year : 2015

ben : 24

(y/n) : 23

place : london, uk

draft : ben byl tvůj přítel už pár let, měli jste úžasný vztah, téměř až pohádkový, dalo by se říct, ale to se jednoho dne tak trochu změnilo

text

,,Notak, neříkej mi, že se nic neděje, vidím to na tobě, jsem tvoje sestra, myslíš že to nepoznám?" Ozvalo se z protější strany stolu a to mě donutilo zdvihnout pohled od talíře, ve kterém jsem se už dobrou půl hodinu jen přehrabovala.

,,Jsem v pořádku, Am." Vykouzlila jsem jeden nucený úsměv, ale herečka ani lhářka jsem nikdy moc dobrá nebyla, takže jí to jen utvrdilo v jejím podezření.

,,Proč mi to nechceš říct?" Zeptala se poměrně ustaraně.
Většinou jsem se jí se vším svěřovala.

,,Není to nic důležitého." Zamumlala jsem a poté si vložila do úst sousto, již vychladlých špaget namotaných na vidličce.

,,Kdyby to nebylo nic důležitého, tak tu nesedíš jako hromádka neštěstí."
Pravdou bylo spíš to, že jsem jí tím nechtěla nijak zvlášť zatěžovat, sama jsem nevěděla, co si o tom vlastně myslet.
,,(y/n), víš, že mě můžeš říct všechno."
Natáhla se pro mou dlaň a pevně ji stiskla na důkaz toho, že to myslí opravdu vážně.

,,Já jen...nechci tě zatěžovat takovou hloupostí." Povzdechla jsem si a položila příbor.

,,Přestaň s tím už a pověz mi, o co jde." Povzbudivě se na mě usmála.

,,No Ben...chová se divně, opravdu divně." Vydechla jsem po chvilce ticha, kterou jsem potřebovala na rozmyšlení toho, jak tohle vlastně zformuluji.
,,Téměř ze dne na den se mnou skoro přestal mluvit, pořád je takový napjatý a nervózní, jakoby něco skrýval, když se ho na to zeptám, vždy jen odpoví, že je všechno v pořádku, políbí mě na čelo nebo na tvář a většinou někam zmizí se slovy, že si musí něco zařídit.
Já....mám jen strach, že má někoho jiného.
Nechce mě ani líbat a o ostatních věcech radši nemluvě.
Usínáme každý na druhé straně postele s pouhým 'dobrou noc'."

,,Bože ..(y/n), proč jsi mi to neřekla hned? Tohle není nic nepodstatného." Vydechla překvapeně.

,,Nechtěla jsem z toho dělat žádné drama, není nám 17, už jsme dospělí lidé, čekala jsem nějaké rozumné vysvětlení." Pokrčila jsem rameny a odsunula od sebe talíř na znamení toho, že už v jídle pokračovat nebudu.
Amy nad tím nevěřícně pokroutila hlavou.

,,Bena znám už dlouho..nevěřím tomu, že by byl schopný něčeho takového."

,,Ani já neříkám, že to tak musí být...jen nevím...co jiného si můžu myslet?" Složila jsem hlavu do dlaní a zoufale vydechla.
Možná toho na mě bylo teď moc, tak i na něj.
,,Mám prostě jen strach, opravdu ho miluju, nechci o něj přijít."

-

,,Ahoj, zlato." Křikla jsem z kuchyně, když jsem uslyšela zabouchnutí vchodových dveří našeho bytu.

,,Ahoj." Ozvalo se nazpět téměř neutrálním tónem hlasu.
Tiše jsem si povzdechla a dál se věnovala vaření večeře.

Najednou se však kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže, které mě přitáhly k sobě.
Letmo jsem se usmála a přetočila se k němu čelem.
,,Půjdu si lehnout, jsem hrozně unavený, nezlobíš se, že ne? Musím se vyspat na zítřejší zápas." Řekl lehce nervózně Ben, ale stále mě držel u sebe.

,,Ne- ne..jen- ty nedáš si večeři?" Zamumlala jsem zmateně a rukou mávla směrem ke sporáku.

,,Nemám hlad, jedl jsem cestou z tréninku." Políbil mě do vlasů a poté pustil moje boky ze svého sevření.

,,Dobře." Vydechla jsem tiše a snažila se tvářit, že mi to vůbec nevadí.

