╔═══════════════╗
☾ SINS OF AN ANGEL ☾
╚═══════════════╝

15. HEART OF ICE

"CO TO MÁ SAKRA BÝT?"

Aethela nebyla fanouškem nadávání. Nikdy, ani v těch nejhorších, nejpodivnějších, či nejzvrácenějších situací si nedovolila z úst vyjít nadávku. Bylo to pod její úroveň. Přesto ale nyní nenašla jiný způsob, jak se lépe vyjádřit, "Co to má sakra znamenat?!"

Až dosud si Aethela nestěžovala, že její dveře nemají zámek - stejně neměla nic, co by jí mohl kdokoliv ukrást - ale už podruhé za dobu, co znala Lokiho si přál, aby tam nějaká pojistka byla.

Potom by se alespoň vyhnula situacím jako tato.

Loki se tvářil pobaveně, trochu jako líná kočka, posazený v tureckém sedu na její posteli. Co bylo ale důležitější: nebyl sám. Vedle něj na křesle se totiž v řetězech - ať už je vzal Loki kdekoliv - zmítal korunní princ Jotunheimu. Skímiho ústa byla zacpaná roubíkem, ale to mu nijak nezabránilo nespokojeně si prohlížet okolí.

„Nevěděl jsem kam ho vzít," pokrčil rameny Loki, jako by tohle dělal každý den. Vyhoupl se do stoje a zkřížil ruce na prsou.

„Loki, o co se tady jedná?"

„Tady pan korunní princ," ukázal Loki na Skímiho, „se mě pokusil přepadnout během mé procházky Sakaarem."

„Opravdu?" Aethela si nebyl jistá, co bylo málo uvěřitelné - jestli to přepadení, nebo to že by se Loki jen tak bezdůvodně procházel zrovna po Sakaaru. Nespokojeně se na Lokiho zadívala. Asgarďan musel poznat na co myslí, protože přiznal:

„Dobře, přiznávám že jsem věděl o co mu jde a udělal ze sebe návnadu, ale to není důležité-," mávl rukou ve vzduchu, "Co je důležitější je, že po mě šli."

„Byli s ním další dva muži," připomněla mu Aethela a rozhlédla se kolem sebe, skoro jako by čekala že jejich těla najde svázaná někde za rohem, „tak kde jsou?"

„Není důvod k obavám. Stále žijí," Asgarďan přivřel oči, "Ale nějakou dobu bych teď neotevíral skříň."

Aethela protočila očima a unaveně si promnula čelo. To ale nebylo teď důležité. Musela se soustředit na problém před sebou.

„Proč? Proč jste ho napadli?" zeptala se Jotunovi a přiklonila se, aby mu vytáhl rubík, ale Loki jí sevřel zápěstí, dříve než to stihla udělat.

„To bych být tebou nedělal," ucedil tvrdě. Proč, plive snad oheň? Aethela se na něj nechápavě podívala. Vytrhla se mu. Loki o krok couvl a jeho výraz změkl, „Už od chvíle, co jsem ho zajal mluví nesmysly."

„V tvé přítomnosti lidí nějak často mluví nesmysly," vyčetla mu skepticky.

„Nemohu za to, že dávám lidem mylnou představu," bránil se Loki. Nevinně natočil hlavu na stranu, „copak mi po tom všem stále nevěříš?"

„Otázkou je," napodobila jeho tón, „nakolik ty věříš mně?"

✧✧✧

LOKI VĚDĚL,

že měl Skímiho prostě zabít. Ušetřil by si spoustu starostí. Škoda, že ho Loki ještě potřeboval živého. Obzvláště proto by se neměl tak obávat toho, že když dá Skímimu šanci, řekne Jotun Aethele o Lokiho původu. Neměl by se bát toho, že se ty obdivné jiskry změní v nenávist.

Tohle nejsi ty. Připomněl sám sobě a prudce zavrtěl hlavou. Tohle nejsi ty.

Aethela si nevšímala jeho nespokojeného výrazu, když se znovu přiklonila k Jotunovi a opatrně mu vytáhl roubík z úst. Loki nesouhlasně frkl a odvrátil se, zatímco Skími se na Aethelu líbezně usmál.

„Děkuji," ulevil si Skími a ve svém sevření okovů se narovnal. Pohledem bleskl po Lokim a ten se na něj dráždivě usmál, div že nevyplázl jazyk, „a je mi líto, pokud vás svoji přítomností otravuji."

Aethela jeho omluvu ignorovala.

„Proč jste ho pronásledoval?"

„Musím ho předvést k soudu."

„Soudu?" podivila se Aethela a opřela se rukama o kolena, tak aby měla oči ve svtejné výšce jako on. Loki udělal instinktivní krok k ni, kdyby měl Skími kdykoliv zaútočit, ale zastavil se.

