Na hotel jsem dorazila za necelou půl hodinu.
Řidič mě vysadil přímo před vchodem a samozřejmě mi pomohl s kufry dovnitř, kde už je převzal portýr, který mě dovedl k recepci.
Tam jsem předložila své doklady, vyzvedla si klíč od pokoje a následovala jej do výtahu.
Můj pokoj se nacházel v pátém patře.

Když jsme vystoupili, prošli jsme krásnou prosvětlenou chodbou.
Téměř na jejím konci jsem obdržela svá zavazadla zpět a s poděkováním se rozloučila s mladým mužem, který mi tak ochotně pomáhal.
Poté jsem odemkla dveře a vkročila dovnitř místnosti.
Pokoj byl opravdu prostorný, moderně zařízený a s úžasným výhledem.

Přešla jsem k velké dvoulůžkové posteli plné načechraných polštářů a následně se na ní položila.
Měla jsem sice sotva hodinu na to abych se připravila, ale byla jsem pořád dost unavená a tak jsem ještě dobrých deset minut jen nehybně ležela.

Zrovna když jsem se odhodlala zvednout z postele a vydat se do koupelny, mi v kapse zacinkal mobil ohlašující novou zprávu.
Vytáhla jsem ho a podívala se na jeho displej.
Byla to zpráva od neznámého čísla, které vyžadovalo mou adresu.
Ve vteřině však dorazila ještě další, která mě informovala o tom, že ta první byla od Josepha.
Jen jsem se nad tím pousmála a odeslala mu souřadnice.

Poté jsem se vysvlékla a vstoupila do sprchového koutu, též moc pěkně zařízené koupelny.
Dala jsem si jen rychlou sprchu, protože jsem neměla zrovna času nazbyt.
Zabalená v ručníku jsem se vydala zpět do pokoje, kde jsem otevřela jeden z kufrů, abych našla šaty a boty.

Znovu jsem přeběhla do koupelny kde jsem se osušila i oblékla.
Před velkým zrcadlem jsem se ještě  jemně nalíčila a rozpustila si vlasy.
Byla jsem se sebou poměrně spokojená, už jen zbývalo obout si vysoké černé lodičky, které nádherně doplňovaly šaty a taky mi přidávaly pár potřebných centimetrů výšky.

Znovu se ozval můj telefon.

unknown : za pět minut jsem na místě, počkám v hale, zatím. Joe

Rychle jsem se tedy obula, do ruky si vzala malé psaníčko, do kterého jsem dala doklady, mobil a nějaké žvíkačky, které jsem stihla koupit ještě na letišti a vyběhla z pokoje, který jsem následně zamknula a klíč přidala ke zbytku věcí.

Na výtah se mi čekat nechtělo a tak jsem se vydala po schodech.
Ovšem díky vysokým podpatkům mi to chvíli trvalo.

Když jsem vešla do haly ihned jsem spatřila Joeho sedícího na malém křesílku. Když zaznamenal mou přítomnost, lehce mi mávnul a vstal ze svého místa.

,,Náramně vám to sluší, slečno Sanders." Řekl s úsměvem, přičemž mi nabídl své rámě.

,,Ani vy nevypadáte nejhůř, pane Mazzello." Uchechtla jsem se a chytila se jeho paže.

,,Děkuji, toho si moc vážím." Nadhodil s lehce komickým výrazem.

Postarší vrátný nám otevřel dveře a my vyšli ven z hotelu.

,,Tak, tady." Ukázal na černý Mercedes zaparkovaný nedaleko vchodu.
,,Prosím."
Věnoval mi jeden krátký úsměv a otevřel mi jeho dveře, ihned jak jsem nastoupila je zase zavřel.
Auto obešel a usedl na místo řidiče.
Líbilo se mi jak byl pozorný, přišlo mi to opravdu milé.

,,Děkuju."

,,Nemáš přeci vůbec zač." Mávnul nad tím rukou a nastartoval.

,,Ale ano, upřímně jsem trochu nervózní a jsem vážně ráda, že to nemusím zvládat sama." Uchechtla jsem se a sklopila zrak na svá stehna.

,,Asi tomu nebudeš věřit, ale i já jsem nervózní, tohle je bezpochyb můj zatím největší film." Svěřil se a díky tomu se mi nepatrně ulevilo.
Jen jsem s úsměvem kývla a poté věnovala pozornost vozovce.
Zbytek cesty už bylo ticho.
Ne, že bych si s ním třeba nechtěla povídat, ale potřebovala svůj klid.

,,Jsme tu." Oznámil mi asi po deseti minutách toho, co jsme vyjeli od hotelu.
Rychle vylezl z auta, které následně obešel a otevřel mi dveře.

,,To jsi nemusel." Začervenala jsem se a vložila dlaň do té jeho.