,,Dobrou noc." Věnoval mi krátký, ne moc upřímný, úsměv a s černou sportovní taškou přes rameno se vydal pryč.

,,Dobrou." Špitla jsem si jen tak sama pro sebe, jelikož on mojí odpovědi ani nevyčkával.
Poté jsem se posadila na kuchyňskou linku a dnes již po druhé složila svou hlavu do dlaní.
Jeho chování mě tak moc bodalo u srdce, ale bála jsem se na to znovu navázat konverzaci, nechtěla jsem ho ztratit, i když jsem tak nějak tušila, že jestli to půjde takhle dál, nic jiného, než už si s ním o tom opravdu promluvit, mi nezbyde.

Ještě chvíli jsem pak seděla v kuchyni a tiše vzlykala.
Když jsem se rozhodla, že už bych se mohla jít alespoň osprchovat, bytem se rozezněl zvonek.
Překvapeně jsem zamrkala a utřela si své zarudlé oči.
Neměla jsem nejmenší ponětí, kdo by to mohl být.
Pomalu jsem tedy seskočila z linky a vydala se ke dveřím.
Stoupla jsem si na špičky a podívala se do malého kukátka, abych zjistila, kdo vyžaduje mou, nebo Benovu přítomnost takhle večer.

,,To jsem jen já." Zamával mi Peter.

,,Oh, jasně, moment." Natáhla jsem se pro klíče, které leželi na dřevěném botníku a odemkla.

,,Ahoj (y/n), promiň, že otravuju takhle večer ale je- jsi v pořádku?" Zarazil se, když se na mě pozorněji podíval.
Chtěla jsem ihned vyhrknout něco ve smyslu; proč bych neměla být, ale pak jsem si uvědomila, že jsem před chvílí brečela a rozteklá řešenka spolu s napuchlýma tvářema se asi jen tak přehlédnout nedají.

,,Huh, ano..jistě, že jsem." Zamumlala jsem a rychle sklopila pohled na svoje dětinsky růžové ponožky s ananasy, aby mi už neviděl do tváře.

Tiše si povzdechl.
,,Dobře, jen jsem se chtěl zeptat, jestli je Ben už doma, něco mu nesu."

,,Jo, jasně, asi před dvaceti minutama se vrátil, jenom už šel spát." Řekla jsem, přičemž jsem se dál snažila vyhnout očnímu kontaktu.
,,Ale..neviděli jste se náhodou před chvílí na tréninku?"

,,No právě že ne, Ben dneska na trénink nepřišel." Pokrčil rameny.

,,Aha..." Překvapeně jsem nakrčila obočí.

,,Hele, asi mi do toho nic není a taky jsem jeho kamarád, takže tohle bych opravdu neměl, ale když tě vidím takhle...
Asi vím o co jde, dneska jsem ho viděl jak odchází ze stadionu s nějakou ženou a pak na trénink vůbec nedorazil.." Řekl lítostivě a já se v tu chvíli cítila, jakoby mi vrazil nůž přímo do hrudi.
,,Je mi to vážně líto, jestli máte nějaký prob-.."

,,Ne, ne, všechno je v pořádku." Přerušila jsem ho a navenek se pokusila o úsměv, i když uvnitř jsem přímo ječela a topila se v slzách.
,,Ale chtěl jsi mu něco dát, ne? Nechám mu to na stole." Rychle jsem ukázala na obálku v jeho ruce.

,,Jo, jasně." Podal mi jí, přičemž na mě zmateně zíral.
,,Ale jestli se něco děje, (y/n)- .."

,,Ne, všechno je v pořádku, děkuju, Petere." Znovu jsem ho přerušila a tím mu dala snad dostatečně najevo, že o tom nechci mluvit.

,,Dobře, ale kdyby něco, můžeš si se mnou promluvit, ano?"

,,Děkuju, ale myslím, že to vážně nebude třeba, dobrou noc."
Znovu jsem se falešně usmála, načež on si znovu povzdechl.

,,Dobrou noc." Též mi popřál a poté odešel.
Ihned jak zmizel z mého dohledu, jsem za ním zabouchla dveře a pomalu se po nich svezla.
Znovu jsem propukla v pláč.

