,,Takže jestli to chápu dobře, Ben opět trochu přebral a vyptával se tě na mě?" Podala jsem Veronice její ovocný čaj a usadila se ke stolu.

,,No právě že moc opile nevypadal." Řekla opatrně a usrkla si z malého růžového hrnečku, který byl nejspíš též součástí vybavení bytu.
Nechápavě jsem se na ní zadívala.
,,Možná se mu líbíš." Řekla najednou.
Zrovna jsem se chtěla napít svého čaje, ale v ten moment jsem se spíš začala kuckat

,,Což- že?" Vyprskla jsem s vykulenýma očima.

,,Neříkej mi, že tě to nenapadlo, když na tebe pořád tak civí, navíc sama jsi říkala, že v tom autě..."
Abych byla upřímná, ani při nejmenším mě to nenapadlo.

,,To vážně ne." Zakašlala jsem, přičemž ona se začala lehce hihňat.
Byla jsem si téměř jistá tím, že je to jen nějaká její teorie.
Protože Benovo, podle ní, civění rozhodně nenaznačovalo zalíbení, spíš pravý opak.
A s tím vyptáváním jsem předpokládala, že mě chce jen nějak ztrapnit, nebo se prostě pobavit na můj účet.
,,V tom autě měl přihlouplé řeči a taky alkohol v krvi, rozhodně to nebyla konverzace, kterou navazuješ s osobou, která se ti líbí."
Ona na to jen se smíchem pokrčila rameny a dál upíjela ze svého čaje.
,,No dobře, dost o tom. Jak jsi si to včera jinak užila?"

,,Ale bylo to fajn. Zůstávali jsme u Gwila doma. S Polly jsme ho po pár panácích učili námořnický taneček, škoda, že jste to s Joem neviděli, bylo to dost zábavné, i když myslím, že Lucy má video." Začala se smát nad svou vzpomínkou ze včerejšího večera.
I můj výraz se změnil na o něco veselejší.
,,A vážně ty a Joe..nic ne-?"

,,Ne, Ve, neboj, byla by jsi tady první, komu bych řekla, že jsem si s někým něco začala, ale s Josephem jsme pouze přátelé a skoro si troufám říct, že už dobří přátelé."
Po chvíli uznale pokývala hlavou a tím jsme téma já a Joe pro nějakou dobu uzavřely.

-

,,On pořád spí?" Zeptala se bruneta prohlížející si naši včerejší práci na kuchyňských skříňkách, která nebyla zrovna moc rozzsáhlá, ale alespoň něco jsme stihli.

,,Nojo, asi jo." V tu chvíli jsem si vzpomněla na pochrupujícího Joea.
Už bylo něco kolem jedenácté a z obývacího pokoje se zatím neozval ani jediný zvuk, nebo náznak pohybu.
Rozhodla jsem se tedy, že půjdu zkontrolovat jeho životní funkce.
Když jsem došla do vedlejší místnosti, to co jsem uviděla mě opět rozesmálo.
Joe ležel obličejem na pohovce, stále objímal jeden z polštářů, deku měl přehozenou skoro přes celou hlavu a jedna noha mu padala z gauče dolů.

,,Ve, pojď sem, to musíš vidět." Zavolala jsem na ní z obýváku.
Během chvíle stála vedle mě a též se smála Josephově velice zajímavé spící poloze.

,,Neměli bychom ho už probudit?" Položila mi spíš rečnickou otázku, jelikož než jsem stačila cokoli odpovědět, seděla vedle něj a jemně s ním cloumala.
,,Joeeee." Vydechla hlasitě po chvíli, když se ani nepohnul.
,,To je jako mrtvej nebo co ?" Zeptala se udiveně, protože nereagoval ani na malou facku, kterou mu dala.
Trochu jsem se zamyslela a přešla k ní.

,,Tyrannosaurus, Joe!" Zaječela jsem v blízkosti jeho obličeje, samozřejmě ne až tak, aby kvůli tomu ohluchl.
V tu chvíli vytřeštil a vystřelil do sedu.

,,Co, co co??" Koktal zmateně, přičemž jeho zrak těkal z jedné strany na druhou.
Já i Veronica jsme se samozřejmě okamžitě znovu hlasitě rozesmály.

,,Hej.." Na hlavě mi přistál malý polštář.
,,To nebylo moc hezký." Zamrmlal mračící se Joe a napřahoval se dalším polštářem směrem k Veronice.

,,Tak promiň, ale tebe probudit je opravdu něco neskutečně složitého." Bránila naše počínání a polštáři se ukázkově vyhnula.

,,Pff.." Odfrknul si uraženě a založil si ruce na hrudi.
,,To by mě zajímalo, co by jste dělaly, kdyby to nezabralo."

,,Přemýšlela jsem ještě nad polibkem pro růženku." Zahihňala jsem se.

,,Cože? A proč jsi nevybrala ten jako první?"

,,Nebyla by to taková zábava." Pokrčila jsem rameny se smíchem a sehnula se pro polštáře ležící na zemi.
Joe si na to opět odfrknul a vstal z pohovky.

,,Máš to u mě." Probodnul mě pohledem a pak se taky zasmál.

-

Jelikož u mě v bytě zatím nebylo vlastně skoro nic kromě rozdělané kuchyně, gauče, televize, sprchy, stolu, židlí, pár hrnků, květiny od jimiho a čaje, který jsem si včera přivezla, rozhodli jsme se, že si všichni tři zajedeme společně na snídani.
Joe vybral překrásné a hlavně útulné bistro nedaleko mého hotelu, kam jsme po výborné snídani dojeli vyzvednout moje zavazadla.
Oba se totiž ochotně nabídli, že mi pomohou se stěhováním, za což jsem jim byla opravdu vděčná.