„Před necelým desetiletím spáchal Loki Laufeyson vlastizradu, zabil krále, rozpoutal občanskou válku v celé zemi, zničil Jotunheimskou ekonomiku a pokusil se o genocidu."

„V jakém směru mé činy způsobily zánik Jotunheimské ekonomiky?" bránil se Loki. To ostatní víceméně sedělo - možná ta vlastizrada tam trochu haprovala, vzhledem k tomu, že oficiálně nikdy mezi obyvatele Jotunheimu nepatřil.

„Když si na náš svět vypustil nekontrolovatelnou sílu Bifrostu, stáhl si spolu do temnoty také polovinu našeho světa," Skími se na něj příkře zadíval, „celá města, pole, krajinu. Zbylo toho jen opravdu málo.

„Jako by Jotunheim kdy měl z té zmrzlé krajiny nějaký užitek. Netvrď mi, že v těch dlouhých zmrzlých plání sněhu může najít jeden více než – li smrt," odsekl Loki, který si ještě moc dobře pamatoval na svá studia světů Yggdrasilu. Jotunheim byl pouze chladným světem, kde přestalo svítit slunce - žádné rostliny, žádná skutečná zvířata, pouze divoká monstra a sem tam nějaké minerály. To bylo ale všechno.

Proto také před lety napadli ostatní světy, že?

„Možná by ses tak nedivil, kdyby sis udělal čas na to se tam skutečně podívat. Ne jen s ním válčit. Ale podíval se po vesnicích a městech, zašel si na některou ze oslav. Svými lidmi pohrdáš natolik, že odmítáš nosit jejich kůži, ale napadlo tě někdo, že bychom mohli být něco více než - li monstra? Že ne každý z nás touží po válce, ne každý je připraven dát svůj život jen proto, aby byla prolita krev nepřítele?"

Skímiho tón zjemnil, jako by se snažil Lokiho ukolébat. Zbytečně. Nijak netoužil najít světlou stránku toho ubohého kraje. Už byl dávno rozhodnut. Na světě nebylo nic, co by mohl Skími říci, aby mohl změnit jeho názor.

„Věděl si, že předtím než jsi k nám přišel ty, soustředil se Jotunheim na vytvoření vzdělávání pro všechny? Děti se učily číst a psát, umění, hvězdářství, zeměpisu i lékařství. Do zbraně je povolala až tvoje nabídka."

„Předtím si my sliboval dlouhou bolestivou smrt a nyní se snažíš hrát na city?" zavrčel Loki, „co čekáš, že udělám? Sklopím uši a budu tě prosit o odpuštění. Protože pokud ano, tak zřejmě nemáš nejmenší tušení, kdo jsem-"

„Loki Laufeyson," zopakovala tiše Aethela a oba mladí princi v tu chvíli ztichli a obrátili se k ní. Jejich pohledy se střetly, „Skímiho bratr."

„Jestli ti to, ze všeho co jste právě slyšela přijde nejpodstatnější," málem se na ni utrhl a býval by tak asi i udělal, kdyby si Skími tak očividně neužíval Lokiho špatnou náladu, „copak ale na tom záleží? Nehledě na to kým jsem, nebo jaké byli jeho důvody, nic to nezmění na tom, že mě napadl."

Obrátil se zpět ke Skímimu. Aniž by věděl jak, v ruce se mu objevila dýka,„Takže spolu uděláme dohodu: Já nechám tebe i tvé levné poskoky z papíru jít a ty na oplátku zapomeneš, jak na mne, tak na ten váš hloupý soud."

„I kdybych to chtěl, to nemohu," pronesl hrdě Skími. Loki si hlasitě povzdechl. Nakonec ale chápavě kývl, pohodil si v ruce dýku a prudce vystřelil dopředu, ostří mířící přesně na mladíkovo hrdlo. Jediná vteřina je dělila od toho, aby se princ sklácel k zemi mrtvý.

✧POZNÁMKA AUTORKY✧

Krásný den přeji! Tuhle kapitolu mi trvalo snad tisíce let vydat a měla být ještě o něco delší, protože jsme prakticky vůbec nic nevyřešili, ale nakonec jsem se to rozhodla nechat takhle, jelikož hned zítra se pouštím do psaní toho zbytku, takže na tom, vlastně ani nezáleží. Mimochodem, jeden z důvodů, proč jsem neměla čas vydat kapitolu dříve bylo, protože jsem byla na předpremiéře Captain Marvel. K té se ale vyjádřím až později, až to bude vidět více lidí - a já si na ni vlastně učiním nějaký názor, jelikož zatím jsem z toho dosti rozpačitá.

S láskou Pavla.