-

Ráno jsem se probudila díky bolesti vystřelující do mého pravého ramene.
Usnula jsem totiž na gauči a moje pravá ruka zůstala jaksi divně zkroucená.
Pomalu jsem se posadila a několikrát tiše sykla, když jsem se ruku pokusila natáhnout.
Kolem mě bylo ale hrobové ticho, z čehož jsem usoudila, že Ben už odjel.

Když ta příšerně otravná bolest po chvíli ustala, vyhoupla jsem se na nohy a doplazila se do kuchyně, kde jsem si udělala, jako každé ráno, svůj zelený čaj.
Posadila jsem se s ním ke stolu a všimla si, že na něm leží malý popsaný papírek.
Přitáhla jsem ho tedy blíž k sobě a začala číst vzkaz, který na něm byl poměrně úhledným písmem napsán.

Musel jsem odjet dřív, kvůli nějaké přípravě, v deset tě prý vyzvedne Amy.
Těším se na tebe.

- Ben

Zmateně jsem papír zase odstrčila, vyhrabala z kapsy telefon a vytočila číslo mé starší sestry.

,,Ahoj, děje se něco?" Ozvalo se po chvilce vyzvánění.
,,Nějaký problém? Nestíháš nebo tak?"

,,No to úplně není ten problém...spíš nechápu- "

,,On ti to neřekl ?"

,,Nechal mi vzkaz, ale jsem trochu zmatená."
Zamumlala jsem a u toho si znovu protáhla pravé rameno.

,,Oh, no, Ben mi už před nějakou dobou nabídl lístky pro mě a Daniela na dnešní zápas, tak jsem je samozřejmě přijala a včera mi volal, že musí být na stadionu dřív, tak jestli bych tě nemohla vyzvednout."

,,Aha...jistě musí tam být dřív." Zoufale jsem se uchechtla.
,,Nemám vůbec chuť na nějaký fotbal."

,,Ale notak, končí sezóna, je to jeden z největších zápasů, musíme tam jít.. myslím, že Ben by byl zklamaný kdyby jsi nepřišla, i přestože se chová teď trochu divně.."

,,Trochu je slabé slovo." Zamrmlala jsem téměř neslyšitelně a zatlačila slzy, které se draly na povrch.

,,Cože?"

,,Nic, nic." Nechtěla jsem jí hned říkat o té dívce se kterou Ben včera údajně odcházel ze stadionu.

,,Dobře, tak se připrav, za hodinku jsme u tebe."
Ještě než jsem stihla znovu zaprotestovat, hovor položila.
Hlasitě jsem vydechla a mobil odložila na stůl.
Rychle jsem si v hlavě snažila uspořádat všechny myšlenky, ale bylo to naprosto k ničemu, a tak jsem se po chvíli zvedla a šla se alepoň trochu upravit a převléknout.

Moc jsem se tím však nezaobírala, vlasy jsem si stáhla do rozcuchaného drdolu a na obličej si nenesla jen opravdu lehký makeup.
Oblékla jsem si černé džíny s vysokým pasem a přes hlavu si přetáhla bílý svetřík.
V předsíni jsem to celé doladila černým bomberem a klubovou šálou, kterou mi dal Ben na našem prvním rande.
Ještě jsem si obula bílé adidas tenisky a vyšla z bytu.
Obratně jsem za sebou zamkla a vydala se před dům, kde už čekal černý Mercedes.

-

,,(y/n), dáš si něco k pití nebo k jídlu?" Křkll na mě Daniel od stánku s občerstvením.

,,Voda mi postačí, děkuju." Zavolala jsem nazpět a obrátila pozornost k Amy, která mu svou objednávku nadiktovala předem.

,,Vážně se mi tu moc nechce být." Nervózně jsem přešlápla a rozhlédla se kolem sebe.

,,Ale notak.." Řekla káravě, přičemž se její obočí lehce svraštilo.
,,Fotbal přeci zbožňuješ."

,,Jo, to jo, ale- "

,,No vidíš, tak si pojď prostě užít zápas bez ohledu na to, že tvůj přítel je kapitán týmu.." Povzbudivě se na mě usmála.
Souhlasně jsem tedy kývla, ale nebudu vám lhát, to co řekla mi nijak nepomohlo.

