Po našem překvapivém rozhovoru v kuchyni se už večer vyvíjel v poněkud klidnějším duchu.
Přišel na řadu poslední film, kterým byla pro změnu, díky bohu, komedie s Adamem Sandlerem.
Upřímně jsem naprosto zbožňovala filmy s ním. Tak nějak jsem tiše doufala, že budu mít tu příležitost si v jednom někdy zahrát.
Už jsem ho párkrát osobně potkala a můžu říct, že člověk je to ještě úžasnější než- li herec.
Pracovat s ním, by pro mě byla veliká čest a radost.

Po skončení filmu, který jsem ale z většiny prokonverzovala s Veronicou a domluvila se s ní na zítřejším společném obědě, jsme se tak nějak hromadně shodli, že je na čase jít spát.
Ovšem shodli jsme se všichni až na Ramiho, který vyžadoval ještě karaoke, které mu Joseph slíbil, ale zapomněl na něj.

,,Mám lepší nápad." Zasmál se Gwil a vzal do rukou akustickou kytaru, která byla opřená o madlo gauče.
Joe se na ní nejspíš učil kvůli roli.
Jemně pohladil její krk a přitáhl si ji blíž k tělu.
Po chvíli začal vybrnkávat tóny písničky love of my life a šlo mu to naprosto perfektně.
Zaujatě jsem ho pozorovala a aniž bych si to nějak zvlášť uvědomovala, moje rty se daly do pohybu.
Začala jsem tiše zpívat společně s kytarou.
Poté se přidal i Rami, který byl poněkud hlasitější a písničku až přehnaně prožíval.
Nakonec zpívali úplně všichni kromě Bena, který mě se zájmem pozoroval.
Byl to jeden z jeho lepších pohledů, ale pořád na něm bylo něco, díky čemuž mi přejížděl mráz po zádech.

-

Ráno jsem se probudila jako první, nebo tedy alespoň jsem si to myslela, než jsem vešla do kuchyně, kde stál Ben a s úsměvem na rtech vařil kávu.

,,Dobré ráno." Pronesl směrem ke mně.

,,Dobré, já nevěděla, že jsi vzhůru, myslela jsem že jsi s Gwilem a Joem v pokoji-"

,,Spal jsem na gauči." Ujasnil mi stručně situaci.
,,Nevěděl jsem, že umíš zpívat." S hrnkem v ruce se opřel o kuchyňskou linku a opět mi věnoval ten pohled ze včerejška.
Nějak jsem si nebyla jistá, co na to říct a proč zrovna na tohle zavedl řeč.

,,Hhh, no jak bys mohl, už jsem říkala, že mě vůbec neznáš." Nervózně jsem pokrčila rameny.
Hned poté jsem se ale zarazila.

,,Dejme tomu, že máš z větší části pravdu, tak mi dovol tě poznat."
Čekala jsem, že se zamračí, sežehne mě pohledem, nějak mi odsekne, cokoli, ale rozhodně jsem nečekala tuhle reakci.

,,Co- "

,,Dobré ráno!" Než jsem se stačila zeptat, jak to vlastně myslel, do kuchyně se přiřítil Joe.

,,Dobré ráno." Oplatil mu pozdrav Ben a podal mu druhý hrnek kávy postávající na lince.

,,Děkuju, vyspali jste se dobře?" Zeptal se s úsměvem, přičemž si usrknul ze svého teplého nápoje.

,,Jistě." Souhlasně jsem přikývla.
,,Jen už budu muset jet, Jimi má pro mě prý nějaké nabídky ohledně nového filmu, volala mu moje agentura a tak to potřebuju, co nejdříve vyřešit."

,,Oh, dobře, tak mi dej pak vědět." Joe se znovu široce usmál a vyprovodil mě ke dveřím.
Cestou jsem si samozřejmě posbírala ještě svoje věci, mezi nimiž byl i růžový overal.

,,Děkuju za pozvání." Rychle jsem ho objala a po krátkém rozloučení se vydala k autu.

Tentokrát jsem však nemířila do studia, nýbrž do kanceláří na okraji Londýna.
Asi jsem to ještě nezmiňovala, ale pořád jsem si tak nějak nezvykla na změnu jízdních pruhů a tak mi i dnes cesta dělala menší problém.
Na místo schůzky jsem tedy dorazila asi o pět minut později.

Rychle jsem vyběhla z auta, které jsem za sebou obratně zamknula a pokračovala svižným krokem k jedné z prosklených budov.

Ihned jak jsem vešla dovnitř, jsem se ohlásila na recepci, načež mi mladá blonďatá slečna oznámila, že už jsem očekávána, jako bych to snad nevěděla, a odvedla mě do kanceláře pane Singera, kde byl i Jimi.

,,Dobrý den, omlouvám se za zpoždění, měla jsem menší problém s autem." Vychrlila jsem ze sebe trochu nervózně.

,,V pořádku, nic se neděje, posaďte se." Usmál se Bryan a pokynul rukou k menšímu křesílku naproti němu.
,,Rád vás vidím." Podotkl ještě.
Též jsem mu věnovala úsměv a posadila se.

,,Takže o co přesně jde?"

,,Vaše agentka nám volala, kvůli nabídce natáčení dalšího filmu, kam by vás chtěli obsadit a které by se prolínalo s natáčením našeho filmu. Také ještě kvůli focení pro časopisy, jež by si o vás přály napsat článek, nebo mít vaši fotku na obálce." Řekl Jimi stojící vedle Bryana a podal mi do rukou pár papíru.

