Posadila jsem se na místo řidiče a beze slova nastartovala motor auta.
Benovi pohledy se mi dařilo prozatím úspěšně ignorovat.
Pro jistotu jsem však radši ještě zapnula rádio, ze kterého se začaly ozývat tóny mě neznámé skladby.

Po chvíli se blonďák sedící vedle mě natáhl a rádio zase vypnul.
,,To je hrozný." Zamrmlal nespokojeně.

,,Víš ...nemusel jsi mi dávat ty klíče a mohl jsi jet taxíkem." Protočila jsem nad tím očima.
Musím přiznat, že bych teď byla snad i radši, kdyby mě jen propaloval pohledy a ne se se mnou znovu pokoušel navazovat jakousi konverzaci.

,,Nemohl bych ti odepřít to potěšení, Lydie." Ušlíbnul se, přičemž si s mým jménem tak zvláštně pohrál na jazyku.
Tuhle jeho odpověď jsem se rozhodla též ignorovat a radši se soustředila na cestu před sebou.
Přeci jen v sobě měl nějaký ten alkohol.

,,Proč jsi taková slušňačka?" Řekl po chvíli do ticha, které mezi námi vládlo.

,,Co prosím?" Vyhrkla jsem, lehce zaskočená jeho otázkou.

,,To je přesně ono..někdy mluvíš jako z nějaký knížky, kterou jsem měl přečíst na střední jako povinnou četbu, ale nikdy jsem to nepřečet, protože to bylo příšerně nudný, za všechno neustále děkuješ, nebo se omlouváš, i když vůbec nemusíš, snad poprvé jsem tě viděl v něčem lehce nad kolena a taky, jak už jsem zmínil, pochybuju, že jsi někdy vůbec měla nějakého kluka, natož aby jsi s někým spala." Dokončil svůj monolog a mě v tu chvíli spadla brada.
Ještě nikdy jsme spolu vlastně pořádně nemluvili a on řekne tohle...

,,Vůbec mě neznáš.." Zareagovala jsem po chvíli překvapeně.

,,Ale nejsem slepý." Mrknul na mě a navlhčil si svůj spodní ret, který následně zkousnul.
,,A ještě jedné věci jsem si všiml.. " Řekl a chvíli na to se odmlčel.
,,Ráda odpovídáš na moje otázky jinou otázkou.. to se mi taky moc nelíbí."

-

Po snídani jsem opět nasedla do Josephova auta a vyrazila směrem ke studiu.
Řekla jsem si, že by ho nejspíš mohl postrádat, pokud bude teda vůbec schopný vstát z postele.

Cesta netrvala o moc déle, než obvykle a já už tak během patnácti minut stála před studiem.
Rychle jsem se vydala do své šatny, kde mě jako každý den upravili a oblékli.
Veronica tam tentokrát zase nebyla, z čehož jsem usoudila, že už je nejspíš na place.
Rozešla jsem se tedy tím směrem.

,,Ahoj." Pozdravil mě Joe, kterého jsem tu vlastně snad ani nečekala, jakmile mě spatřil.

,,No ahoj." Usmála jsem se na tu hromádku neštěstí v růžové košili a černé bundě.
Konečně se už začalo ochlazovat.

,,Ben říkal, že máš moje a- " Ani nemusel dokončit větu a já už k němu natahovala ruku s klíčky od jeho auta.

,,Děkuju, měl jsem docela strach, co se s ním stalo, moc si toho nepamatuju." Chytil se za hlavu.

,,Neboj, dobře jsem se o něj postarala, ale jak je tobě?"

,,Ale...v rámci možností.. Gwil u mě přespal, ráno mi dal aspirin a udělal hrnec kafe, takže myslím, že přežiju." Pokusil se o přesvědčivý úsměv, ale jeho pokus byl na herce celkem dost chabý.

,,Opravdu myslíš, že to dneska zvládneš?" Nemohla jsem potlačit svou starostlivost.

