,,Hele Rogi, pověz mi, jaká část auta je podle tebe vlastně nejvíc sexy?" Nadhodil s úšklebkem Gwilym - tedy Brian.
Ben, jakožto Roger, jen otráveně protočil očima a položil svou dlaň na moje stehno, což bylo opravdu ve scénáři.

,,Wohooo hooohoou." Zahučel hlasitě Rami, který se k nám prodral mezi komparzem v kostýmech, společně v závěsu s Allenem, a tím znemožnil Benovi jakkoli odpovědět.
Na hlavě mu seděla velká zdobená koruna a jeho tělo obepínalo sako britské královské stráže s červenými koženými kalhotami.
Vypadal opravdu úchvatně, přesně jako Fred.
Kostymérky odvedly svou práci naprosto skvěle.

,,Ooo, její veličenstvo." Vydechl obdivuhodně Gwil, jakmile padl jeho zrak na nastrojeného Ramiho.

,,Ale ne, to já nejsem, my všichni jsme přeci veličenstva, drahoušci." Zasmál se a zbrkle se usadil na poslední volné místo mezi Joem a Charlotte, přičemž Joea polil svým šampaňským.
Joseph se na to kysele zatvářil, ale zdárně to ignoroval.
Musím přiznat, že jsem opravdu obdivovala to, jak dokonale uměl napodobovat Johnova gesta.
Například ten úšklebkem. Říkal, že ho trénoval několik dní před zrcadlem, což mě docela pobavilo.
,,Na zdraví!" Pronesl na přivítanou snědý hoch v majestátním oděvu a poté pozvedl sklenku se zbytkem nápoje, který se mu ještě zdárně nepodařilo vylít okolo sebe.

,,Na zdraví!" Pronesli tak nějak postupně ostatní tři členové kapely a též vyzvedli svoje sklenice do vzduchu.
Já, Leila a Charlotte jsme jen s úsměvem přikývly, načež se ozvala klapka a hlas režiséra.
,,Stop!"

,,Teď potřebujeme záběr na Allena, takže celý komparz kolem Paula zůstává na místech." Oznámila kameramanka, přičemž se pár organizátorů placu snažilo upravit scénu.

Moje oči v pauze znovu zabloudily k Anne stále sedící na křesle s mým jménem.
Vypadala naprosto uchváceně a zaujatě, nad čímž jsem se musela pousmát.
Byla jsem vážně ráda, že jí naše natáčení zajímalo, jelikož se nám to kvůli Benovu rannímu incidentu s parukou poměrně protáhlo.
Jimi musel volat dokonce Rogera, který, ani ne tak překvapivě, souhlasil s Benem s tím, že ty vlasy nepůsobí úplně věrohodně a tak se musela upravit ta nejvíce podobná paruka, aby byli všichni spokojeni.
Celé to zabralo něco přes hodinu a půl.

,,Tak co na to říkáš?" Ozval se chraplavý hlas těsně vedle mého levého ucha, přičemž stisk na stehně, kde spočívala Benova dlaň, trochu zesílil.

,,Cože? Na co?" Zmateně a lehce vyděšeně jsem zamrkala.

,,Přeci na to, o čem jsem s tebou včera mluvil." Když to řekl, moje tělo jakoby polil studený pot. Začínalo mi totiž docházet kam tím míří.
Obrátila jsem zrak zpět směrem k němu a shodila jeho dlaň z mého lehce odhaleného stehna.
,,Mám to brát jako ne?" Pobaveně povytáhl obočí nad mým činem.
,,Notak, dej mi alespoň jeden večer." Řekl až skoro prosebně po chvíli našeho zvláštního očního kontaktu.

,,Dobře.." Nepatrně rozpačitě jsem přikývla, načež on se spokojeně usmál.

,,Tak a akce!" Místností se znovu rozlehlo bouchnutí klapky, které nadobro utnulo náš rozhovor, i když by už nejspíš ani v tuhle chvíli nepokračoval.

