NĚJAKÝ ČAS POTÉ:

Thor občas přemýšlel nad tím, jestli mu za to to hrdinství stálo. Jestli ty šlechetné činy, sláva a krátkodobé teplo u srdce překrylo všechno to utrpení, tu bolest se kterou se během posledních letech setkal. Jestli by nebylo lepší, kdyby toho prostě nechal a šel dál. Byly dny, kdy by si takto nedovolil přemýšlet. Vyrostl v zemi, kde snem každého bojovníka byla hrdinská smrt v bitvě, která by ho okamžitě poslala do zlatem opředené Valhally, kde bude moci hodovat až dokonce věků bok po boku svých předků a idolů.

Po dlouhé staletí ani on netoužil po ničem jiném. Stát se mocným a známým panovníkem, mužem z legend o kterém se budou vyprávět příběhy ještě staletí po jeho smrti a jehož jméno bude v lidech vzbuzovat obdiv a bázeň po celé galaxii. Stejně jako celé generace pražil po slávě, která by přežila i jeho samotného. Být hrdinou. A tak to bylo v pořádku. Tak to od něj očekával otec, jeho učitelé, rádci, vychovatelé a přátelé. Že bude tím dokonalým zlatým princem. tak to mělo být.

V tomto směru mu otevřel oči až příchod na zemi. Mitgard totiž nebyl Asgard. Hrdinská smrt byla stále považována za tragickou, lidé brečeli, konaly se dlouhé smuteční obřady, místo toho aby se oslavoval život mrtvého tak jak to měli s oblibou na Asgardu. Viděl co tenhle styl života dělá s jeho lidskými přáteli, kteří si úděl hrdiny vybrali namísto toho, aby se pro něj narodili. Věděl, že Starkova mysl trpí pod nočními můrami, jaká tíha leží na hrudi Rogerse vždy když mu pohled padne kompas s fotkou jeho jediné lásky a jaké tragédie provázejí jejich kroky.

Až vítězství ani nebylo cítit jako vítěství.

Thorovi jako by byl osud hrdiny přiřknut už od mala. Pouze Loki - Thor se stále nemohl rozhodnout mezi tím, jestli ho chce roztrhat na kusy, nebo obejmout. Možná obojí. Jen si bude muset ještě rozmyslet pořadí - čas od času prohodil něco o pokrytosti celého systému, ale to byl Loki. Silvertongue, jehož nejoblíbenější zbraní byl sarkasmus. Všichni ostatní těmto ideálům věřili stejně jako on. 

Nyní ale věděl, že to byla jen jeho mladická naivnost. Naivnost, která nikdy nezůstala po bitvě dost dlouho na to, aby mohla čelit následkům svých činů. Za poslední roky ho jeho život hrdiny připravil skoro o všechno. Přišel pro bratra, o matku, znovu o bratr, jen proto aby ho potom nalezl sedět na Asgardském trůně a teď i o otce. 

Občas si říkal, jestli by nebylo lepší s tím prostě praštit. 

Tohle byla jedna z těch chvil. 

Bylo až urážlivé jak jednoduché bylo pro Helu vyhodit ho z Bifrostu - z duhového mostu který používal celý svůj život. V jednu chvíli ho držela pod krkem, jiskry lítaly všude kolem tváře, jak se Bifrost tříštil pod jeho hlavou a v druhou... padal. 

Svět se mu míhal před obličejem, tisíce barev, tisíce galaxií, které neuměl pojmenovat se mu míhalo před obličejem a on neměl nic - ani své kladivo, ani žádné lano, které by ho mohlo zachránit před nekonečným pádem napříč vesmírem. Neexistující vítr ho šlehal do očí a nutil ho je mhouřit. Slyšel svůj rychlý dech a přesto se dusil. Otevřel ústa, ale nemohl křičet, vakuum vesmíru mu kradlo veškerý hlas. Srdce mu rychle bilo v hrudi, jeho tělo se nekontrolovatelně převracelo ve svém pádu. A on neměl jak to zastavit. 

Kam až se podíval byla jen prázdnota. Daleký vesmír, nic čeho by se mohl zachytit, volný prostor který ho byl schopen nějakým zázračným způsobem až bolestivě svírat.

Napadlo ho, jestli takhle se cítil Loki, když skončil z Bifrostu.

Thor se nikdy svého bratra na tom, co se odehrálo potom se pustil otcova žezla neptal. Přitom pravdou bylo, že nikdo přesně nevěděl co se v té prázdnotě nachází. Haimdallův zrak do věčných prázdnot vesmíru nedosáhl a nikdo kdo byl dostatečně bláhový, aby je prozkoumal se nevrátil živí. Ti, kteří si prošli podobným zážitkem jako Loki zešíleli. Pokud tedy přežili. 

Byl i to Thorův osud? Zešílet?

