year : 1975

john : 24

roger : 26

place : london, uk

draft : ze života jedné slavné rock n' rollové kapely

warning : social media in this time are fiction

text

Mladý Deacon se ihned poté znovu zavřel do svého malého pokojíku v prvním patře.
Tentokrát však úplně ignoroval Brianovo zběsilé bušení na dveře, Freddieho náhlé omluvy a příchozí zprávy od, nejspíš, zmateného Rogera.
Freda měl z celého srdce rád, ale někdy uměl být opravdový idiot.
Chtěl to Rogerovi říct sám, sice ne teď, ale chtěl, jen potřeboval najít ten správný okamžik.
Bál se totiž toho, co se bude dít, až se to blonďák dozví.
Měl strach o jejich přátelství.
Co když se teď bude od Johna držet dál?
Co když se k němu začne chovat jinak?
Tyhle a ještě horší myšlenky se mu právě honily hlavou.

Proto, dnes již po druhé, sáhl po malé oranžové krabičce, která už byla z pola prázdná a na dlaň si vysypal několik pilulek, jež se slzami v očích rychle spolkl.
Doufal, že ho to uklidní.

Posadil se na svou starou rozvrzanou postel - ne, že by na ní byl nějak aktivní, ale takhle už jí prostě koupil a vzal do ruky ušmudlaný kus papír, který na ní asi před necelou hodinu odložil.
Znovu si prohlédl svůj roztřesený rukopis tvořící text písně a první neposedná slza mu stekla po tváři.

messages between rogerina and briana

rogerina👸🏼
briane co to má znamenat ?

briana👸🏻
...

rogerina👸🏼
freddie zase pil?

briana👸🏻
NE

rogerina👸🏼
tak co to plácá za hlouposti a kde je deaky, ignoruje moje zprávy

briana👸🏻
myslím, že by jsi se měl vrátit domů

rogerina👸🏼
je jedenáct večer

briana👸🏻
bylo půl šesté ráno, když jsi totálně vypnul a svalil se vedle záchoda, john šel a staral se o tebe, i přes to, že byl sám vyčerpaný a unavený, teď by jsi měl ty zvednout ten SVŮJ LÍNEJ ZADEK A IHNED SEM PŘIJET

zobrazeno

Zmatený Roger válející se v načechraných bílých peřinách s cigaretou v ústech se po chvíli přemýšlení zvedl a zavolal na svou černovlasou přítelkyni, aby mu přinesla jeho oblečení z koupelny, kde započaly svůj milostný akt.

,,Už chceš jet? Myslela jsem, že se mnou ztrávíš i noc." Vydechla sklesle, když přišla do ložnice.

,,Možná příště, kotě." Řekl téměř neutrálním tónem hlasu a lehce jí pohladil po tváři.
Taylor si ze všech sil snažil namluvit, že mu na ní nějakým způsobem záleží, ale nezáleželo.

Nasoukal se do svých úzkých černých kalhot a obratně přes sebe přehodil  zmuchlanou košili.
Poté utrousil jen rychlou poznámku, že zavolá, ale sám nevěděl jestli to myslí vážně a následně byt opustil.

Zatím co blonďatý chlapec hledal ve tmě své auto, Brian a Freddie se snažili dobýt Johnův zamčený pokoj.

,,Notak, Deaky..sakra otevři..vážně mě to mrzí, myslel jsem, že už to není tajemství." Křičel Fred a tentokrát na dveře zabušil on.

,,Předpokládám, že před Rogerem bylo." Protočil očima Brian, protože jako jediný věděl o Johnově citech.

,,Prosímtě..vždyť Rog je na tom úplně stejně, jen je moc tvrdohlavý na to, aby si to přiznal." Mávnul rukou snědý hoch.
Byl si totiž téměř jistý tím, že blonďákovo chování, obsahující neustálé narážky na homosexuály a nahánění dívek do postele bez jakýchkoli citů, jen zakrývalo to, že si svou orientaci opravdu nechce přiznat.
A měl pravdu.
Taylor si vážně nechtěl připustit city k malému Deakymu, které začaly nekontrolovatelně přerůstat ty přátelské.
Tak prostě začal pít a spát s náhodnými děvčaty.

