16. Července

Přesně jeden rok a jeden měsíc, co se Amy a "Brian" znají.

"Lily, mám strach." Potichu jsem vydechla, když mi nějaký muž podával můj černý kufr.
Za několik minut, možná vteřin se uvidím se svým otcem, kterého jsem naposledy viděla když mi byly tři roky.
Je to zvláštní pocit, neznám ho, třeba o mě ani nestojí, jen mu bylo blbé mě odmítnout.

"O tom už jsme mluvily, buď v klidu, jsem tu s tebou." Pohladila mě po rameni a společně jsme vkročily do haly, kde už bylo spoustu lidí s papírky v rukou, které nesly nejrůznější jména.
Ale to moje jsem nikde neviděla.

"Amy?" Ozval se hrubší mužský hlas za mými zády.

"Ta-tati." Vykoktala jsem ze sebe při pohledu na vysokého tmavovlasého muže s jemným strništěm na bradě a očima stejnýma jako mám já.

"Amy.." zopakoval ještě jednou, teď ovšem tišeji, moje jméno a následně mě přitisknul na svou hruď.
"Tak moc jsi mi chyběla." Šeptal.
"Je mi hrozně líto, co se stalo, nebyl jsem s tebou když jsi mě potřebovala, omlouvám se."
Nic jsem neříkala, jen ho pevně držela u sebe.
Všechen strach a nejistota se úplně vytratili, teď je nahrazovalo štěstí a láska.
I když ještě před malou chvílí bych v tohle ani nedoufala.

-

"Tak tohle je můj skromný domek." Zasmál se táta, když zaparkoval před krásnou luxusně vypadající vilou.
To nemyslí vážně..

"Skromný domek?" Vykulila na něj Lily oči.
Já se v duchu ptala na to samé.

"Kde vlastně pracuješ, když je pro tebe tohle skromný domek?" Zeptala jsem se, když jsme vystupovali z auta.

"No, teď momentálně jsem spolumajitelem jedné nahrávací firmy." Usmál se a přešel k zadní části auta, ze které začal vyndavat naše kufry.

"Aha.." vydechla jsem překvapeně a ještě jednou se zahleděla na dům, vlastně vilu.
Byla opravdu pěkná, tři patra, několik balkónů, velká upravená zahrada s ohromným zakrytým bazénem a zahradním domkem.

"Tak pojďte." Pobýdl nás a my se vydali po vydlážděné cestičce přímo k velkým dubovým vchodovým dveřím.

"Páni..." Řekla užasle Lily, když jsme vstoupili dovnitř.
Připadala jsem si jako v jiném světě.
"Takhle to nevypadá ani u nás." Dodala a přehodila si tašku více přes rameno.

"No, jsem rád, že se ti tu líbí." Zasmál se táta a přesunul svůj pohled na mě.
"A co tobě? Líbí se ti tvůj domov."
Při těhle slovech jakoby moje srdce vynechalo pár úderů.

"Moc se mi tu líbí." Šeptla jsem a objala ho, dnes už po třetí.

"To jsem rád, chci abys věděla, že sem můžeš kdykoli přijet, i se sestrou.
Je to i váš dům."
Pohladil mě po vlasech a odtáhl se ode mně.
Jemně jsem přikývla, přičemž jsem si otřela jednu neposednou slzu, která mi stékala po tváři.
Vždycky jsem tak nějak cítila, že mi něco chybý, ale teď už vím co.

"No a teď bych vám mohl ukázat vaše pokoje." Opět se usmál, z čehož usuzuji, že můj otec bude zřejmě optimistický člověk.
Docela by mě zajímalo, proč se s mamkou rozvedli.

"Super." Vypískla Lily a než jsem se stačila vzpamatovat, táhla mě i s mým kufrem do schodů.
Když jsme vyšli do druhého patra, opět jako by mi někdo vyrazil dech.
Všude na stěnách visely obrazy a na konci chotby, bylo velké francouzké okno.
Došli jsme skoro až k posledním dveřím.

"Tak, tohle bude teď váš pokoj."
Otevřel předposlední dveře na chotbě a my mohli vejít dovnitř, což nebyl asi nejlepší nápad, protože Lily se málem zhroutila.
"Neměl jsem moc času na zařizování, takže si to tu potom můžeš upravit podle svého, klidně pojedeme dokoupit i nějaký nábytek když budeš chtít."
Usmál se a mě došla všechna slova, ten pokoj byl nádherný.

"A ty máš pokoj hned nahoře Lily." Ukázal na černé schody po kterých se Lily ihned rozeběhla.

"Šatna je za rohem a koupelna taky." Zavolal za ní táta.

"To samé i tady, koupelna a šatna je támhle." Ukázal za roh doprava, kde se nacházeli dvoje dveře.

"Já- děkuju ti tati."

"Není zač."

"Ale je, myslela jsem, že po těch letech.."

"Tě snad nebudu mít rád?" Přerušil mě a já přikývla.

"Nikdy bych nepřestal mít rád mou malou princeznu."
Až teď jsem si všimla, že i jeho oči se lesknou.

"Nejsem malá." Zasmála jsem se.

"Já vím, ale pro mě vždycky budeš." Zvedl koutky do úsměvu a opět si mě přitáhl do objetí.
Ano..přesně tohle mi chybělo.
Táta.
Je mi jedno kolik peněz, nebo známostí má, mě záleží
hlavně na tom, že je to můj otec, který mě má, jak se zdá, nadevše rád.

Nooo..plánovala jsem to trochu jinak, ale tak proč vás nenapínat, že?😄😄😄
A aby jste měli radost, tak tohle vydávám už dnes :))

Co si myslíte o tátovi Amy?
😀😌
Není to moc naivní shledání?
Budu ráda za názory !💞

All the love!💓
©NattyT02