Ani jsem se nenadála a skrývala se za smaragdově zelenou pohovkou v potemělé místnosti.

K mému údivu všechny přípravy oslavy dopadly opravdu skvěle. Joseph s Gwilem našli nakonec pro vše společný kompromis a my se tu dnes večer mohli sejít v hojném počtu. Původní plán sice zahrnoval pozvání jen nejbližších přátel, ale ten se průběžně tak trochu vymkl kontrole.

Občerstvení bylo pestré (samozřejmě obsahovalo i menší čokoládovou fontánu), výzdoba bych si dovolila tvrdit byla též zdařilá a vybraná hudba navozovala kvalitní prožitek večera. Momentálně v bytě ale vládlo hrobové ticho. Zbývalo totiž jen několik pár minut, než dovnitř vkročí Aidan s Ramim.

,,Tohle jsem vlastně nikdy nezažil, když nad tím teď tak přemýšlím." Zasmál se Niall, který se krčil za pohovkou společně se mnou a Veronicou. Někdo z poza křesla na druhé straně obývacího pokoje ho ihned napomenul tichým ovšem stále slyšitelným : shhhh.

,,Ani já." Naznačila jsem rty a zkontrolovala čas na obrazovce telefonu.

8:29 pm

Znenadání se ozvalo již velice očekávané zaskřípění zámku. Následně celou místnost zalilo světlo a srdečný mužský smích. To byl jakýsi pokyn k tomu vyrazit z úkritů a přivodit oslavenci slabší infarkt.

,,Překvapení!" Vyskočili jsme všichni téměř naráz a pozorovali reakci šokovaného hnědovlasého hocha v temně rudé košili. Nejspíš do teď opravdu nic netušil.

Lucy k němu přiběhla s velkým světle šedým boxem ovázaným stříbrnou mašlí a věnovala mu polibek na líčko. Možná mě i lehce překvapilo, že se před ním nějak neprořekla, a nebo jestli ano, Rami byl ještě lepší herec než jsem si myslela.

,,No páni, já nevím...nevím co říct." Roztěkaně se rozhlížel sem a tam. Na tváři si mu přitom pohrával dojatý ovšem stále trochu křečovitý úsměv.

Když se Rami dostal z prvotního rozčarování, objal Lucy a rozbalil její dárek. Poté proběhl přípitek proneseným Josephem, vítání se a ochutnávka dortu. Další na řadě byla tedy hudba, tanec, míchané drinky nebo pivo - v podstatě volná alkoholová zábava.

,,Smím prosit?" Ozval se veselý hlas za mými zády, jenž vyrušil konverzaci mezi mnou Aidanem a Veronicou.

,,Já moc netančím." Obrátila jsem se směrem k Josephovi a odložila poloplnou sklenku šampaňského na menší dřevěnou knihovnu.

,,Povedu tě neboj." Chytil mou dlaň a lehce se uklonil. Zasmála jsem se a omluvně se podívala na svou dosavadní společnost. Oba chápavě pokývali hlavou a pobídli nás k cestě do středu místnosti, kde už se pár lidí pohupovalo do rytmu pomalejší skladby.

Obmotal paže kolem mého pasu a přitáhl mě k sobě. Najednou jakoby nic kolem nás neexistovalo. Jen my dva. Smáli jsme se a vytvářeli různé taneční kreace.

,,Víš...jsem vážně rád, že jsem tě poznal." Zmínil letmo mezi otočkou.

,,Nápodobně, Joe."

,,Jsi bezpochyby ta nejlepší přítelkyně." Cítila jsem, jak moje srdce taje. Joe byl též bezpochyby ten nejlepší přítel, jakého jsem kdy měla (co se týká přátel rodu mužského). I když jsem ho neznala úplně dlouho, naše pouto se zdálo být silné.

Pousmála jsem se a víc se k němu natiskla. V podstatě jsem ho objímala a dál vlála v našem tanečním rytmu.
,,Ty jsi také nejlepší." Zamumlala jsem do jeho ramene.

,,Já vím." Naše dojemná chvíle byla ta tam a my se znovu společně smáli.

,,Mohl bych tě vystřídat?" Objevil se u nás vysoký hnědovlasý muž.

,,Samozřejmě, ale ještě si pro ni přijdu." Pronesl na oko vážně Joe, přičemž mě vypustil ze svého sevření, jenž jsem během chvilky vyměnila za to Niallovo.

,,V tom shonu jsem zapomněl zmínit jak moc ti to dnes sluší."

,,Uhm, jindy mi to nesluší? Nebo méně?" Nadzvedla jsem tázavě obočí a sledovala jak se jeho spokojený výraz mění na rozpačitý.

,,Ne to ne. Sluší ti to každé naše setkání. Tedy určitě i mimo něj. Jen jsem chtěl-..."

,,Nialle, dělám si legraci." Uchechtla jsem se.,,Omluvám se, ale Joe mě svým humorem trochu nakazil. On takhle vtipkuje pořád. Děkuji za tvou poklonu."

,,Jsem rád že vtipkuješ. Jinak bych byl asi v úzkých." Jeho rty se znovu zvedaly do úsměvu.

Druhý tanec byl rozhodně poklidnější než ten první. Díky čemuž jsem dokázala sledovat i dění kolem. Anne konverzovala s Gwilem a Allenem, Joe něco hlasitě vypravoval publiku asi deseti lidí včetně Aarona, který po naší krátké výměně zpráv koneckonců též dorazil. A Ben, ten stál opodál se sklenkou bílého vína v ruce a obcasně mě pozoroval. Nebo spíš nás. Jeho obličej přítom vypadal napjatě, tak celé jeho tělo.

Při pohledu na něj se mi vybavila vzpomínka na první dny natáčení. No vlastně i těch pár následujících. Od naší poslední pořádné konverzace uběhlo něco přes měsíc. Samozřejmě jsme spolu sehráli pár scén a prohodili několik slov ohledně výzdoby bytu. To se ale nedalo hodnotit jako relevantní.

,,Chtěl bych taky pronést přípitek!" Vykřikl Rami s doznívající hudbou. Spustila jsem ruce podél těla a obrátila svou pozornost na muže stojícího na křesle.
,,Na všechny úžasné lidi, co tu dnes večer jsou! Mockrát vám všem děkuju!" Vyklopil do úst celou sklenici šumivého nápoje. I já se trochu napila.

No a pak jsem se napila ještě několikrát.

,,No páni, ty a alkohol? Já zírám." Na Benově tváři si pohrával dosti viditelný úšklebek. Pokrčila jsem rameny a nechala si dolít trochu punče od rozesmátého Josepha. Ne že bych se rozhodla měnit své zásady, vypila jsem sotva dvě sklenky šampaňského a dva hrnky punče, ale tento večer se s kapkou alkoholu v krvi zdál být příjemnější. ,,Můžu s tebou na moment mluvit?" Tón jeho hlasu se rázem změnil.

,,Chceš se mnou mluvit, hm?" Povytáhla jsem obočí.

,,Chci."

Nic jsem neříkala, jen se na něj dívala.

,,Notak." Pořad vypadal poměrně napjatě, zároveň ale trochu pobaveně, ale i zoufale.

,,No, tak mluv."

,,V soukromí." Řekl a hlavou pokynul k hale, jenž pravděpodobně vedla ke koupelně a ložnicím. Obrátila jsem se na Josepha, Lucy a Gwila, ti už nás ale ani v nejmenším nevnímali a tak jsem souhlasně přikývla.