,,Zapomeň princezno."

,,Už jsem se zmiňoval že mám rád hry?" přitáhl si mě za pas zády k němu.

Nasucho jsem polkla. Tohle se mi nelíbí.

Ale jdi ty, je to jenom Jungkook.

Heheh, právě....Jungkook. ,,Něco si vyjasníme ano? Ty se přestaneš bavit s Parkem a já tě za to nechám být, okej?" sdělil mi svou nabídku.

,,Proč bych to měla dělat? Vyhrožuješ takhle všem kdo se chce s Jiminem bavit? Odchytneš si je a dáváš jim na výběr? Co ti Jimin kdy udělal? A jestli je to kvůli tomu že je gay, v tom případě nechápu proč se bavíš s Yoongim," cítila jsem jak ztuhnul a jeho svaly se napjaly.

Moje odpověď ho zřejmě nepotěšila. Začínal být mírně naštvaný a jeho dech se zrychloval. ,,Tak poslouchej holka. Do toho ti nic není, pouze chci aby ses s ním nebavila, toť vše," zavrčel mi do ucha.

Chytla jsem ho za ruce, jimiž mě stále věznil a snažila se je dát pryč. Jenže po tomhle to bylo ještě více nemožné. Naopak jeho stisk zesílil.

,,Začínáš mě opravdu srát holka, už i tak to zachází daleko. Takže jak to bude?"

Odpověď jsem věděla na sto procent, ale moje vědomí a duše se bojí co by pak následovalo.

Ale co, risk je zisk....

,,Laskavě si za terč vyber někoho jiného. Aspoň nějakýho parchanta, který by potřeboval porovnat fasádu a ne nevinné lidi jenom proto, že se chcou s někým kamarádit," co nejvíce jsem zabrala a konečně se mi povedlo se dostat z jeho spárů.

Otočila jsem se abych mu viděla do obličeje. Chvíli nic neříkal, ale pak promluvil.

,,Jsi jenom obyčejná děvka co si omotává lidi kolem prstu," plivl mi tato slova do obličeje a rozešel se pryč.

Au. Já nejsem žádná děvka blbečku...

~

Došla jsem domu, kde na mě čekala mamka a ten drobeček, co se tu minulý týden objevil před barákem.

Měla bych už začít hledat majitele a aspoň dojít koupit vodíko a granule. Takhle je sice dostává, ale musím chodit k sousedce, která má 2 pejsky. A mohla bych to zajít koupit hned zítra.

Jakmile jsem otevřela vchodové dveře, ten maličký ihned přiběhl a začal mi skákat na nohy a štěkat. ,,No ahoj klukuuu. Neboj, zítra ti dojdu něco koupit," sehla jsem se k němu a podrbala ho za ouškem. ,,Ty jsi mi to ale nezbeda," řekla jsem si pro sebe a usmála se na něj.

,,Zaio, pojď se rovnou najíst když už jsi dole," zavolala na mě mamka z kuchyně.

,,Jdu," opáčila jsem jí.

Po jídle jsem vyšla schody do pokoje a kecla sebou na postel. Od relaxu mě ale vyrušil brnící mobil.

Neznámé číslo
Jsi v pořádku? Stačí odepsat ANO. Prosím Zaio, dej věděť že ti nic není.

Co to je? Teda, spíš kdo to je. A odkud zná mé jméno? Že by se o mě dotyčný staral? Yaaah, to bude stejně nějakej joke. A navíc, co by mi mělo být?

No ale...mám odepsat nebo ne?

Vem to čert.

Me
Sice nevím kdo jsi, ale ano jsem, proč bych neměla být?

Skip to next day

Včera jsem usla jako dutej bambus. Dotyčný neodepsal a mně zůstává záhadou, kdo by to mohl být. S touto myšlenkou se dnes celý den ve škole potácím.

,,Hej vnímáš?" zamával mi kdosi před obličejem. ,,Uh cože?" probrala jsem se z transu. Koukla jsem se kolem sebe.

