╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

05. | ANARCHY

A SVĚTE DIV SE:

život na Sakaaru šel dál. Příchod Asgarďana Aethele sice způsobil nejednu vrásku, ale kromě toho neměl prakticky žádný velký dopad na její život. Až nechápala, proč si kdy myslela cokoliv jiného.

Elektronický časovač jí vzbudil ve stejnou chvíli, jako vždy předtím - v jejím rodném světě byla Aethela zvyklá vstávat se sluncem, ale věčná slunce na Sakaaru byla přesně to: věčná. Nikdy nezacházela. Tak jediné co řídilo den na Sakaaru byly předem stanovené odpočinkové a pracovní doby. Což způsobilo, že město vlastně nikdy doopravdy nespalo.

K snídani měla pořád ty stejné výživové krekry, následně započala den rozcvičkou s Val a když její senzory zaznamenaly novou aktivitu na smetišti, vydala se na lov. Úspěšný lov nutno říci.

Jejím nejnovějším úlovkem byl holohlavý hromotluk a hrudníkem plných cejchů pro zločince. Aethela ho nalezla jak se snaží nadělat z jedné jedné nevinné ochranky obchodní kolonie kaši. To, že nespolupracoval ani poté potvrzovala táhlá jizva na jejím rameni. Zkrátka normální den, kterých za sebou stovky a stovky.

Neměla důvod být nespokojená. Své peníze dostala, dokonce více než obvykle - nebyl důvod proč se k tomu vracet. Byla minimální šance, že se kdy setkají znovu - Sakaar byl obrovský.

Očividně ale ne dost.

Aethela stála zády opřená o kapotu své lodi a tiše sledovala jak Velmistrovi vojáci poutají holohlavého muže ke kovové židli, zatímco se snažila odhadnout hodnotu svého úlovku. Ne, že by tedy měla po předání čaroděje nějakou bídu, ale jinak její práce oceněna nebyla. A navíc se jednalo o kompenzaci paliva a krve jenž se jí linula z rány na rameni.

Muž, kterého odhadovala na tak maximálně tři tisíce jednotek sebou nebezpečně cukal a řval kolem sebe urážky v jazyce, kterému Aethela nerozuměla. Na Sakaaru bylo tisíce ras a ještě více jazyků a i když většinu z nich byl schopen zpracovat čip v jejím spánku, vesmír byl veliký a čas od času se našel nějaký, který jí utekl. Už ji to nevzrušovalo.

Tvor sebou ještě několikrát mocně trhl, než se mu konečně podařilo vymanit ze sevření svých věznitelů. Odstrčil je od sebe až Sakaařané klopýtli a prudce vyrazil proti Aethele. V očích se mu hněvivě zajiskřilo.

Než stačil kdokoliv cokoliv udělat, hromotluk byl v pohybu a vší silou ji přimáčkl k trupu lodi. Aethela zalapala po dechu, který jí vyrazil. Zavalitý muž se nad ní naklonil a vycenil své do špičky zařízlé zuby. Zavrčel.

S vědomím, že Aethela nemá nejmenší šanci jej se svojí několika násobně menší váhou přetlačit, vytáhla dívka z kapsy ovladač k šokovému zařízení, které měla od Val. Pevně stiskla zuby, když jimi oběma projel proud. Muž bolestivě vykřikl a do jejích očí vyrašily slzy. To už ale zase uvolňovala napětí, prohýbala se v zádech a odstrkávala ho od sebe.

Muž se zapotácel, oči vyvalené. Aethela mu nedala šanci zaútočit znovu. Obnovila svůj stisk na ovládání a jeho ryk naplnil prostory budovy.

Už jsi jak Val. Napadlo ji a ta myšlenka ji znechutila natolik, že ani nepočkala než se muž propadne do skutečného bezvědomí. Taser vypnula, zastrčila si ho za opasek a promnula si prsty, kovovou pachuť na jazyku. Paže se jí od elektřiny stále třásly a dech byl rychlý. S kamenou tváří si setřela z líček slzy bolesti a pokynula tím lhostejně k vojákům, že si muže můžou zase převzít. A doufala, že tentokrát už ho nepustí.

