S tichým povzdechnutím jsem mobil odendala od ucha a odeslala Josephovi svou novou adresu.
Vážně jsem ho nechtěla rušit, nebo mu kazit jeho večerní plány, ale on si to nedal vymluvit a prostě zavěsil, zároveň jsem mu za to byla opravdu vděčná.

Asi za necelou hodinu, kdy jsem se na to marně snažila znovu přijít sama, se ozvalo urputné klepání na dveře.
Rychle jsem tedy seskočila ze židle a běžela otevřít.

,,Ahoj." Ozval se Joeův nadšený hlas ihned, jak jsem zatáhla za kliku.

,,Ahoj." Usmála jsem se a pustila ho dál.
,,Huh, co to máš?" Zvědavě jsem povytáhla jedno obočí, když jsem si všimla většího papírového sáčku v jeho ruce.

,,No, předpokládal jsem, že jsi ještě nevečeřela, tak jsem se cestou sem stavil v sushi baru a něco málo nám přinesl, taky jsem prozatím nestihl zaplnit svůj žaludek." Zasmál se a papírový pytlík mi podal.

,,Oh, to je moc milé, děkuju." Jídlo jsem od něj převzala a poté ho zavedla do kuchyně, kde jsem mu podrobněji popsala svůj malý problém.

,,To by mělo být celkem lehké, ne?" Uchechtl se, přičemž si vyhrnul rukávy u svého červeného svetru.

,,No..mně to tak lehké nepřišlo, vzhledem k tomu, že jsem se tady s tím přes dvě hodiny mořila a nic." Podala jsem mu jakousi příručku, která u toho ležela, ale podle mě byla stejně k ničemu.

,,Ale notak, to zvládnu i bez toho." Lehce povýšeně se zasmál a svazek papírů položil na linku.

,,No, když myslíš." Odfrkla jsem si a založila si ruce na hrudi.
Ne, že bych nevěřila jeho kutilským schopnostem, ale ani já nejsem úplně levá a nemohla jsem s tím téměř pohnout.

Vzal si do ruky šroubovák a vylezl na židli, na které jsem přes chvíli stála i já.
Na okamžik si skříňky jen prohlížel, přičemž si něco sám pro sebe mumlal a pak se dal do práce.

Pobaveně jsem ho pozorovala.
Moc mu to nešlo, i když musím uznat, že byl o něco dál než já.

,,Vážně nechceš ten návod?" Zasmála jsem se a zamávala před ním slabou papírovou knížečkou.

,,Ne." Máchnul odmítavě rukou a dál se se soustředěním výrazem snažil nasadit krémově bílá dvířka na skříňku.

,,Dobře." Protočila jsem očima nad jeho náhlou tvrdohlavostí a vyskočila si na kuchyňskou linku nedaleko něj.
Rozhodla jsem se, dát si trochu toho sushi, měl pravdu, ještě jsem se nestihla navečeřet.

,,Hej, ne že to sníš celý." Upozornil mě se smíchem, když jsem začala vybalovat jídlo.

,,Neboj." Zasmála jsem se a vložila si první maki kousek do úst.
Byl naprosto delikátní.

-

,,To je super, že máme stejný vkus na jídlo." Zkonstatoval Joe, mezitím co do sebe ládoval sushi.

,,To jistě." Zahihňala jsem se a ve vzduchu začala lehce pohupovat nohama.
Na to se jen usmál a dál se věnoval svému pokrmu.

,,Huh, ty..Joe?" Vypadlo ze mě po chvíli.

,,Hm?" Zvedl pohled od talíře a zvídavě se na mě podíval.

,,Víš, že už je asi deset a ty dvířka pořád nemáme." Hodila jsem hlavou směrem ke kuchyňské lince, na které jsem seděla.