,,Ptal jsem se co děláš odpoledne," řekl Jimin, ,,že ty ses zamilovala huh?" dodal vzápětí. Začal kmitat obočím a přiblble se usmívat.

,,Yaah, tak to vůbec není," praštila jsem ho rukou do ramene. ,,Jojojo, to si budem povídat až mi ho představíš," pokračoval.

,,Hej nech toho, nejsem zamilovaná," zamračila jsem se.

,,Fajn no. Já jenom že jsi celý den duchem nepřítomná, děje se něco?" zeptal se. ,,Ne. Nic se neděje," usmála jsem se na něj. ,,Vážně?" udělal tázavý pohled.

,,Ano, vážně," povzdechla jsem si. Promnul si čelo. ,,Dobře, ale kdyby se něco dělo...řekneš mi to viď?"

,,Samozřejmě," zasmála jsem se. Lžeš Zaio, lež jako když tiskne. ,,Dobře a co teda děláš po škole?" pokračoval. Ou, já mu ještě neřekla o tom drobečkovi.

,,Noooo, minulý týden se u nás objevil takový malý pejsek a po majitelovi ani stopy, tak jsem ho vzala k nám než se najde a dneska jsem mu chtěla jít aspoň koupit nějakou hračku a granule." Jiminovi se rozzářila očka jako malému dítěti.

,,Jinjja? Ty si našla pejska? Jezuskote a jak-" byl přerušen.

,,Skrčku? Na slovíčko." Stál tam Šutr v celé své kráse.

Tak to prrrr chlapečku. Celý dva dny nic a teď si sem nakráčíš a něco mu uděláš. Už jsem se nadechovala ale byla jsem Chimem zastavena.

,,T-t-to je dobrý Zi. Já to zvládnu," řekl. Než odešli, odchytla jsem si Yoongiho. ,,Jestli mu něco uděláš...Jeon neJeon, jsi mrtvej," řekla jsem mu výhružně do ucha. Uchechtl se. ,,Až přestaneš oxidovat, dej vědět," řekl a odešel. Moje ústa se zkřivila do 'O'. Parchant jeden...

~

Usoudila jsem, že na Jimina čekat  nemám, protože když vycházeli z jídelny, cestou odnesl tác s jídlem. Takže teď stojím v Pet Storu a hledám něco pro toho prcka. Momentálně mu vybírám nějakou hračku.

,,Nevěděl jsem že máš psa," ozvalo se blízko mého ucha. Opět jsem se polekala a otočila se, abych zjistila, kdo je vetřelce i když jsem tušila kdo to je, protože neznám nikoho jiného kdo má tak hluboký hlas.

,,Yaah! Můžeš mě už laskavě prosím takhle přepadat a lekat?!" vykřikla jsem šeptem. Přece jenom...nejsme tu sami.

,,Já tě nepřepadám, jen jsem na tebe opět narazil a neodpověděla jsi mi. Máš psa?" opět se zeptal a začal se přibližovat. Já couvala a couvala, až jsem se ťukla s regálem.

,,Eeeem, nemám," odpověděla jsem mu. ,,Vážně? A proč tedy držíš granule, vodítko a stojíš u hraček pro psy?" otázal se a navázal se mnou hluboký oční kontakt. ,,Nikoho nemám, ale minulý týden se u nás objevil takový pes malého vzrůstu, tak jsem ho vzala domu než najdu majitele a teď mu aspoň něco kupuju, ať tam něco má."

Najednou jakoby štronzo. Zamrznul na místě asi na 5 vteřin a pak se probral. ,,Pes? Ty jsi našla nějakýho pejska?" zeptal se udiveným tónem.

,,Ano, copak si teď neposlouchal?"

,,A nemáš jen tak náhodou jeho fotku?" ptal se dál. ,,Eeeh, mám, proč?"

,,Ukážeš mi ji prosím?" narovnal se.

,,No...d-dobře." vytáhla jsem mobil, najela do galerie a ukázala mu ji.

Když jsem se na Taehyunga poté podívala, zahlédla jsem v jeho očích zděšení a naději zároveň.

Je snad Taehyung...

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💛🧡
j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐯