╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

06. | KINDNESS

TROJICE STANULA NA PRAŠNÉM PŮLKRUHU,

který by mohl při troše představivosti připomínat náměstí - ne jiné, než většina těch, kterými prošli na cestě sem, plné stánků, lidí a mumraje. Jenže zatímco na poklidných sakaarských ulicích byl hluk a frmol, zde panoval nekontrolovatelný chaos. Lidé pobíhali ze strany na stranu, vyděšené výkřiky se nesly vzduchem a malebné krámky z plachet a trubek byly povalené, jak je jejich majitelé opustili ve spěchu, ve snaze zachránit si holý život.

Sakaarští milovali násilí, krev a zlomené kosti. Nejspíše je už ale tolik nefascinovalo, když se přeneslo za hranice arény.

Monstrum, které bylo původcem celého toho chaosu stálo uprostřed náměstí. Jedna z ze tří psích hlav byla zamotané do bílé plachty, zatímco zbylé dvě se nespokojeně dívaly na svět kolem sebe. Bývala by si pomyslela, že Kerber dělá čest svému jménu, ale to už se hned dvojice očí obrátila jejich směrem.

Dlouze se nadechla a o krok couvla. Napjala svůj luk bez šípu a poslala směrem k příšeře lehkou tlakovou vlnu. Normálního člověka by to srazilo k zemi, ale zvíře na ni pouze vycenilo několik řad ostrých zubů.

I cizinec, který se jí představil jako Loki - ne, že by jí na tom záleželo - se vlivem toho pohledu napl ve svalech. Aethela si jen přála, aby měl své dýky. Nijak netoužila sbírat jeho vnitřnosti po okolí.

Valkýra oběma rukama pevně sevřela v ruce meč a na Aethelu rychle kývla. Pes hlasitě zafuněl a zavrčel, trochu jako býk připravující se vyrazit proti nepříteli.

❞Buďte alespoň trochu užitečný a odveďte jeho pozornost,❞ zasyčela Aethela směrem k Asgarďanovi a znovu napnula luk. Když už tady tedy musíte být. Dodala v duchu a snažila se nemyslet na to, že jediný kdo kdy byl schopen porazit Kerbera v aréně byl Hulk. A i ten skončil na ošetřovně - a to si myslela, že jeho ostrou kůží neprojde žádné ostří ani zuby.

❞S radostí,❞ usmál se na ni Loki, zhoupl se na patách, spojil ruce za sebou a vydal se pomalým krokem k nestvůře.

❞Co to sakra dělá?❞ sykla k ní Val, ale Aethela jí nedopověděla. Nemyslela si, že by kdy mohla.

Cokoliv ale kouzelník dělal, zabíralo to. Monstrum hlasitě zavrčelo a vyrazilo proti němu. Aethela dokořán otevřela oči, ale než stihlo dojít k nárazu, zvíře proběhlo skrz něj. Iluze. Uvědomila se Aethela, ale už neměla čas zjišťovat, kde je skutečný Loki, protože Val pozvedla meč a s válečným křikem zaútočila.

Valkýra se po kolenou sklouzla po písku, mistrně se vyhnula dvojici psích čelistí a sekla po tlamě stejně velké, jako ona sama. Její ostří našlo svůj cíl a zvíře vydalo bolestivé zavití. Jeho srst se zbarvila krví. I přes svoji prudkost si ale Val dávala pozor, aby rána nebyla příliš hluboká.

Nehledě na jeho divokost, Kerber byl pořád Velmistrovým oblíbencem - nesměli ho zabít, ani zmrzačit.

Aethela se patami odrazila od hromady harampádí a vytáhla se do vzduchu. Ve svém vzdušném běhu se přetočila a vytáhla se na záda monstra. Svůj luk mu propletla kolem krku, nohama se mu zapřela do slabin a přilepila mu hrudník na záda, aby nespadla.

Jakmile zvíře pochopilo, co se stalo, začalo sebou prudce házet a ona musela bolestivě zatnout svaly, aby se nenechala setřást.

Zvíře se nespokojeně zavrtělo, zkoumající nezvyklou sílu na svých zádech, než se hněvivě vzepnulo na zadních. Aethela pevně sevřela luk a přitáhla ho k sobě tak silně, až se kovové lanko zarylo do psího krku. Být tak luk ze dřeva, už dávno by ho zlomila.

Jen koutkem oka vnímala pohled otravného Asgarďana, který evidentně neměl nic lepšího na práci, než postávat nebezpečně blízko nestvůře. Pes hodil hlavou a zuby minuli jeho pohledný obličej jen o pár centimetrů.

Ne, že by jej to tedy nějak zvláště znepokojilo.

Zvíře divoce zatřáslo hlavami a Aethela sklouzla mírně doleva, jen silou vůle se držela na místě. Zakázala si povolit. Vzepjala se na zvířecím hřbetě nejdříve do kleku a následně z podřepu do stoje - tak aby lanko napjala do té míry, že se zvíře začalo dusit.

Normální zvíře už by nejspíše o hlavu připravila.

Valkýra se mezitím znovu ohnala po zvířeti, ale Kerber se po ní rozmáchl a jako hadrovou panenku ji odhodil stranou. Val zády proletěla nejdříve jednu zeď, druhou a pak ještě několik dalších, což Aethele potvrdilo i výrazné kletí nesoucí čtvrtí.

Kerber využil její nepozornosti, předklonil se dopředu a zatřáslo všemi svými hlavami tak, že se ani nestačila nadechnout, než ji dopředu strhla gravitace. Zalapala po dechu, pustila luk, ale to bylo asi tak jediné předtím na co se zmohla, než dopadla do prachu.

V rameni jí nepříjemně křuplo.

✧✧✧

LOKI SLEDOVAL JAK SE AETHELA NA POSLEDNÍ CHVÍLI VE VZDUCHU PŘETOČILA VE SNAZE DOPADNOUT NA NOHY.

Přesto ale i on mohl slyšet to jistě nepříjemné křupnutí v jejím rameni když tak učinila. Její luk mezitím zůstal viset zvířeti kolem krku. Loki si dovolil hádat, že to se nemělo stát.

Už se nadechoval k chytré, ale uštěpačné poznámce, když jej přerušil ryk monstra o kterém si Mitgarďané vykládají jen legendy.² Zvíře zafunělo a znovu vyrazilo přímo proti Aethele. Jeho ostré zuby se zaleskly, páry oči plné hněvu, jak se pes skrz prach natáhl po dívčině hrdle. Nebo po hrudi. Na tom v konečném důsledku nezáleželo.

Andělovi se drápům sice podařilo uhnout, ale i Thor by poznal, že něco nebylo v pořádku. Dívčiny pohyby byly pomalé, postrádala starou ladnost. Pot se jí na čele mísil s prachem, dech zběsilý. Začínaly jí docházet síli

A Asgarďanka, se kterou se setkal předtím byla stále v nedohlednu.

Loki protočil očima a v ruce sevřel dýku.

Aethela se odkutálela do strany zrovna ve chvíli, kdy dvě hlavy mocné tlapy dopadly na místo, kde ještě před vteřinou stála. Země se zatřásla. Bělovlasá bojovnice přistála zády na nedaleké zdi - nebo to co z ní zbylo - a zalapala po dechu bolestí. Zapomněla, ale na základní věc.

Vyhnula se dvěma hlavám. Pes jich ale měl tři.

Loki sledoval, jak Anděl zadusil výkřik, když se pokusil vykrýt ostré zuby vlastní paží. Stříbrná krev stékající po její kůži byly pro Lokiho jako tiché připomenutí. Tohle nebyla jen tak obyčejná holka. Tohle hnusné, podřadné zvíře se snažilo zabít Anděla. Zadusit Anomálii. Jeho anomálii.

Později by někdo mohl říci, že se Loki nechal ovládnout emocemi. Že mu hněv zatemnil myšlenky. Že nevěděl co dělá. Pravdou ale bylo, že on věděl úplně přesně, co činí.

Čtyři kroky mu stačilo na to, aby se dostal až k Aethele, jediný pohled aby si zvíře pohrdavě prohlédl a dvojí sevření dýky v ruce, než jí vyrazil dopředu.

Kerberova kůže byla prakticky neproniknutelná, bylo zbytečné se jí snažit prorazit. Tam jeho slabina neležela.

Loki musel zaútočit zevnitř.

Dříve než mu předloktí zmizelo v temnotě zvířecí tlamy zabodl pevné ostři do Kerberova patra, až dýka prošla nejen skrz maso, ale i kořen nosu. Ozvalo se hlasité křupnutí, divoký pes se zastavil v pohybu a hlasitě zasípal.

Loki sevřel čelist k sobě a ostřím dýky otočil. Vystříkla krev a dopadla na jeho drahou tuniku. Aethela pod ním zalapala po dechu a pokusila se rukama zapřít do země. Kdyby tehdy shlédl dolů, nejspíše by se setkal s jejím vyděšeným výrazem, ale on zůstal hledět jen před sebe, přímo do očí Kerbera - do očí, ze kterých se pomalu začínalo vytrácet světlo.