,,Jak to můžeš vědět..?" Zakroutil hlavou kudrnáč.

,,Jak ty jsi mohl vědět, že je John gay?" Ušklíbl se a než stačil Brian cokoli říct, přerušil ho.
,,Někdy to prostě poznáš.."
Nejvyšší z kapely na to zvonu protočil očima a přiznal, že by to mohla být teoreticky pravda.
Ovšem pořád měl v hlavě obrázek Rogera s ženskou společností, nikoli chlapeckou.
Stejně tak to viděl i John.

Posledních pár týdnů toho na něj bylo opravdu moc.
Zemřel mu otec, jejich předešlé album nebylo zrovna nejžádanější, takže ani jejich mzdy nebyly moc přínosné a při práci na Night at the opera se neustále dohadovali.
Do toho všeho tu ještě byly jeho city k Rogerovi, které až nevysvětlitelně silným způsobem drásaly jeho nervy na kousíčky.
Není tedy divu, že si nechal předepsat antidepresiva.

Stěny jeho pokoje byly dosti tenké a tak slyšel celý jejich rozhovor.
Připadalo mu směšné, co Freddie tvrdil, ale někde hluboko uvnitř sebe se modlil za to, aby to byla pravda.

,,Johne prosím..." Ozvalo se tiché a prosebné zaúpění.
On nad tím však jen pokroutil hlavou a vzal do ruky tužku.
Chtěl dokončit svou rozdělanou práci.
Ovšem jakmile vstal z postele, zamotala se mu hlava a tvrdě dopadl na zem, přičemž okamžitě ztratil vědomí.

,,Deakstre?!" Uniklo hlasitě z Fredových úst, když se z jeho pokoje ozvala rána.

,,JOHNE!" Vyjekl Brian a sklonil se ke klíčové dírce.
Bohužel nic neviděl.
Po chvíli ticha se ozvala další rána, ta ovšem přicházela z přízemí

,,Jsem tu, můžete mi teda konečně vysvětlit co se tu zase dě-"
Zarazil se blonďák ihned jak vyšel schody a uviděl své dva kamarády stojící před Johnovým pokojem.

,,No to je dost." Poznamenal strnule Brian ignorujíc jeho slova a znovu zabouchal na dveře.
Ale opět se mu žádné odpovědi nedostalo.

,,Co když se mu něco stalo? Musíme ty dveře otevřít." Prohlásil rozhodně Freddie.
Brian jen souhlasně přikývl, protože měl o svého malého přítele strach.
Všímal si, že s ním není něco v pořádku.
Možná by si všiml i Rog, kdyby se sobecky nestaral víc o sebe a svoje pocity, než o pocity člověka, kterého měl tak rád.
On si ovšem svou hloupost, díky své tvrdohlavosti pořádně neuvědomoval.

,,Pomužeš nám, nebo tam budeš jen tak stát?" Brian povytáhl jedno obočí vzhůru směrem ke zmatenému Rogerovi.
Ten k se k nim bezeslov rozešel a vší silou kopnul do dřevotřískových dveří, které se v ten moment rozraziliy a jim se tak naskytl pohled na Johna ležícího na podlaze.

,,Johne !" Vyjekl překvapený blonďák a rozeběhl se k bezvládnému tělu malého chlapce s dlouhými kadeřavými vlasy.
,,JOHNE!" Vykřikli téměř sborově i zbylí dva hoši a přidali se k Rogerovi.

,,Prober se.." Vydechl těžce Taylor, který pořád ani trochu nepobíral situaci, ale jediné, na čem mu momentálně záleželo, byl drobný John v jeho náruči.

,,Musíme zavolat záchranku!" Vyjekl po chvíli Fred, když se Deaky neprobouzel.

,,Cože?" Zeptal se zděšeně Roger a jeho pohled sjel na bledý obličej Johna Deacona ležícího v jeho klíně.
Brian urychleně vytáhl telefon a vytočil všem dobře známé číslo záchranné služby.
,,Co- co je to?" Vykoktal ze sebe Roger a ukázal na malou krabičku na Johnově nočním stolku.
Freddieho oči též zabloudily tím směrem, proto se zvedl a došel až k jeho posteli.

