╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾

╚═══════════════╝

20. BETRAYAL

AETHELINA LÍČKA HOŘELA.

V hrudi se jí vzdouval vztek, svaly se jí zatahovaly, v krku měla sucho, jako by strávila dlouhé dny na poušti. Chtělo se jí křičet. Na Lokiho, na Jotuny i na sebe samotnou. Najednou jí bylo jedno, že jí fialové části vlastní kůže hrozily omrzlinami, jedno jestli se ponižuje.

Mnohem větší starost jí dělala slova vibrujíc jí v hlavě. Svěřili jste své životy chlapci, který netoužil po ničem jiném než uznání svého otce. Ale Odin Borson je mrtví.

Odin Borson, všeotec, největší nepřítel Andělů, který Heven před dlouhými lety vyhostil z této reality, muž beze cti, jenž se topil v krvi otroků, kteří postavili síně zlatého paláce, byl Lokiho nevlastní otec.

Ne, že by jí to měl Loki kdy v plánu říci.

Nejhorší na tom bylo, že to ani nebyl Loki na koho byla naštvaná, ale ona sama. Za to že mu věřila, za to že jí na něm kdy záleželo. Že si kdy myslela, že si zaslouží její úctu. Že ho nechala se jí dotknout.

Aethela klesla na studené schody před vchodem do paláce. Nepamatovala si, jak se jí podařilo dostat z té síně, jak se protáhla těmi temnými ledovými chodbami. Nikdo se jí nepokusil zastavit, nepokusil se s ní mluvit. Hněvivá grimasa na její tváři jim v tom zabránila.

Necítila nic než hněv - necítila vítr opírající se jí do tváře, necítila chladný povrch pod sebou, ani nehty které si zarývala do kůže na ramenou. Nenáviděla i to, že ji ta zrada tolik bolela.

Cítila se zneužitá. Jako by její pokožka už ani nebyla její. Nechápala, co to s ní je.

Aethela byla Anděl. A ti toho nikdy necítili moc. Byli zvyklý své emoce ovládat, pracovat s nimi a systematicky je utlumit. Učili se jimi nenechat ovládnout, protože byli to právě ony kdo měnil lovce na kořist. V jejím narození nebylo nic citelného.V její zradě koruny, nebo jejím vyhoštění nebylo nic osobního. Jednalo se jen o čistě racionální procesy.

Tohle pro ni byla naprosto nová senzace.

❝Nemusíte mí strach, však on se z toho dostane,❞ ozvalo se za ní a Aethela se tím směrem prudce otočila. Skími jí daroval mírný úsměv, který se však nezračil v jeho nebezpečných červených očích. S povzdechem se posadil vedle ní. I podle toho poznalo, že to divadlo už skončilo. Ne, že by jí na tom záleželo, ❝tak jako vždycky. Se slovy mu to vždycky šlo.❞

❝Skutečně? Protože já začínám mít pocit, že poprava je přesně to co si zaslouží,❞ nezadusila odseknutí. Skími jí daroval překvapený pohled.

❝Měl jsem za to, že vy dva-❞ začal, ale poté mu přes tvář přeběhlo pochopení. Spojil ruce před sebou, ❝on vám o tom neřekl.❞

❝Co přesně? Neřekl mi toho mnoho.❞

❝O tom, že je Odinson,❞ Skími se na ní zadíval a ona se tak snažila přesvědčit sebe, že by tu s ním teď neměla být, protože je to pořád nepřítel. Pokud to tedy nebyla další z Lokiho lží, ❝myslel jsem, že to zmíní, když ti řekl o svém původu. Loki není jen jakýkoliv míšenec. Loki je syn dvou králů. Dost možná nejnebezpečnější osoba, pro všech devět světů. A ne kvůli jeho moci, ale kvůli tomu co symbolizuje. Nikdy se neměl narodit. Proto je takovým trnem v oku, pro všechny tady.❞

Skími k ní zvedl hlavu, když nic neodpovídala, ❝A ze strany Odina má evidentně ještě více nepřátel, než z té Laufeyovi.❞

❝Odin Borson způsobil na mém národě více křivd než kterýkoliv jiný válečník,❞ přiznala Aethela a objala si ramena aby zabránila jejich třesu. Nenáviděla to tu. Nenáviděla sníh, nenáviděla led, nenáviděla chlad. Přála si odtud vypadnout a neohlížet se, ❝dle zákonů mého národa je tohle zrada. A dle zákonů mého národa by měl být za to, že mi to neřekl potrestán.❞

Co vlastně čekala? Od zrádného Asgarďana?

