Ráno jsem se probudila s lehkou bolestí hlavy, tak jsem si pro jistotu vzala aspirin a dala si dlouhou horkou sprchu.

Když jsem vylezla z koupelny, náhle mě ovanul vlažný proud vzduchu přicházející z otevřeného okna, ovšem to bylo spíš příjemné, jelikož předchozí místnost byla zcela zapařená.
Jen v ručníku jsem si vlezla zpět do postele a do rukou vzala svůj mobilní telefon.
Když jsem ho odemknula, zjistila jsem, že mám hned několik nepřečtených zpráv.

annie : ahoj zlato, doufám, že jsi dorazila v pořádku, chápu, že jsi byla na té večeři, tak jsi asi nejspíš zapomněla napsat, jen se potom prosím ozvi

annie : btw. doufám, že se ti tam líbí

9:12 pm

unknown : dobré ráno, omlouvám se, že ruším, ale tak mě napadlo, jestli máš odvoz ke studiu? mohl bych tě vyzvednout, Joe

8:01 am

První jsem urychleně odepsala Anne, že jsem v pořádku a všecho je zatím skvělé, protože včera jsem na to opravdu dočista zapomněla a hned poté odpověděla Josephovi, že jeho nabídku s radostí příjmám.
Ten mi ještě upřesnil čas srazu před hotelem a navrhnul zaskočit na pozdní snídani.

Mobil jsem odložila na noční stolek a vyhoupla se na nohy.
Můj zrak padl na dva velké kufry, které bych nejspíš měla vybalit, ale čas mi to opět nedovoloval, proto jsem jen narychlo vytáhla nějaké spodní prádlo, kratší starorůžové šaty a džínovou bundičku.
Shodila jsem ze sebe ručník a věci si oblékla, poté jsem se jen opravdu decentně nalíčila, vlasy stáhla do vysokého culíku a společně s malou černou kabelku v ruce vplula do svých milovaných conversek.
Ještě jsem popadla klíče a opustila hotelový pokoj.

,,Ahoj." Zaculil se Joe ihned, jakmile mě spatřil vycházet ze dveří, které mi opět otevřel postarší usměvavý vrátný.

,,Ahoj." Též jsem ho pozdravila, přičemž jsem si zastrčila za ucho pramen vlasů, který mi vypadával z culíku.

,,Tak jak jsi se včera bavila? Moc jsi toho cestou zpět nenamluvila." Zeptal se zvídavě, když jsme zamířili k jeho Mercedesu.
Otevřel mi dveře a já se pohodlně usadila.
Dal mi pár vteřin na rozmýšlení mojí odpovědi, když je zase zabouchl, obešel auto a posadil se na místo řidiče.

,,Byla jsem unavená, promiň mi, ale měl jsi pravdu, téměř všichni byli naprosto úžasní, myslím, že s Lucy a Leilou jsme si docela padly.
Taky Gwil a Rami byli moc milí." Usmála jsem se při vzpomínce na včerejší večer.
,,Tebe se asi ptát nemusím, co?"
Joe byl totiž nejaktivnější člověk večera - bylo patrné, že se bavil.

,,Ale notak...já ti na to chci odpovědět..." Zamručel žádostivě, přičemž nastartoval a vyjel z parkoviště.

,,Tak dobře.. " Odfrkla jsem si se smíchem.
,,A jak jsi se včera bavil ty, Josephe?" Zeptala jsem se až příliš preslazeným hláskem.

,,Výborně. Byl jsem naprosto nadšený, když jsem před dvěmi měsíci zjistil, že budu hrát zase s Ramim, je to skvělý herec a ještě lepší osobnost.
Včerejší večer byl díky němu opravdu zábavný, taky myslím, že si jako nová kapela sedneme, teda Ben mi dělá trochu starosti, ale bylo to naše první setkání, nikdo nečekal, že z nás budou hned přátelé. Tak to v naší branži chodí. " Dokončil svůj monolog a poté mi věnoval jeden zářivý úsměv.

,,Mmhh, nechápu, kde pořád bereš všechen ten optimismus, ale jsem za něj ráda." Zakroutila jsem nad tím hlavou, načež se Joe zasmál.

Zbytek cesty jsme ještě probírali včerejší seznamování a sdělovali si názory na naše nové herecké kolegy, přičemž jsme se shodli, že jediný s kým jsme si nepadli úplně do noty byl Allen a dá se říct, že Ben, jenže ten většinu večera prostě mlčel, takže těžko soudit.

