╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

O7. | PRIDE

❝ON POMOHL?❞

❝Vyléčil mi ruku. V tom je rozdíl.❞

❝A to je špatné?❞

❝Ano, protože já o jeho magii nestojím. Je příšerný. Věř mi, nelíbil se ti.❞

❝Pokud on otravovat křidélka, Hulk rozmáčkne mu kosti!❞

❝To nebude třeba,❞ potřásla bílými vlasy Aethela a oběma rukama se zapřela do kovového chrániče, aby do sebe zapadlo zapínání. Ne, že by tedy Hulk vyloženě potřeboval všechno to kovové brnění, které na něj často nasoukali, ale zkuste si někomu takovému vytahovat z kůže třísku, ❝Dokážu se sama o sebe postarat. Ale díky.❞

Pravou paži měla stále i po několika dnech obvázanou, nehledě na to, že jí na kůži nezbyl jediný škrábanec. Protože i když všechny viditelné následky zranění byly pryč, pořád mohla cítit tik pod kůží, napětí silné natolik, až měla pocit že se jí pod kůží míhá elektřina. Nebylo to vyloženě bolestivé, ale příjemné taky ne.

❝Hulk rád ho prohodí zdí. Hulk rád ničí!❞

Její druh měl přirozeně zrychlenou regeneraci, za normálních okolností by se jí ruka uzdravila v řádce dnů, případně týdnů. Její tělo bylo na podobné věci připraveno. Na co ale nebylo připraveno, byla Asgarďanova magie.

Imunita jí podivně kolísala, postihovaly ji nepravidelné horečky a zimnice, případně nenadálé slabosti.

Mohla jen doufat, že to čase přejde.

❝Třeba ti ho někdy doopravdy představím. Teď se ale soustřeď na souboj, ❞ pokynula mu a protáhla si záda. Naposledy si plně oděného bojovníka prohlédla. Připravování šampiónů za normálních okolností sice nebylo součástí její práce, ale smutnou pravdou bylo, že si potřebovala u Velmistra šplhnout.

Šílený vládce totiž ještě nepřišel na to, kdo zmrzačil jeho oblíbence, ale ona věděla, že je to jen otázkou času, než ho stopy zavedou k ní a k Lokimu. A bylo úplně jedno, že to nebyla Aethela, kdo pozvedl dýku - Velmistr byl prchavý. A miloval veřejné popravy.

Tak se také nalezla jen o pár minut později sedět na údržbářském zábradlí arény, kam většinové obecenstvo nemělo přístup - ani nemluvě o tom, že tu byl výhled na hry značně omezený. Aethela sem ale nepřišla souboje sledovat. Přišla sem, aby byla viděna, jak je sleduje. Další hloupý způsob, jak stoupnout u Velmistra.

A to všechno, jen kvůli tomu šílenému Asgarďanovi.

Pokud to bude takto pokračovat, nevydrží ani do konce týdne. Pomyslela si kysele, ale nebyla si tím příliš jistá. Málokdo by byl tak odvážný a šílený zároveň, že by se postavil Kerberovi bez špetky zaváhání. A ještě méně lidí by to přežilo.

Nelíbilo se jí s jakou lehkostí a klidem se mu povedlo to zvíře prostě jen tak zmrzačit. Nevěděla, jestli by ji to mělo znepokojovat, nebo jestli by to měla obdivovat.

Z přemýšlení jí vytrhly kroky. Prudce k nim zvedla pohled a s nespokojeným odfrknutím si uvědomila, že přesně ví komu patří, ještě předtím než se jejich pohledy setkaly. Aethela popadla pistoli a než stihl příchozí cokoliv říci namířila mu ji přímo mezi oči.³

Nutno říci, že Loki nevypadal překvapeně.

❝Co tady děláte?❞ zeptala se ho chladně, jako by tím mohla zakrýt, jak neskutečně se jí třese zraněná ruka. V duchu se za to proklela. Její jedinou útěchou bylo, že z téhle vzdálenosti by ho byla schopna trefit i poslepu.

❝Drahá Aethelo, už jsem ti dvakrát zachránil život.❞ Černovlasý kouzelník pohodil vlasy, spojil nevzrušeně ruce za zády a nehledě na její zbraň přistoupil až k ní. Aethela mohla cítit, jak se při tom jeho pohybu magie pod její kůží napjala. Jako by chtěla zpět ke svému majiteli. Bohové, jak ráda by jí vyhověla.

Sám čaroděj nevypadal, že by si toho všiml.

