"Byly jste skvělí!!" Zachraptí Harry a roztáhne ruce do vřelého obětí.
"Děkujeme, tohle bylo opravdu neuvěřitelné!" Niall si položí kytaru a běží si plácnout s pár fanynkama natlačených u pódia.
Docela lituju toho, že stojím tak vzadu, ale zase jsem neuvěřitelně ráda za to že tu vůbec stojím.
"Doufám že se sem ještě vrátíme, protože tu máte fakt skvělou pizzu." Vyjekne Niall a vrátí se zpátky ke klukům.
Všichni v tem okamžik začali křičet jediné slovo a já nebyla vyjímkou.
"Pizza, pizza, pizza!" Ozývalo se sborově celou halou.
Kluci se naposledy usmáli a zmizeli z pódia.
Myslela jsem že chtěli co nejrychleji odjet, protože to tak obvykle dělají, ale Liamova hlava vykukující z poza rohu mě vyvedla z omylu.
"Čekáme na vás vzadu." Zakřenil se a opět zmizel.
Takže bude jakou autogramiáda?!
"Em-"
"Jo jdeme tam." Řekla lehce otráveně přičemž protočila oči.
"Pecka!" Vyjekla jsem, popadla jí za ruku a co nejrychleji jí táhla k východu.

"Sakra zpomal." Je snad blázen, nemůžeme zpomalovat.
"Amy !!" Zařvala, což jsem ignorovala a táhla jí davem ječících holek.

"Děláš si srandu? Tady čekat nebudu." Založila si ruce na hrudi při pohledu na dlouhé fronty.
"Ale Emmo!" Vzlykla jsem.
Teď to přece nemůžeme vzdát, mám šanci je vidět tak nějak zblízka.
"Co? Nejsem blázen!"

"Ale já jo."
Napodobila jsem její postoj.
"Vidím.." Uchechtla se a zakroutila hlavou.
"Tak fajn."
Jo, jo, jo!!
"Jsi nejlepší!" Vyjekla jsem.

Vůbec netuším za kým půjdu nejdřív, za Harrym ? Za Niallem? Louisem? Liamem? Zaynem?
"Tak do jaké sáhodlouhé fronty se přidáme?" Zeptala se jako by četla moje myšlenky.
"Do té za Niallem." Řekla jsem pevně, protože kdybych nestihla jít ke všem tak za Niallem musím.
"To je..?"
Fakt by si mohla alespoň zapamatovat kdo je kdo.
"Ten blonďák." Odpověděla jsem na oko otráveně.
"Joo..už vím, to je ten z plakátů na dveřích."
Jo..mám plakáty v pokoji.
"Jo to je on, tak pojď." Zatáhla jsem jí za ruku a dovedla na konec nejkratší fronty.
Upřímně nechápu že k Niallovi je nejkratší.

-

"Pane bože! Už budeme na řadě." Radostně jsem vyjekla.
"Díky bohu!" Oddychla si Emma při pohledu na svoje hodinky.
Už před náma stály poslední dvě holky a mě z ničeho nic pohltila panika.
Co mu řeknu? Je tolik věcí co bych mu ráda řekla, ale to by bylo tak na tři hodiny a mluvila bych jen já.
Žalůdek se mi stáhl, cítila jsem nervozitu, hroznou nervozitu.
Mám teď jen tak přijít před člověka, kterého miluju a obdivuju již 3 roky?!
"Emm, já to nezvládnu." Položila jsem si hlavu do dlaní a ještě jednou se zamyslela.
"Co to povídáš?" Zamumlala pozorujíc ty dvě holky před náma.
"Že to nezvládnu, nemůžu tam jen tak jít a zase odejít."
Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy.
Mám pocit jako bych teď měla omdlít.
"Tak co chceš dělat?" Podívala se na mě to-si-děláš-prdel pohledem.
"Jdi tam beze mě." Vyrkla jsem.
"Cože??" Vykulila oči, jako bych jí řekla že jsem těhotná.
"No jdi tam za mě, prostě mu řekni o podpis a přines mi ho."

"Děláš si srandu?? Vždyť si ho tak chtěla vidět, můžeš s ním i promluvit." Proč mám zrovna já tak natvrdlou sestru, která nechápe to že to prostě nejde.

"Ale já to nezvládnu."
"Prosím !!" Řekla jsem už trochu zoufale, protože ty holky už odcházely.
"Mám to u tebe." Zabodla mi do hrudi ukazováček.
Poté se otočila na podpatku a popběhla ke stolku u kterého seděl můj blonďatý bůh.

Tohodle asi budu litovat.

