Stála jsem vedle Lucy a s rukou položenou na srdci jsem okouzleně pozorovala Bena, jež se zápalem bubnoval do rytmu písničky hammer to fall a házel svými dlouhými blonďatými vlasy.

,,Stop!" Vykřikl režisér nadšeně.
Hudba ihned utichla a všichni včetně mě úlevně vydechli, přičemž ustali v činnosti, kterou ještě před chvílí prováděli.
,,Bylo to skvělé." Zatleskal.
,,Zbožňuju vaše výrazy,..jen Lydie, chtěl bych, aby jsi se na Bena dívala víc zamilovaně.
Je to tvůj manžel a ty jsi na něj pyšná, jsi tak moc dojatá z téhle situace.."
Řekl, přičemž zaťal dlaně v pěst

,,Jistě." Pokusila jsem se o úsměv a poté stočila svůj pohled směrem k Benovi, který jen otráveně bouchal paličkou do jednoho z bubnů.

,,Skvělé, takže si to dáme ještě jednou Lucy, Aarone, Dylane..Lydie." Promluvil k nám všem stojícím v zákulisí pódia LiveAidu.

Opět jsem nasadila svůj okouzlený výraz a zadívala se před sebe.

,,Akce." Ozvala se klapka, spustila se hudba a poté na nás zaměřili kamery.

Znovu jsem se zadívala na Bena, který tentokrát prostě jen seděl a přiložila si k hrudi užasle ruku.
Snažila jsem se myslet na něco jiného, na něco co by mě mohlo opravdu dojmout.
Snažila jsem si představit, jak velké a úžasné to tehdy muselo pro všechny být.

,,Stop!"
,,Úchvatné..krása..To byl přesně ten pohled."
Oznámil mi nadšeně.
,,Teď zbytek písničky." Kamery se otočily zpět k pódiu a já si opravdu úlevně oddechla, přičemž jsem si všimla jednoho nepříjemného pohledu mířeného na mě.
Samozřejmě nemohl být od nikoho jiného než od Bena.

,,Můžete jít." Oznámil nám po chvilce Jimi, který se od někud vynořil.

,,Skvěle." Tleskla nadšeně Lucy, přičemž jsme se tedy všichni odebrali ze scény.

,,Tohle je úžasný." Řekl stále uchváceně Aaron, který hrál Jima Huttona.
Vypadal, jakoby se do své role opravdu vžil.
Měla jsem to vždy podobné, ale tentokrát mi to dělalo nepatrně problém.
Musela jsem předstírat, že mám blízko k člověku, kterého vlastně vůbec neznám plus on mě nejspíš nemá rád a tak bylo opravdu zvláštní hrát jeho zamilovanou ženu.

,,Hej." Z přemýšlení mě vytrhlo lusknutí prsty Lucy jdoucí přede mnou.

,,Ano?" Vyhrkla jsem zmateně.

,,Ptala jsem se, co děláš zítra." Zahihňala se a vešla do dveří studia, které nám, jako velký gentleman, Aaron otevřel.

,,No, myslím, že jelikož je to zítra teprve druhý natáčecí den, krom natáčení budeme řešit různé zmatky a pak si jdu vyzvednout auto." Odpověděla jsem po chvilce přemýšlení.

,,Fajn, mohli bychom někam společně večer vyrazit."

,,Myslíš jen nás dvě?" Zeptala jsem se trochu zmateně.

,,Ale ne, myslím nás všechny. Rami, Gwil, Aaron, Joe, Ben, Allen, Aidan, Leila, možná Charlotte a Dylan." Usmála se na mě s jiskřičkami v očích.

,,No..To by asi šlo, jen si nejsem jistá jestli budou všichni chtít." Poznamenala jsem při vzpomínce na Allenovo a Benovo chování.

,,Určitě, však jsme ještě neměli šanci se pořádně poznat, nebo ne všichni."

,,Dobře, se mnou můžeš počítat, ale mohla bych vzít i Veronicu?"
S tou jsem si společně s Gwilem a Joem rozumněla asi nejvíc.

,,No jistě." Řekla s velkým úsměvem na tváři.

,,Super, tak mi dej vědět v kolik a kde." Kývla jsem směrem k ní a pak se posadila do svého křesla v šatně.
Ihned se ke mně vrhla jedna z maskérek Veroničina týmu, aby mi mohla sundat paruku.
Poté mi ještě odlíčila ten výrazný makeup a pomohla mi ze složitě vázané blůzy, kterou jsem měla na sobě.

