╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

13. FAKE SMILE

❝NEMUSÍTE TO DĚLAT. TO SNAD VÍTE, NEBO NE?❞

prohodila Aethela směrem k Asgarďanovi, když spolu kráčeli chodbami za Velmistrem. Lokiho tvář byla nezvykle vážná ani nemluvě o tom, že od chvíle co předali Jotuna zaměstnancům arény, prakticky nepromluvil. Skoro ji to až děsilo. Boj mu sice nějakým zázračným způsobem pomohl - kruhy pod jeho očima nebyly už tak hluboké, vrátila se mu do tváře barva a na látku kolem svých předloktí jako by zapomněl - ale stejně nemohl zakrýt zadumaný pohled.

Natočila hlavu na stranu, ❝Můžu tam jít sama a říct, že jste si potřeboval odpočinout. Nikdo vám to nebude zazlívat.❞

To byla lež.5 Musel s ní jít. A on to věděl stejně dobře, jako ona.

❝Měla jsi tehdy pravdu, v těch docích,❞ pronesl místo odpovědi. Aethela k němu zvedla oči, ale on nevypadal že by měl v plánu to nějak rozvést. Hlasitě si povzdechl:

❝Když tam teď nepůjdu, bude to znamenat, že se mu podařilo mě pokořit. Že se před ním schovávám. A já bych raději shořel v pekle, než abych si dovolil takové ponížení.❞

Aethela chápavě potřásla hlavou. Jednalo se o nikdy nevyslovitelné pravidlo - nikdy před Velmistrem neukázat slabost. Ukázat mu na čem vám záleží, co vás rozhodí. Jediný způsob jak vyhrát, bylo předstoupit před něj s chladnou tváří.

A přesně to Loki udělal. Před Velmistra předstoupil s úsměvem sobě vlastním, rukama gestikulujíc ve vzduchu a s hlavou hrdě zvednutou, jako by mu místnost patřila. Vesele smlouval o cenně a sem tam prohodil něco, co donutilo všechny se zasmát - pouze Aethela, která z něj po celou tu dobu nespouštěla oči viděla jeho zatnuté svaly a trpkost v očích.

Stejně v ní ale jeho divadlo donutilo najít nebývalou úctu k mladému Ásovi. Jen málokdo byl schopen strávit s Velmistrem noc a potom mu čelit s takovou hrdostí a vzdorem.

Sama Aethela si tam připadala jako uprostřed bojiště. Mezi dvěma jistě mocnými a nebezpečnými bytostmi, která každá přemýšlela o tom, jak zničit tu druhou. I když jejich důvody nemohly být rozdílnější.

A ona nechtěla být u toho, až se skutečně střetnou.

Nikdy nebyla tak ráda, že má předání za sebou.

Nebyla jediná. Loki vydechl, uvolnil ramena a dvakrát sevřel a zase uvolnil ruce v pěst. Zavřel oči a unaveně zaklonil hlavu, ❝Nikdy jsem ještě tolik netoužil po něčí krvi.❞

❝Na to si zvyknete,❞ pokynula mu, když jí zařízení kolem zápěstí upozornilo, že je čas oběda pro její sekci. Vzhlédla k Lokimu a potěžkala v ruce přístroj s měnou, kterou právě usmlouval. Neměla sice ještě hlad, ale...

❝Dáte si drink?❞ zeptala se ho - ne, že by teda prahla po tom trávit s ním čas, ale neměla nic lepšího na práci.

❝Už nikdy,❞ zamručel čaroděj, ale neodpojil se od ní, ❝Minimálně ne tady.❞

❝Takže přiznáváte, že jste se málem opil do bezvědomí?❞

❝Myslíte, jak jsem byl otráven,❞ opravil ji Loki a když ji viděl protočit očima pousmál se.  Asgarďané. Pomyslela si, když zavadila rukou o jeho plášť. Loki si sice ničeho nevšiml, ale ona sebou mírně cukla. Ruka jí vystřelila směrem k rameni. Rameni, které stále necítila. Bylo pro ni čím dál těžší s danou rukou pracovat, svaly jí ochabovaly a ona začínala v dálce vidět den, kdy o ni přijde úplně. Leda, že by požádala o pomoc Lokiho - byla to nakonec jeho magie.

Zahnala tu myšlenku někam daleko a soustředila se na klid, který je obklopil. Většina lidí v této části paláce mělo noční směnu a i v podniku, který byl normálně plný Smeťáků bylo prázdno. Aethela ho vybrala, protože sem žádný ze Sakaarských takzvaných šlechticů ani nepáchl, takže nehrozilo, aby se cokoliv zvrhlo směrem, který si nepřála. Navíc Loki vypadal, jako že si potřebuje od divokého Sakaarského života odpočinout.

❝Když to říkáte,❞ pokrčila rameny, ❝ale nemusíte mít strach - Měla jsem namysli vodu.  Alkohol kazí smysly a mate mysl.❞

❝O to tady ale jde nebo ne?❞ ušklíbl se.