❝Myslím že už je na čase, abychom si začali tykat.❞

❞Neměl byste tu být,❞utnula ho příkře a očima střelila směrem k balkónu přesně naproti nim. I z téhle vzdálenosti mohla rozpoznat jednotlivé rysy Velmistrova obličeje, ❝pokud nás spolu Velmistr uvidí-❞

❝Zníte, jako bys měla strach.❞

❝Už jsem vám řekla: nemám strach.❞ Nespokojeně se zamračila, ale nakonec s povzdechem nechala ruku i se zbraní klesnout jí podél těla, ❝ale necítím touhu stát se jedním z Velmistrových bojovníků.❞

❝Řekla snad Val něco?❞ vyzvídal spokojeně, jako by už předem věděl, jaká bude odpověď, ❝Nebo snad některý z kolemjdoucích?❞

❝Ne,❞ odsekla neochotně. Nelíbilo se jí s jakým klidem a samolibostí k celé situaci přistupoval. On to tu neznal. Nevěděl, jak věci fungují - ještě ne. Odvrátila se od něj a položila si bradu na jednu z příček zábradlí.

❝Takže jinými slovy, není co řešit,❞ doplnil ji věcně. Bylo až zvláštní jak sebevědomě se choval s tolik krví na rukou. Hádala, že to ale nebylo poprvé co zabil. Vlastně to dávalo smysl - šlechtic, schopný bojovník a ještě čaroděj k tomu. Musel udělat něco skutečně špatného, pokud z něj jeho vlastní lid udělala odpadlíka.

Jen další důvod, proč mu nevěřit.

❝A vy nemáte na práci nic lepšího, než tahat se za mnou?❞

❝Není tady knihovna,❞ pokrčil rameny a posadil se na zábradlí vedle ní, nohy svěšené dolu. Aethela se k němu obrátila, snad očekávala že žertuje, ale jeho tvář zůstala vážně. Nevěřícně se uchechtla. Asgarďan. A sečtělý. Národ duhového mostu nebyl zrovna hloupý, ale ani by se o nich nedalo říkat, že jsou to mistři slova.

Napadlo ji, jestli právě to nebylo to, co z něj udělalo odpadlíka. 

✧✧✧

LOKI SI LEŽÉRNĚ POLOŽIL RUCE NA ZÁBRADLÍ,

pohled upřený do arény, jako by snad skutečně sledoval dění před sebou. Během svých dlouhých let na Asgardu byl svědkem stovek podobných klání - dokonce se desítek z nich sám účastnil - a za ty roky se je naučil i nenávidět. Vždycky si zpravidla pořádaly v neskutečném horku a to Loki nenáviděl ještě dříve než věděl proč a byly plné lidí, kteří si z něj s oblibou dělali srandu, jen kvůli tomu že na ně šel s dýkou a ne s mečem.

Tentokrát se jich alespoň nemusel účastnit.

Loki vydechl horký Sakaarský vzduch ze svých plic a pohled mu padl na Aethelinu tvář, které mu v tu chvíli přišla zajímavější, než všechno krveprolití pod ním. Jeden z bojovníků sevřel svému soku hlavu ve dlaní a prudce ji zmáčkl, až mu oči vyletěly z důlků. Davem to zahučelo a na tu kratičkou vteřinu, mohl vidět Aethelu zhnuseně odvrátit hlavu.

❝Na někoho kdo se živí násilím se odvracíš až nějak příliš často.❞

❝Nemám zálibu v krvi a bolesti, pokud si to myslíte,❞ odpověděla a tvář jí okamžitě zchladla, jako by ji přistihl při něčem, co by dělat neměla. Ušklíbla se, ❝I když chápu, že pro vás tohle všechno musí být neskutečně vzrušující. Na Asgardu se podobné souboje pořádají neustále, nebo ne?❞

❝A v Hevenu snad ne?❞

❝Co vy víte o Hevenu?!❞ vyčetla mu rázně. Při zmínce jejího domovského světa, jako by se v ní vzbudila bouře. Stejně rychle ale jako přišla, tak také odešla a tvář jí naplnil klid. Hlasitě si povzdechla, opřela si bradu a zábradlí a zavřela oči.

❝Co vy víte o mně?❞ špitla.

Bůh neplechy neodpověděl.

❝To jsem si myslela.❞

Loki sledoval, jak dívka vstala, upravila si bílé vlasy v culíku a zbraň, kterou na něj předtím mířila si zastrčila za pas. Aniž by mu darovala jediný pohled, vydala se pryč.

❝Pověz mi, jak jsi padla?❞ houkl k ní a Aethela zmrzla na místě. Mohl vidět, jak ruce zatíná do pěstí, její hlas byl studený jako kus ledu.

❝Tahle konverzace je u konce.❞

To si ale jen myslela. Protože Loki teprve začínal. 

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Mám právo na to říci, že se mi tato kapitola moc nelíbí. Hm. Snad to s tou příští trošku zvednu nahoru - plánuji málo Aetheli a hodně Lokiho. Jinak, jelikož jsem právě dokončil můj pro nějakou dobu hlavní příběh, mám v plánu se teď zase více věnovat tomuto. Nemůžu sice slibovat pravidelné vydávání, ale průměrně jednou týdně by nová kapitolka vyjít mohla. 

³Aethela neměla ráda střelné zbraně. Obzvláště ne ty Sakaarské. Byly poskládané z různého šrotu a harampádí, prakticky čekajíc na to, až vám budou moci vybouchnout do obličeje. 

S láskou Pavla.