,,Děkuju. " Zamumlala jsem a oblékla si své civilní oblečení, které bylo o něco pohodlnější.
Ještě jsem se rozloučila s Lucy a ostaními pár lidmi, které jsem potkala cestou ze studia a stopla si taxi, které mě odvezlo k hotelu.
Bylo něco okolo páté hodiny, když jsem vystoupila z auta a vydala se do svého pokoje.
Unaveně jsem padla do postele a aniž bych se obtěžovala převléknout, jsem přes sebe přehodila peřinu.
Zkontrolovala jsem svůj mobil, který jsem dnes neměla téměř čas používat a zjistila, že mám několik nepřečtených zpráv od Anne.
Ani jsem je neotvírala a rovnou jí zavolala.

Byla jsem vážně ráda, že jí zase po nějaké době slyším, jelikož od té doby, co jsem dorazila do Anglie, jsme si jen psaly.

Náš hovor trval přibližně tři hodiny, jelikož chtěla samozřejmě všechno vědět a taky se svěřit se svými příhodami.

Když jsme dotelefonovaly, dala jsem si delší sprchu a konečně se převlékla do velkého volného trika na spaní.
Ihned jak jsem znovu ulehla, jsem tvrdě usnula a probudila se až ráno.

-

''Děkuju, že jsi pro mě ještě dnes přijel." Usmála jsem se na Joeho, když jsem za sebou zabouchla dveře jeho auta.

,,To je samozřejmost." Úsměv mi opětoval a poté vyjel z parkoviště.

,,Psala ti Lucy ohledně dnešního večera?" Vzpomněla jsem si najednou.

,,Jojo, psala. Mám tě vyzvednout?" Zeptal se ihned starostlivě.

,,Ne to nemusíš, odpoledne si už vyzvednu auto." Zasmála jsem se a mávla nad tím rukou.

,,Vezu i Gwila, takže v osm před hotelem.. "

,,Ale Joe.."

,,Ušetříme tak trochu životnímu prostředí Lyd." Řekl na oko vážným tónem.

,,Fajn." Zamumlala jsem trochu uraženě, protože proti mě použil vážný globální problém, což nebylo moc hezké.

,,Super. Tak v osm." Oznámil mi vítězným tónem hlasu.
Jen jsem nad tím protočila očima a založila si ruce na hrudi.
,,Ale notak.. " Zasmál se, přičemž ale nespouštěl zrak z vozovky před námi.
Stále jsem nic neříkala a setrvala v té stejné pozici.
,,Lydinko, nemůžeš se zlobit, protože tě chci vyzvednout a pomoct tím naší matce přírodě."

,,Můžu, protože jsi to použil proti mě."

,,Ale měl jsem pravdu, no ne?" Zaculil se.

,,Ano." Znovu jsem nad tím protočila očima a i když nerada, jsem souhlasila.

,,Tak vidíš." Věnoval mi jeden rychlý úšklebek.

,,Jistě.. " Zamrmlala jsem a lehce uhodila svým kolenem do toho jeho, což ho a následně i mě, rozesmálo.

Za necelou čtvrt hodinu už jsme stáli před studiem, kde se naše cesty rozdělily.
Vydala jsem se tedy do své šatny.

,,Dobré ráno." Ozvalo se sborově, jakmile jsem otevřela dveře.

,,Dobré.." Odvětila jsem s úsměvem a poté se usadila na své místo.
Zase se kolem mě seběhla skupinka lidí, kteří ihned začali pracovat na mém vzhledu, ovšem Veronicu jsem nikde neviděla.

,,Vybrala jsem jeden skvělý bar, bude se ti líbit." Ozvalo se z křesla vedle mě.

,,Jsem si tím také jistá." Přitakala jsem a usmála se na Lucy, které zrovna malovala jedna z maskérek zelené oční stíny.

,,Allen a Charlotte ale nedorazí."

,,Jakto?" Zeptala jsem se, i když Allen mě vůbec nepřekvapil, ani jsem nepředpokládala, že bych chtěl přijít.

,,No, za Charlotte prý přijel její přítel a Allen mi pouze napsal, že se nedostaví." Pokrčila rameny, přičemž její úsměv na tváři klesl.

,,Ale to nevadí..Allen je asi jen trochu rozladěný, všichni nejsou tak přátelští jako ty Lucy, bude mu to chvíli trvat." Věnovala jsem jí jeden povzbudivý úsměv a snažila se tím tak nějak uklidnit a přesvědčit i sama sebe.

,,Jo asi jo.. "

,,Určitě."

-

,,Lydie!" Zakřičela Veronica, jakmile jsem se dostala na scénu.

,,Ahoj!" Zamávala jsem jí, čímž jsem na sebe nechtíc přitáhla i Benovu pozornost.
Čekala jsem další propalující pohled, protočení očima, vlastně cokoliv, jen ne to, co právě udělal.
Lehce se pousmál a kývnul směrem ke mně.
Chvíli jsem si myslela, že to bylo na někoho za mnou, ale když jsem se otočila a tam nikdo nestál, došlo mi, že to muselo být na mě.
Znovu jsem se obrátila a nechápavě se na něj zahleděla.
Na to se jen uchechtl a vzal do ruky svoje paličky.