Na Bena jsem ještě stále neměla úplně pozitivní názor a z jeho činů byla lehce zmatená, ale po tom, co jsme spolu konečně trochu promluvili a já měla tu možnost a odvahu mu sdělit svoje pocity z jeho chování vůči mně, na které reagoval překvapivě v celku normálně, jsem si řekla, že bych mu mohla dát šanci udělat dobrý druhý první dojem.
Přeci jen spolu budeme muset vycházet ještě něco přes rok jako filmoví manželé.
A navíc, jak už jsem jednou zmínila, je na něm něco...něco vlastně tak nepopsatelného, co mě přitahuje, i přes to, že si to nechci úplně přiznat, ale zároveň mě to z většiny hrozně vytáčí.

Nad svou poslední myšlenkou jsem se ale trochu zarazila.
Neříkal něco podobného on o mně?

-

,,Hej, Lyd!" Ozval se známý hlas za mými zády téměř ihned poté, co zazněla poslední klapka dne.

,,Veronico..." Lehce jsem se usmála, když jsem spatřila její milou tvář.

,,Máš chvíli?" Úsměv mi opětovala a hlavou kývla směrem ke dveřím na náznak toho, že mi potřebuje říct něco v soukromí.
Podívala jsem se na Anne, která opět živě konverzovala s Allenem a teď dokonce i s Ramim, z čehož jsem usoudila, že mě asi na chvíli postrádat nebude a tak jsem souhlasně přitakala.
Poté ji následovala do jedné z šaten.

,,Děje se něco?" Promluvila jsem jako první.

,,Ne to zas ne..." Trochu se uchechtla.
,,Jen mi psal Niall, jestli bych mu nemohla dát tvé číslo a já mu řekla, že se tě nejdřív samozřejmě zeptám..." Nevinně se usmála, přičemž si prohrábla své dlouhé kaštanově hnědé vlasy.
Trochu mě to zaskočilo.

,,No já myslím, že můžeš." Odpověděla jsem lehce zmatená situací.

,,Dobře, ale to není všechno..." Řekla, přičemž zčervenala.
,,Stalo se něco takového ...umm, trochu zvláštního."
Nechápavě jsem pozvedla obočí.
Nebyla jsem si totiž jistá, jestli to ještě nějak souvisí s předchozí informací.
,,No, víš ...Gwilym mě pozval na večeři a já si nejsem úplně jistá, jak si to vyložit.
V poslední době se spolu poměrně hodně bavíme, ale to jen ve tvojí nebo Josephově přítomnosti a tak nevím jestli to brát jen jako přátelskou schůzku, nebo snad jako rande."
Jak jsem o chviličku později zjistila, s Niallem už to nemělo vůbec nic společného.

,,Oh, no já si myslím, že se mu vážně líbíš Ve, a že jeho záměr je, tě hlavně trochu víc poznat, protože jak jsi sama řekla, vy dva spolu komunikujete hlavně v naší přítomnosti, nikdy jste spolu nikam nezašli, nebo tak."

,,Počkej...vážně si myslíš, že se mu líbím?" Zatvářila se dosti překvapeně nad mými slovy.

,,Jsem si tím téměř jistá." Zahihňala jsem se, načež její líčka nabrala ještě o jeden odstín rudé barvy navíc.
,,Tobě se ale také líbí, nemám pravdu?" Ušklíbla jsem se.

,,No...určitě je opravdu pohledný a -"

,,Takže ano." Zkrátila jsem její, určitě zdlouhavou, řeč krátkým opisem.
Jak už jsme zmínila, všimla jsem si, že po ní Gwil nějakou tu chvíli pokukuje, ale z Veroničiny strany jsem si záliby k němu všimla až dnes.
Myslím, že by s klidným srdcem zvládla být herečkou.
Když jsem se nad tím teď tak zamyslela, řekla bych, že možná lepší než já.
Protože v reálném životě jsem zrovna nebyla moc dobrá ve skrývání emocí.

,,Ano." Zasmála se.

,,Tak to potom můžeš brát spíš jako rande, ne?" Mrkla jsem na ní a poté se taky zasmála, ale hned vzápětí jsem  zvážněla.
,,Vlastně jsem ti taky něco chtěla říct, už včera..."

,,A co?" Trochu vylekaně se na mě zadívala, když si všimla, jak rychle zmizel úsměv z mých rtů.

,,Jde o Bena.." Řekla jsem neutrálním tónem hlasu a poté jí převyprávěla celý náš kuchyňský rozhovor.
Anne jsem se jen tak lehce zmínila o celé situaci a průběhem času ji informovala o tom, jak moc mě Ben štve, ale Veronica byla jediná, která věděla tak nějak o všem, za tu dobu, co se známe, jsme se totiž opravdu sblížily a navíc tady byla jediná, která moje pocity vůči němu mohla chápat.

