Ráno jsme však oba museli z gauče bleskurychle vystřelit, jelikož jsme zaspali.
Sice jsem měla nastavený budík jako obvykle, ale ani jednoho z nás neprobudil, tedy byl naprosto k ničemu.
Snídani jsme kvůli nedostatku času naprosto vynechali a ihned po provedení alespoň základní ranní hygieny,
jsme se vydali do auta.

Do studia se nám tak povedlo dorazit asi jen s patnáctiminutovým zpožděním, které, jak jsme po chvíli zjistili, stejně vůbec nikdo neřešil.
Všichni měli na starosti jiné, nebo důležitější věci.

Zastavila jsem se uprostřed zmatku který vládl na celém place a snažila se najít alespoň jednu známou tvář.
K mému velkému štěstí jsem po pár vteřinách narazila na Bena.

,,Co se to tu zase děje?" Vyhrkla jsem a rychle se skrčila, abych nedostala ránu žebříkem, jenž bezohledně nesli dva instalatéři.
Myslím, že kdybych se neklidila z cesty, náraz mojí hlavy o studený kov by byl téměř nevyhnutelný.

,,Než jsi s Josephem přišla, svolal nás Jimi a hromadně nám sdělil, že film bude mít nového režiséra, takže se tu na jeho požadavek pár věcí předělává." Blonďatý hoch mi stručně osvětlil situaci, načež já jen překvapeně zamrkala.
Tušila jsem, ostatně asi jako každý z nás, že není něco v pořádku, ale rozhodně by mě ani nenapadlo, že je to až tak špatné.

,,A ..uh kdy se to rozhodlo?"

,,Prý během noci, Bryan se konečně ozval a prohlásil, že na filmu nehodlá dál pracovat, ale víc o tom nevím." Pokrčil ledabyle rameny, zatímco ve mně zažehl plamen výčitků.
Ben to na mě nejspíš poznal a tak se trochu pousmál.

,,Není to naše chyba, podle Simona si toho nabral moc najednou a ještě k tomu měl nějaké osobní problémy." Snažil se mě uklidnit.
Ne že bych mu za to nebyla vděčná, vzhledem k tomu jak se choval obvykle, ale moje výčitky to ani tak moc nezahnalo.
Spíš mi ho bylo ještě o něco víc líto.
,,Mimochodem jinak dobré ráno."
Dodal po chvilce se stálým úsměvem na tváři.

,,Jo jasně, promiň i tobě." Pokusila jsem se úsměv opětovat a dál nervózně těkala pohledem mezi jeho očima a děním kolem, abych se případně vyvarovala dalšímu nebezpečí
,,A uh- ví někdo co máme dělat? Nebo spíš...nevíš co mám dělat já?"
Na to se Ben rozesmál.

,,Těší mě, že jsem ti pro jednou užitečný."

,,Byl jsi první, koho jsem potkala." Protočila jsem očima.

,,Notak, nekaž to zas." Povzdychl si a poté mi, už ne tak ochotně, sdělil pokyny, jež nám všem hercům rozdal Jimi asi těsně dvě minuty před tím, než jsme se tu objevili.
Slušně jsem mu tedy poděkovala a začala se prodírat davem lidí do šatny, kam jsem byla Benem vyslána.

,,No ahoj! Už jsem si myslela, že nepřijdeš." Ozvalo se ihned, jakmile jsem otevřela dveře.
,,Vždycky chodíš přesně na čas." Podotkla ještě Veronica a poté se zasmála.

,,No obvykle se o to snažím, ale dneska jsem nějak zaspala." Usedla jsem do svého černého křesílka.
Myslím, že informaci o tom, že jsem zaspala jsem jí ani podávat nemusela, jelikož můj vzhled mluvil za vše.
,,Prosím, řekni mi, že s tímhle něco svedete..." Zamumlala jsem, když jsem se na sebe zadívala do zrcadla a u toho poukázala na celou svou maličkost.

,,Jistě, od toho jsme přece tady." Prohlásila vesele Mia, nebo alespoň doufám, že se tak jmenovala, která seděla opodál.
Děkovně jsem se na ni usmála, zatímco ona skládala vše potřebné k mojí proměně do svého kufříku.
Veronica mezitím připravovala můj kostým.

,,Ahoj, holky!" Najednou se do dveří přiřítila udýchaná Lucy.
Pozdrav jsem jí zmateně opětovala, přičemž se Veronica společně s Miou rozesmála.