,,Máme dvoje." Zasmál se.
,,A to je přesně o dvoje víc, než jsi zvládla ty." Zašklebil se.
Hodila jsem po něm jeden otrávený pohled, seskočila z linky a odnesla talíř do dřezu.
,,Podíval bych se na nějaký film." Vyhrknul z ničeho nic.

,,Jo, to i já, ale musíme dodělat ty- "

,,Tak já něco vyberu!" Řekl nadšeně, čímž mě přerušil a urychleně se vydal do obýváku.
Byt byl z většiny opravdu dobře zařízen, takže televizi jsem tu už měla a upřímně jsem to i docela uvítala.
Ne, že bych trávila nějak moc času u televize, ale dobrým filmem jsem nikdy nepohrdla.

,,Fajn." Souhlasila jsem, vzala i jeho prázdný talíř a následně ho umyla.

,,Co třeba Jurský park, hm?" Zavolal se smíchem z vedlejší místnosti.

,,A co třeba Posedlost?" Křikla jsem nazpět a nahodila tak do nabídky na oplátku film, ve kterém jsem hrála já.
Poté jsem si utřela ruce a následovala ho do obývacího pokoje.

,,To as- počkej! Ty jsi hrála Bethany ?!" Otočil se a překvapeně na mě vykulil oči.
Se smíchem jsem přikývla.
,,Ale tvoje vlasy.."

,,No, byla jsem blond." Pokrčila jsem na oko nezaujatě rameny.
On na mě však pořád překvapeně zíral.
,,Dobře, radši si pustíme ten Jurský park, myslím, že můj film bys znovu nerozdýchal." Zaculila jsem se a posadila se na bílý gauč téměř uprostřed místnosti, který byl překvapivě opravdu pohodlný.

,,Do-Dobře." Vykoktal ze sebe stále jaksi zmateně a poté zapnul televizi, kterou následně propojil se svým telefonem, aby mohl pustit film.

-

Začala jsem se hlasitě smát, když se mi naskytl pohled na malého ječícího Josepha.
,,Byl jsi tak roztomilý." Řekla jsem, ale u toho se nepřestávala hihňat.
Opravdu, roztomilejší dítě jsem snad nikdy neviděla.

,,Chceš tím říct, že teď už jako nejsem?" Zatvářil se uraženě, přičemž si k sobě přitáhl víc deky.

,,Hmm, teď bych tě popsala spíš jako pohledného." Udělala jsem zamyšlený výraz a potom lehce pokývala hlavou.
,,Ale tak pokud chceš být spíš roztomilý-.."

,,Ne, pohledný zní líp." Přerušil mě se spokojeným úsměvem na tváři, načež jsem se jen uchechtla a svou pozornost obrátila zpět k filmu.
Sice jsem ho jako malá viděla tak tisíckrát, ale teď se to zdálo být úplně jiné a to ne jen z toho důvodu, že vedle mě právě seděl jeden z jeho herců.

Bedlivě jsem pozorovala každou scénu, každý okamžik filmu, ovšem pouze do té doby, než jsem na sobě začala pociťovat značnou únavu a zaznamenala jak moje víčka klesají.
Aniž bych si to nějak uvědomovala, moje hlava se svezla na Joeovo rameno.

,,Už jsi unavená, nechceš si jít lehnout? Já můžu jet." Řekl starostlivě.

,,Ne..ne, zůstaň prosím." Zamumlala jsem a víc se k němu natiskla, nechtěla jsem tu zůstat sama.
Cítila jsem, jak se jeho hruď pomalu nadzvedává a to mě společně se zvuky filmu ukolébalo během chvíle ke spánku.

Probudila jsem se až ráno a to kvůli lehké bolesti zad, která projížděla celou mojí páteří.
Možná na tom měly podíl i sluneční paprsky dopadající na můj obličej.

