,,Janette, kam jdeš?“ chtěl vědět Kovy hned, jak se dveře výtahu rozevřeli.
,,Domů“ odsekla naštvaně a znovu zmáčkla tlačítko přízemí, aby se mohli opět zavřít.
,,Proč?“ nechápal a rychle vstoupil k ní do výtahu, když se dveře začali zavírat.
,,Prostě jsem unavená, postarejte se prosím o Lilly“ zalhala.
Kovy se jí zadíval do očí, tak jakoby její lež prokoukl.
,,Vážně?“ zeptal se. Janette jen mlčky zakývala hlavou.
,,Neodcházíš náhodou kvůli něčemu jinému?“ zeptal se. Na to mu Janette striktně odpověděla.
,,Ne“
,,Ale vždyť jsme tu kvůli tobě, aby sis to tu užila a zapomněla aspoň na chvíli na to se školou“ namítl.
Tomu se musela ironicky pousmát.
,,Mně spíš připadá, že tu jsi proto, aby si mohl flirtovat s tou tvojí Maky“ u vyslovení jejího jména se znechuceně zašklebila.
,,Cože?“ vyprskl Kovy překvapeně.
,,Vždyť jsme jenom kamarádi, já s ní neflirtuju“ dodal.
Janette mu to ale nevěřila.
,,Jo a proč si jí teda objímal?“ zeptala se ho naštvaně.
Kovymu se na tváři objevil široký úsměv.
,,Co je?“ nechápala proč se tak usmívá.
,,Ty na ní žárlíš“ odpověděl jí.
,,Cože? Ne, nežárlím“ začala to, co řekl ihned vyvracet.
Kovy se jí znovu zadíval do očí, tentokrát hlouběji.
,,Opravdu ne?“ zeptal se potichu.
Cítila se trochu nervózně, když jí takhle propaloval tím svým neodolatelným pohledem, takže jenom pomalu nesouhlasně zakývala hlavou. On jí nepřestával koukat hluboce do očí a začal se k ní pomalu přibližovat. Vzdálenost mezi nimi se čím dál tím víc zmenšovala, když už mezi nimi bylo jenom pár centimetrů, zastavil se.
Janette popošla trochu dozadu, ale narazila do zdi výtahu. Kovy si opřel obě ruce o zeď vedle její hlavy, tak aby jí když tak zamezil útěk a začal se k ní naklánět. Celá se trémou, která jí proudila tělem, třásla, moc dobře věděla, co teď přijde, nemohla říct, že by nechtěla, aby k tomu došlo, ale byla z toho i trochu vystrašená, nikdy se s klukem nelíbala, co když se ztrapní? Cítila jeho teplý dech na své tváři, a když překonal i ten poslední centimetr co je od sebe dělil, ucítila jeho rty na těch svých, pomalu přivřela oči.
Když v tom sebou z ničeho nic výtah cuknul, Kovy neudřel rovnováhu a naplácl se celým svým tělem na Janette. Oba se tomu začali ihned hlasitě smát.
,,Pořád se nebavíš?“ zeptal se jí, když se smát přestali.
,,Teď už trochu jo“ přiznala a věnovala mu jeden svůj úsměv.