,,Nejspíš ano, budeme točit spíš Ramiho záběry."
Jen jsem souhlasně kývla a chtěla se vydat pryč, ale Joeho poměrně silná paže mi v tom zabránila.
,,Jo ..slyšel jsem, že jsi si s Benem taky nakonec padla, říkal jsem ti, že ho musíš jen víc poznat."

,,Co? Kdo ti to řekl?" Zeptala jsem se trochu zaraženě.

,,No Ben přece.. "

,,Oh aha...No jasně, omluv mě..musím najít Veronicu." Věnovala jsem mu ještě jeden rychlý úsměv, vymanila se z jeho sevření a vydala se na pódium.
Potřebovala jsem si s někým nutně promluvit a Joe to teď nejspíš být nemohl.

Na scéně už bylo opět spousty lidí, včetně Veronici, která zrovna upravovala Gwilymovi neposedné kadeře.
Nemohla jsem si nevšimnout jak se na ní díval a musela se nad tím pousmát.
Vypadal jako nějaký zakoukaný puberťák.

,,Ahoj, lidi." Přešla jsem k nim a tak Gwilymovi zkazila jeho nenápadné obdivování hneďovlasé dívky zabalené v bundě a modré čepici stojící před ním.

,,Ahoj Lydie." Pozdravili mě tak nějak na stejno.

,,Až s tím budeš hotová, můžeme si prosím promluvit?" Prohodila jsem směrem k ní.

,,Jasně..děje se něco?" Odlepila svůj zrak z Gwilovi košile, jejíž límeček se zrovna snažila narovnat a podívala se na mě.

,,Nic hrozného." Zamumlala jsem a očima jí naznačila, že tady ne.

,,Dobře, tak jdi do kostymérny, za pět minut jsem tam za tebou." Usmála se a opět stočila svou pozornost ke Gwilymovi, tedy abych to upřesnila, tak spíš k jeho sňehobílé košili.

,,Děkuju." Řekla jsem ještě před tím, než jsem se vydala pryč.

Opět jsem prošla okolo zřízeného Josepha, který byl ale tentokrát obklopen maskérkami, které se snažily zakrýt ty příšerné kruhy pod očima.

Cestou jsem ještě potkala Dylana a Leilu, které jsem slušně pozdravila a poté vklouzla do menších dveří v rohu s nápisem 'kostymérna'.

Posadila jsem se k zdrcadlu a čekání na Veronicu si zkrátila kontrolou a projížděním sociálních sítí, kde jsem měla snad miliony upozornění a nových událostí.

,,Jsem tu." Ozval se tichý dívčí hlas a poté zabouchnutí.
,,O čem jsi teda chtěla mluvit?" Posadila se vedle mě a zvídavě si mě prohlédla.

,,O Benovi.."

,,O Benovi?"
V jejích očích jsem mohla spozorovat značné chvilkové zmatení, ale pak jí to nejspíš došlo.
,,Myslíš kvůli včerejšku?"
Souhlasně jsem kývla.

,,Když jsem šla na toaletu, nějak jsme se potkali a on se ptal na věci ohledně přítele, kterého nemám, nejspíš kvůli tomu co jsme řešili u stolu, nebo teda spíš on..A pak v tom autě.. " Zamumlala jsem a pokroutila nad tím hlavou.

,,Co se stalo v autě?" Zeptala se překvapeně a já jí tedy převyprávěla celý náš včerejší rozhovor, načež ona jen udiveně zamrkala.

,,Já myslela, že...vlastně ani nevím co jsem myslela, na mě pořádně nikdy nepromluvil, jen se vždy otráveně ksychtil."

,,Na mě taky do včerejška nepromluvil..proto jsem tak zmatená.. myslela jsem, že je prostě jen protivný a nemá mě rád, ale teď nevím co si myslet.
Joe si ho nějakým zvláštním a nepochopitelným způsobem oblíbil a myslí si, že i já.."

,,Cože? Proč?" Nejspíš se v tom začala trošku ztrácet, což jsem jí neměla za zlé, jelikož já byla ztracená úplně.

,,Ben mu řekl, že jsme si prý po tom včerejšku nějak padli do oka, nebo něco takového." Nad slovem 'padli' jsem prsty udělala uvozovky.