,,Další opozdilec." Řekly obě skoro jednohlasně.

,,Co se to tam děje?" Ignorovala jejich poznámku drobná blondýnka a rozpačitě máchla rukou za sebe.
,,Je tam větší zmatek než obvykle." Dodala ještě a poté se usadila vedle mě ke svému zrcadlu.

,,Probíhají menší změny." Řekla Veronica skoro nezaujatě a dál porovnávala dva téměř totožné páry bot.

,,No,.. už bylo asi na čase, ale co tak najednou? Bryan se konečně ozval? Vrací se?" Pořád vypadala dosti zmateně a upřímně jsem se jí ani nedivila, já totiž také stále byla.

,,Spíš končí." Pokrčila rameny Mia nasazujíc mi paruku.
Nevypadala na to, že by ji to nějak trápilo.
Vlastně ani Veronica tak nevypadala.

,,Cože? Jak- .." Vykulila udiveně oči.
A tak jsem si poslechla onen krátký příběh o Bryanově výpovědi ještě jednou, tentokrát ovšem z Veroničina zdroje.

,,Ale scénář pořád platí ne?" Ujistila se Lucy, když jí Ve sdělila všechny informace, které ohledně toho měla.
,,Budeme natáčet tu scénu v bytě..?"

,,Ano, to nejspíš ano." Souhlasně přikývla, načež mi podala šaty, jež jsem na sobě už jednou měla.
V ten moment mi došlo, že nás jako první čeká ještě dohrávka scény z velkolepé Freddieho párty, na kterou jsem úplně zapomněla.
Díky bohu se mi text téměř ihned vybavil.
Šaty jsem si převzala a nechala Miu dodělat můj make-up, který se jí jako obvykle opravdu povedl.
Poté jsem se urychleně oblékla a společně s Lucy se opět vydala do středu všeho zmatku, kde už nás vítal náš nový režisér, o kterém jsme doposud vlastně nedostali jedinou informaci.

-

,,Notak! Pojďme tančit!" Vyzval nás Rami, po pár sekundách od zaznění druhé klapky.
Dvě z kamer tedy zamířili na něj.

,,Ano!" Přitakal Allen a víc se k němu natiskl.

,,Já opravdu netancuju, Freddie." Zašklebil se Gwilym, přičemž trochu zakroutil hlavou a tak rozpohyboval svoje kadeře.

,,Na to bych toho potřeboval o něco víc." Řekl Joe a pozvedl sklenici šampusu.
V ten okamžik se Gwilym rozesmál.
Nejspíš díky vzpomínce na opilého Josepha.
Taky jsem to nevydržela a uchechtla se.

,,Stop!" Ozval se muž za klapkou.

,,Co je k smíchu?" Obořil se na nás Joe.
S Gwilem jsme se na sebe podívali a to bylo dostatečným znamením že myslíme na to samé.
,,Hej." Založil si ruce na hrudi.
Ben nás jen nechápavě sledoval.

,,Můžeme znovu ?" Otázal se po chvíli přísným hlasem Dexter - jak jsme zjistili, že se náš nový režisér jmenuje.
Opět jsem nasadila vážný výraz a přikývla, tak i ostatní, včetně komparzu.
,,Dobře, vezmeme to celé od znovu, akce !" Zahalekal a usadil se kousek opodál.
Dexter Fletcher byl velký muž ve svém oboru, už mnohokrát jsem slyšela o něm a jeho tvorbě, dokonce jsem pár jeho filmů viděla, ale na rozdíl od Bryana, který na tom byl popularitou ještě o něco lépe, díky X-menům, měl rozvážnou kamennou tvář a na první pohled budil respekt, zároveň však působil velice vyrovnaně a klidně.
Co jsem tak zaslechla, nebo přečetla, byl to opravdu ambiciózní režisér, ale tady si prozatím držel podstatný odstup, což bylo pochopitelné vzhledem k tomu, že na filmu začal pracovat teprve včera v noci.

,,Na to bych toho potřeboval ještě o něco víc." Ozvala se ta samá replika, která mě před chvílí rozesmála.
Ovšem tentokrát nechala můj úsměv naprosto chladným.

,,Je to má párty a tak vás vyzývám aby jste si šli zatančit. Jste zváni královským veličenstvem." Povznesl se Rami, přičemž Allen ho jen spokojeně sledoval. Oba působili naprosto brilantně.
Kamera však po pár vteřinách namířila na mě a Bena.