,,Vypadá to na- na antidepresiva." Vykulil oči, když si krabičku důkladně prohlédl.
Ani jeden z chlapců neměl ponětí o tom, že by John něco bral.
V ten okamžik se Rogerova modrá očka zalila slzami.
Poprvé v životě si připadal opravdu bezmocný a poprvé v životě si dokázal přiznat, co pro něj John znamená.

Za nedlouho se ulicí rozezněly houkačky patřící přivolané sanitce.

,,Tudy, rychle!" Volal kudrnáč na záchranáře, kteří vtrhli s nosítky do Johnova pokoje.
Vzali ho Rogerovi z náručí a než stihl jakkoli zareagovat byli zase pryč, tentokrát společně i s Brianem.

messages between fred and brian

brian🎸
jedeme do st thomas'

fred🎙
vezmu Roge a jedeme hned za váma

brian🎸
frede mám strach..pořád je mimo

fred🎙
hlavně klid Briane, všechno bude v pořádku

Freddie sice nevěděl, jestli to bude v pořádku, ale modlil se za to.
Opravdu se modlil.
Zatímco Roger seděl omámeně na posteli a v ruce třímal kus ušmudlaného papíru.

you make me live
whatever this world can give to me
it's you you're all i see
you make me live now honey
you make me live

you're the best friend that i ever had
i've been with you such a long time
you're my sunshine and i want you to know
that my feelings are true
i really love you
oh you're my best friend

you make me live

i've been wandering round
but i still come back to you
in rain or shine
you've stood by me boy
i'm happy at home
you're my best friend

- Stálo na něm.
Jeho oči znovu pohltily slané slzy.
Popadl krabičku antidepresiv a naštvaně s ní mrštil z otevřeného okna.
Tak moc si vyčítal své slepé chovaní, když si uvědomil, že právě on byl jedním z důvodů proč si John to svinstvo bral.
Neměl v plánu se předávkovat, ale jeho tělo bylo malé a zesláblé.
Pořádně nejedl a téměř nepil, což nebyla dobrá kombinace pro tak silný druh léků.

,,Pojď, pojedeme do nemocnice." Řekl Freddie a jemně pohladil Rogera po rameni.

,,Můžu za to já Frede.." Vzlykl, načež Freddie jen překvapeně zamrkal.
Nikdy neviděl Rogera brečet.
A teď tu zničeně seděl a slzy mu zběsile stékaly po tvářích.

,,Ne-"

,,Ale jo, jsem debil." Vykřikl najednou.
Měl chuť něco vzít a znovu to vyhodit z okna, což se u Briana v domě dělalo ostatně často - třeba při hádkách.
Jednou tak dokonce skončila i jeho milovaná kytara.
,,Ničeho jsem si nevšiml." Zamumlal, přičemž zatnul ruce v pěst a tím pomuchlal papír s Johnovou skladbou.
Všechno mu začalo dávat smysl.
Freddie se na něj znovu překvapeně zahleděl.

messages between rogerina and briana

rogerina👸🏼
kde jste?

briana👸🏻
5. poschodí, čekám v levém křídle nemocnice

rogerina👸🏼
kde je John?

briana👸🏻
někam ho odvezli, nemůžu za ním

rogerina👸🏼
a probral se ?

briana👸🏻
nevím rogere, nikdo mi nic nechce říct, navíc jsem tu sotva patnáct minut

rogerina👸🏼
KURVA!
je to moje vina

briana👸🏻
ne zlato

rogerina👸🏼
briane nemusíš na mě být hodný..

briana👸🏻
rogi...

rogerina👸🏼
neměl jsem se tomu stranit

briana👸🏻
počkej.. o čem to mluvíš?

zobrazeno

briana👸🏻
rogere????

rogerina👸🏼
já..

briana👸🏻
ty??

rogerina👸🏼
ten idiot měl pravdu

briana👸🏻
rozveď to..

zobrazeno

briana👸🏻
Rogere Meddowsi TAYLORE!

rogerina👸🏼
jsem asi prostě vážně podělanej teplouš a miluju našeho Deakstera

Brian překvapeně otevřel ústa dokořán.
Tohle od něj nečekal.
Vlastně ani při nejmenším.
Zmateně si prohrábl svoje kudrliny a zahleděl se do země.
Nějak mu to nešlo do jeho, jinak přechytralé, hlavy.

