,,Jsme tu" oznámil nám Martin, jako bychom si snad sami nevšimli vysoké budovy městské policie tyčící se před námi. Už před budovou Martina pozdravilo pár okolo postávajících policajtů. Vážně ho tu asi museli dobře znát.

Vešli jsme dovnitř. Nikdy jsem uvnitř stanice nebyla a tak jsem si hlavní místnost, ve které jsme se objevili, se zájmem prohlížela.

,,Klidně se posaďte, já to jdu zařídit" usmál se na nás Martin a odešel k nedaleké recepci.

Podívala jsem se doprava, kde ještě před chvílí stál Karel, a zjistila, že poslechl Martina a šel si sednout. Vyhledala jsem pohledem lavičku, na které seděl, a když jsem zjistila, že je na ní místo už jen pro jednoho člověka rozhodla jsem se, že raději postojím. Nechtěla jsem riskovat to, že by se semnou chtěl dát do řeči.

Odvrátila jsem od něho pohled a zadívala se na vysokou černovlasou dámu, která se zrovna bavila s Martinem, ten jí něco horlivě vysvětloval a mával u toho rukama. Dáma se u toho pobaveně usmívala a pak se oba dva najednou otočili mým směrem. Martin už s o něco vážnější tváří o něčem mluvil a pak ukázal nejdřív na mě a pak na Karla, který si toho vůbec nevšiml, neboť koukal někam do neznáma. Já jsem trošku stydlivě sklopila zrak a dělala jako, že mě plně zaujal obraz na jedné ze stěn.

Po krátké době se k nám Martin opět vrátil.

,,Tak se strýcem jsem sice ještě nemluvil, ale za chvilku by měl přijít, naštěstí na recepci mě znají a ujišťovali mě, že by s tím neměl být problém" povzbudivě se na mě usmál.

Hned po tom se u něho objevil postarší pán a položil mu ruku na ramenou. Martin se se zájmem otočil a hned jak spatřil osobu, která za ním stála, široce se usmál.

,,Ahoj strejdo" chytil ho za ruku.

,,Co ty tady?" vyptával se ho ten muž zvědavě.

Martin mu začal odříkávat jeho předem vymyšlenou odpověď o našem školním projektu.

,,A proto jsem tě chtěl poprosit, jestli by si mě na chvilku nepustil do skladu" zakončil prosebně jeho řeč.

Muž si nás předtím než odpověděl, zkoumavě prohlédl. Začala jsem mít trochu obavy, jestli nemohl poznat, že si Martin vymýšlí. Je to přeci jenom policajt, ten by měl poznat, když někdo lže ne?

,,Tak dobře" nepatrně se usmál, ale pak zvážněl ,,pustím tam ale jenom tebe a doufám, že tam nebudeš dělat nějaké kraviny"

,,Ty tam nepůjdeš se mnou?" zeptal se ho Martin udiveně.

,,Ne, přijel jsem jenom na skok s někým si promluvit a pak zase pojedu pryč, takže než to tu vyřeším, můžeš jít do skladu, budeš mít tak deset minut to ti snad bude stačit" vysvětlil mu jeho strýc a začal něco šátrat v kapse svých služebních kalhot.

,,Jasně, že mi to bude stačit" vyhrkl ze sebe nadšeně Martin a nenápadně mrkl na mě.

Vyvíjelo se to opravdu dobře.

,,Tak tady máš klíče, cestu snad znáš a žádný blbosti" podal mu muž svazek obtěžkaný několika klíči a pak se vydal k recepci, u které před chvíli stál Martin.

Ten na nic nečekal a rychlým krokem se vydal ke schodišti vedoucímu někam dolů.