╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

12. LOOKING BACK

JOTUN VYRAZIL DOPŘEDU LEVOU NOHOU

a následně levou rukou z čehož Aethela usoudila, že bude jeho dominantní. Z toho důvodu, mu také podrazila tu druhou. Jen o pár centimetrů uhnula hlavou před jeho úderem a ledové ostří vyrůstající mu přímo z paže jí rozřízlo pramen bílých vlasů. Sfoukla si z tváře zničené vlasy a podkosila mu nohy.

Jotun škobrtl a ruce mu vystřelily dopředu, ve snaze uchránit vlastní obličej před setkání se zemí. Bez milosti muže uzemnila botou a namířila lukem přímo na jeho krk. Z téhle vzdálenosti by mu tlaková vlna zlomila vaz. Budoucí gladiátor bolestivě zasyčel, ale ona svůj tlak jen posílila. Aethela zvedla pohled k Lokimu, který si celou scénu zatím pouze jen zaujatě prohlížel. Snad jako by si nechtěl s takovou podřadnou bytostí špinit ruce.

Adsgarďané. Pomyslela si a protočila očima.

❝Ještě jsem nic neudělal,❞ bránil se Loki, jako rozmazlené dítě.

❝No právě.❞

Jotun se znovu se zavrčením pokusil vstát, ale ona mu zabodla patu do zad.

❝Nemohu se ho přeci dotknout,❞ oponoval mezitím Loki.

❝Já snad ano?❞ Aethelina kůže možná byla pevná a rychle se hojila, ale dotek Jotuna, který byl tak chladný až pálil by jí stejně mohl snadno ublížit. Přežila by to, ale ona nikdy nebyl příznivce zbytečné bolesti.

❝Chceš snad naznačit,❞ Loki natočil hlavu na stranu, ❝že příslušnice slavného rodu Andělů si nedokáže poradit s jedním otravným, podřadným Jotunem?❞

Aethela se na něj zamračila, ale musela uznat, že měl pravdu. Dělala tohle už dlouhé roky a on... během vteřiny sundal jednoho z nejděsivějších šampiónů Velmistrovi arény. Nepotřebovali se navzájem. Tohle byl jen hloupý Velmistrův nápad.

Přes nespokojený pohled, který Lokimu darovala si ani nevšimla Jotuna, který během jejich hovoru vyprostil ruku zpod svého těla a natáhl se po jejím holém kotníku. Aethelinou nohou projela neskutečná bolest, až měla dost co dělat, aby nevykřikla. Jako kdyby se jí smažilo maso přímo na kosti. A to se také dost možná přesně dělo.

Jotun zneužil její nepozornosti, aby ji ze sebe setřásl a odhodil směrem k Lokimu. Ten jen zamrkal a pohotově uhnul na stranu, než ji jeho váha stihla srazit k zemi. Kolem Aethely se zvířil prach a do očí se jí nahrnuly slzy. Nedovolila ale slabosti, aby jí zatemnila mysl.

❝Musíme ho spoutat,❞ procedila mezi zuby, opět na nohou.

❝A připomeň mi, jak to máme udělat, když se ho nemůžeme dotknout?❞ nadhodil Loki a vyrazil vstříc Jotunovi. Ten se konečně zvedl ze země a s křikem se po Asgarďanovi ohnal. Jeho tělo ale prošlo skrz Lokiho iluzi. Jednalo se o ten stejný trik, který použil s Kerberem - který použil s ní.

❝Co třeba něco vymyslet, když už tady musíte být?❞ zavrčela, když se zase zhmotnil po jejím boku. Přehodila Jotunovi přes hlavu kovové lanko luku a strhla ho prudce k sobě. Okrajem loktu se ale při tom dotkla jeho modré pokožky a prudká bolest jí připomněla, proč si tuhle ruku zakázala používat. Odtáhla se a muž se jí vyvlékl.

❝Když jinak nedáš,❞ povzdechl si Loki nad jejím počínání a roztáhl ruce. V očích se mu zlatě, zablesklo a Jotuna obklíčila skupinka na chlup stejný iluzí černovlasého čaroděje. Cizinec překvapeně zamrkal, jako by nevěřil svým vlastním očím, natož potom aby byl schopen rozpoznat, který z obrazců je ten z masa a kostí. Aethela se s přivřenýma očima pokoušela o totéž. Nebýt jejích vylepšených smyslů, nejspíše by ani nezaregistrovala pohyb.

Skutečný Loki vyrazil dopředu a jeho ostří zanechalo za sebou dlouhý krvavý šrám na Jotunově paži. Muž se zkroutil bolestí a prudce se otočil, ale to už kouzelník zase zmizel mezi svými klony. Tento krok Aethelu donutil přemýšlet nad tím, jestli Loki skutečně pocházel z asgardského domu. Jeho taktiky byly nebývale... podlé. (A přesto geniální.)

Loki znovu zaútočil a tentokrát Jotunovi div že nevypíchl oko. Asgarďan si ale podle všeho dával pozor na to, aby všechny darované rány byly čistě povrchní. Jako by se konečně poučil ze svých chyb.

