16. Července

"Všechno v pořádku? Nic ti nechybí?" Ozval se tátův hlas ode dveří.
"Zítra můžeme klidně vyrazit na nákupy."
Zasmál se a já se na něj otočila s náručí plnou oblečení, kterou jsem právě nesla do šatny.

"Ehmm- myslím, že mi zatím opravdu nic nechybí."

"Tak dobře, ale kdyby cokoli, tak mi to řekni."

"Neboj.."

"Jdu udělat večeři, tak za půl hodiny buďte v jídelně, zatím si to tu můžete klidně prohlédnout."

"Dobře." Usmála jsem se a pokračovala v cestě do své nové šatny, ve které jsem na poličce našla fotku.
Byla jsem na ní jako malá, na sobě jsem měla růžové šaty těsně pod kolena a na hlavě korunku, stejně tak jako Emma, která mě mačkala v náručí.
Obě jsme vypadaly šťastné.
Seděli jsme na houpačce u našeho domu tady v Brightonu.
Tenhle den si pamatuju.
Chybý mi ty časy, mohla jsem mít takových vzpomínek mnohem víc.

Fotku jsem položila trochu na stranu a začala do skříně skládat svoje oblečení.

-

"Holky, večeře!" Křičel táta z kuchyně.

"Pojď Lil, fotky na instagram uděláš potom." Protočila jsem nad ní se smíchem oči a táhla jí pryč z pokoje, který jí, jak se zdá, naprosto uchvátil.

"To voní!" Řekla nadšeně Lily, hned jak jsme vkročili do jídelny, nezbývalo mi nic jiného než souhlasit, opravdu to skvěle vonělo, a jak jsme požději zjistili i chutnalo.
Nevěděla jsem, že by táta uměl tak skvěle vařit.

"Bylo to výborné, ale jsem úplně plná." Oddechla si Lily, když do sebe nasoukala poslední sousto a já nad ní opět musela protočit oči.
Asi to bude můj nový zlozvyk.

"Souhlasím." Řekla jsem se smíchem.

"Děkuju, jsem rád, že vám to chutnalo." Vzal naše talíře a odnesl je do myčky.

"Nemohla bych se jít projít?
Už jsem tu tak dlouho nebyla.." zeptala jsem se, když jsem tátovi donesla zbytek nádobí.

"Samozřejmě, že můžeš, jen se mi někde neztrať."

"Neměj strach, přeci jsem se tu narodila, ne?"

"Jistě." Zasmál se a převzal ode mě špinavé skleničky.

"Děkuju."
Zajásala jsem a běžela zpět do jídelny, chtěla jsem to říct Lily, ale ta už tam dávno nebyla.
Zřejmě už je ve svém novém pokoji.

Niall's POV

"Kde budeme spát?" Zeptal jsem se po dlouhém tichu, které v autě vládlo.

"Mám tam jednoho známého." Pokrčil rameny Harry a dál se věnoval řízení.

"Fajn."
Zamumlal jsem a opět se zahleděl do mobilu, přesněji na ikonu twitteru.
Po chvilce zírání, jsem se přece jen rozhodl, že jí napíšu.

Pizzaboy39 : Amy?

AmyHxx :  proč už jsi včera neodepsal?

Pizzaboy39 : nevěděl jsem co...

Pizzaboy39 : promiň..

AmyHxx : ne, to já se omlouvám, jsem otravná..

AmyHxx :  vím, že máš i jiné starosti

Pizzaboy39 : ne, to neříkej, nejsi otravná

AmyHxx :  myslíš?

Pizzaboy39 : vím :))

Pizzaboy39 : ale chci se na něco zeptat

AmyHxx :  na co?

Pizzaboy39 : oh..ty víš!

AmyHxx :  myslíš? :/

Pizzaboy39 : achjo Amy  :D

Pizzaboy39 : co tvůj táta?

AmyHxx :  ou..jasně!

