20. Května

Pizzaboy39 : Ahoj, Amy.

AmyHxx : Ahoj Briane !

AmyHxx : víš co??? O.o

Pizzaboy39 : už si rozmyslela ten X-Factor?

AmyHxx : ne ... :D

Pizzaboy39 : škoda :''D

Pizzaboy39 : tak co teda?

AmyHxx : chceš to opravdu vědět? :3

Pizzaboy39 : začínám se celkem bát :D, ale chci to vědět

AmyHxx : v červenci se chystám do Brightonu ..

Pizzaboy39 : počkej..

Pizzaboy39 : vážně?

Pizzaboy39 : to je skvělé :))

AmyHxx : Já vím ! Hrozně se těším, jedu tam s Lily :), ale zároveň mám i strach..s tátou jsem v kontaktu jen přes email a nevím jaký je..pořád se bojím toho, že mě nebude mít rád :(

Pizzaboy39 : Am, kdyby tě neměl rád, tak tě k sobě nepozve a ignoroval by tě ;)

AmyHxx : asi máš pravdu..

Pizzaboy39 : neboj, všechno bude v pořádku, krásko :))

Řekl mi krásko..

AmyHxx : Děkuju, Briane :')

Pizzaboy39 : jo..není zač

Niall's POV

Vážně jsem to napsal?
Nemůžu to psát, nebo si bude myslet, že k ní cítím něco víc, ale co když je to prostě pravda?
Ne, nemůže to být pravda, protože by to prostě nešlo.

"Nialle?" Ozval se chraplavý hlas za dveřmy mého pokoje, který mě vytrhl z přemýšlení.

"Co je Harry?" Povzdechl jsem si a svalil se na postel.

"Můžu dál ?"

"Hm, asi jo." Jediné v co jsem doufal bylo to, aby mi nešel dát přednášku o tom, že nemůžu být stále zavřený doma, což jsem poslední dobou byl.

"Nialle co je s tebou?" Ani jsem si nevšiml, že už sedí u mě na posteli.

"Semnou?" Položil jsem stupidní otázku, která mi stejně nepomohla od výslechu.
Překvapivě..

"Znám snad jinýho Nialla?"
Hodil po mě pohled ala děláš-si-ze-mě-prdel.

"Nic." Řekl jsem vážně, ale Harry se jen falešně zasmál.

"Jasně..nic, proto se neustále culíš do mobilu a poslední dobou v noci nespíš, nikam nechodíš a když nejsi na mobilu tváříš se jako bychom tě tady mučili."
Chtěl jsem něco říct, ale Harry mě přerušil.
"A to ani nemluvím o tom Španělsku..co to bylo na tom pódiu?"
Založil si ruce na hrudi a čekal mou odpověď.

"Emm...nic."
Sakra Nialle...lepší odpověď tě nenapadla?!

"No právě...nic." Zamračil se, ale během chvilky se opět usmál.
"Si zamilovanej!" Vyjeknul.

"Cože? To nene!" Vystřelil jsem z postele a začal kolem sebe rozhazovat rukama na důkaz toho, že to není pravda.

"Ni," usmál se takovým tím otravným úsměvem a chytl mě kolem ramen.
"Mě to můžeš říct."

"Harry..já se ale nezamiloval.."
Prostestoval jsem snažíc se od něj dostat dál.

"Fajn..dobře, ale chci abys mi odpověděl na pár otázek, pravdivě."
Proč bych mu měl jako na něco odpovídat?

"Nojo." Protočil jsem očima a posadil se zpět na postel.

"Jaká je podle tebe nejlepší část dne?"

"Když jsem na twitteru."

"Kdy se cítíš opravdu šťastný."

"Když jsem doma."
"A když vím..že je ona šťastná."
Když jsem tohle řekl Harry se ještě více rozzářil.

"Nejoblíbebější barva?"

"Poměnková."

"Nejoblíbenější země?"

"Česká republika."

"Fajn...fajn."
"Nialle tvoje nejoblíbenější barva není poměnková a pokud vím nejoblíbenější země byla vždycky Španělsko, vždycky jsi byl nejšťastnější když jsi byl doma, nebo jedl a twitter jsi nesnášel, takže mi teď netvrď, že nejsi zamilovaný, takže kdo je ta holka?"

"Harry, tohle nic nedokazuje..prostě se mi jen změnil názor."

"A proč jsi říkal, že jsi šťastný jen když je šťastná ona."

"Protože...."

"Protože jí miluješ."
"Nevím, kdo to je, ale já to poznám Nialle, věř mi, znám tě dost dobře, když jsi na mobilu usmíváš se jako nikdy před tím."

"Ale...já, nemůžu jí milovat."
Povzdechl jsem si a složil hlavu do dlaní.

"Cože? Proč?"
Zeptal se udiveně.

"Protože ona mě nemiluje!
Miluje Briana!" Řekl jsem zničeně.

"Prrr...pomalu, kdo je jako Brian?"

"Moje druhé já.."

"Sakra, co to meleš Nialle?"
Zeptal se dost nechápavě a tak mi nezbylo nic jiného než mu všechno říct.