XI.
POV. Zaia
Několikrát jsem zamrkala na místo vedle sebe.
,,Co? To si nemůžu sednout?" koukal na nás. Ráno všechny ještě propaloval a teď jakoby nic? Co se s ním děje? Mlčky jsme ho pozorovali.
,,A co Jungkook?" zeptala jsem se. Jeho oči spočinuly na mně.
,,Co s ním?" upravil si vlasy a začal se věnovat mobilu. Nadechovala jsem se, že něco řeknu, jenže přišla další osoba.
,,Jo, co S NÍM, Zaio?" sedl si na poslední volnou židli. Navázal se mnou oční kontakt, když srkal z brčka svůj milkshake. Takže tu teď seděl jak Taehyung, tak i Jungkook. S vykulenýma očima jsem se pomalu otočila zpět ke svému poháru.
Nastalo tu ticho. Ne moc trapné, ale stejně tam ten náznak byl. Nebudu vám lhát když řeknu, že to ti dva svou přítomností zkazili.
Během chvilky přišly nějaké dívky a sedly si o stůl dál. Jedna se porozhlédla po cukrárně a zastavila se pohledem u našeho stolu. Pak začala nevěřícně mrkat a drkat rukou do své kamarádky. Ta se následně taky otočila a její pusa se dala do užaslého 'O'. Nebyly moc daleko, a tak jsem mohla zaslechnout jejich rozhovor.
,,Omo...není to?..." začla první, na což ji dívka s blond ombre doplnila.
,,Jo. O můj bože, to je Kim Taehyung. Viděla jsi tu minulou přehlídku? Sakra jak může být tak mladej a sexy model?"
Model? Přehlídka?
Se zamračením jsem se koukla na Taeho. Viděla jsem, jak se jeho duhovky se zornicemi podívaly směrem k dívkám. Takže je taky slyší.
,,Z korejských modelů ti řeknu, že GUCCI udělala sakra dobře, že vybrala právě jeho jako nováčka," pokračovala první.
Aha, jsme doma. Ale počkat...
On...je teda model pro...Gucciho?
Na tuhle větu se Taehyung napjal. Že by to byla pravda?
Začal mi zvonit mobil.
...Jimin...
Zvedla jsem to.
,,Ano? Děje se něco?"
,,Ahoj. Mohla by ses tu v sobotu stavit prosím?"
,,Samozřejmě, cokoliv řekneš prcku. V sobotu jsem tam i s teplým, pořádným jídlem dobře?"
,,Jo."
,,Tak fajn."
,,Jo a koupila bys popcorn cestou? Až sem půjdeš."
,,Je mi dáno tvým rozkazem," usmála jsem se, i když to vidět nemohl.
,,Děkuju, tak v sobotu, ahoj."
,,Ahoj."
Jakmile jsem to típla, někdo mě kopnul do nohy. Snažila jsem se přijít na viníka, až jsem narazila na Chanyho. S Baekhyunem naznačovali, abychom šli. Mé kývnutí jim postačilo, nebyla jsem proti.
,,Jdem? Ještě musím za dědou, slíbil jsem mu to," začal Chan jako první se svou výmluvou. Já s Baekem jsme se k němu přidali.
,,Ajooo, já si vzpomněl že musím vyzvednout sestřenku."
,,To už je tolik? Mamka se bude shánět," zvedali jsme se všichni najednou. ,,No nic, tak jdeme ne?" řekl Chanyeol a vyšli jsme.
Když jsme byli na čerstvém vzduchu, naráz jsme vypustili přebytečný kyslík.
,,Fuuuuu, to bylo těsný."
,,Mi povídej."
,,Museli tam přijít? Tak krásně jsme se bavili," spustili jsme s našemu nářeky. ,,Fakt nechápu proč Taehyung v poslední době oxiduje skoro všude kam se hnu," zasténala jsem a šla se svěšenýma rukama, jako by se gravitační síly zvětšily tak tisíckrát.
Na to se oba dva zasmáli. ,,Třeba to není náhoda. Třeba tě schválně vyhledává," zahýbal provokativně obočím Baekhyun a dloubl do mě loktem. Určitě jsem zčervenala, protože jsem cítila jak mi hoří tváře.
,,Aleeee, slečně Young by se ta představa snad i líbila," pokračoval, když mě viděl. A měl možná trochu pravdu. Můžu Taehyunga nenávidět jak chci, ale při té představě mi poskočilo srdíčko. Co si budem, je to hezký kluk. Ale vadí mi jeho chování.
Odula jsem spodním rtem.