Third's person POV
Drobnější brunetka opustila frontu a stoupla si ke sloupu, pozorujíc svou sestru stojící u její životní lásky. Možná nechápete, že za ním nemohla jít, ale ona to sama taky nechápala.

Emma's POV
Nechápu jí, opravdu ne.
Pořád básní o tom jak ho chce vidět, jak s ním chce mluvit, obejmout ho a teď 'uteče'?
Asi není normální.

Ale jelikož vím, že toho bude litovat, tak mám nápad.
Má jediné štěstí, že jsem její sestra zrovna já, protože mé nápady jsou opravdu geniální.

"Mám to u tebe." Řekla jsem po chvilce přemýšlení, přičemž jsem jí šťouchla ukazováčkem.
Rychle jsem se otočila směrem ke stolku kde seděl ten blonďatý a popoběhla tam.
"Ahoj." Pozdravil a mě došlo že musím rychle přepnout na angličtinu, což pro mě není moc problém jelikož jsem v Anglii vyrůstala.
Sem jsme se odstěhovali když se naši rozvedli. Mimochodem bylo mi pět.

"Ahoj." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval, i když se vlastně usmíval pořád.
"Můžu požádat o podpis?" Zaculila jsem se a podstrčila mu kus papíru.
"Jistě, pro koho?" Zeptal se mile.
"Pro Amy."
Vzal do ruky papír a nějakým svým čmaropisem začal psát.
"Krásné jméno." Dodal když mi ho podával nazpět.
"Ale není moje." Doufala jsem že něco takového o 'mém' jméně řekne.
"Tak proč ..." nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči.
"Je sestry." Usmála jsem se a podepřela si hlavu.
"A kde je tvá sestra?" Zeptal se udiveně.
"Přesně támhle." Ukázala jsem na Amy opírající se o sloup a prohlížejíc si své ruce, jako kdyby na nich bylo něco extra zajímavého.
Niall, nebo jak se jmenuje, se podíval tím směrem, přičemž se jeho ústa trochu pootevřela, v očích se mu zaleskla jiskra a začal se trochu přiblble usmívat.
(média)
"To je Amy? " zeptal se s úžasem.
"Ano, to je má skvělá a hlavně stydlivá sestra, proto tu není."
Řekla jsem u čehož jsem se trochu uchechtla, ale on najednou posmutněl.
"Ale já jsem jen normální kluk, nemá důvod se stydět." Zamumlal zklamaně.
Jen jsem pokrčila rameny, čehož si asi nevšiml, protože jeho pohled pořád spočíval na Amy.
Povedlo se.

"Ehm-m" odkašlala jsem si, abych ho dostala z jakéhosi transu.
"Můžu tě o něco požádat?"
Zeptal se s úsměvem na tváři.
Musím dodat že jeho úsměv je opravdu okouzlující, možná už Amy trochu chápu.
"O co by jsi ty chtěl žádat mě?" Zeptala jsem se na oko překvapeně, protože mi to bylo docela jasné.
"Dala by jsi mi její číslo?"
Podal mi malý papírek s tužkou.
S vítězným úšklebkem jsem mu vzala papír i s tužkou z rukou a začala na něj psát číslo.

"A ještě něco.."
"Neříkej jí o tom." Podíval se na mě psími očky.
"Jistě." Kývla jsem na něj souhlasně.
"Děkuju." Ukázal mi dva ďolíčky, které perfekně dolaďovali jeho úsměv.
"Já děkuju." Popostrčila jsem k němu papírek, potom jsem se otočila a rozeběhla se k Amy.

"Tak co? Proč ti to tak dlouho trvalo?" Zvedla svůj pohled od bot a přesměrovala ho na mě.
"Měla jsi pravdu, jeho úsměv je okouzlující." Ignorovala jsem její otázky a vtiskla jí do rukou papír.

Tak, máte tady druhý díl, doufám že vám nevadí styl jakým to píšu (:
Protože mám pocit, že tohle píšu trochu jinak než většinu mých příběhů :/

Hrozně moc vám děkuju za podporu a úžasné komentáře, je to docela hustý když tenhle příběh má jen prolog s dvěma kapitolama a vám se to tak líbí :)) jsem vám opravdu vděčná.

A tenhle díl chci věnovat newky1 ,protože ty mi taky občas věnuješ díl a to skvělý díl!❤❤ a taky je to poděkování za tvé úžasné komentáře, vždy mě zahřejí u srdce 💕💕.

Tak tohle je asi vše k dnešnímu dílu :))další už možná bude texting, ale ještě nevím :)

All the love ! 💕💋
©NattyT02