,,Tak můžeme jít, dámy." Zahlásil Daniel, který se právě vrátil s plnýma rukama od stánku.
Nemohl tedy slyšet náš rozhovor a proto, ještě před tím, než jsme konečně došli na naše místa v jedné ze spodních řad, vznesl pár dotazů na můj, podle něj, nešťastný obličej.

Když jsme dosedli na žlutá plastová sedátka, můj zrak ihned zabloudil směrem k hrací ploše, kde už byly nastoupené oba týmy.
Konkrétněji teda ke smějícímu se blonďákovi v domácím žlutém dresu.

Během pár vteřin se ale ozvala píšťalka, která odstartovala tenhle velkolepý zápas a také mě navrátila zpět do reality.

Tribuny byly opravdu přeplňené k prasknutí a všude kolem byl hluk.
Vládla tu naprosto dokonalá fotbalová atmosféra, za kterou bych byla kdykoli jindy vděčná, ale teď bylo tohle všechno hodně nízko na seznamu mých nynějších přání.
Vlastně se ten seznam skládal pouze z jediné položky a tou byl Ben.
Přála jsem si jen, aby bylo vše zase v normálu.
Aby to byl ten kluk, který mi dává najevo svoje city, aby to byl ten člověk, který se na mě denně usmívá, aby to byl Ben, který mě objímá, líbá, drží za ruce, rozesmívá, když ví, že nemám zrovna svůj den...zktátka aby to byl zase on.

,,Zkus na to nemyslet." Pronesla směrem ke mně Amy.
Chtěla jsem něco odpovědět, ale můj hlas byl v tu chvíli utlumen radostnými a hlasitými výkřiky.
Podívala jsem se tedy na hřiště, kde se domácí tým radostně sápal po Benovi.

,,Je fakt dobrej." Vyjekl stojící a hlasitě tleskající Daniel.

-

,,Notak dělejte, kluci!! Do toho!! Ječela nervózně Amy společně s Danielem.
Když jsem je spolu viděla poprvé, vůbec se mi k sobě nehodili, ale čím víc s nimi trávím času, tím víc si začínám uvědomovat, že jsou pro sebe přímo stvoření a že jejich manželství rozhodně chyba nebyla.
,,Ale tak!" Zakřičel Dan, když se jeden z našich hráčů přiblížil až nebezpečně blízko k bráně, ale netrefil se.

Do konce zápasu zbývaly dvě minuty a už dobrou půl hodinu to byla remíza, z čehož byli všichni naprosto vynervovaní.
Dokonce i já se přistihla u toho, jak si koušu nehty.
Fotbal byl pořád fotbal.

Když už byly všechny naděje na vítězství skoro v troskách a poslední minuta se blížila ke konci, Ben s Peterem převzali celou situaci do svých rukou, nebo spíš nohou.
Vysoký brunet opravdu šikovně obešel hráče a téměř ukázkově nahrál Benovi stojímu nedaleko brány.
Ten v pár posledních vteřinách skóroval a tím celý stadion dostal znovu na nohy.

,,Jooooo!" Ječela Amy jako pominutá a šťastně objímala svého manžela.
Též jsem se vyhoupla na nohy a začala tleskat.

Na hřišti bylo také živo.
Ben byl v obložení svých jásajících spoluhráčů a trenérů.
Bez pochyby to byl jeden z jeho nejlepších výkonů, který jim zajistil postup vzhůru.

,,No fajn, tak já půjdu, počkám na vás venku." Oznámila jsem svojí oslavující společnosti.
Nechtěla jsem se tam nějak moc zdržovat, během hry jsem se totiž rozhodla, že si s ním doma o všem vážně promluvím.

,,Ne, ne, počkej." Vykřikla Amy a chytila mě za paži, čímž mě zastavila v pohybu.

,,Proč?" Zmateně jsem se na ní podívala.

,,To ještě není konec, zlato." Hlasitě se zahihňala.

,,Cože?" Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí.

,,No podívej se." Hlavou kývla směrem ke hřišti a já tedy stočila pohled na zelené hrací pole.
Ben stál kousek pod tribunou s mikrofonem v ruce a šťastně se na mě usmíval.

,,Co to- " Opravdu zmateně jsem si ho prohlédla a vyprostila svou ruku z Amyina sevření.

Všichni začali znovu jásat a pokřikovat jeho jméno.

