╔═══════════════╗☾ SINS OF AN ANGEL ☾╚═══════════════╝

19. OLD MISTAKES

POUZE LOKI LAUFEYSON BYL SCHOPEN PŘIJÍT NA VLASTNÍ SOUD

a vypadat přitom, jako by mu to tam patřilo.

Loki stál narovnaně, hlavu měl hrdě zvednutou a pohledem probodával každého kdo si jen dovolil podívat se na něj křivě. Na jeho zápěstích visela pouta, ale ta Aethele připadala tak tenká a křehká, že by stačilo jen jedno pořádné trhnutí aby je zlomil. Společně s ním vstoupila do sálu i dvojice stráží, která měla za úkol zajistit, že neuteče a také vysoký postarší Jotun, jehož jméno Aethela neznala.

Když skupinka stanula na prahu soudní síně, všechen dosud probíhající hovor utichl a Jotuni k nim obrátili hlavu. Sama Aethela, která dosud postávala na okraji sálu - dál od horkého doteku - se postavila na špičky, aby lépe viděla.

Aethela nikdy nebyla přítomna soudu. před jejím pádem se žádný nekonal a Velmistrova rozhodnutí na Sakaaru by se sotva dala považovat za složitý proces.

Postarší Jotun pozdravil zbytek rady oděné v bílých rouších a posadil se doprostřed tribuny na konci sálu. Jeho společníci mu darovali uctivé pokývnutí a žena po jeho boku mu podala mohutný diamantový náhrdelník, který si přetáhl přes hlavu. Celkově se v sálu nacházely tři řady tribun - každé po jedné straně a potom jedna v jejich čele. A uprostřed nich postával Loki.

❞Dámy a pánové, členové představenstva,❞ odkašlal si postarší Jotun a pokynul jim, aby vstali. Poslechli ho. Aethela se zády opřela o ledovou stěnu, ale rychle ucukla, jak jí chlad spálil odhalenou pokožku. Najednou zalitoval, že odmítla Lokiho plášť, ❞sešli jsme se tu dnes proto, abychom napravili starou křivdu. Stojí před vámi Loki z Asgardu. Monstrum, které se naši rasu před lety pokusilo vyhladit. Vaše dnešní tedy rozhodnutí rozhodne nejen o osudu tohoto muže, ale také o cti celého Jotunheimu. Proto vás prosím, abyste se nenechali ovládat emoci a rozhodovali se rozvážně.❞

Sálem se rozlehl potlesk, ale to už Jotun pokynul ženě po své pravici, ❞Lady Suttung nyní přečte obžalobu.❞

❝Loki z Asgardu,❞ Lady Suttung vstala a založila si ruce na prsou. Pohled který přitom Lokimu darovala byl ostřejší, než dýka u jejího pasu,❝jste obžalován ze vyvolávání válečných konfliktů, královraždy, vraždy skupiny vojáků a spáchání genocidy. Máte co říci na svoji obhajobu?❞

❝Nic kromě toho, že se mýlíte,❞ pokrčil Loki rameny s lehkostí sobě vlastní a davem to zahučelo. Jotunka nespokojeně stáhla rty do tenké linky nad jeho drzostí, , ❝vyvolávání válečných konfliktů? Nenechte mne rozesmát. Přišel jsem k vám s nabídkou. Nápadem. Nemuseli jste mě poslouchat. Nebo je v té vaší úžasné zemi i mluvit hrdelním zločinem?❞

❝Ano, když je jejich následkem krveprolití.❞

❝V tom případě byste měli zavřít každého, kdo se jen křivým slovem zmínil o Asgarďanech. Nebo naopak o Jotunech. Tyto dva národy se nenávidí. Všichni to víme. To není můj výmysl, ale skutečnost, i když se snažíte tvrdit opak,❞ Loki znuděně rozhodil rukama, jak mu to jen jeho okovy dovolily, ❝potom vražda vojáků? Kde jsou svědci, kteří to dosvědčí?❞

Podle Suttungina výrazu Aethela pochopila, že tu žádní nebyli. Byl to ten moment, kdy si Aethela uvědomila, že se tu nepřou o jeho vinně - protože ta byla nadevše jasná - ale o jeho pouhé existenci. Nedokázala si představit, co by se stalo, kdyby nějaký Anděl přivedl do Hevenu Asgarďana a pokusil se ho vychovat jako vlastního. Ne, že by podobná praktika byla v zemi Andělů zakázána... ale některé věci se prostě neděly.