Aethela si povzdechla a promnula si krk, aby ulevila ztuhlosti svalů. Pravdou bylo, že očekávala ránu, ale ani zdaleka nečekala, že bude tak silná. Ignorovala přitom rudě poblikávající světlo vedle jejího stehna, varující jí před blížícím se cílem. Hevenské bojové lodě byly známy svojí skoro až přehnanou citlivostí na okolní svět, což se hodilo v bitvě, ale rozhodně ne na místě jako Sakaar, kde fyzikální zákony kolísaly a nic nefungovalo tak jak mělo. A tak se dívka s těžkým srdcem byla nucena naučit ignorovat úsudek systému, kterému by svěřila vlastní život.

Leckdo by jí řekl, že je loď, kterou před desítkami let koupila na burze naprosto nevhodná pro podmínky jejího nového rušného živobytí. Jí se ale zvedla žaludek nad tím, že by ji měla přenechat nějakému zvráceném sběrateli - nebo ještě hůře nepřátelské armádě.

Ani nemluvě, že se jednalo o její poslední pojítko s domovem.

Aethelu z jejího přemýšlení vyrušil potlesk.

Nespokojeně se tím směrem obrátila a pohled jí padl na muže, kterého doufala, že už nikdy neuvidí. Černovlasý Asgarďan byl upravený, na sobě Sakaarskou bojovou tuniku z pevné modré kůže, žlutý plášť, který se mihotal při každém jeho pohybu a na tváři mírný úsměv. Nemusela se na něj dlouho dívat, aby věděla, že si Velmistrovi pozornosti užívá všemi doušky. I když co jiného by měla čekat od Asgarďana než zoufalou honbou za pohodlím a mocí?

❝Co tady děláte?❞ zeptala se ho příkře a zkřížila ruce na prsou. Mohla skoro cítit jak z ní vyprchávají poslední zbytky její dobré nálady, ❝Odkdy mají nejnovější hračky Velmistra čas na bloumání po městě?❞

❝Oceňuji vaši snahu mi zalichotit, ale mohu vás ujistit, že nejsem a nikdy nebudu ničí hračkou,❞ Ásova tvář o něco zchladla, ale nenechal nespokojenosti velet jeho výrazu dlouho. Sladce se na ni usmál, jako by věděl že to ji znervózňuje nejvíce, ❝Pokud vás to ale zajímá, přišel jsem se podívat na Velmistrovu nejlepší smeťačku.❞

Aethela protočila očima.

❝To on tvrdí o všech svých zaměstnancích. Jeho podpora je pevná, jak vyviklané kolo kočáru.❞

❝Uznávám že má výdrž,❞ ušklíbl se Asgarďan a ona měla dost co dělat aby si neodfrkla. Asgarďané. Zanadávala v duchu. I když co ona vlastně očekávala? Nic. Naprosto nic.

❝Tam odkud pocházím máme pro takové jako vy slovo,❞ prskla.

Neočekával vůbec nic a přesto se mu během pár dní podařilo vetřít se do přízně nejmocnějšího muže na Sakaaru a porazit celou bandu lidojedů. Nerada to přiznávala, ale byl schopný. Nehledě na to, jak otravný.

❝Jsem si jistý,❞ ušklíbl se Asgarďan, jako by věděl přesně na co myslí, ❝Pokud mě ale drahá Aethelo chcete nějak nazývat, mé jméno je Loki.❞

✧✧✧

LOKI Z AETHELI NEMOHL SPUSTIT OČI.

Nemyslel si, že kdy dostane příležitost setkat se s tak ukázkovým zástupce Hevenské rasy. Její druh prakticky neexistoval. Ne, v této realitě. Loki mohl procestovat svět a ponořit se na hodiny do knih, ale to jediné na co skutečně narazil byly legendy. Na to si Odin dal příliš velký pozor, aby zametl všechny stopy. Bůh neplechy dodnes netušil co donutilo Všeotce nad těmito bytostmi tak zanevřít, ale jeho snaha vymazat je z Asgardské historie Lokiho zvědavost jen podněcovala.

A teď jeden z nich - tajemná Aethela s bílými vlasy, tetováním ve tvaru křídel a povýšeností sobě vlastní - stál před ním, jako zářivý klenot uprostřed Sakaarského chaosu.

Anomálie v samotném časoprostoru. Neskutečně zábavná anomálie, pokud mohl soudit.

❝Co je to za ztroskotance, Ael?❞ vyrušil Lokiho z přemýšlení hrubí ženský hlas, poznamenaný opilou náladou ve svém tónu. Nadzvedl jedno obočí.

Až nyní si všiml ženy tmavé pleti a ještě tmavších vlasů, která kráčela jejich směrem. Nespokojeně si jej měřila. I on si ji v rychlosti prohlédl a s nepříjemnou pachutí na jazyku si uvědomil, že se jedná o Asgarďanku.

