevěděl jak začít. Ticho nakonec prolomil Mike.
,,Promiň, že jsem posledně byl nepříjemný“ řekl a podíval se na ní omluvným pohledem.
,,To je v pohodě“ usmála se na něho. Byla ráda, že se to mezi nimi udobří, byl to její nejlepší přítel už od dětství, nechtěla o něho přijít, tím spíš kvůli nějaké blbosti.
Mike chtěl ještě něco dodat, přerušilo ho však hlasité cinknutí Janettinýho mobilu. Ta ho ihned vzala do ruky a zvědavě se začetla do zprávy, která ji přišla.
Kovy: Ahoj, mám pro tebe překvapení, přijď zítra ve tři do kulturního centra.
Janette: Jaké překvapení?
Kovy: Nech se překvapit.
Janette: Trochu se bojím.
Kovy: Neboj.
,,Kdo ti píše?“ zajímal se Mike. Trochu ho štvalo, že byl jejich rozhovor přerušen, měl totiž na srdci ještě jednu o hodně důležitější věc.
,,Kovy, má pro mě nějaké tajné překvapení“ odpověděla mu s pohledem stále upřeným na displej mobilu.
,,Aha“ povzdychl si.
Ještě chvíli čekal, jestli si ho začne znovu všímat, po chvíli to ale vzdal.
,,Tak já jdu“ prohlásil a zvedl se z postele. Dostalo se mu jen souhlasné zakývání.