Bylo to až k nevíře. Jotun se rozmáchl po iluzích a ty pod jeho dotykem mizeli. Loki je byl ale schopen stejně rychle nahrazovat, tak aby mezi nimi nebylo jediné mezery. Neodbytně přitom pokračoval v útocích a dával si přitom pozor, aby se ani okrajově nedotkl mrazivé kůže. Aethela jeho počínání sledovala s tichým údivem. Jeho ladné pohyby byly tak vzdálené od těch těžkých úderů, na které byla zvyklá u Val.

Netrvalo dlouho, než po Jotunově kůži stékaly proudy krve, jizvy křižovaly jeho tělo a muž se potácel pod vlastními silnými údery. Rychle dýchal.

Snaží se ho vyčerpat. Pochopila Aethela. Omráčit ho bez toho, aby se ho dotkl.

Na znamení posledního vzdoru se Jotun ještě jednou náhodně rozmáchl kolem sebe a tentokrát neminul. Jeho ledové ostří se zarazilo o hranu tvrdé dýky, všechny iluze kolem dvojice zablikaly a chvíli na to zmizely. Aethela vyrazila jejich směrem, snad kdyby potřeboval Asgarďan pomoc. Ten se zapřel patami do země, na tváři soustředěný, však strhaný výraz. I on byl unavený.

Tomu ale nezabránilo kopnout Jotuna do hrudi a odtáhnout se. Jotun zničeně klesl na kolena a zakašlal se vlastní krví. Loki pozvedl svoji dýku, zatímco Aethela napnula lanko svého luku.

❝Ty...❞ vydechl k jejich překvapení Jotun a zvedl pohled k Lokimu, ❝já tě znám. Ty jsi ten zrádce. Silvertongue. Jak to jen bylo?❞

Aethela se nechápavě obrátila směrem k Lokimu, jehož dosud rychlý dech se zastavil. ❝Ten čaroděj... Ano už vím! Loki Od-❞

Jotun nestihl domluvit, protože mu Loki uštědřil kopanec do lebky, čímž ho omráčil. Aethela sledovala jak Jotun klesl k zemi a zvedla k Lokimu nevěřícný pohled. Kouzelník pokrčil rameny, ❝Mluvil až moc.❞

Nedůvěřivě se na něj ušklíbla.

❝Říká ten pravý.❞

✧✧✧

❝CO TO TAM MĚLO ZNAMENAT?!❞

otočila se k němu Aethela, zpátky v Sakaarských docích. Natočil hlavu na stranu, úsměv na jeho rtech.

❝Co máš na mysli?❞ zeptal se jí nevinně, jako by snad tu otázku neočekával už od chvíle, kdy toho Jotuna tak prudce omráčil. Loki uznával, že to bylo ukvapené rozhodnutí a ani zdaleka tak elegantní, jak by si přál, ale copak měl na výběr - Málem mu řekl Odinson. Možná ho nepoznal podle tváře, ale jeho triky mu povědomé byly. Na druhou stranu,  Loki hádal, že tu nebylo tolik černovlasých Asgarďanů, kteří by ovládali magii.

❝Ten Jotun... nazval tě Silvertongue, je to tak, že?❞

Bylo tu hned několik důvodů, proč své adoptivní jméno tajit. 1. nebylo jeho a on s ním nechtěl mít nic společného, 2. nepotřeboval po celém Sakaaru roztrubovat, že je adoptivní syn jednoho z největších tyranů v historii a... 3. byl si docela jistý, že v tu chvíli by ho Aethela zabila. Nebo by se o to alespoň pokusila.

Loki nechápal, odkdy to byl bod, který by bral v potaz.

❝Ušetřím si dlouhé hodiny vlastního času, které bych jinak strávil vyprávění nudných příběhů z mého mládí a řeknu pouze, že to je přezdívka, kterou jsem si vysloužil mezi Asgarďany,❞ kývl nevzrušeně. Pravdou bylo, že i když byl Loki na hanlivé přezdívky zvyklí, na téhle bylo vždycky něco tak osobního, co mu drásalo kůži tím špatným způsobem, ❝a i když nebudu tvrdit, že neprávem, tak mi věř že většina historek s ní se pojící nejsou ani zdaleka tak pravdivé, jak se snaží tvářit-❞

❝Víte, co mě to ani vlastně nezajímá,❞ mávla rukou ve vzduchu Aethela, čímž dosti efektivně poškodila jeho ego. Protočila očima a vydala se vstříc strážím, které jim měli pomoci eskortovat Jotuna nahoru. Nevšimla si tak ani Lokiho dotčeného pohledu, ❝jdu zařídit našemu nákladu ubytování. Udělejte mi tu laskavost a vyveďte jej mezitím ven.❞

Loki už chtěl cosi odseknout o tom, že podobná práce je pod jeho úroveň, ale zastavil se. Bylo nakonec lepší, když si s mužem ještě promluví o samotě, předtím než ho vypustí jen tak do světa.