❝No,❞ přiznala, ❝Nejste první, kdo mi to říká.❞

✧✧✧

❝VŠECHNY MÍSTNÍ PORTÁLY VEDOU DO JINÝCH SVĚTŮ, ŽE?❞

zeptal se Loki Aetheli, jednu ruku opřenou o modrý kovový stůl, druhou si cosi načrtávajíc do zařízení, které vytáhl z kapsy jednomu z místních. Ne, že by ho na podobné kousky, kdy užilo, ale nezdráhal se jich. A když vymazal všechno na disku tabulky, zjistil že mu hologram dovolil za pomocí prstu kreslit ve vzduchu trojrozměrné obrazy a text. Což se ukázalo být neskutečně užitečné.

❝Samozřejmě.❞ Kýval Aethela usazená naproti němu, před sebou sklenku čisté vody a v ruce lžíci, kterou se přehrabovala v té šedé věci, co považovala za jídlo. Pokynula mu, ❝měl byste také něco sníst. Potřebujete doplnit energii.❞

❝Cením si tvé starosti ale...❞ pokusil se o úsměv, ❝nemám chuť.❞

A výjimečně to ani nebyla vina té břečky. Od minulého večera vyzvracel vlastní žaludek více jak třikrát a chuť se mu stále nevrátila. Nejistě si stáhl rukávy a předstíral, jako by nic, ❝A nejde asi zjistit, kterým sem jeden přišel, že?❞

❝Proč, plánuješ útěk domů, Asgarďane?❞ Aethelino obočí vyjelo nahoru. Vzhlédl k ní, ale neodsekl. Pravdou bylo, že Loki neměl domov. Ne doopravdy. Jotunheim jím nebyl, tím si byl jistý. Asgard také nepřipadal v úvahu a zbytek světa ho měl za uchvatitele a tyrana.

Ne, že by to nebylo oprávněně. 

❝Asgarďane sem, Asgarďane tam,❞ Rozehnal rukou vzduch, zatímco pohled držel na výpočtech před sebou, ❝Asgard je prohnilý skrz na skrz. Plný nenávisti, nevděčnosti a panovačnosti. Falešná čest se tam cení více než cokoliv jiného. To ty ale moc dobře víš, že?❞

❝Já ano,❞ pokrčila rameny, ❝Překvapuje mě, že to víte vy.❞

❝Nemám iluze,❞ prohodil, ❝Navíc ve vesmíru není příliš planet, které by mi ještě nevyhlásily válku. Za mou hlavu ve většině světech dostanete majlant.❞

❝Dokážete být dosti otravný,❞ uznala Aethela, ❝A Asgarďané ale nikdy nedokázali ocenit dobrého bojovníka.❞

Loki se vítězoslavně usmál, ❝Takže jsem na tebe přeci jenom udělal dojem!❞

❝Říkám jen to co je pravda,❞ Odbila ho, ale na spokojenosti mu to neubralo, ❝to nemá s vaší osobností moc co společného, silvertongue.❞

Loki si při zaslechnutí toho označení mírně ušklíbl. To co však nalezl v jejích očích nebyl zášť, nebo hněv - pouze pobavení, mísící se snad až s respektem. Z jejích úst to znělo tak jemně, že si uvědomil, že mu to ani tak nevadí.

Pohled mu sklouzl k Aethelině obvazu. Nechápavě se zamračil.

❝Ta ruka by měla být už dávno zahojená, tak proč-❞ Natáhl se k ní, ale ona prudce ucukla.

❝Nesahejte na mne!❞ Prskla a Loki otevřel doširoka oči. Empatie sice nikdy nebyla Lokiho věc, ale poznal pohled vystrašeného divokého zvířete. Jako by jí jeho dotek měl dát elektrickou ránu. Překvapeně se odtáhl.

Celá scéna ho vyvedla z míry natolik, že si ani nevšiml hlasitých kroků, dokud se za ním neozval hlas. Hlas, ze kterého přebíhá mráz po zádech - a to doslova.

❝Promiňte, že vás vyrušujeme, ale bylo nám řečeno, že vás tu najdeme."

Aethelin pohled putoval kamsi za Lokiho a i on se tím směrem podíval. Pohled mu padl na trojici holohlavých mužů, každý tak alespoň o hlavu vyšší než Loki - co ale Lokiho zaujalo mnohem více byla jejich modrá kůže posetá runami a červené oči.

Vesmír ho musel milovat.

❝Kdo jste a co tu chcete?❞ promluvila jako první Aethela tvář chladnou. Ledový obr ve středu se na ni usmál a jeho oči byly překvapivě milé na někoho komu na zemi přezdívali zimní ďábel.

❝Oh, omluvte moji nezdvořilost,❞ sklonil hlavu Jotun a daroval jim poklonu, ❝mé jméno je Skími. Skími Laufeyson.❞

Loki polkl. Pokoušely se o něj mdloby. Skími Laufeyson. Korunní princ Jotunheimu. Laufeyův prvorozený. Lokiho pokrevní bratr.

Vesmír ho musel asi opravdu nenávidět.

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Říkala jsem už, že to bude mít Loki jako obvykle těžké? Ano říkala. A to teprve začínáme. Uznávám ale, že jsem s tím už trochu trapná, když skoro - slovy všech kromě jedné - v každé povídce řeším bohovu rodinou minulost. A jak bych také nemohla, že když je tak šťavnatá? V téhle povídce bych chtěla využít i jednu zajímavou teorii, kterou jsem se před strašnou dobou doslechla a miluji ji od té doby. O tom ale později.

S láskou Pavla.