9.
Je večer a Draco sedí sám ve Velké síni, jako všichni ostatní, jí večeři.
Všichni kolem něj si povídájí, každý má někoho s kým si můžou povídat, jen Draco sedí sám jak idiot.
Líně žvýká chléb s jahodovou marmeládou, mezitím co je jeho oči se každou vteřinu vrací k černovlasému chlapci.
Harry sedí u Nebelvírské ho stolu a povídá si s Hermionou.
Draco si povzdechl, zíral na to jak se s ní směje, jako by byli pár!
Cítí se žárlivě i když k tomu nemá žádný důvod.
"Proč se s tou Grangerovou tak směje?! Zajímalo by mě o čem se baví!"
Pomyslel si Draco když se jeho oči vrátily zpět ke chlebu, popadl sklenici jablečného džusu a vypil jí až do dna.
"Proč mě to vůbec zajímá? Není to tak že bych žárlíl nebo tak něco, nemám na co žárlit."
Když se Draco podíval zpět směrem kde sedí Harry s Hermionou, tak si myslel že žárlivostí vybuchne.
"Proč se dotýká jeho ramene?! Ta mudlovská šmejdka nemá žádné právo se ho tak dotýkat! Ten idiot s brýlemi bude můj!"
Pomyslel si, krev se mu v těle doslova vaří.
Dojedl svůj chleba se zamračeným výrazem na tváři a odešel.
Vstal že stolu se svým typickým arogantním výrazem, který používal přede všemi a byl na odchodu.
Ale než úplně odešel, tak si všiml Harryho pohledu... Pak se ale otočil zpět k Hermioně.
Draco si odfrkl arogantně a odešel...
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top