Unaveně jsem si protřela oči a trochu se narovnala, přičemž jsem narazila do něčího hrudníku.
V tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem u toho filmu usnula společně s Joem.
Otočila jsem se tedy čelem k němu, přičemž jsem se neubránila tichému zahihňání.
Jednou rukou objímal polštář, tou druhou mě, hlavu měl zakloněnou a položenou na opěradle.
Jeho ústa byla pootevřená a vydávala slabé hraplavé zvuky.
Působilo to opravdu vtipně a zároveň sladce.

,,Joe." Zašeptala jsem a lehce dloubla do jeho žeber.
,,Joe, vstávej." Řekla jsem o něco hlasitěji, když to s ním ani nehnulo.
,,Josephe.." Zasmála jsem se.

,,Mhhhhhhhhggg." Zamrmlal něco téměř nesrozumitelného a převalil se na bok.
Trochu se zamračil a víc k sobě natiskl malý šedivý polštářek.
Vypadal jako ten malý Joe, na kterého jsme se včera dívali a tak jsem se znovu neubránila krátkému rozplynutí se nad jeho roztomilostí a pořezení snímku.

Když jsem mobil zastrčila zpět do kapsy svých džínů, ozvalo se zaklepání na dveře, což mě poměrně zarazilo, jelikož jsem neměla vůbec tušení, kdo by to mohl být.
O svém stěhování jsem řekala sotva třem lidem.
Ještě k tomu v tuhle ranní hodinu.
Pomalu jsem se zvedla z pohovky a došla ke dveřím, které jsem následně odemkla a opatrně je otevřela.

,,Dobré ráno." Obdařila mě hned svým širokým úsměvem Veronica stojící na chodbě.

,,A-ahoj." Pozdrav jsem jí trochu zmateně oplatila.

,,Můžu dál?" Povytáhla jedno obočí se smíchem.

,,Jo, jo, jasně promiň!" Plácla jsem se do čela a rychle jí pokynula rukou aby vešla.

,,V pořádku, to já se omlouvám, že tě ruším tak brzy, al- " Zasekla se v půlce věty, když si zula boty a vzhlédla směrem k obývacímu pokoji, kde na gauči ležel rozvalený pochrupující Joe.
,,Hhhhh, ty a J-"
Vydechla překvapeně, ale já ji stihla přerušit dřív, než mi svou otázku stihla položit.

,,Ne." Zakroutila jsem pohotově hlavou v náznak nesouhlasu.

,,A co tady teda dělá?" Mávla rukou směrem k němu.

,,Včera mi přijel pomoct s kuchyní, pak jsme si pustili ještě film a u toho jsme nějak usnuli." Pokrčila jsem rameny.

,,Takže jste ne- "

,,Ne!" Znovu jsem jí přerušila.

,,Dobře, klid, jen se ptám." Zasmála se, načež zdvihla ruce nad hlavu v obranném gestu.
Protočila jsem nad tím očima, jak už jsem to měla ostatně ve zvyku, a zavedla jí do kuchyně.

,,Chtěla jsi mi asi něco říct..?" Tázavě jsem se na ní podívala a nabídla jí ať se posadí.

,,Vlastně ano."

note

Tak dneska jsem se odvázala zase k něčemu trochu delšímu.
Vážně se cítím špatně za to, že kapitoly nevycházejí rychleji, ale co se týče psaní jsem prostě dost pomalá, tak snad vám to nevadí.

Jinak film "Posedlost" (a postava Bethany, kterou v něm Lydie ztvárňuje) je naprosto smyšlený - asi jako Lydie v Borhap, takže nikde nic takového nenajdete xd

a ještě jedno krátké btw.

HE'S SO FUCKING ADORABLE

(ne, nemějte strach tenhle příběh nebude o Josephovi, i když to tak možná zatím působí )

a ještě jedno menší btw.

JÁ FAKT MUSELA, SRY GUYZZZ
(my own artwork)
a jelikož mám podobných nápadů dost, založila jsem si na to s kamarádkou instagram so pokud chcete můžete nás sledovat @remihardyn