Jako téměř každé pracovní ráno mě probudil zvuk otravného budíku.
Výjimkou už pro mě nebylo ani prostředí, ve kterém jsem se budila.
Na nový byt jsem si po tom měsíci zcela zvykla a dokonce si ho i plně vybavila, což samozřejmě zahrnovalo i připevnění těch dvířek, což mi Joe s Veronicou opravdu následující den pomohli dokončit. Přidal se i Gwil, díky čemuž se tak nějak ještě víc utužil náš přátelský vztah.

Joe proto před pár dny navrhl, že by pro nás chtěl uspořádat filmovou noc, která by měla odstartovat po dnešním natáčení v jeho bytě.
Zvané bylo samozřejmě celé hlavní obsazení a pár blízkých lidí ze štábu.
Což nevynechávalo ani Bena, který se mnou od té krátké zprávy, ve které stála jen stručná omluva, téměř nepromluvil.
Sem tam po mně hodil jeden nevraživý pohled, nebo naopak přátelský úsměv.
Nejspíš to záleželo na jeho momentální náladě.
Zatímco s kluky se začal přátelit mnohem víc.
Opět bych se přiklonila k tomu celou jeho osobu naprosto ignorovat, ale bylo na něm něco, co mi to jednoduše nedovolilo a tak mě naše dnešní společná scéna znovu přivedla do lehkých rozpaků.

,,Dobré ráno." Pozdravil mě ihned Bryan, jakmile jsem vkročila na plac.

,,Dobré." Pozdrav jsem mu s úsměvem opětovala a poté se přivítala i s ostatními.

,,Takže, nejdřív pojedeme na nečisto, aby se na kamerách vidělo, jak to bude vypadat v tomhle prostoru a pak začneme." Zahlásil Jimi, stojící vedle režiséra.
Opět v rukou svíral hromadu papíru a různých desek.
Upřímně jsem nechápala, jak tolik práce může tak dobře zvládat.
Věnovala jsem mu lehký úsměv a postavila se na značku, jež byla označena mým jménem.
Byla hned vedle té Benovi, kterého jsem ale ještě nikde neviděla.

,,Huh, kde je Ben?" Zeptala jsem se, přičemž jsem nervózně přešlápla z pravé nohy na levou.

,,Má nějaký problém s kostýmem." Oznámil mi stručně Jimi a poté se zahleděl do jednoho z papírů.
Skvěle.
Přiklonila jsem se tedy k Josephovi stojícímu nedaleko mě.
,,Pstt, Joe?"

,,Hm?" Obrátil svou pozornost od Charlotte na mě.

,,Kdo všechno ti potvrdil účast na té dnešní akci?" Tázavě jsem nadzvedla obočí a doufala, že jeho odpověď nebude zahrnovat jména Ben, nebo Allen - ten chlap byl snad den ode dne horší, Joe se však pořád snažil spřátelit.
I když Allenův nezájem byl zcela zřetelný.

,,No, takže samozřejmě Gwil, Rami, Lucy, Ben taky Leila, Aidan, Veronica, Polly a doufám, že i ty zlato." Usmál se, přičemž si trochu pouravil paruku.
Dobře, takže moje prosby byly vyslyšeny alespoň z poloviny.

,,Jistě." Lehce jsem se zčervenala nad tím oslovením, které mi věnoval.
I když bylo samozřejmě jen přátelské.

,,Super, mám pro vás s Gwilem překvapení." Nadšeně se zaculil.
Trochu vyděšeně jsem se na něj podívala a chtěla vznést nějakou poznámku, ale byla jsem přerušena přicházejícím vzteklým blonďákem.

,,Výborně, Ben je tady." Konstatoval s úšklebkem na tváři Gwilym, přičemž si založil ruce na hrudi.

,,Může mi někdo říct, na koho tohle šijou?" Ignoroval kudrnáče a vztekle rozhazoval rukama.

,,Šili to na tebe, během natáčení budeš muset přestat posilovat, jinak ti nebude nic." V závěsu za Benem přiběhla jedna z kostymérek.
Ten se s ní hned začal hádat, že to je úplná blbost, že ho prostě jen špatně změřili.
A to bylo za tenhle týden již po několikáté.

Tiše jsem si povzdechla a snažila se psychicky připravit na jeho ostré poznámky a téměř nenávistné pohledy.

,,Notak, uklidni se Bene, po natáčení se na to podívám, klidně můžeme udělat nové měření, ale teď nemůžeme ztrácet čas." Řekl Bryan, zatímco Jimi si už zapisoval poznámku.

-

,,Srát na něj." Řekl Gwil a vyhoupl se na nohy, což byl jakýsi signál pro nás ostatní.
,,Všichni vstaňte, všichni nahoru."
Rozkázal nám, načež Leila se zvedla z malé pohovky a cupitala k němu.
Já jsem seděla natlačená na Benovi a předstírala, že si společně s ním čtu jakýsi časopis.

,,Notak, všichni vstaňte." Zavelel a my proto zvedli pohledy směrem k němu.
Kamera, která nás zabírala teď mířila přímo na mě a Bena.
Přišla totiž řada na naši scénu, jenže v tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, mi zároveň došlo, že jsem zapomněla text.