AmyHxx :  promiň :D :(

AmyHxx :  měl jsi pravdu, má mě rád :))

Pizzaboy39 : byl by blázen kdyby tě neměl rád ;)

AmyHxx : nemyslím si :p

Pizzaboy39 : já taky ne, já to vím ;)

Amy's POV

"Tak já jdu." Křikla jsem do dveří, načež se mi jako odopověď dostalo něco ve smyslu 'dobře, užij si to', ale to už jsem nijak neřešila a vyšla z domu ven.
Do uší jsem si dala sluchátka a mobil nacpala do svých skinny jeans.
Jako první začala hrát moje nejoblíbenější sklatba s názvem Irresistible

Procházela jsem se po liduprázdných brightonských ulicích, které působily tak tichým a ukliďňujícím dojmem.
Už vím proč tak moc miluju Velkou Británii.

Najednou mi v kapse pípnul mobil a já si vzpomněla na Briana.
Mobil jsem rychle vytáhla a najela na ikonu twitteru.
Ovšem dřív než jsem stihla rozkliknout náš chat, zarazil mě jeden tweet.

NiallOfficial tweeted :

1..2..3..nic mě nezastaví 💕

Někdy bych si opravdu přála vědět co těmy tweety myslí.

Pizzaboy39 : Amy?

Pizzaboy39 : hej Am :'D

Pizzaboy39 : neignoruj mě..ne teď :(

Pizzaboy39 : potřebuju tě!

AmyHxx : však klid, jsem tu :D

Pizzaboy39 : super :3

AmyHxx : něco důležitého?

Pizzaboy39 : vlastně jo

Pizzaboy39 : co děláš? :))

AmyHxx :  jdu do parku, kde si sednu na lavičku a budu přemýšlet nad svým zvláštním životem..opravdu je to tak důležité? :D

Pizzaboy39 : jo

Niall's POV

"Ještě brýle." Podíval se na mě Harry a podal mi do ruky mikinu.

"A kde jsou?"

"Za tebou." Zasmál se a ukázal na malý stolek.

"Fajn, ještě něco?" Nasadil jsem si brýle a opřel se o futra dveří.

"Jo, obleč si tu mikinu."

"Jasně." Protočil jsem očima, což stejně nemohl vidět a oblékl jsem si jeho adidas mikinu, jelikož jsem si žádnou svou nevzal.

"Perfektní." Mrknul na mě a skoro mě vystrčil ze dveří.
Díky Harry, takhle jsem si pomoc nepředstavoval.

Amy's POV

AmyHxx :  opravdu?

Pizzaboy39 : opravdu ;)

AmyHxx :  a co děláš ty?

AmyHxx :  asi to je taky důležité :D

Pizzaboy39 : vlastně nic zajímavého..

AmyHxx :  ?

Pizzaboy39 : vážně  :'D

AmyHxx :  fajn..

AmyHxx :  pffff..je tu hrozné ticho

AmyHxx :  Briane..někdo sem jde

AmyHxx :  mám docela strach..

AmyHxx :  jde přímo ke mně

AmyHxx : sedá si vedle mě!!

AmyHxx :  omg!

Pizzaboy39 : Amy..musím ti něco říct

AmyHxx :  teď?

AmyHxx :  čteš vůbec to co ti píšu??

AmyHxx : určitě se na mě dívá

Pizzaboy39 : Amy,..já jsem Brian

AmyHxx :  co to plácáš?

AmyHxx : vím, že jsi Brian!!!

"Taky tě miluju Amy." Promluvil člověk sedící vedle mě a při jeho slovech jakoby se všechno zastavilo, můj dech, všechno kolem a možná i celý svět.

Ouuuu...takže, tohle jistě nikdo z vás nečekal!😀😀

Ta nahrávací společnost vás tak trochu měla zmást 😄což se nejspíš povedlo..

No a tohle byla nejspíš oficiálně poslední kapitola :))
Čeká nás už jen epilog :) se kterým budu zřejmě dost bojovat :\

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila a já jí nějak nezbulshitovala (nové slovo😄).
A jelikož je tohle poslední kapitola, chtěla bych jí věnovat vám všem co komentujete tenhle příběh, jelikož díky vám vlastně pokračuju a s radostí!💕💕

Děkuji všem !!💖
All the love!🌞
©NattyT02