,,A to ti k tomu neřekl nic víc?" Zeptala se poté, co jsem jí vylíčila i jeho dnešní, dejme tomu, prosbu.

,,Ne, ale asi mu chci dát tu šanci." Zamumlala jsem.

,,Jo, proč ne..sice se chová jako namyšlená primadonna, ale- "

,,Veronico..." Přerušila jsem ji svým smíchem.

,,No co? Je to pravda." Pokrčila ledabyle rameny.

,,Možná-.." Tentokrát jsem byla přerušena já a to ránou vchodových dveří.

,,Veronico, díky bohu, hledá tě Bryan s Brianem." Vydechl úlevně Jimi stojící mezi futry.

,,On je tu Brian?" Vypadlo z ní poměrně překvapeně.
Musím přiznat, že kombinace dvou Brianů na place byla dosti matoucí a to i přes to, že každé ze jmen se psalo trochu odlišně.

,,Ano, kvůli choreografii na koncerty, přinesl nějaké nahrávky, sice se to začne točit nejdřív za půl roku, ale znáš to, je to jako nic a ty s Polly na tom musíte začít pracovat s herci, takže.. "

,,Samozřejmě, hned jsem tam." Oznámila Jimimu, který v ten moment zase odběhl.
,,Večer ti napíšu, ano?" Rychle se otočila ještě směrem ke mně.

,,Jistě." Věnovala jsem jí letmý děkovný úsměv a ona ihned na to zmizela, stejně jako zrzavý kudrnáč.
O něco pomaleji jsem je následovala zpět na plac, kde jsem si vyzvedla Anne, která si za tu dobu, co jsem byla pryč, stačila vyměnit telefonní čísla s Allenem.

-

,,Nechceš zajít někam na oběd a pak třeba na nákupy?" Navrhla jsem, když jsme se konečně dostaly ven ze studia.
Annie se totiž dala do řeči ještě s jedním z producentů, který měl na starost její první film a mě v šatně odchytil Joe, kvůli tomu, že jsem mu zapomněla napsat ohledně schůzky s Bryanem.

,,Jídlo ještě chápu, ale nákupy? Nejsi nemocná, zlato?" Zasmála se, přičemž se mi snažila sáhnout na čelo a já jí mrštně uhýbala.

,,Ne, ale prostě už mi to s tebou chybělo, tady mě nikdo nenutí si kupovat minisukně každý druhý víkend." Též jsem se začala smát.

,,Nojo, Britové jsou suchaři." Protočila očima.

,,Hmm, ale Allen je taky Brit." Poznamenala jsem.

,,Ten se ale zatím jeví jako dobrá výjimka, no a i kdyby ne, je zatraceně přitažlivý, to mi prozatím stačí." Zahihňala se.

,,Bože, Anne." Plácla jsem se do čela a radši rychle nastoupila do auta.
Když jsem však dosedala na místo řidiče, zavibroval mi v zadní kapse džínů mobil oznamujíc novou zprávu.
Vytáhla jsem ho tedy z kapsy a rozsvítila jeho displej.

unknown : Ahoj Lydie, tady Niall, omlouvám se, jestli tě nějak vyrušuju, ale napadlo mě jestli by jsi nechtěla s Veronicou v sobotu dorazit na můj charitativní bál, pořádáme ho s hráči golfového klubu pro nadaci HORAN&ROSE, kterou jsme založili, byl bych rád, kdybyste mě poctili svou přítomností.
Psal jsem i Veronice, takže pokud by jsi chtěla dorazit, všechny podrobnosti jako v kolik a kde by ti sdělila ona.
Opravdu rád tě znovu uvidím. - N

note

chtěla bych poděkovat TrisLerman za tu primaddonu xd a také bych ji ráda věnovala tuhle kapitolku, protože GWIL SE NÁM KONEČNĚ ODVÁŽIL POZVAT VERONICU ❤

jinak bych chtěla poděkovat i vám všem ostatním, protože jsme teprve u dvacáté kapitoly a tahle povídka už má skoro 5,5 k přečtení, jste naprosto úžasní☀️