,,Cože? Ještě tu není Fred." Ben nahodil nechápavý výraz, přičemž odložil časopis na stolek.

,,Měli bychom na něj počkat." Poznamenal Joe sedící nedaleko nás.
Lehce nervózně jsem se ošila, když se kamera přibližovala zpět ke mně.

Najednou jsem na svém stehně ucítila lehký tlak.
S nepatrnou otázkou v očích jsem se otočila na Bena, jehož ruka spočívala na mé noze.
Rychle se ke mně naklonil a do ucha mi pošeptal celou mou repliku.
,,A teď se taky usměj, nebo zahihněj, aby to nebylo nápadný." Dodal ještě a pak se se širokým úsměvem na rtech odtáhl.

Nebyl čas přemýšlet nad tím, co právě udělal a nebo taky proč, proto jsem se bleskurychle začala tiše hihňat a poté zopakovala útržek textu, jež mi Ben připomněl.

,,A stop!" Ozvala se klapka a zároveň hlavní kameraman.

,,To co jste tam udělali.." Bryan zamířil svým ukazováčkem směrem k nám.
,,To bylo skvělé. Váš vztah tak působí přirozeněji. Je vidět že se mi sžíváte." Spokojeně se usmál.
,,I vy ostatní můžete víc improvizovat, co se týče scénických poznámek, jste přeci herci." Pobídl další dva páry.
Překvapeně jem zamrkala.
Myslela jsem, že se bude třeba zlobit, že se, i když neúmyslně, nedržíme striktně scénáře, ale on nás pochválil.

,,Děkuju." Špitla jsem směrem k Benovi, který už měl zase svůj nezaujatý, možná až naštvaný výraz.

,,Mám to u tebe."

-

Zbytek replik už mi díky bohu nevypadal a tak mě nervozita zcela opustila, ovšem pořád mi tak nějak vrtalo hlavou, proč mi Ben poradil.
Mohl mě v tom přeci nechat a pobavit se na můj účet, věnovat mi nějakou uštěpačnou poznámku, ale to ne, on mi pomohl...
Zároveň mě taky děsila jeho poslední slova ; 'mám to u tebe'.

,,Akce." Ozval se, už snad tak po sté, kameraman.
Díky bohu tohle byla poslední klapka dne.

,,Držíš rytmus Rogi! Výborně." Řekl Gwil ve své žluté adidas mikině a připojil se zpět k nám.
Všichni jsme v ten moment začali vydávat již moc dobře známý zvuk na tři doby.

,,Co se to tady děje?" Přerušil ho Rami a poté kamera zabrala nás na pódiu pro bubny.

,,Věděl bys to, kdybys přišel na čas." Řekl Ben a následně jsme přestali s bum bum klap i my ostatní.

,,Já jsem umělec drahoušku, ne průvodčí švýcarských železnic." Řekl s nadřazeností v hlase opět Rami, přičemž si Gwilym položil ruce v bok.
Poté nastalo jakési trapné ticho, kdy jsme se my ostatní stále stojící na pódiu začali dívat do země.

,,Hele, omlouvám se za zpoždění." Pronesl po chvíli snědý hoch v pruhovaném tričku směrem k o dost vyššímu kudrnáčovi.

,,Opět." Vložil se do toho po chvíli Joe.

,,No jo."
,,A řeknete mi, proč nahrajete na nástroje tak jako vždycky?" Povytáhl nechápavě obočí ten nižsí že dvou můžu stojícíh pod pódiem.
Gwil na to lehce pokýval hlavou se zamyšleným výrazem.

,,Chci dát divákům píseň, kterou budou moct hrát s námi."
Přišlo mi roztomilé jak se u každého pohnutí jeho hlavy, roztřásly všechny kudrliny paruky.
,,Chápeš? Stanou se tak součástí kapely. A jediné co pro to stačí udělat ..." Dvakrát dupnul a poté jednou tleskl, načež my se k němu po asi deseti vteřinách přidali.
,,Představ si to...Tisíce lidí...to budou dělat zároveň." Řekl s elánem v hlase.
Rami se též chytil rytmu, stále pozorujíc zaujatě Gwilyma.
,,Hm, tak co?" Zeptal se Ramiho, který se zatvářil zamyšleně, ale zároveň pořád zůstával soustředěný na rytmus, který jsme společně vytvářeli.

,,Jaký je text?" Vznesl otázku s úsměvem na tváři a v ten moment se se i Gwilym konečně usmál.

,,Stop!"
,,Perfektní!"

note

opět se omlouvám, že delší dobu nic moc nevyšlo, ale měla jsem ve škole klauzury - což jsou závěrečné zkoušky z odborných předmětů na umělecké škole a v ten moment kdy nastanou nemáte totálně čas na život mimo školu, so jsem nemohla psát, ale tak snad vám alespoň tahle kratší kapitola udělá radost

navíc mám zase takovou menší krizi, kdy bych tenhle příběh i všechny ostatní nejradši přepsala, protože mám domnění, že píšu jak shit

doufejme, že to brzy přejde

Luv u all