,,Takže do budoucna máme shipovat?" podepřel si bradu Chan a začal jakoby usilovně přemýšlet. Oba dva jsem bouchla. ,,Hej, nechte toho. Radši byste měli jít splnit SVÉ POVINNOSTI."
Všichni jsme se zasmáli. ,,Fajn, fajn, promiň," ustoupili. Pak jsme se rozloučili a každý se vydal svou cestou.
Během cesty mi přišla zpráva.
tigerCCI🐯
My se dneska ještě nevidíme naposledy, škvrně.
Koukala jsem na ní dobrých 5 minut. A to má znamenat jako co?
~
Když jsem dorazila domů, mamka na mě hned vystartovala.
,,No konečně. Běž se okamžitě převléknout, zapomněla jsem ti říct, že dnes na večeři přijde návštěva," tlačila mě do pokoje. ,,Ale-" chtěla jsem namítat, bohužel mi to nevyšlo.
,,Žádný ale. Šup, bude tu každou chvíli," řekla a zavřela za mnou dveře do pokoje.
Hej! To ne! Ale nezbývalo mi nic jiného.
Zrovna jsem na sebe soukala rifle s dírami na kolenou -protože opravdu nejsem člověk na šaty či něco podobného- uslyšela jsem zvonek. Yaaah, to už je tady? Ta ženská musí mít v prdeli raketu. Však jsem ani ne před chvilkou prišla!
,,Zaio! Pojď dolů!"
,,Jdu!" navlékla jsem si ještě bílou mikinu přes hlavu a scházela. Ano, na formalitu si vážně moc nepotrpím.
Sešla jsem schody a přede mnou se objevila paní asi ve věku mojí mamky. ,,Dobrý den," řekla jsem a uklonila se. ,,Oh, ahoj. Ty musíš být Zai," řekla.
Neasi...
Usmála jsem se. ,,Ano, to jsem já."
Z obýváku se vynořila ještě jedna osoba s rukama za zády. ,,No, tohle je můj syn Taehyung." Zmrzla jsem na místě. Takže tohle ta zpráva znamenala...
,,No nestůj tu jen tak. Vem ho třeba k sobě do pokoje. Já to musím ještě dodělat. A se SooYun musíme něco probrat, tak pak vás zavoláme."
,,Dobře, děkujeme," odpověděl jí s mírným úsměvem Taehyung.
,,O, milý to chlapec," zaslechla jsem jak říká, když jsme odcházeli. Uškrnula jsem se. ,,Jasně, milý..." zamumlala jsem si pro sebe. Teda, aspoň jsem si myslela, že to není slyšet.
Hned potom přišla dost hlasitá rána a následovala ji palčivá bolest. Ihned jsem se zastavila a otočila se. ,,Yaah" byla jsem určitě rudá až na prstech u nohou.
On mě plácnul před prdel! Chápete? Kim Taehyung!
,,Varování, no ne? Jinak pěkný fotky ze školky. Mašličky byly 'in' že?" dělal jakoby nic a v klidu skenoval fotografie po zdech.
,,Hah," vyšlo ze mě nevěřícně. Zakroutila jsem hlavou a rozešla se. Ani jsem nestihla říct 'fň' a ten parchant se vecpal do dveří a uvelebil se v mojí posteli.
,,A to ti jako dovolil kdo se tu takhle rozvalit," vyjela jsem na něj. ,,Chiiiill," mávl rukou a vrátil ji zpět pod hlavu. Dveře jsem zavřela a šla k psacímu stolu. Došla jsem k židli a začala se na ní trochu točit a koukat do blba. I kdyby, neměla jsem náladu se s ním nějak vybavovat. On si to očividně uvědomoval, protože otevřel oči a hlavu natočil mým směrem.
,,Dneska v tý cukrárně...bylo od vás hnusný takhle vypadnout. Nejsem blbej. Udělali jste to kvůli nám huh?" řekl hlubším hlasem než obvykle. Nic jsem neříkala, jen stále koukala do prázdna a pootáčela se na židli. Asi nebyl spokoje s "odpovědí". Slyšela jsem šustění peřiny a následně periferním zrakem uviděla jeho přibližující se tělo.
Zvedla jsem na něj pohled A KURVA DO PYTLE mě zase vylekal! Sakra mu dám rolničku ale už!
Byl tak blízko. Ruce dal na madla mého točícího se trůnu a naklonil se ke mně. Můj dech se začal zrychlovat, když se přiblížil na vzdálenost tak, že naše obličeje byly od sebe sotva tři centimetry.
Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top