,,Proč by mu to říkal?" Naklonila hlavu trochu na stranu.

,,To já nevím. Nemám nejmenší tušení, proč dělá to, co dělá."
Pokrčila jsem rameny.

-

,,Stop!" Ozval se režisérův hlas a tím bylo dnešní natáčení u konce.
Hodiny ukazovaly něco málo po šesté, což znamenalo, že jsme podle rozvrhu asi hodinu přetáhli, ale nikdo z přítomných si nestěžoval.
Panovala tu opravdu úžasná atmosféra a co se muselo udělat, se udělalo.

Mezi pauzami jsem konečně měla čas prohodit i pár slov s Brianem, který na celý průběh natáčení bedlivě dohlížel.
Dokonce upravoval i Gwilův účes, aby bylo vše perfektní.

Roger byl trochu pozadu, co se týče účasti, ale to jen z toho důvodu, že včera večer odcestoval na svatbu svojí dcery Loly, která se konala v LA.

S Benem jsem díky bohu moc interakcí, kromě pár podivných očních kontaktů, neměla a byla jsem za to opravdu ráda.
Ovšem když jsme všichni vyklidili plac a chotbou se odebírali do svých šaten, nedávala jsem moc pozor, zakopla o jeden z kabelů, které byly rozmístěny snad všude a spadla přímo na něj, takže celý den vyhýbaní se jakémukoli většímu kontaktu byl ztracen.

,,Oh, Lydie." Zasmál se překvapeně, když mě nemotorně zachytil těsně před tím, než jsem si mohla rozbít nos.

,,Ano..promiň." Vyhrkla jsem rychle a dost nervózně, přičemž jsem se snažila vysápat na nohy.
Překvapivě neotálel a pomohl mi.
I když co jiného mu asi zbývalo.

,,Chtěl bych- " Chtěl něco říct, ale já ho zbaběle přerušila.

,,Ráda bych si s tebou opět povídala, ale bohužel nemám čas, takže ti děkuji, že jsi zachránil můj nos a uvidíme se asi zítra." Vykoktala jsem ze sebe s trochou ironií v hlase a rychlým krokem se, bez vyčkání jeho odpovědi, vydala pryč.
Pravdou bylo spíš to, že jsem s Benem  po včerejším večeru mluvit nechtěla a přímo jsem se modlila aby k takové situaci nemuselo dojít.

Zaplula jsem tedy do šatny, kam jsem doufala, že dojdu bez úhony a bleskurychle ze sebe všechno shodila. Převlékla jsem se do úzkých černých džínů a šedivé mikiny s kapucí, kterou jsem si následně přehodila přes hlavu.

,,Huh, kam takhle jdeš?" Ozval se dívčí smích za mými zády.

,,Nikam." Řekla jsem neutrálním tónem a otočila se na Lucy, která mě pobaveně sledovala.

,,Jsou venku novináři nebo tak ?" Najednou se smát přestala a trochu se zarazila.

,,Ne, ne..to ne." Uklidnila jsem jí.
,,Jen jsem si zapomněla čepici, nečekala jsem, že se tak ochladí. " Zalhala jsem rychle a vzala si do rukou svou kabelku.
Čepici jsem nikdy nenosila, vždy mi pomuchlala vlasy a já pak byla nervózní.

,,Oh, jo dobře." Její rty se opět roztáhly do úsměvu.

,,Tak dobrou noc." Úsměv jsem jí opětovala a vylezla ze dveří, aniž by mohla mít podezření, že jsem se zbláznila a rozhodla se chodit s kapucou na hlavě.
Sama jsem to považovala za dost velký nevkus, ale rozhodně jsem si nepřála upoutat Benovu případnou pozornost a naivně jsem si myslela, že tohle by mohlo pomoct.

,,Snažíš se mi vyhnout?"

note

omlouvám se, že je to kratší kapitola, určitě jste čekali už větší interakci těch dvou, ale všechno bude

příští kapitola bude o dost delší

děkuji za vaši neskutečnou podporu, tenhle příběh mě opravdu baví psát a jsem moc ráda, že tu jsou i lidé, které baví tohle číst

Luv u