❝Ty jsi Anděl, že?❞ natočil Skími hlavu na stranu a okázale si ji prohlédl. Její tvář se nezměnila ani když v jeho hlase našla tichou senzaci, ❝bílé vlasy, modré oči, tetování na zádech. Velké řeči plné cti. Navíc Loki tě již předtím nazval andělem. Jen jsem až dosud nevěřil, že jsi anděl s velkým A.❞

❝Tak nyní už to víte,❞ potřásla hlavou s bílými vlasy, ❝Co z toho?❞

❝Měl jsem za to, že jste jen mýtem.❞

❝Možná by to tak bylo lepší.❞

❝Legendy praví, že Vy Andělé ctíte pravidlo výměny. Oko za oko, zub za zub. Pokud někomu něco dlužíte, nikdy na to nezapomenete, dokud to nesplatíte. I když se jedná o křivdu,❞ Skími se na ní přemýšlivě zadíval a ona strávila příliš mnoho času s jeho bratrem, aby věděla, že takhle to vypadá, když někdo něco plánuje, ❝To nyní hodláš udělat? Potrestat ho?❞

❝Co Vám na tom záleží? Nezradil před malou chvílí Loki i Vás?❞ našpulila mírně rty, fialové mrazem od mrazu, jen proto aby nemusela přiznat, nakolik jí ta otázka zaskočila. Protože správně by měla. Její učení jí kázalo, aby Silvertongue za svoji zradu zaplatil. Ale i přes svůj hněv se k tomu nedovedla donutit. Donutit se k tomu mu ublížit.

Obrátila se proto raději ke Skýmimu. Ten, přesto jak šílel v sále, nyní vypadal skoro jako by měl o bratra i starost.

❝Možná nedodržel všechny body naší dohody, ale jsem korunní princ,❞ připustil, průzračný pohled v očích, který jí paradoxně donutil jej podezírat ještě více, ❝nehledě na to, co chci já, mi je přání a blaho mého lidu přednější. Musí být.❞

✧✧✧

LOKI AETHELU NAŠEL ZPÁTKY V LODI.

A aby pravdu řekl, nebyl si jistý, co přesně si od toho setkání sliboval. Možná chtěl uvést věci na pravou míru - nakonec když ji viděl naposledy, vypadala jako by byla schopna spálit ledový palác do základů. A Lokiho s ním.

Možná si to zasloužil.

❝Co tady děláš?❞ zeptala se ho dívka chladně, když se vyhoupl na hlavní palubu. Loki se narovnal a setkal se s jejím ledovým pohledem.

❝Mohl bych se zeptat na totéž,❞ usmál se a koutkem oka si Aethelu opatrně prohlédl. Už nezuřila. Naopak, její tvář by nemohla být prázdnější. Připomínala nádhernou lidskou sochu. Pouze očima jí zmítala bouře.

❝Vracím se do Sakaaru.❞

❝Cože?❞ vydechl a ani se za to neproklel. Pokusila se ho obejít, ale on jí zastoupil cestu, ❝Ještě to neskončilo. Slíbil jsem jim, že jim pomůžu dostat se do Jotunheimu. Máme tady ještě práci.❞

❝Jako by tvé slovo za něco stál,❞ odfrkla si, ❝neříkají ti Silvertongue pro nic za nic, nebo ne?❞

Loki se napnul ve svalech. Měla pravdu samozřejmě. Ale stejně to vycházející z jejích úst bolelo. Možná více než by správně mělo.

❝Takže tak to je?❞ zeptal se jí a chladně spustil ruce podél těla, ❝Ty se prostě zvedneš, na všechno zapomeneš a zmizíš pryč? A kvůli čemu, protože jsem ti neřekl jeden malý detail?❞

Loki sám nepovažoval jméno svého adoptivního otce za natolik důležité, vlastně by se hádal, že skrývá mnohem temnější tajemství. Očividně to ale bylo dost na to, aby se na něj zase začala dívat jako na nepřítele.