Bůh neplechy nemilosrdně vytrhl svoji dýku ze zvířecí kosti. Stvoření zasténalo, ale znovu se zaútočit nepokusilo. Dosud divoký Kerber začal couvat, bez koordinace třetí hlavy, potácejíc se ulicí, jako by byl opilý. Země se pod nimi zatřásla, jak jeho mohutné tělo kleslo do prachu. Loki ho s kamenným výrazem sledoval, jak si příšera se srdceryvnými vzlyky líže vlastní ránu. Jediným pohybem si otřel zakrvácenou dýku do pláště.

To už se ale musel obracet k dívce u svých nohou.

❝Co jste to udělal?!❞ zasyčela na něj Aethela a nehledě na zakrvácené rameno se pokusila vstát. Pokud se předtím snažila své emoce skrývat, nyní v jejích očích tančily plamínky hněvu, ❝Zmrzačil jste ho!❞

❝Zachránil jsem vám život,❞ připomněl jí chladně, ❝už podruhé mimochodem. Měla byste si toho vážit. Zas tak často to nedělám.❞

❝Jste snad šílený?!❞ zavrčela místo díků, čímž Lokiho překvapila. Nechápavě sledoval, jak jej odstrčila bokem - něco čeho by v tomto stavu neměla být příliš schopná a vydala se ke skomírajícímu zvířeti, ❝Zničil jste Velmistrův majetek!❞

❝Měl vzteklinu, tomu už nebylo pomoci.❞ Loki zkřížil ruce na prsou, ❝A neříkejte mi, že máte z Velmistra strach.❞

❝Nemám z něj strach,❞ odsekla Aethela a bílé vlasy jí spadly do obličeje, její vztek skoro hmatatelný. Jednou dlaní si přikrývala ránu na rameni, aby zastavila krvácení. Marně, ❝Ale znám následky, které postihnou ty, co se ublížili jeho mazlíčkům.❞

❝Nikdy to nezjistí. O to se postarám.❞

❝Jak si tím můžete být tak jist?! Velmistr není hloupý, dojde mu co se stalo, když se k němu jeho šampión vrátí v poškozeném stavu. Navíc nás spoustu lidí vidělo!❞ pohodila jeho směrem hlavou. Po výrazném tetování ve tvaru křídel jí stékaly pramínky krve, ❝To jste opravdu tak naivní, že si myslíte, že nikdo z nich nebude mluvit?❞

❝Nebude těžké zařídit, aby zapomněli, že tu kdy byly. Stačí mi k tomu jediná myšlenka,❞ protočil otráveně očima. Tohle nebyl jeho první zločin. Přistoupil k ní, ❝Viděla jste co umím, ale stejně se nezdráháte mne podceňovat.❞

❝Jistě, protože pro vás Asgarďany je všechno tohle jen hrou, že?❞

❝Nemám z této situace větší potěšení, než-li vy,❞ ušklíbl se - což byla pravda jen z části - když mu pohled klesl k loužičkám stříbrné krve u ve jejích stopách, ❝Krvácíte.❞

❝Všimla jsem si.❞

❝Ukažte,❞ Loki mírně přivřel oči a prsty mu obalily zeleno-zlaté plameny, pro něj tak vlastní. Aniž by čekal na svolení, opřel se silou do její rány. Loki byl v těhlech věcech zběhlý, nebylo pro něj problém donutit magii napravit tkáni, zastavit krvácení a zacelit kůži. Ani se přitom nezapotil.

❝Co jste to -❞ vyhrkla dívka když si uvědomila co dělá. Šokovaně odlepila zakrvácenou dlaň ze svého nyní již zcela zdravého ramene. Tichá hrdost přeběhla Lokimu po zádech, však její tvář byla všechno jen ne šťastná.

❝Proč jste to udělal? O co vám jde?! Nic mi nedlužíte.❞ prskla. Loki zamrkal. Očekával by alespoň špetku vděku, za to že ji uzdravil.

❝Možná ne,❞ odpověděl jí po chvíli a naklonil se blíže, ❝Ale teď vy dlužíte mně.❞

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Znáte ten pocit, když musíte dělat 99 věcí a nemáte čas ani na jednu? Já ano, takže vám sem tuhle kapitolku hodím a zase se spakuji. Loki je pořád stejně megalomanský a chladný, Aethela z něj už vyskakuje z kůže a já zítra musím psát test z Chemie. Prostě idylka. 

²Sám Loki se s pověstným pekelným psem setkal je jednou - v Helfeimských koloniích. Tamnější panovník jej daroval svému prvorozenému synu k plnoletosti. Thor se ho tehdá pokusil pohladit, na což pes odpověděl tím, že mu ukousl palec. Nebýt Asgardské magie, přišel by i o to své úchvatné kladivo.

K Lokimu se příšera snažila lísat.

S láskou Pavla.