,,Vy jste od toho chlapce, co ho před chvílí přivezli?" Vyrušil ho po chvíli dumání hlubší hlas.
,,Deacon?"

,,Ano, ano." Rychle se vymrštil na nohy.

,,Jste jeho příbuzný?" Optal se nevěřícně vysoký muž v bílém plášti, když si Briana prohlédl.
Předpokládal tedy, že to byl doktor, který Johna ošetřoval.

,,Ne, to ne, ale je to můj přítel, vlastně..jsem s ním v kapele jestli to pomůže, jeho otec nedávno zemřel a zbytek rodiny vůbec nežije v Londýně, jsem jediný koho tu má." Vychrlil ze sebe až přehnaně rychle, jelikož se bál, že by ho k němu nemuseli chtít pustit.

,,Uh, dobře, to bude možná trochu problém." Muž stojící naproti kudrnáčovi se nervózně poškrábal na zátylku.

,,Kde je?!" Ozval se chraplavý hlas, který nabýval až neobvyklých výšek.
Do chodby se přiřítil Roger a v jeho závešu i Fred.

,,Pane, nemůžete tady v noci takhle křičet." Obořil se na něj doktor.

,,Tak mi sakra řekněte kde je, nebo jak na tom je!!" Blonďatý znovu zaječel, u čehož nezapomněl pořádně dupnout.
Ani jeden z chlapců ho nikdy takhle neviděli a jeho reakcí byli opravdu překvapeni.
Jak se zdálo, tak překvapení bylo zřejmě plně na pořadu dne.

,,Pane-"

,,Rogi, klid, pojď se posadit, musíme počkat." Brian k němu rychle přiskočil a obmotal svou ruku kolem jeho ramen, což ho poměrně  uklidnilo, ale i tak věnoval neznámému muži v bílém plášti jeden propalující pohled.

Doktor se na kudrnatého vděčně usmál a poté se urychleně zase vzdálil.

Všichni tři se usadili na nepohodlné vrzající nemocniční židle.
,,Takže.." Vydechl najednou Brian a svůj pohled zaměřil na Rogera, který si nervózně hrál s prsty u pravé ruky.
,,Chceš si promluvit?"

,,O něco jsem přišel?" Vložil se do toho Fred a Roger jen protočil očima.

,,Rogi..?" Znovu na něj promluvil a ignoroval tak Freddieho otázku.
Roger ale nevěděl o čem by měl mluvit, všechno, co chtěl říct, už řekl.
Nebyl zrovna typ člověka co se rád svěřuje a řeší věci do morku kosti.
Brian to věděl, ale i tak to chtěl zkusit.
Věděl, že je pro něj tahle situace opravdu těžká.
Myslel to jen v tom nejlepším.

,,Kdo z vás patří k panu Deaconovi?"
Ozval se hlas, který přerušil jejich debatu nedebatu.

,,Já!" Prohlásili všichni tři naráz.

,,Huh..dobře..pojďte za mnou." Řekl muž, tentokrát v modrém plášti, a pobídl je, aby vstali.

Předchozí doktor s tímuž už nejspíš nechtěl mít nic společného - pomyslel si Brian a zvedl se ze svého místa.

Vedl je dlouhou chodbou neznámo kam.
Roger nesnášel nemocnice a teď je nesnášel ještě víc, když do ní nebohého Deakyho dostal.
Měl chuť celou tu budovu rozkopat.

,,Tady." Ukázal na dveře s trojciferným číslem a poté je opatrně otevřel.
Ani jeden z nich neotálel a všichni se vřítili dovnitř jako nějaké tornádo.
Je pravda, že na spící lidi kolem moc ohled nebrali.

,,Johne.." Vydechl Roger a rozběhl se k nemocniční posteli, na které nehybně leželo Johnovo tělo.

,,Co mu je?" Vyštekl Freddie na doktora, když též spatřil bledého Deacona.