,,Měli bychom jít." Nahnul se ke mně blonďák a levou rukou lehce mávnul směrem k východu.
Souhlasně jsem přikývla, odložila svou sklenici na stolek mezi námi a vstala.
Ben pak propletl naše prsty.
,,My už jsme vlastně na odchodu." Oznámil všem přítomným a postavil se čelem Ramimu, který mu stál v cestě.
Já jen přihlížela celé situaci a držela se Benovi ruky, přesně jak jsem měla ve scénáři.

,,Ale notak, začínáš být nudnější než Deaky." Řekl Rami, načež se Allen po jeho boku zachechtal.

,,Co máš za problém? Svého malého mazlíčka tu máš." Odpověděl mu trochu ostře Ben, skoro mi přišlo, že u téhle scény ani nemusel moc hrát, prostě jen reagoval na situaci svým vlastním způsobem, který se shodoval s podloženým scénářem.

,,To mám a je věrný." Ušklíbl se opět Rami, přičemž si vyměnil s Allenem pár pohledů, na kterého byla Rogerova narážka směřována.
,,Věrnost je opravdu důležitá, nemyslíš Dominique?" Obrátil svou pozornost na mě.
V tu chvíli jsem zareagovala jen překvapeným a lehce dotčeným výrazem.

,,Opatrně, Frede.." Sykl Ben a víc mě přitáhl k sobě, na to jsem protočila očima.
,,Pojďme už." Pobídl mě a prorazil si mezi nimi cestu.
Tvářila jsem se opravdu pohoršeně a chvíli ho následovala davem lidí, přesně do té doby než se ozvala klapka.

,,Stop! To bychom měli!" Usmál se jeden z kameramanů a spokojeně zdvihl palec.

Poté následovala Lucy již zmíněná scéna v bytě, kde vystupovala především ona a Rami, my ostatní jsme jen přihlíželi ze zákulisí.

,,Jak dlouho že tu Bryan nebyl?" Zeptal se zamyšleně Gwil sedící naproti mně.

,,Asi dva týdny." Pokrčil rameny Joe a vysvlékl si svoje červené sáčko.
Řekla bych, že se jeho situace po našem včerejším rozhovoru alespoň trochu zlepšila, ovšem pořád tu bylo něco co mi na něm úplně nesedělo.
A nějaký ten šestý smysl mi napovídal, že to se smrtí jeho otce nemá nic společného.

,,Je to celkem škoda." Přidala se do konverzace Polly stojící opodál. Zrovna měla volno a tak nám ukazovala nějaké kazety, které ji Brian přinesl.

,,To ano." Souhlasila jsem a zkontrolovala pár příchozích zpráv na mobilu. Jedna z nich byla i od Jimiho, abych mu dala vědět, jak jsem se rozhodla ohledně toho focení pro časopisy.
Napsala jsem mu tedy, že všechny nabídky přijímám a displej telefonu znovu zhasla.

,,Tohle vypadá dobře." Zasmál se Gwilym a ukázal na obrazovku televize, kde běžela nahrávka koncertu z Montrealu.
John tam předváděl nějaký svůj vtipný taneček.

,,Jo to bych tam dala, co myslíš ty Ve?" Polly obrátila svou pozornost na Veronicu, která ji měla asistovat, ale místo toho spíš házela očka po Gwilovi.
,,Veronico.." Zamávala jí před obličejem svým bločkem, kam si dělala poznámky

,,Hm? Co?" Řekla trochu zmateně, načež já se neubránila tichému zachechtání.

,,Že tyhle Johnovi kroky jsou zajímavý, ten prvek bych tam dala." Máchla rukou k obrazovce.

,,Jojo..máš pravdu." Souhlasila Veronica a trochu si odkašlala.
,,Taky bych to tam dala, samozřejmě..-"

,,Mám nápad." Ozval se z ničeho nic Aidan, který seděl hned vedle mě.

,,K tomu co tady teď probíráme?" Zeptala se překvapeně Polly.

,,Ne tak docela."

note

dobře, můj slib - jednou týdně moc nevyšel, ale mám práci a věnuju se teď spíš svojí partičce než psaní, takže se omlouvám 
snad vám to mých 1700 slov trochu vynahradí ❤ luv u all

btw tenhle díl věnuju mé úžasné náladové Patoslava a otravné s pravopisem barunovaa

btw2 vím že celá situace s bryanem se táhla mnohem déle, ale jak už víte, striktně se realitou neřídím