❝A jaká genocida? Vždyť všichni ti, které jsem se tehdy pokusil zabít, stojí přede mnou, živí a zdraví. A bez zločinu není trestu, nebo ne?❞ Pokynul jim, když jeho pohled našel v davu ten Aethelin. A na zlomek vteřiny měla dívka pocit, že se na ni usmál, ❝Neprovinil jsem se ani vlastizradou. Nejsem Jotunheimským občanem. Nenosím vaši kůži, nectím vaše zvyky a nevyrostl jsem v té díře, které tak oslavně říkáte domov. Nikdy jsem nebyl jedním z vás a ani nikdy nebudu-.❞

❝Na Svaterheimu jsi se představil jako Loki z Jotunheimu,❞ připomněl mu tentokrát Skími a daroval mu důležitý pohled, jako by ho varoval. Mladý princ seděl rovně, na sobě totožný sváteční kabát jako se kterým přijel a chladnýma rudýma očima propaloval svého takzvaného bratra.

Aethela si oba prince prohlédla. Věděla, že Lokiho taktikou je předstírat, že Skímimu skočil na špek, ale aby pravdu řekla, mnohem raději by to ukončila sama. bez intrik, lží a podvodů Prostě Skímimu jednu vrazit, protože si to zaslouží a dostat Lokiho odsud. I když, kdy se jeho bezpečí, stalo její prioritou?

✧✧✧

❝NA SVATERHEIMU JSME LHAL. OČIVIDNĚ,❞

protočil očima Loki a prsty zabubnoval do ledové lavice před sebou. Sarkasmus z něj přímo sršel, ❝nevím jestli se to k vám už dostalo, ale jsem bůh lži. Případně můžu ještě vysvětlit co je to blaf, pokud už jste to zapomněli.❞

❝Možná jsi vyrostl na Asgardu a nosíš jejich tvář. To z tebe ale Áse nedělá,❞ připomněla mu lady Settung a upravila si lem šatů. Podívala se na něj tak pichlavě, až přemýšlel, co jí vlastně udělal tak příšerného, že ho tak nenávidí, ❝vaše adoptivní matka je po smrti. Její manžel zemřel před pár týdny vaším přičiněním, nemám – li pravdu?❞

Lokimu se při zmínce o královně automaticky sevřela čelist. Ani si neuvědomil že jeho rysy zchladly.

❝Jako byste po jeho smrti netoužili už celé věky,❞ odsekl.

❝Je tu tedy vůbec někdo z vaší adoptivní rodiny, kdo by se mohl o vaši příslušnost k jeho rase přimluvit?❞

❝Zkuste bratra,❞ zamručel Loki a byl si jistý, že kdyby ho nyní hromovládce slyšel, mohl by se zbláznit. Bylo to vlastně vtipné že jen před pár týdny se rozhodl finálně zpřetrhat všechny kořeny s Odinovou rodinnou a nyní se k ní veřejně hlásil, ❝Pokud se vám jej tedy podaří najít. Když jsem ho viděl naposledy, zmizel ve volném vesmíru.❞

❝Ten už nad tebou zanevřel dosti dávno.❞

❝V tom případě neznáte Thora,❞ uchechtl se Loki a trpkost v jeho hlase byla ryzí. nehledě na to, kolikrát do Thora kopl, kolikrát ho zradil - vždycky mu odpustil. Samozřejmě věděl, že je to jen otázka času, než se hromovládce zlomí úplně, než se jednoho dne neudrží a Lokiho prostě zabije. Bylo to něco s čím se naučil žít, ❝opravdu, je tak naivní až to bolí. Jak otravné štěně.❞