,,Děkuju." Řekl do mikrofonu.
,,Děkuju vám všem, byli jste dnes opravdu skvělí." Zasmál se a rozhlédl se kolem.
Hluk však pořád neutichal a většina lidí už začínala s potleskem odcházet.
,,Vím, že většina z vás už se chystá domů, nebo slavit, ale před tím, než opustíte svoje místa bych chtěl něco říct."
Po těhle jeho slovech dav téměř ztichl a celé dění jakoby se zastavilo.
,,Chtěl bych sdělit někomu opravdu výjmečnému, jak moc pro mě znamená." Znovu se sladce usmál a svůj zrak přesunul zpět na mě.
,,(y/n)."
Jakmile vyslovil mé jméno, ztratila jsem dech a kolena se mi lehce podlomila.

,,Na tuhle chvíli jsem se už mnohokrát připravoval, ale když tu teď takhle před tebou stojím, nevím kde mám začít.
Tohle bylo naprosto k ničemu." Nervózně se zasmál, vytáhl kus papíru, zmuchlal ho a zahodil.
Poté udělal delší odmlku a těžce vydechl.

,,(y/n), jsi bez pochyby to nejlepší co mě v životě mohlo potkat, řekl bych, že jsi slunce mého života, ale to je poměrně ošemetná fráze.
Tak ti říkám, že jsi všechno, co jsem si kdy mohl přát.
Už když jsem byl malý kluk, prosil jsem Santu o to, aby mi spíš než dárky nadělil štěstí.
A on mě vyslyšel, když mi o pár let později seslal do cesty tebe.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem tě poprvé uviděl s těmi červenými líčky a vlasy posetými sněhovými vločkami, byl to ten nejkouzelnější pohled na tu nejkrásnější dívku.
Od té doby jsem se přímo modlil za to, aby někdo tak úžasný stál po mém boku.
Vím, že jsem se pár posledních dní nechoval nejlíp a držel se od tebe dál, ale jinak to nešlo, protože jsi člověk, kterému se vždy svěřuji se vším. Jenže  tohle byla jedna z opravdu mála věcí, kterou jsem ti prostě říct nemohl, za to se ti vážně omlouvám, nechci před tebou mít žádná další tajemství, ale teď už to konečně říct můžu a proto ti tedy říkam, že tě z celého srdce miluju a přeju si ti to dokazovat den co den až do konce našich životů.
Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý, jako právě tímhle.
A proto se tě teď ptám.." Řekl poměrně roztřeseným hlasem a poklekl na jedno koleno, přičemž já si vyjeveně zakryla ústa dlaní. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to jeho zvláštní chování byla jen záminka pro něco takového.
,,Vezmeš si mě? Jenom s tebou jsem tím, kým jsem vždy chtěl být. Jsi láska mého života, (y/n)."
Moje oči se ihned zalily slzami.
Tak moc jsem chtěla vykřiknout to ano, ale nešlo to, můj hlas zmizel někam hodně daleko.
Proto jsem jen zběsile zakývala hlavou na náznak souhlasu a rozeběhla se za ním.
Všichni kolem začali šíleně tleskat a výskat, ale já to téměř nevnímala.
Vnímala jsem jen jeho náruč do které jsem mu po chvíli skočila a silný stisk, jímž mě k sobě přivinul.

,,Taky tě miluju." Dojatě jsem zašeptala a obmotala nohy kolem jeho pasu.
Cítila jsem, jak naše srdce skoro souzvučně buší a v tu chvíli jsem byla opravdu ten nejšťastnější člověk na světě.

,,Ani nevíš jak já tebe." Řekl svým chraplavým hlasem a spojil naše rty.

hi, po delší době jsem tu s novou jednodílovkou, kde je ben zase slaďouš ❤ omlouvám se, že nový příběh nevyšel dřív, ale spíš se věnuju svojí povídce wmhoy na pokračování - jednodílovky mám spíš tak jako když mě něco napadne a mám čas to sepsat- nemějte ale strach nápadů mám dost, takže vycházet určitě budou, jen s tím časem je to horší

ještě vás chci jen rychle informovat o tom, že jsem společně s úžasnou autorkou lpnskk začala pracovat na nové povídce též týkající se queen kontentu, takže pokud máte zájem si něco přečíst, už by měla být na mém profilu

jinak doufám že se vám dnešní příběh líbil, budu ráda za jakýkoli další ohlas 🍒

Luv u all