Tolik k čerstvému začátku. Pomyslel si, ale žena před ním nevypadala, že by jí kohokoliv připomínal.

❝To je ten kouzelník o kterém jsem ti říkala,❞ pronesla Aethela suše. Loki mezi nimi přejel zkoumavě pohledem a nezvládl se i přes své částečné dotčení usmát. Anděl a Asgarďan. Jak poetické.

❝Měla s pravdu,❞ potřásla Asgarďanka černými vlasy, ❝Opravdu nevypadá na Jotuna.❞

Lokimu zmrzl úsměv na rtech. Řekla to s takovým odporem v hlase, že kdyby Lokimu dosud nebylo jasné, že se jedná o Asgarďanku, nyní by si byl smrtelně jist. Nepřátelství ledových obrů a Ásů bylo pověstné po celém vesmíru.

Loki natočil hlavu na stranu., ❝Potěšení na mé straně, lady...?❞

❝Smeťák 142,❝ bojovnice se na něj příkře podívala, jako by ji jensvoji přítomností neskutečně otravoval, ❝ale přátelé mi říkají Val.❝

❝Je mi ctí Val,❞ Loki se provokativně usmál a daroval jí falešnou poklonu.

❝Nejsme přátelé Lackei,❞ odsekla chladně bojovnice, která musela jeho jméno zaslechnout, když se představoval Aethele. A on ji podezíral, že neschopnost jej správně vyslovit byla úmyslná. Loki ohrnul ret.

Val byla oděná v pancířovitém náznaku brnění a přes oko se jí táhly bílé pruhy, nejspíše ve snaze napodobit bojové líčení. Asgarďanka. A bojovnice. Nejspíše hodně stará bojovnice, pokud mohl hádat. Thor by skákal blahem. Pomyslel si kysele, ale rychle tu myšlenku zahnal. Bůh hromu byl nejspíše ztracen ve vesmíru, pokud ne mrtví. A on by se kvůli tomu neměl cítit tak vinný.

Rozhodně neměl.

❝Je to Loki.❞

❝To je jedno,❞ mávla rukou, zanechávajíc dotčeného boha, dotčeným bohem. Otočila se k Aethele, ❝Velmistrův oblíbenec se utrhl ze řetězu. Starej chce, abychom ho chytili, než zničí půlku města.❞

❝Zelenáč?❞

❝Kéž by. Zelenáč je v lázni. Je to hafan.❝ zamručela Val a znuděně tasila meč, který se jí zatím pouze houpal u boku. I ten byl podle Lokiho odhadu Asgardský. V Aetheliných očích se prohnal náznak zděšení, ale zmizelo dříve než ho vůbec stihl skutečně zmapovat. V ruce sevřela kovový luk, který ji viděl nosit minulého dne.

❝Kde?❞

Nedaleko odsud,❞ prohlásila černovlasá bojovnice. Aethela si přehodila luk přes záda a bez dalšího slova se ženy rozběhly směrem z budovy ven. Býval by se i Loki urazil, že se mu nevěnují, ale to by nesměl být příliš zaujatý příslibem povyražení, ❝v jižním městě.❞

Nikdy sice v bitvách neshledával takové potěšení, jako jeho drahý bratr, ale život ho naučil, že není zábavnější bitvy, než té, které se nemusíte přímo účastnit.

❝Na svůj původ se paktujete až s příliš mnoha Asgarďany,❞ neodpustil si tiché rýpnutí směrem k Aethele, dohánějíc jejich rychlý krok.

❝Co tady pořád děláte?!❞ zasyčela místo odpovědi, „zmizte, než bude pozdě. Nehodlám platit za vaši hloupost.❞

Loki jí daroval úsměv, ❝A nechal si ujít všechnu tu zábavu?❞ 

POZNÁMKA AUTORKY

Krásný den přeji! Nejprve ještě zopakuji, co už jsem jednou řešila - možná jste si všimli (doufám, že ne), že se mi podařilo v pondělí omylem vydat nedokončenou kapitolu. Se všemi hrubkami a chybějícím textem. Všimla jsem si toho sice docela brzo, ale stejně mi jedno zlatíčko už stihlo napsat komentář, za což moc děkuji. Zpět ale k důležitějším věcem. Tahle kapitola neslibuje, že se tenhle příběh do mého rozvrhu vrací napevno, nemám toho nyní opravdu pomálu, ale pokusím se přidat kapitolu čas od času.

S láskou Pavla.