-

,,Dobré ráno všem." Pozdravil nás ihned jeden z producentů, jehož jméno jsem si bohužel nezapamatovala, když jsme se sešli na place.
,,Tady Jimi vám rozdá rozvrhy na několik nadcházejících dní a podle nich se už dnes rozmístíte." Pronesl neutrálním tónem hlasu, přičemž pokynul rukou k chlapíkovi se sluchátky okolo krku, který nám každému dal tmavě modré desky.
Poté oba dva někam zmizeli.

,,Tak co máš dnes na programu ?" Zeptal se mě Joe, jakmile si dočetl svůj plán.

,,Hmm..jen kostýmy a pak mám volno." Odpověděla jsem a desky zaklapla.

,,Cože ? Já mám meeting s Brianem a Rogerem, hodinu kytary, kostýmy a pak první zkoušku na Live Aid." Vykulil oči.

,,To víš, já nemusím hrát na žádný nástroj a taky nejsem hlavní role." Zasmála jsem se, když na jeho tváři pořád zůstával ten vykulený výraz.

,,Ale jsi ...taky důležitá.." Zamumlal tiše.

,,Ne tak jako ty, Josephe, tak si toho važ a utíkej už něco dělat." Povzbudivě jsem ho poplácala po zádech a předala ho Gwilymovi, který nás pobaveně pozoroval z povzdálí.

,,Můžeš se přijít podívat na tu zkoušku, aby se Joemu nestýskalo." Zasmál se Gwil.

,,Dobře, přijdu vás tedy zkontrolovat." Souhlasně jsem kývla, což oběma vykouzlilo malý úsměv na tváři.

,,Tak ve tři." Řekl ještě Joe, než ho Gwilym odtáhnul někam pryč.

Znovu jsem otevřela svůj rozvrh a podívala se, kam přesně mám jít.
Z podrobné rozpisu jsem zjistila, že někam úplně na druhou stranu budovy a tak jsem se tedy vydala tím směrem.

Asi po deseti minutách jsem našla onu šatnu.
Slušně jsem poklepala na dveře a vyčkávala na odezvu.

,,Dobré ráno." Pronesla jsem, když se po pár vteřinách otevřely.

,,Dobré ráno." Opětovala mi pozdrav s úsměvem vyšší krásná brunetka, tak stejného věku a vtáhla mě dovnitř.

,,Já jsem Veronica a budu vaše, samozřejmě i pár dalších lidí, stylistka, také jsem vedlejší choreografka.." Stručně se mi představila.

,,Já jsem Lydia S- "

,,Já přece vím kdo jste." Zaculila se, přičemž její tváře nabraly lehce rudý odstín.

,,Jistě.. " Zasmála jsem se a na to se plácla do čela.

,,V tom posledním filmu jste byla naprosto úžasná, jsem hrozně ráda, že mám příležitost pracovat s tak úžasnými a talentovanými lidmi." Její lichotka mě opravdu potěšila a proto se i moje tváře nejspíš začaly barvit do červena.
Ovšem než jsem stačila odpovědět, ozvalo se další klepání.

,,Dobré ráno, jsme tady správně na přípravu kostýmů?" Zaslechla jsem povědomý hlas.

,,Jistě." Odpověděla Veronica a ustoupila ode dveří.

,,Lydie!" Ozval se znovu ten hlas, když si mě Lucy všimla.

,,Ahoj." Pozdravila jsem jí, Leilu i Charlotte.
Se všemi třemi jsem se seznámila už včera večer.
Zjistila jsem taky, že jsme vlastně tak nějak jediné dívky v celém obsazení.
Lucy dostala roli Mary - což byla manželka Freddieho, Leila hraje manželku Briana a Charlotte samozřejmě spřízněnou duši Johna Deacona.

Veronica se ještě krátce představila jim třem a poté jsme se mohli dát do práce, nebo spíše ona a pár jejích asistentů.

Důkladně prohlížela fotografie vybraných šatů a diktovala případné požadavky na dodělávky malému blonďákovi, který si vše pečlivě zaznamenával do malého bločku, zatímco nám přinesli několik outfitů, jež jsme si měly vyzkoušet.
Poté je na nás upravovali, aby perfektně seděly.
Byla jsem s jejich výběrem opravdu spokojená, ne jen že to byly téměř kopie originálů, ale také byly opravdu moc pěkné.
Móda sedmdesátých a osmdesátých let se mi vlastně celkově líbila, tudíž jsem si nemohla stěžovat.