Být jako Loki? Zlomený, temný, chladný, nenávistný stín svého starého já?

Naštěstí dříve než k tomu stihlo dojít, vzduch se pod ním zhoupl a tmu kolem něj zalilo světlo hned několika sluncí. Prapodivná atmosféra kolem něj se proměnila ve skutečný vítr a jeho čekal tvrdý náraz do napůl pevného, napůl měkkého povrchu, který přivítal Thorův dopad s prapodivným mlasknutím, nad jehož zdroje se Thor snažil raději nepřemýšlet. Jeho pozornost se nacházela někde trochu jinde. 

Strhl si z tváře prapodivný kousek modré látky a možná méně elegantně než se na boha hromu se vytáhl do stoje. Jeden z odpadků mu přitom podjel pod nohou a donutil ho škobrtnout. I díky tomu si uvědomil, že dopadl do prapodivné hromady smetí, odpadků ze všech koutů vesmíru. Thor si oprášil kolena od prachu a rozhlédl se kolem sebe. Kam až dohlédl se nacházela otevřené plocha plná vraků zničených lodí, kopců z odpadků - stejných do kterých spadl on. 

Oblohu nad ním střežila hned skupinka nerovně tvarovaných sluncích, díky kterým na jeho pažích zasychal studený pot způsobený pádem a místo mraků se nad jeho hlavou míhaly barevné portály různých tvarů, ze kterých čas od času vypadla další hromádka smetí z vesmíru. 

Jedním z těch portálů se sem musel dostat i on.

Odkašlal si, aby dostal prach z plic, které konečně mohly volně dýchat, jen proto aby ho do hrdla hned praštilo všeobecné dusno. Ve vesmíru bylo spoustu krásných míst, o kterých si dokonce i Asgarďané vyprávěli v legendách, ale Thor věděl, že v galaxii byl i stejný počet scenérií, které by svou ohyzdností odehnaly i nejodvážnější. A Thor sice nebyl ani zdaleka tak zcestovalý jako třeba Loki, ale i tak mohl snadno říci že tohle bylo jedno z nich. 

Loki. Vzpomněl si. Hela ho vyhodila jen pár vteřin přede mnou. Thor se prudce rozhlédl kolem sebe a pohled mu padl na věže odpadků v dáli. Věže, které se po jeho bližším zkoumání ukázaly být prapodivným, nesourodým městem, nad kterým se jak hejno much hemžily drobné lodě. A pokud Thor mohl správně hádat - a on měl povětšinou pravdu, když přišlo na Lokiho záležitosti - tak bratry byl právě tam.

A tam se musel vydat.

𝐓𝐇𝐄 𝐄𝐍𝐃

 𝐀𝐄𝐓𝐇𝐄𝐋𝐀 & 𝐋𝐎𝐊𝐈 𝐖𝐈𝐋𝐋 𝐑𝐄𝐓𝐔𝐑𝐍

✧POZNÁMKA AUTORKY✧

Krásný den přeji! Ano, je to krátká kapitolka, ale je to jen epilog, tak to mi snad opustíte. Také, já vím že v originále se Thor po Lokim nesháněl, ale budete mi hold muset omluvit, že z něj pro jednou dělám dobrého bratra. Což mi připomíná - už teď to vidím - je mi jasné, že se mezi vámi najde alespoň někdo, kdo se mě bude ptát na druhý díl.

Víte, je to těžký život spisovatele. Nejdříve všechny zajímá, kdy bude nová kapitolka a když to konečně dokončíte, všichni křičí kdy bude druhý díl (mluvím ze zkušenosti). Hold nemáte jak utéct. xd

Co se týče druhého dílu pro tuhle knihu... v tuhle chvílí je asi moji největší motivací pro jeho napsání skutečnost, že nesnáším Ragnarok. Jako opravdu nesnáším - což tedy neberte mě za slovo, chápu že je to dobrý film, pouze jsem od něj očekávala něco jiného. A chci si ho přepsat podle sebe. V tuhle chvíli mám ale spoustu jiných projektů (a jedna má část je ráda, že si může povídku odškrtnout ze seznamu a jít dál), takže v tuhle chvíli druhý díl neplánuji.

(což vzhledem k tomu, jaký konec jsem měla přichystaný je možná ještě dobře.)

Pokud by se ale na tom cokoliv změnilo, budete první, kdo se to dozví.

Což tedy, vzhledem k tomu, že tahle kniha je součástí mé takové propojené série, Loki a Aethela se můžou v mých příbězích ještě objevit. ( v tomhle případě sledujte Meet my OCs, tam píšu všechno ohledně toho. )

S tím se ale s vámi skutečně loučím, naposledy vám děkuji za hvězdičky, milá slova i přečtení. A doufám, že se uvidíme u další povídky. :)

S láskou Pavla.