,,Eijiro! Hej Eijiro!"

Byly slyšet nemocniční sirény a policie. Vše jak kdyby bylo v mlze a já před sebou viděl jen to jedno bezvládné tělo, které se tam tak třpytilo až si toho všichni museli všimnout. Jak kdyby všechno kolem bylo v mlze, pískalo mi v uších a já se i přes mé těžké tělo vydal kupředu. Ještě kousek, ještě blíž. Poklekl jsem před tělo a vzal si ho k sobě, natiskl si ho do obětí. Nikdy jsem tohle neměl dopustit.

,,Eijiro..." zamumlal jsem tiše s tichými vzlyky.

,,Bakugou"

Někdo mě volal...ale nevím kdo

,,Bakugou..."

,,BAKUGOU!?"

Vyletěl jsem do sedu a málem mi onen šok přihodil infarkt. Byl jsem dost zmatený ostatně...neměl jsem být v nemocnici? Avšak když se koukl kolem, byl to normální pokoj a já si až teď začal uvědomovat že to byl jen pouhý sen, který byl jen v mé hlavě. Kousek ode mě se skláňel Kirishima s úsměvem na tváři. Uhh nikdy bych to nahlas neřekl ale....miluji ten jeho úsměv. Je tak energický až i mě dodává energii a chuť do života...zakrenil jsem se.

,,Co děláš Shitty hair?" Hned jsem ho probodl pohledem.

Nikdy bych to neřekl nahlas, ale jsem rád za to, že ho tady vůbec mám..je taky jediný kdo má ke mně tak nejblíže z mého týmu. A o té zelené hlavě a půlené hlavě nemá cenu ani mluvit. Oni jsou až za hranicemi toho co mám s Kirishimou. Pořád se na mě tak přiblbě culil až tím jeho úsměvem mě celého rozměkčil a nechápal jsem jak se mu to vždy povedlo.

,,Vstávej, dneska jdeme na misi! Do města a je to docela velká mise než na který chodíme normálně"

Vysvětlil mi červenovlásek a já si promnul oblivej. Kiri je prostě ranní ptáče mezitím co já bych byl schopen v té posteli být ještě snad do oběda. Ale mise mě vždy nabudí takže přece jenom i když nerad, jsem vstal a začal se oblékat. Mám společný pokoj s Kirishimou, můj nápad to nebyl, náš učitel Aizawa nás musel rozdělit do dvojic max do trojic ale samozřejmě že půlená hlava byla s Dekuem, Denki se Serem, Jirou s Momo a prostě další a další dvojice či trojice, až nakonec mi zbyl Kirishima. No upřímně jsem za to rád, že jsem skončil zrovna s Kirim, je sice otravný ale taky je to můj nejbližší přítel. Tím myslím kamarád samozřejmě. Nerad bych v pokoji zkejsnul s tím zelenohlavým nerdem. Vzal jsem si hned na sebe svoji hrdinskou kombinézu, jelikož se stejně hned nasdnidame a půjdeme. Z koupelny jsem slyšel tu žraločí hlavu jak na mě volá.

,,Hej Bakubro, potřebuji pomoc. Mám si dát kolik gelu do vlasů? Víš, jestli málo, jelikož to pak nebudu mít tak nagelovaný...a nebo si toho dát víc, aby se mi to lépe sčesávalo nahoru?"

Zeptal se mě z koupelny a já se zarazil nad tím, co teď říká. Huh? Nechápu proč řeší tak moc své vlasy. Když má vlasy splihlé dolů, vypadá líp. Ale tohle mu rozhodně říkat nebudu. Přišel jsem ke dveřím koupelny a koukl na něj. Sjel jsem ho pohledem jak si patlá gel na ruce.

,,Prosimtě přestaň si matlat ten hnus na vlasy a pohni. Nech si je takhle."

Řekl jsem mu prostě a uhl pohledem, načež šel ke dveřím a tam čekal na Kirishimu. Vždy mu to trvá. Pokazdy se sere s vlasy. A to na něm nesnáším. Sám mě vzbudí ale pak stejně na něj čekám.

,,Už jdu! Už jdu!"

Krikl Kiri a vyřítil se z koupelny, kdyby jsem neuhl na stranu, nejspíše by narazil do mě ale naštěstí se setkal s dveřmi. Tiše jsem se zasmál a už se vydali chodbou do společenské místnosti, kde byla i ta zelená brokolice s tím půlencem, zbytek Bakusquad a další lidi z třídy A. Ani jsem si nestihl dát aspoň malou snídani, jelikož do místností vešel Aizawa. Ughhh, teď bude zase proslov co a jak máme dělat. Povzdechl jsem si a opřel se o stěnu za mnou.

,,Takže žáci, jste připraveni na misi určitě. Chtěl jsem vám říci, že tohle jednoduchá mise nebude. Bude tam mnohem více zaporáků, i Liga padouchů. Přeji vám hodně štěstí a vyrážíme. Ještě vás pak rozdělím do skupin. Pojďme"

Odvětil nám Aizawa a už se vydal pryč z budovy a my hned za ním. Pokud tahle mise bude probíhat tak, že budu vyhrávat, nač si taky stěžovat. A že já určitě vyhraji.