-

Asi po šestii hodinách práce bylo vše hotovo, včetně paruk a doplňků, což znamenalo, že jsem měla ještě hodinu volno do začátku zkoušky.
Rozhodla jsem se tedy, že zaskočím společně s Lucy a Leilou na něco k jídlu, abychom se lépe poznaly.

,,Tak kam půjdeme ?" Vyhrkla nadšeně Lucy, když jsem vyšly z areálu.
Upřímně mi svou povahou trochu připomínala Josepha -také byla taková energická a pozitivní.

,,No, já to tady moc neznám." Pronesla jsem zamyšleně, protože v Londýně jsem byla teprve podruhé v životě.

,,Ohhh, tak to bychom tě měly vzít určitě do té indické restaurace v centru, o které jsme večera mluvily, vaří tam stoprocentně nejlíp v celé Británii."
Řekla Leila, též nadšeně, a podívala se na Lucy.

,,To je pravda."
Myslím, že u téhle konverzace jsem zrovna chyběla, jelikož mě Joe odtáhnul k Ramimu a společně mi vyprávěli o tom jaké bylo natáčení Pacifiku, který jsem ještě nestačila zhlédnout, takže se naše konverzace protáhla ještě o moje podávání opravdu dobrého důvodu, proč jsem jejich seriál neviděla.

,,To zní dobře." S úsměvem jsem přikývla a následovala je.

-

,,Tak děkuji za odvoz." Usmála jsem se na Lucy, která mě dopravila zpět ke studiu, jelikož měla také ještě nějaký program.

,,Není zač, to je přeci samozřejmé." Úsměv mi opětovala.
,,Ale jakto, že nemáš taky vlastní auto? Joemu ho zařídili ještě před tím, než přijel do Anglie, včera mi to říkal."
Zeptala se trochu podiveně.

,,Huh, no to já nevím." Pokrčila jsem rameny.

,,Zkus se zeptat Jima, podle mě na to jen zapomněli, jelikož všem hercům, co nejsou od tud, nebo tu aspoň nežijí mělo být zařízeno auto."
Na chvíli se odmlčela.
,,A to jsi jen ty, Joe a Charlotte."

,,Dobře, děkuju."

,,Už neděkuj a pojď, prosímtě." Zasmála se a společně se mnou v závěsu, se vydala k venkovnímu placu, kde se právě stavělo obří pódium.
Došly jsme až těsně pod něj, kde se mi ihned naskytl pohled na Josepha, Gwilyma a Ramiho trénujících svou choreografii.

,,To bylo hodně špatný." Zasmál se Gwil, když Joe udělal pár svých tanečních kroků.

,,Ale tak to je." Obořil se na něj, pozorujíc Veronicu, která mu předváděla, jak to má dělat.
Rami nad tím jen protočil očima, přičemž si mě jako první všiml a zamával mi.

Najednou jejich hádku přerušil hlasitý úder do bubnů.
,,Můžeme už konečně začít?" Ozval se chraplavý hlas z poza bicích.

,,Ráda bych." Pokrčila rameny Veronica a poté se podívala na režiséra, který jen souhlasně mávnul směrem k nim.

Ben pak přesunul svůj pohled na mě a jakmile se naše oči střetly, zamračil se.
,,Fajn." Zamručel podrážděně a ještě předtím, než se posadil ke svému nástroji, mi věnoval jeden nepříjemný propalující pohled.
Už včera se na mě opravdu zvláštně díval, ale rozhodla jsem se tomu nedávat žádnou váhu, dnes to však bylo jiné a mě se to nějakým způsobem dotklo.
Vypadalo to, jakoby mě odsoudil za něco čemu jsem nerozuměla a taky ještě dřív než mě stihl jakkoli poznat.

note

ještě před tím, než začne samotné natáčení filmu, bych vás chtěla upozornit, že tohle je zcela smyšlená fikce a nemám v plánu se držet přesně filmu bohemian rhapsody - můj film bude zaměřený více na život i
ostatních členů queen a tudíž se v něm budou vyskytovat scény, které v originálním filmu vůbec nejsou
a ani se nehodlám držet opravdovými vztahy mezi herci, každý má v mojí povídce svůj určitý charakter, který se nemusí vůbec schodovat s jeho reálným

jsem si jistá, že většině z vás to určitě vadit nebude, ale jen se chci vyvarovat jakýmkoli nedorozumění

SNAD TO CHÁPETE A PŘÍBĚH SE VÁM ZATÍM LÍBÍ

luv u all