Naházela jsem tedy oblečení a zbylé věci do kufrů, na recepci se ohlásila a s pomocí dvou portýrů je naložila k Josephovi do auta.
Slušně jsem jim poděkovala a rozloučila se, zatímco Joe a Veronica se dohadovali jaké nákupní centrum bude nejvhodnější pro nákup nábytku.
Sice jsem měla v plánu odvézt jen svá dosavadní zavazadla, ale Veronica navhrla, že mi pomůže i s nákupem potřebného nábytku.
Joe se samozřejmě ihned přidal.

Nakonec se dohodli, že nejlepší bude Brent Cross Shopping centre, které se nacházelo asi nejblíž a mělo vysoké hodnocení, ne čemž si Joe dost zakládal.
Mně to bylo vcelku jedno a tak jsem  dala na jejich radu.
Šlo mi jen o to, nakoupit vše potřebné, když už mi teda nabídli svou pomoc a rozhodli se ztrávit celý den stěhováním.

Vydali jsme se tedy směrem k obchodnímu centru.
Hned jak jsme se dostali dovnitř, vyhledali jsme prodejnu nábytku, která byla opravdu velká a už na první pohled jsem mohla tušit, že se v ní někde ztratím.
O pár minut později se mi to potvrdilo.
Joe s Veronicou šli zkoumat postele a mně nechali u doplňků s tím, že jsem jim řekla, že je hned doběhnu.
To se ale nekonalo.
Skončila jsem někde u koupelen.

Po chvíli, co jsem vybírala držák na mýdla a kartáčky, se mi v kapse rozdrnčel telefon.
Na jeho displeji jasně zářilo Josephovo jméno a tak jsem hovor rychle přijala.
Samozřejmě mi volal kvůli tomu, že už mě postrádají.
Vysvětlila jsem mu, že jsem se tak trochu ztratila a popsala mu, kde se přibližně nacházím.
Za necelých pět minut byl u mě společně i s Veronicou, která mi oznámila, že našla perfektní postel a musí mi ji ukazát.
Následovala jsem je tedy do oddělení ložnic, kde jsme ztrávili asi nejvíc času.
Nakonec jsem si opravdu vybrala postel, o které Ve básnila.

Poté jsme vybrali ještě pár důležitějších drobností a mohli se konečně vydat k pokladně.
Moje útrata byla poměrně vysoká, ale s tím jsem tak nějak počítala, takže mi to těžkou hlavu nedělalo.

Prodavačka nám oznámila, že postel a větší kusy nábytku mi přivezou do dvou hodin na adresu kterou jim zanechám na prodejně a tak jsem jí vděčně poděkovala, přičemž jsem na malý papírek naškrábala svou novou adresu.
Joe se ještě vyptával na pár detailů ohledně doručení a ujišťoval se, že mají vše opravdu správně zaznamenáno, zatímco my s Veronicou vyndaly pár věcí z košíku a odebraly se k autu.

,,Vážně děkuju, že mi tak pomáhate, ale nemuseli jste." Usmála jsem se a položila nějaké doplňky na zadní sedačku černého Mercedesu.

,,Ale prosímtě .." Mávla nad tím rukou.

,,My rádi." Řekl Joe, který nás po chvíli dohnal s nákupním vozíkem a začal nakládat zboží do kufru.

-

"No, řekl bych, že tohle nám šlo podstatně líp, než kuchyně." Zachechtal se Joe, když se mu během téměř půl hodiny povedlo sestavit celou postel, kterou mi společně s nějakým nábytkem opravdu do dvou hodin dovezli.

,,To asi jo." Souhlasně jsem kývla a prohlédla si jeho mistrovské dílo.

,,Je moc hezká." Rozplývala se Ve.
Měla pravdu.

Ještě jsme dali do kupy dva noční stolky a jelikož už odbila sedmá hodina večerní, rozhodli jsme se, že zbytek necháme na zítra.
Nebo spíš oni se rozhodli.
Já už bych to zvládla sama, ale oni si nedali říct, takže odjeli s tím, že se zase brzy vrátí.

Já si potom udělala svůj milovaný zelený čaj a s ním se usadila ke scénáři na zítřejší natáčení.
Na pořadu byla konečně první scéna mimo Live Aid a tou byl rozhovor týkající se alba Hot Space, ve kterém je znázorněn už zhoršující se stav kapely.

Moje působení tam však zatím nebylo opět nijak obsáhlé a tak jsem vše měla do detailu nastudováno během hodiny, proto jsem se rozhodla, že se ještě ozvu Anne, když mám chvíli čas.

Ovšem když jsem rozsvítila displej telefonu, překvapilo mě několik upozornění instagramu.

Uživatel benhardy1 a dalších 32 vás začalo sledovat.

Máte jednu nepřečtenou zprávu od uživatele benhardy1.

note

omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola, ale moc mi nešlo psaní, takže vychází až teď
mám asi zase trochu spisovatelskou krizi so...

btw. nenašla jsem gif spinkajícího josepha takže tu máte alespoň fotku pro představu té roztomilosti❤

jinak doufám, že vás příběh ještě pořád baví, jsem si totiž vědoma toho, že se to trochu táhne, ale nechci nic uspěchat

(btw2 z tohohle gifu jsem málem umřela a tak vám ho sem dávám pro lepší večer)