,,Ale musel." Nenechal si nic vymlouvat a poté jedním rychlým pohybem zamkl.
Společně jsme vykročili k malé, ovšem velice luxusně vypadající restauraci.

,,Připravena?" Zeptal se, přičemž pevně stiskl mou ruku a věnoval mi povzbudivý pohled, když jsme se zastavili před vchodem.
Každý nový začátek pro mě byl stresující, takže jsem jeho podporu vnímala jako opravdu milé gesto.

,,Děkuju, Joe." S úsměvem jsem řikývla a on pustil mou dlaň ze svého sevření.

,,Oo, pan Mazzello a slečna Sanders, už na vás čekáme. " Rozezněl se nadšený hlas, téměř ihned jakmile jsme vstoupili dovnitř.

,,Pane Singere." Rychle jsem přijala jeho ruku, kterou ke mně natahoval.
To samé udělal i Joe.

,,Tak vidím, že naši dva američtí hosté už se znají, to je skvělé." Řekl radostně, přičemž nám pokynul, abychom ho následovali.

,,Měli jsme společný let, pane." Řekl Joe zdvořile.

,,Oh, jistě..." Zasmál se a poté otevřel dveře salónku, ve kterém už nejspíš všichni čekali.

,,Pojďte." Pobídl nás, abychom vešli.
Následně nám podal ještě sklenky šampusu a začal nám představovat ostatní lidi v místnosti.
Přišlo mi opravdu hezké, jak se nám věnoval.
Řekla bych, že u nás doma většina režisérů neměla takový vřelý vztah k hercům.

Když nám představil hlavní lidi ze štábu, všechna nervozita jakoby opadla.

,,No a teď k tomu nejhlavnějšímu." Prohlásil, když jsme se rozloučili se skupinkou můžů, kteří, jak jsem se dozvěděla, měli na starosti scénář a kamery.

,,Dámi a pánové, mé jméno je Bryan Singer, jak už jistě víte, a je mi opravdu velkou ctí vás tu dnes přivítat a zahájit tak natáčení filmu, které začne již za devět dní." Začal svůj velkolepý proslov, který doplnil ještě pár informacemi o následujících dnech, které zbývaly do začátku natáčení a o celém natáčením samotném.
Potom jsme si všichni připili na úspěch filmu.
,,Nyní budu rád, když se všichni ještě více navzájem seznámíte a přivítate, poté povečeříme a zítra se setkáme ve studiu." Oznámil Bryan a bez dalších slov zmizel ze dveří.

Rychle jsem se snažila vyhledat Josepha, ale nikde jsem ho neviděla a tak jsem se odebrala k baru, na který jsem odložila téměř plnou sklenku šampusu.
Přišlo mi hloupé se nezúčastnit přípitku a proto jsem neodmítla a i se trochu napila.

,,Ahoj." Přiběhla ke mně vyšší  blondýnka s výrazně nalíčenýma očima, typovala jsem, že byla tak v mém věku.
,,Já jsem Lucy a ty jsi určitě Lydie, nemám pravdu ?" Mile se usmála a natáhla ke mně ruku.

,,Ano, těší mě." Potřásla jsem si s ní.

,,Jedna z mála holek do party." Zasmála se, přičemž mávla na tři dívky stojící u jídelního stolu, aby šly k nám.
Postupně mi je představila a obeznámila mě s jejich rolemi.
Se všemi jsem si též slušně potřásla rukou.

Po chvíli se k nám přidalo ještě pár lidí včetně Ramiho, představitele Freddieho Mercuryho.
Byl opravdu milý a velmi pozitivně naladěný, jako dnes většina lidí. Tedy až na Allena, který při seznamování působil velice odtažitě a nezaujatě.

,,Rami!" Vykřikl najednou mě již dobře známý hlas.

,,Joe, brácho." Zasmál se snědý muž stojící vedle mě a přitáhl si Joeho do velkého přátelského obětí.

,,Vy dva se taky znáte?" Zeptala jsem se trochu zmateně.

,,Ano, před pár lety jsme spolu hráli v seriálu.. " Objasnil mi Joe, když se od něj odtáhl.
S údivem jsem přikývla a pak svůj pohled zaměřila na dva vysoké muže přicházející k nám.

,,Jsem Gwilym Lee, těší mě." Pronesl první směrem ke všem stojícím u baru.

,,Jo a já jsem Ben, Ben Hardy." Řekl nezaujatě blonďák a usrknul si ze své sklenky. Allen tu tedy nebyl jediný.

note

Chtěla bych vás jen upozornit, že jsem opravdu nikdy tuhle situaci nezažila a že tahle povídka je čistě smyšlená, tím pádem i meeting mezi herci..
Nevím jak to ve skutečnosti přesně do detailů chodí a tak jsem to napsala podle svých představ.

Takže be kind please

Jinak doufám, že se vám zatím příběh líbí. Budu moc ráda za vaše případné komentáře.

Luv