❝Ne.❞ Aethela otevřela krytku od nádrže a vylila do ní kanystr paliva, ❝Protože tu v prvním případě nemám co dělat. Tohle nemá být můj život. Tohle nemají být mé problémy. A ani nebyly, dokud si je mými neudělal,❞ obrátila se k němu zády, odhalujíc mu tak svá holá ramena a záda pokrytá černým inkoustem, ❝A protože bych se ani zdaleka neměla cítit tak špatně, kvůli zradě špinavého Odinsona.❞

❝Odin není můj otec a ty to víš,❞ Loki udělal jeden krok jejím směrem, hlas s každým slovem ledovější, ❝řekl jsem ti to všechno, nepamatuješ? Řekl jsem ti všechno. O mém původu, o mých slabých chvílích i o tom, proč dělám, to co dělám.❞

❝Škoda, že si jen vynechal ten malý detail o tom, kdo se tvým adoptivním otcem stal.❞

❝Nebylo to důležité,❞ rozhodil rukama Loki. Protože to byla pravda. Loki jí řekl všechno. Více než Thorovi, více než komukoliv předtím. A věřil jí, že to pochopí, že to proti němu neobrátí.

A co za to dostal? Akorát pohrdání a trpkost. Ostatně tak jako vždy, když si připustil, že by na všechno také jednou nemusel být sám.

❝Skutečně?❞ osočila se na něj, ❝Tvůj adoptivní otec je Odin! Nepřítel mého národa! To ti nepřišlo důležité?!❞

Měl by vědět lépe než jí věřit. Tolik lépe. Pevně sevřel konečky obvazů na svých předloktích.

❝A jaký by byl rozdíl, kdybych to snad řekl? No?❞ odsekl. To měl za to že zapomněl že je monstrum. Monstrum s lidskou tváří. On očividně neměl dovoleno chovat se lidsky, ❝pokusila by ses mne zabít? Možná by se ti zachtělo dovést mne zpátky na hranice Hevenu a škemrat o to, aby tě vzali zpátky výměnou za to, že si mne tvá královna vycpe jako zvíře?❞

Loki zachránil Aethele život. Dokonce více než – li jednou. A to nemohl říci o moc lidech na světě. ❝Tak co by to změnilo?!❞

❝V první řadě bych se s tebou nikdy nepaktovala!❞ zavrčela Aethela, ❝nedokážu uvěřit, že jsem ti kdy svěřila svoji důvěru, že jsem si kdy mohla myslet, že jsi něco více, než to monstrum na povrchu. Že kvůli někomu takovému jako ty přijdu o ruku. Hnusíš se mi Odinsone!❞

❝Říkej mi jak chceš,❞ zachytil jí za předloktí a donutil ji tak pohlédnout mu do modrých očích, ❝monstrum, Silvertongue, ale nejsem Odinson. Takže si všechny své komplexy a osobní nenávist můžeš strčit tam odkud si je vzala.❞

❝Dej své špinavé pracky ze mě,❞ zasyčela a ruka jí vyjela nahoru. V ruce se jí zalesklo ostří ve stejnou chvíli, jako se bůh neplechy přiklonil blíže. Spánkem muvystřelila bolest, jak dýka minula jeho oko a vytvořila mu šrám na kraji čela. Překvapeně zalapal po dechu, pustl její ruku a o krok couvl. Ruka mu automaticky vystřelila nahoru k ráně. Prsty se mu smáčely vlastní krví. A on byl z toho byl stále příliš šokovaný na to, aby se mohl zlobit.

I Aethela couvla, dýka kterou zaútočila jí vypadla z ruky a s třískotem dopadla na podlahu lodi. V její tváři se přitom zračilo něco, co u ní zatím nenalezl. Čiré zděšení. Jako by ho ani zasáhnout nechtěla.

Po chvíli vzájemného ticha polkla.

❝Vypadni z mé lodi.❞

❝To se spolehni,❞ bylo to jediné co jí Loki řekl, než rychlým krokem vyrazil pryč. Už se neohlédl.

Anděl. Frkl pohrdavě v duchu. Anomálie. Nic jiného než jen další přízemní mysl. 

✧POZNÁMKA AUTORKY✧

Krásný den přeji! Měla jsem tohle zveřejnit už dávno? Ano. Zveřejňuji to až nyní? Ano. Tentokrát to ale není moje chyba - ne úplně. Viděl jsem totiž Endgame. A povím vám... co děláte se svým životem, když jste na tom ještě nebyli?!!? Nejlepší marvelovka všech dob. Nejlepší film všech dob!!!! (a to nehledě na to, že jeden z mých snů a nadějí pro ten film se naplnil jen napůl) Miluji každou vteřinu toho veledíla, brečela jsem - a to jsem nebrečela ani u Infinity war - dojímala se a užila si každou chvíli. A už teď přemýšlím, jak to využít ve svých povídkách. WOW. 

Omlouvám se, pokud toto nedává smysl, ale jsem stále plná dojmů.

S láskou Pavla.