,,Můžeme?" Ozval se Jimiho pisklavý hlas za mými zády, který mě vytrhnul z toho naprostého zmatení.

,,Jsme připraveni." Zahlásil Aaron a postavil se vedle mě společně s Lucy.

,,Dobře..Bryane?!" Otočil se směrem k režisérovi sedícímu na svém křesílku.

,,Jistě." Pozvedl jednu ruku na znamení souhlasu.
Po chvíli se ozvala i dnešní první klapka.

-

Točili jsme asi do šesti, takže jsem měla přibližně dvě hodiny na to zařídit auto a připravit se na tu akci, kterou se Lucy rozhodla uspořádat.
Proto jsem téměř bleskově vběhla do šatny, nechala se trochu zkulturnit, oblékla se a stejnou rychlostí zmizela ze studií.
Jako každý den jsem si stopla taxi, ale pro tentokrát nadiktovala jinou adresu.

Za necelou třičtvrtě hodinu už jsem seděla ve své vypůjčené Audi a jela zase k hotelu.
Cestou jsem se ještě stavila pro kávu, jelikož jsem potřebovala trochu energie.

Zaparkovala jsem na parkovišti a na recepci oznámila, že si tu budu nechávat auto.
Poté jsem se urychleně vydala do svého pokoje v pátém patře, kde jsem ihned otevřela skříň a začala ji přehrabovat.

Jako první jsem na sebe navlékla modré skinny džíny s vysokým pasem a bílý rolák, jelikož večery tady v Anglii byly chladné, ale když jsem se prohlédla v zrcadle, usoudila jsem, že tohle není zrovna ideální outfit do baru.

Natáhla jsem se tedy pro svůj mobil a vytočila číslo Anne, která mi to během pár vteřin přijala.
Téměř bez pozdravu jsem na ní vychrlila svůj problém, jelikož času nebylo úplně nazbyt.
Hrozně jí to rozesmálo, zatímco mě do smíchu opravdu nebylo.

,,Anne, myslím to vážně, bez tebe jsem v těhle situacích úplně v háji." Skoro jsem fňukla.

,,Já vím, ale to bude dobré zlato.
Co kdyby jsi si vzala prostě džíny a nějaký top?" Uklidňoval mě.

,,Ale já nic takového nenosím.
Však mě znáš a opravdu nemám čas na to teď běhat po nějakých obchodech."

,,Hmm, samozřejmě, že nenosíš, ale rozhodně bys mohla."

,,Ughh, tohle už jsme řešily tolikrát."

,,Já vím, promiň...vezmi si třeba ten černý svetr s tou hezkou sukní, co jsem ti vybrala."

,,Bude mi zima." Zaprotestovala jsem, jelikož jsem si vzpomněla na její délku.

,,Vem si silonky." Úplně jsem si dokázala představit její výraz, když to řekla.

-

,,Ahoj Lyd." Pozdravili mě téměř sborově Gwilym a Joe, stojící v hotelové hale.

,,Ahoj." Usmála jsem se a rychlým krokem došla k nim.

,,Moc ti to sluší." Poznamenal ihned Joseph a já si s malým začervenáním stáhla sukni trochu níž, aby zakrývala více mojí odhalené kůže - teda když nepočítám průhledné černé silonky.
Nakonec jsem se opravdu rozhodla pro oblečení, které mi vybrala Anne.
Gwil jen s úsměvem přikývl.

,,Vám to také slu-" Zasekla jsem se téměř na konci věty, když jsem si všimla Gwilymových vysokých bílých ponožek.

,,Co?" Zeptal se udiveně, jakmile si všiml mého zaraženého výrazu.

,,Nic..jen...máš zajímavé ponožky." Zamumlala jsem, přičemž jsem nespouštěla oči z jeho nohou.
Chtěl na to nejspíš ještě něco říct, ale přerušil ho chraplavý hlas.

,,Můžeme?" Ozvalo se za mými zády.
Rychle jsem se otočila, díky čemuž jsem málem narazila do Benovi hrudi, který se tomu jen uchechtnul, ale dál tomu nevěnoval žádnou pozornost.

,,Jojo - jo." Odpověděl pohotově Joe a vydal se směrem k východu.
Gwil a Ben ho následovali, zatímco já jen zaraženě stála na místě a snažila se přijít na to, co se tu právě odehrávalo.

,,Jdeš?" Zasmál se blonďák ode dveří a změřil si mě svým bodavým pohledem.

,,Jistě..." Zamumlala jsem stále zmateně a rozešla se směrem k němu.

note

Omlouvám se, že teď nějakou dobu kapitola nebyla, ale neměla jsem na psaní čas, navíc jsem teď ve Skotsku, kde celý den trávíme na výletech, takže na psaní využívám jen volné chvíle v autobuse, nebo na lodi.

Luv u so much