,,Nebojte, bude v pořádku, bylo to jen lehké předávkování antidepresivy skloubené s podvíživou a nadměrným stresem, budeme si ho tu muset nějaký týden nechat, ale až se vrátí domů, rozhodně by si měl hlídat stravu, vyhýbat se všem stresovým situacím a vysadit ty prášky, po konzultaci s psychiatrem mu nasadíme něco mnohem mírnějšího na zklidnění." Odříkal svůj monolog, který všichni tři hoši stejně přestali poslouchat po tom, co doktor zmínil, že bude John v pořádku.

,,Co jste s ním udělali a kdy se probere ?" Zeptal se tiše Roger a vzal jeho malou dlaň do té své.

,,Museli jsme mu vypumpovat žaludek, nevíme přesně, kdy se probere, ale do zítřka by to mělo být určitě." Oznámil jim ještě a poté je nechal s Johnem osamotě.

,,Slyšel jsi, bude v pořádku Roggie.." Brian též přišel k posteli a jemně mu položil ruku na rameno.

,,Smím tu s ním zůstat na chvíli sám?" Zachraptěl, jelikož se z jeho úst dral vzlyk, ale on se ho snažil ze všech sil potlačit, jako to měl ve zvyku dělat se spoustou dalších věcí.

,,Jistě.." Zašeptal a povzbudivě ho pohladil.
,,Frede?..." Poté se podíval na Freddieho stojícího opodál.

,,Jo...Jo..." Probral se z jakéhosi transu a společně s Brianem opustil místnost.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, blonďatý hoch stojící nad spícím Johnem vypustil všechny svoje emoce ven.
Nechal slanou tekutinu aby chladila jeho rozpálené tváře.

,,Ro- ro- ro-" Zakoktal se tichý hlas pod ním.

,,Johne!..Bože...Johne." Vyjekl uplakaný Roger a sklonil se k němu.
,,Bál jsem se, že tě ztratím, tak moc jsem se kurva bál!"
John se na něj zmateně podíval a poté se ještě více překvapeným výrazem zahleděl na jejich propletené ruce.

,,Co-"

,,Počkej prosím.. než něco rekneš...vím, že jsem byl idiot, ne idiot je slabé slovo, byl jsem naprostý kretén, když jsem si nevšiml, že se trápíš a radši se zajímal o sebe, ale..."
Chvíli se odmlčel.
,,Pro tohle vlastně neexistuje žádné ale, jen..odpusť mi to prosím."
Roger plácal páté přes deváté a Johna jeho reakce i slova nepřestávala udivovat.
,,Tak moc jsem se bál, že..že umřeš..a já už ti nikdy nebudu moct říct, že- "

,,Při životě mě držíš, i když je ke mně tenhle svět krutý.."
John k němu vztáhl svou drobnou dlaň a položil jí Rogerovi na tvář.

,,Jsi tím prvním, když se svět hroutí.. miluju tě, Johne Richarde Deacone."
Dokončil sloku Johnovi písně a poté poprvé v životě vyslovil ta dvě slova.
Ano, Roger ta kouzelná slůvka ještě nikdy předtím nikomu neřekl.

,,I já tě miluju Rogere Meddowsi Taylore."
I když byl tenhle okamžik jako z nějakého laciného romantického filmu překupujícího kýčem, které oba ze srdce nesnášeli, byl to ten nejhezčí moment v jejich životech.

takže tímto se s touhle dvoudílnou jednodílovkou loučím

mé obrovské díky patří -70sdeaky catchybassriff a rogs_waifu ,
které byly mou neskonale úžasnou inspirací a též lpnskk, která vytvořila tenhle úžasný přebal pro mou úžasnou knížku bulshitků a taky za to, že prostě vůbec existuje
A v neposlední řadě též Vverca_27, která je mojí neustálou podporou ať už dělám cokoli ❤ děkuju moc
Luv u girls

SAMOZŘEJMĚ JSEM VDĚČNÁ VÁM VŠEM ZA TO, ŽE TO ČTETE A ŽE SE VÁM MOJE TVORBA LÍBÍ

LUV U ALL

ps. omlouvám se za případné chyby, ale vydávám to poměrně na rychlo, takže to ještě kdyžtak doupravím