,,Já osobně si myslím, že pokud byste nabídku přijala, program by se tomu dal přizpůsobit, jelikož v první polovině filmu vaše role vůbec nefiguruje, neměl by s tím být problém." Doplnil ho Bryan, zatímco já zkoumala potištěné listy v mých rukou.

,,To by bylo skvělé, do kdy je můžu kontaktovat o svém rozhodnutí?" Zeptala jsem se po chvíli.

,,Nejpozději do půl roka, stačí říct, jak jste se rozhodla a já to zařídím. Focení též, přáli by si vás do prosincového čísla u ELLE a do Cosmopolitanu až v lednu, takže na to je přeci jen také čas, podrobnosti máte tady." Řekl s úsměvem zase Jimi a podal mi další papíry.

Byla jsem opravdu překvapena náhlým zájmem o mou maličkost, ale moc mě to těšilo.
Ještě jsem si ovšem nebyla úplně jistá, jestli ty nabídky přijmu, chtěla jsem se na to podívat víc v klidu a vše si to pečlivě přečíst.

V kanceláři jsem strávila ještě asi hodinu vyřizováním dalších ne tak podstatných věcí, jako jsou nabídky další práce.
Bryan semnou mluvil kvůli fotkám, které si přeje produkce zveřejnit k představení filmu a také kvůli domluvě s mojí agenturou.

Poté jsem se slušně rozloučila s tím, že se uvidíme zítra na place a opustila budovu.

Do teď jsem byla zcela zaneprázdněná jinými věcmi, ale jakmile jsem vyšla na čerstvý vzduch, v mojí hlavě přelétla vzpomínka na můj ranní rozhovor v kuchyni s Benem.
V ten moment jsem se trochu zadrhla a zpomalila svůj krok.

Jak to vlastně myslel?

-

,,Ahoj. Ráda tě zas vidím." Zasmála se Veronica a lehce mě k sobě přivinula.

,,Ahoj, Ve." Objetí jsem ji opětovala.

,,Kam jsi ráno tak zmizela?" Zeptala se, jakmile jsem se odtáhla.

,,Měla jsem už pár dní domluvenou schůzku s Bryanem, přišli mi nějaké nabídky z agentury. Nechtěla jsem tě budit a tak jsem se musela vytratit bez rozloučení. " Rychle jsem osvětlila situaci a dál navázala konverzaci na to, kam si zajdeme na jídlo.
Veronica navrhla nějakou čínskou restauraci, protože, jak už jsem se před nějakou dobou dozvěděla, čínu naprosto zbožňovala.
Vydali jsme se tam tedy pěšky, jelikož se restaurace nacházela nedaleko místa našeho srazu.

Cestou jsem byla tak zabraná do naší konverzace, že jsem ani nevnímala, že jsme najednou téměř zastavily.

,,Veronico?!" Ozval se před námi neznámý hlas, který mě nakopl zpět do reality.

,,Ni!" Vyjekla vedle mě Ve a skočila do náručí chlapci jdoucímu naproti nám.

,,No páni, tebe jsem už dlouho neviděl, co ty tu děláš?" Řekl šťastně mně neznámý hoch a sevřel vyšší brunetu do svého náručí.
Veronica mu vysvětlovala, že nedávno dostala v Londýně práci a proto se odstěhovala z Irska, což byla její rodná země, jak už jsem taky před značnou dobou zaznamenala.
Zatímco já je jen zmateně pozorovala.
Měla jsem pocit, že onen muž je mi nějak zvláštně povědomý, ale určitě jsem věděla, že jsem se s ním nikdy dřív osobně nesetkala.
A čím víc jsem si ho prohlížela, tím víc ten pocit nabýval na intenzitě.

,,Oh, málem bych snad zapomněla..." Veronica se otočila směrem ke mně a popadla mě za ruku.
,,Tohle je Lydie Sanders, moje kamarádka a úžasná herečka." Řekla, přičemž se široce usmála a přitáhla mě k sobě.
,,A tohle je Niall, Niall Horan, dá se říct, že jsme spolu vyrůstali už od plenek, ale asi ho budeš znát spíš jako bývalého člena skupiny One Direction." No samozřejmě, že mi přišel povědomý. Asi mě zmátly jeho vlasy.
Pamatovala jsem si ho jako blonďáka.

,,Těší mě, Lydie." Niall se lehce zasmál a natáhl směrem ke mně ruku.

,,I mě." Vykouzlila jsem na rtech úsměv a jeho dlaň přátelsky přijala.

Po chvíli zdvořilostní konverzace jsem zjistila, že jde Niall zrovna z nějaké schůzky domů a tak ho Veronica s mým svolením přizvala na oběd.
Nijak mi to nevadilo, spíš naopak, vypadal opravdu sympaticky a na Ve bylo vidět, že je jeho přítomnosti nadšená.
Takže se náš oběd stal hned o něco zajímavějším.

note

původně jsem se k téhle kapitole ani nějak vyjadřovat nechtěla, jenže pak mi došlo, že by někdo mohl být zmatený z naší nové postavy (nebude nijak extrémně důležitá), a jelikož Niall je taková moje srdcovka a já potřebovala do téhle role obsasit někoho známého, rozhodla jsem se zrovna pro něj (a taky se mi tam jednoduše asi nejvíce hodil),
tohle je přeci jen příběh ze života britského a amerického showbiznisu, takže se tam bude takových lidí objevovat víc
(Veronica a Niall v médiích)

(moje feelings about that)