POV. Zaia
Už mě ani nepřekvapovaly růže na rohožce před domem. I když jsem umírala touhou vědět od koho jsou, bez ohledu jsem je pouze vzala, ledabyle přečetla kartičku kterou jsem strhla a ty proklatý kytky v předsíni odhodila někam do neznáma.

'Omlouvám se ti za vše co jsem způsobil. Nezasloužím si tě.'

Vyběhla jsem schody nahoru a plácla sebou do postele, kde jsem své emoce nechala vyplout na povrch. A to pěkně dlouho.

~

Probudil mě dotek dotek na zádech. Někdo si dával tu práci mě po nich hladit.

,,Broučku, vstávej, je večeře."

Mamka.

Hned jsem se vymrštila do sedu a skočila jí do konějšivého objetí. ,,Mami, proč to tak bolí?" zachraptěla jsem.

,,Co tím myslíš myško?"

Koukla jsem se jí do očí a když mě uviděla, asi jí to docvaklo. Povzdechla si. ,,Víš...tohle to je složitý a každý člověk to má jinak. Způsoby jak si od toho ulevit je spoustu, ale je jen na každým co uzná za vhodné, či jak to vezme. Nejsem vševěd abych ti tu dávala rady na sto procent funkční,'' zasmála se.

,,Čas je nejlepší lékař. Nech to plavat a uvidíš jak se to vyvine," s úsměvem mě pohladila po tváři. ,,A teď pojď jíst, tvůj žaludek už se začíná připojovat do konverzace."

,,Mami!" zasmála jsem se. ,,Děkuju," dodala jsem už s klidem a vydala se za ní na večeři.

Před spaním jsem si ještě zapla mobil, jestli mi někdo nepsal. A samozřejmě že ano, ale neměla jsem na ně chuť odpovídat. Ani do školy se mi zítra nechtělo, ale co nadělám. Pátek, to už musím přežít.

,,Jednou se narodíš s mozkem, tak ho prostě musíš využívat no," zhasla jsem lampičku a zabalila se do deky. Můj mozek byl moc unavený přemýšlet nad čímkoliv jiným, za což jsem byla ráda.

~

,,Hej...hej...pssst...hej! Youngová!" volal na mě někdo šeptem. S povzdechem jsem se otočila a uviděla skrčenýho vysmátýho Jimina s taškou na zádech. Jakmile jsme si byli čelem k sobě, narovnal se z "našeptávácí" pózi.

,,Ahoj," přišel ke mně. ,,Ahoj?" odpověděla jsem a čekala, jestli z něj něco ještě vyleze. ,,Děje se něco?'' zeptala jsem se, když už se asi pět minut křečovitě usmíval.

,,Nic niiiic~" řekl, vzal mě kolem ramen a rozešel se se mnou ke škole. ,,Fakt ne?" otázala jsem se.

,,No možná - ne nic, zapomeň," začal, ale větu nedokončil.

,,Hele, už jsi to načal," zastavila jsem se. ,,Správně. Ale - fajn...Ale pojď na stranu," zatáhnul mě uvnitř školního areálu k plotu.

,,Je to spíš...životnědůležitáotázka. Hih," položil ruce na má ramena.

,,Nooo, takžeeee..ummm....miluješ ho?" podíval se mi do očí.

,,Koho?"

,,Koho asi. Kvůli komu si málem sežrala skoro celou zmrzlinárnu," protočil očima.

,,M-myslíš Tae-taehyunga?" zakoktala jsem se. Kývnul hlavou. Povzdechla jsem si a zadívala se do země.

Jůůů, ten štěrk je opravdu zajímavej. Tolik odstínů šedi....

,,Nevím...Teda...a-asi jo, ale...po včerejšku mě dost naštval a to....a prostě to celý jeho chování poslední měsíc-"

,,Shhhh. Stačí říct ano nebo ne. I kdybys byla na něj naštvaná sebe víc, teď v tuhle chvíli, miluješ ho?" přerušil mě. Chvilku jsem přemýšlela.

Miluju? Ráda ho mám určitě, ale-

Jeho chování poslední měsíc a půl mi opravdu vadí. Jednou tak, po druhý tak. A pak dělá jakoby nic. Na druhou stranu než se tak stalo, se přece jenom choval...choval prostě normálně, až jsem ho brala za kamaráda a od toho rána u něj jsem začala být na jeho blízkost čím dál více citlivá.

Zkrátka v závěru, kdyby mi aspoň vysvětlil proč byl tu dobu zase chladný, moje odpověď je ano. Ani sama sobě si to nedokážu nalhávat.

Ale má Min-Young, takže na někoho jako já...se prostě nepodívá.

,,Halooooooo," mávaly mi ruce před obličejem. ,,Země volá Zaiu, která je v transu.''

,,Jo, promiň," cukla jsem sebou.

,,Takže? Tvá odpověď?" zaptal se nedočkavě.

,,Myslím, žes to sám poznal. Takže nevím proč se ptáš," řekla jsem a vydala se ke vstupu do školy. ,,Počkeeej! Já ještě nedomluvil!" běžel za mnou.

,,Pokud nechceš přijít pozdě, jelikož za pět minut zvoní, radila bych ti nechat si to na potom."

~

,,Kdy si mi jako chtěla říct, že se znáš s Namjoonem!" vletěl mi o přestávce do třídy Hobi. ,,Já že se ti podělím v neděli o novinu a ono houby s voctem!" kecnul na židli vedle mě. Nachvíli se na židli uvelebil, vydýchával a pak se na mě otočil.

,,Vážně Zaio, do prkýnka!" zatřásl se mnou.

,,Promiiiň, já se to dozvěděla teprve včera. Nebo spíš jsem na to přišla," uklidnila jsem ho.

,,Napsal ti to?" naléhal. ,,Hmmmmm, dalo by se říct že ano, ale přišla jsem na to sama."

,,Ukaž," natisknul se na mě. Jo aby sis přečetl že jsi JEBATELNEJ a PRCATELNEJ a NEVÍM CO VŠE JEŠTĚ? Ne, to ne.

,,Mám vybitej mobil," zalhala jsem. Nespokojeně zavrčel, když zvonilo na hodinu.

,,Stejně si to jednou přečtu," odešel naštvaně. Jen jsem nad ním pokroutila hlavou.

~

Dnešní den byl jinak celkem neutrální. Hih, pěkný popis co. Až na mé bouřlivé city se jinak moc nic nedělo. Jak jsem očekávala, pan Kim se ani neopovažoval přijít do školy.

Zbytek děcek z naší party se domlouvali na nějakou pařbu, na níž mě nutili jít taky, ale tohle není pro mě.

Skopla jsem boty a rozešla se z předsíně do pokoje. Mamky hlas mě ale zastavil. Objevila se vedle mě s kusem bílého papíru.

,,Máš tu nějakou obálku," řekla a podala mi ji. Nechápavě jsem na ní koukla a otevřela ji.

'I přes to...'

To bylo vše. 'I přes to' co to má jako znamenat?
Achjo, někdo si tu dělá ze mě blázny.

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