❝Vlastně je tu jedna věc, ze které mne skutečně můžete obvinit. Královražda. Laufey zemřel mojí rukou. Vlákal jsem do pasti vlastního otce a potom jej zavraždil. A udělal bych to bez váhání znovu, kdybych to mu jen získal tu příležitost,❞ prohlásil po chvíli. Na své věznitele se posměšně ušklíbl, ❝pokud mne tedy kvůli tomu máte v plánu popravit, tak ať.❞

❝Jak si můžeš být tak jistý, že právě to neuděláme?❞ zeptala se ho chladně lady Suttung a bůh neplechy mohl koutkem oka vnímat, jak ho Aethela varuje pohledem. Toužil jí za to darovat zářivý úsměv.

Možná později.

Nyní musel ukázat Skímimu, proč není dobrý nápad si s ním hrát.

Loki se líbezně usmál a lokty se opřel o stůl před sebou, ❞Protože mne potřebujete.❞

To vyvolalo vlnu smíchu.

❝Skutečně?❞

❝Ale jistěže,❞ roztáhl Loki ústa do šakalího úsměvu. Pohledem dloubl po Skímim, který se jako jediný z Jotunů jeho prohlášení nezasmál, ale jeho tvář naopak zvážněla. Bůh neplechy se zhoupl na patách, ❞Skutečně, je to nádherné město, které jste si tady postavili. Povězte ale, jak dlouho tahle vaše hrouda sněhu asi vydrží? Na Sakaaru neplatí přírodní zákony, ale je tu stále dosti horké podnebí, na které vaši lidé nejsou zvyklí. Kolik ledových obrů již zemřelo na přehřátí, kolik z vás trpí kašlem ze znečištěného prostředí? Jak těžké je to obchodovat s okolním světem, když se nacházíte na smetišti? A to ani nemluvě o tom, že sám Sakaar se rozpadá.❞

Pokud by řekl že jeho slova smetla úsměv z tváří, nikdy by doopravdy nemohl popsat esenci, která se rozlila místností. Jako by se i o několik stupňů ochladilo.

❝Vydrželi jsme dosud a vydržíme i nadále,❞ prohlásila chladně lady Suttung, ale Loki jí nemusel číst myšlenky, aby věděl, že tomu sama nevěří.

❝To je tak neskutečně naivní hypotéza,❞ prohodil a myslel přitom každé slovo - Loki byl pořád princ, vychovaný k vládnutí - i kdyby jen z pozadí - moc dobře věděl jak špatně je na tom Jotunheim a že je jen otázkou času, než tohle ledové město dopadne ještě hůře, ❝tváříte se jak jste samostatní, jak se nevážete na gladiátorská města, ale ve skutečnosti byste bez Velmistra přišli o všechno. O suroviny o peníze.❞

❝Myslím, že se všichni shodneme, že je to pochybný muž. Pochybný muž s dětinskými touhami a zvrácenou myslí. To ale nic nemění na tom, že má pod palcem celý Sakaar a armádu. Co když se jednoho dne rozhodne, že vaši samostatnost již nebude nadále trpět? Že byste lépe fungovali jako jeho otroci? Udělá z vás bojovníky do své arény, své sloužící, nebo třeba ledničku. O to opravdu stojíte?❞

❝Dost slovíčkaření Silvertongue,❞ přerušil ho Skími, kterému se očividně nelíbilo, jakým směrem míří tahle konverzace, ❝K věci.❞

❝Říkám pouze, že by vám o tolik lépe bylo v té vaší zmrzlé kouli, které říkáte domov.❞

❞Ty jsi ten, kdo nás z ní vytrhl v první řadě!❞

❞Samozřejmě,❞ uznal a udělal krok k nim. Ve Skímiho očích se varovně zajiskřilo. Na druhou stranu: měl vědět, že Lokiho raději zradí co nejdříve, jen proto aby nebyl sám zrazen, ❞A mohu vás také dostat zpátky.❞

Byla to smlouva s ďáblem. Jedna z těch, která hýbe celým světem.