Vrátil se do lodi, na jejíž interiér si už začal děsivě rychle zvykat, odklopil průhledné víko a dvakrát lehce luskl, aby upoutal pozornost Jotuna, který nabral vědomí sotva před několika vteřinami. Nyní na něj nespokojeně hleděl, stejně jako na rukavice, které mu s Aethelou opatrně navlékly, aby se uchránili před jeho dotykem.

❝Uděláme to takhle,❞ Loki se ležérně opřel o víko do vězení, zvedl ruku a nechal, aby ji objal zelený plamen. Jedovatá zář mu osvítila tvář. Na světě byla jen jediná věc, která se mohla vyrovnat mrazu Jotunské kůže. Nekonečný plamen, ❝ty se tedy teď necháš ode mne odvést a já se postarám, aby se tyto plameny tvé pokožky nikdy nedotkly. Nebo se můžeš alternativně vzpírat a uvařím tě za živa.❞

Jotun se jeho slovům zasmál, ❝silná slova Asgarďane. Co když se odmítnu hnout z místa?  Ta štěrbina je malá, dříve než jí prolezeš jak ty, tak tvé chabé triky, podříznu ti hrdlo. A ani tyhle směšné rukavice mě nezastaví.❞

❝Já? Za tebou? Vnitřku cel se vyhýbám,❞ zašklebil se Loki. Mohl muže vytáhnout ven silou, ale to by vyžadovalo se ho dotknout - Lokiho sice Jotunský dotek nepálil, ale byly tu dny, kdy by dal cokoliv za to aby ano, ❝To ty tu vykrvácíš. Víš jak dlouho stvoření jako ty vydrží konstantně krvácet, bez toho aby zemřeli?❞

❝Raději smrt, než sklonit hlavu pod špinavým zrádcem a Asgarďanem.❞

❝Jestli si myslíš, že mi udržování tě naživu dělá nějakou radost, tak si si mě s někým spletl,❞ zamručel Loki a sám nad sebou zakroutil hlavou. Opravdu tady smlouval s Jotunem? ❝Mohl bys tu vykrvácet jako prašivá zvěř a mě by to nemohlo být jedno. To se ale nestane.❞

❝Proč ně?❞

❝Protože jsem někomu slíbil, že tě nezabiji,❞ sladce se na něj usmál a v očích mu zablesklo. I když bych sebevíc chtěl. Jotun se na něj nechápavě zamračil a postavil se. Loki zpozorněl, ❝navíc bych to musel být já, kdo by odklízel tvoji špinavou mrtvolu a já si nerad špiním ruce.❞

❝Co jiného bych také mohl čekat od asgardského princátka, že?❞

❝Tohle mě už začíná unavovat,❞ hlasitě si povzdech Loki a kdyby v dlani nesvíral stále horký plamen, promnul by si kořen nosu, ❝Jednu věc si tedy vyjasníme. Tohle není Asgard, ani Jotunheim. A já nejsem žádný syn krále a ty nejsi... cokoliv si byl předtím, než si skončil v této díře. Tohle je Sakaar, jiná pravidla, jiná situace. Tady nikdo nic neví a na nic se neptá. Rozumíme si?❞

Bohové, kdyby ho teď jen slyšela Aethela... Loki byl zhnusen sám nad sebou.

❝Je to kvůli té holce, že?❞ přivřel Jotun mírně oči, a Lokiho tvář zchladla, ❝Mysli si o mě co chceš Silvertongue, ale úplně hloupí nejsem. Není náhoda, že jsi mě zastavil předtím, než jsem řekl jméno tvého prašivého otce.❞

Jotun si zhnuseně odplivl. Loki neodpověděl.

❝Takže ona to neví, že? Neví o tvé zradě, o tvých zločinech proti lidskosti.❞

❝Mé motivy je to poslední co by tě mělo zajímat,❞ zavrčel, ❝jediné čemu by si měl v tuto chvíli věnovat svoji pozornost je tento oheň a slib, že pokud si pustíš svou nevymáchanou pusu na špacír, donutím tě umřít dosti, dosti nepříjemnou smrtí.❞

Tohle měl být přeci jeho nový začátek - čistý štít a on nehodlal dovolit nějakému Jotunovi aby ho pošpinil. Sakaar byl daleko od perfektního, ale alespoň tu byl volný od své minulosti. O to nemínil přijít a proto se jméno jeho otce nesmělo dostat ven.

Vůbec ne proto, že by se bál myšlenky na to, co by se stalo, kdyby Aethela zjistila, že pochází z domu jejího úhlavního nepřítele.

✧Poznámka autorky✧

Krásný den přeji! Už zase jsem přetáhla svůj předem stanoveným průměrný počet slov (3000 slov), hm. A to jsem se ani nedostala k tomu nepodstatnějšímu. No nic, to nevadí, vrátíme se k tomu příště. Zatím jen prozradím, že Lokimu začínají krušné časy. A nikdo z vás nemá nejmenší tušení, jak moc. Jelikož nikdo tak snadno své minulosti neunikne. Ani on ne.

S láskou Pavla.