2. Ledna

Ležela jsem na posteli a přemýšlela o niallovu novém tweetu.
Kdo se mu tak mohl vrátit?

Z mého hlubokého přemýšlení mě vyrušil zvonící mobil.
Bezmyšlenkovitě jsem přijala hovor a přiložila si mobil k uchu.

"Ano ?" Zamumlala jsem dost nepříčetně sledujíc svůj strop pokrytý bílou barvou.

"Amy..já-já chci s tebou mluvit."
Jeho hlas mě okamžitě vytrhnul z transu.
Vymrštila jsem se do sedu.

"Do-dobře."

"Otevři mi dveře prosím."

"Jistě." Tiše jsem vydechla do mobilu a zavěsila.

Pomalu jsem sešla schodiště, které vedlo přímo k předsíni.
Byla jsem nervózní, hrozně.
Nechtěla jsem něco pokazit ještě víc.

Pomalu jsem trhla klikou, čímž jsem otevřela dveře.
Ihned se mi naskytl pohled na tmavovlasého chlapce, který byl mým přítelem už několik let.

"Ahoj." Vydal ze sebe a trochu se usmál, ale poznala jsem, že to byl úsměv falešný.
V jeho očích bylo vidět zklamání a náznak bolesti.
Přesně to co jsem v jeho očích nikdy vidět nechtěla.

"Ahoj." Zamumlala jsem a vydala se do pokoje, samozřejmě Calum mě ihned následoval.

"Musím s tebou mluvit o tom včerejšku.." Řekl skleslým hlasem a posadil se na postel.
Nic jsem neříkala, chtěla jsem totiž slyšet všechno co řekne a ne ho přerušovat.
"Já vím, že je to tak trochu mimo náš kamarádský slib, ale já ti to říct musel.
Vím, že ty to ke mně asi necítíš, ale já jen chtěl aby jsi to věděla."
Když to říkal vypadal zlomeně.

Měla jsem dvě možnosti, zlomit ho ještě víc, nebo mu lhát.
Nejsem si jistá co je lepší.

"Já ti ale neřekla, že k tobě nic takového necítím.." zamumlala jsem a přivřela víčka.

"Ale včera..utekla jsi."
V jeho hlase se najednou objevila naděje.

"Protože - ehm protože jsem potřebovala spracovat všechno co jsi mi řekl." Šeptla jsem.

"Takže,..."

"No.." Ani jeden z nás nic nedokázal říct, což mě dost ubíjelo, vždycky jsme měli o čem mluvit, nebo jsme našli ta správná slova, ale teď to nějak nešlo.

"Možná jsme něco víc než kamarádi Cale, mám tě opravdu hrozně ráda, ale nemyslím si, že my dva jsme dobrý nápad.
Nechci zkazit to co je mezi námi, prosím pochop to.
Nechci tě ztratit, ale pochopím, když už na mě nebudeš chtít nikdy promluvit.
Pochopím, když mě budeš nesnášet." Sklopila jsem hlavu a čekala na to až práskne dveřma a odejde, ale nic se nedělo.
Místo toho se okolo mého těla omotaly dvě silné paže.

"Nemůžu nesnášet někoho, kdo je tu pro mě každý den, kdo je pro mě nesmírně důležitý.
Miluju tě a nikdy mě neztratíš."
"I když mi tahle dvě slova nezopakuješ tak pamatuj na to, že já ti je zopakuju kdykoli."
Zamumlal přičemž mě pořád mačkal v objetí.

"Děkuju Calume, mám tě ráda." Položila jsem si hlavu na jeho hruď a pocítila ohromnou úlevu.
I když přece jenom malou starost jsem měla.

Nedopadlo tohle až moc dobře?

Dobře...takže texting jsem vynechala jelikož bych do něj asi ani nic nenapsala 😔

Teď můžete být šťastní 😃😄😀víte že Caluma určitě nemiluje, ale ještě by nám do toho parkrát mohl zasáhnout..co myslíte? 😀

V příštím díle bude menší (větší 😂/pro mě teda) posun v čase, samozřejmě si během té uplynulé doby psali 😌

Snad vás to moc nenudí 😒
Tuhle knihu mám v plánu udělat takovou delší takže si na konec ještě počkáte :))
Mimochodem ..rozhodla jsem se že bude zřejmě i druhý díl ..
Co si o tom myslíte?
Chcete??😊

Názory do komentářů😊⬇⬇

All the love!!⭐💙
©NattyT02