❞Lháři,❞ prskla lady Settung a bylo vidět, že je krok od toho, aby na něj zaútočila i něčím jiným než-li slovy. Sál se mezitím měnil v hučící úl, jak to jen mezi Jotuny hlasitě zašumělo, ❞Už nemáš Bifrost. Nemáš trůn. Nemáš moc. Nemáš spojence. Nejsi nic. Vybrýsáš si tu rodokmen a přitom ani jedna z rodin o tebe nestojí. Nejsi synem Jotunheimu. Nejsi synem Asgardu. Nejsi nikým. Již nám nemáš co nabídnout. Nic kromě tvé smrti.❞

❝Pokud tomu tak skutečně je, k čemu ta ostraha? K čemu ty mříže, k čemu ta obrana?❞ Loki by se býval urazil, kdyby na podobná slova nebyl zvyklý. Koutkem oka zachytil Aethelinu tvář. Dívčina kůže byla prazvláštně namodralá, tváře zarudlé a rty nafialovělé. Musela jí být neskutečná zima. Musel se donutit k tomu, aby od ní odtrhl zrak

❝Máte ze mne strach. Bojíte se čeho jsem schopný. Protože slyšeli jste příběhy, byli jste jejich součástí,❞ obrátil se zpět k Suttung, ❝A moc dobře víte, že to nejděsivější na mně je, že nepotřebuji nic z toho. Nepotřebuji trůn, nebo armádu, abych dosáhl toho, co chci. Jsem čaroděj. Dost možná jeden z nejsilnějších, který Asgard poznal. Co více, nepotřebuji Bifrost, nebo loď na cestování vesmíru. Znám zkratky a průchody o kterých neví ani sám Heimdall. Vím, který z těch portálů vede do vašeho světa. Stejně jako vím, který z nich vás zavede rovnou do hořícího pekla.❞

❝A proč bychom ti měli věřit?❞ vložil se do rozhovoru Aegir, doslova jeden z posledních v sálu, kteří si udrželi klidný výraz, ❞Už jednou jsi se s podobnou nabídkou vytasil. Jak máme vědět, že se nás znovu nepokusíš zradit? Znovu?❞

❞Protože věřte tomu, nebo ne, nenávidím vás úplně stejně jako vy mne,❞ rozhlédl se po nich všech, ❞a nepřeji si nic jiného, než aby tato kapitola mého života byla za mnou.❞

Kdyby Skímiho pohled mohl zabíjet, Loki už by byl několikrát mrtvý.

❞Před lety jste svěřili své životy chlapci, který toužil po uznání otce,❞ ignoroval ho Loki a hrdě zvedl hlavu. Zastavil se. Naposledy mu pohlede klesl k Aethele. Dlouze se nadechl a potom udělal jednu ze svých největších životních chyb. Řekl pravdu, ❞Ale Odin Borson je mrtvý, dejte tedy důvěru tomu, který ho sesadil z trůnu. Vládl jsem Asgardu čtyři roky. Kolikrát za tu dobu jsem vás mohl zničit, dokončit co jsem začal. Přesto stojíte zde, živí a zdraví. To je má milost. To je můj slib.❞

✧POZNÁMKA AUTORKY✧

Krásný den přeji! Božínku, tato kapitola stojí za houby, uf. Tak či onak, může se k ní přeci kdykoliv vrátit a přepsat, ji, ne? K tomu hlavnímu jsem se tak či onak dostali o to je přeci důležité, nebo ne? Příště nás čeká naštvaná Aethela, Loki na svobodě a šílící Skími. Prostě idylka. Navíc se velice brzy ukáže, že Loki má na světě mnohem více spojenců, než si myslí. Tak se těšte. Třeba se mi ta kapitolka povede o něco více. (snad)

S láskou Pavla.