Zaia
Probudila jsem se v příjemném, teplém obětí. Ležela jsem na boku zády k Taemu, který se na mě tisknul a pevně svíral můj pas. Za krkem jsem cítila jeho dech a klidné, pravidelné oddechování.

Pomalu jsem se otočila a pozorovala jeho bezchybnou tvář. Ruce mě svrběly od toho, jak měly touhu se ho dotknout. Měl lehce rozcuchané vlasy a trochu pootevřené rty.

Bylo mi ho líto a chtěla jsem se profackovat za svou sobeckost, že jsem mu nic neřekla. Možná, kdybychom s Jiminem neletěli za Kookem, tolik by se to neřešilo, ale to že jsme za ním letěli a nedai vědět Taehyungovi...

Kvůli přemýšlení jsem ani nepostřehla, že se promrvil a zachvíli už mě jeho rozesalá kukadla pozorovala. Promnul si oči a poté si zívnul, přičemž se nezapomněl protáhnout. Následně se vrátil do původní polohy.

Pohladil mě po tváři a opřel si své čelo o to mé. Zavřela jsem oči.

,,Na tohle bych byl schopný si zase zvyknout,'' zamumlal ranním chraplákem a jeho ruka, která doteď laskala mou tvář, se přesunula do vlasů. Vydala jsem ze sebe pouze souhlasné zamručení. Má oční víčka byla stále zavřená a užívala jsem si ten dotek.

Kamarádi Zaio, kamarádi.

Prudce jsem otevřela oči a trochu se odtáhla. Tae si mě přeměřil pohledem. ,,Co je?''

Polkla jsem a schovala se po deku.

,,Yah, Youngová,'' šťouchl do mě. ,,Hrabe ti?''

Pouze jsem z pod deky vykoukla a promluvila. ,,Kamarádi Kime, kamarádi. Nemůžeme se k sobě chovat, jako bychom byli něco víc po tak krátké době.''

Protočil očima a mlasknul. ,,V té fazi jsme dávno mohli být, kdyby někdo neodcestoval nějak do háje BEZE MĚ,'' přihmouřil oči. Ozvalo se zaklepání.

,,Jdu!'' křikl Taehyung a až příliš pomalým krokem se vydal ke dveřím. Já jsem si šla rychle učesat vlasy, aby se neřeklo. Tae otevřel a ten, jenž byl nově příchozí, mě překvapil.

,,Dobře, nechci vědět co se tu odehrávalo, že ti to tak trvalo,'' zvedl Seokjin ruce v obranu. Přešla jsem k nim. ,,Jine? Co tu děláš?'' zeptala jsem se.

,,Přišel jsem říct, že se jde na snídani, tak-''

,,Ne. Já myslím, co děláš TADY, v HOTELU, v CALGARY.''

,,Jo taaaak,'' zakýval uznale hlavou. Taehyung překvapený nebyl, jen se usmál a doplnil Jina. ,,Vlastně...je tu i Joon s Hobim...i Yoongi.''

Vytřeštila jsem oči. ,,Cože?''

Tae jenom pokrčil rameny. ,,Řekl jsem si, že když už sem budu mít tu cestu, tak proč se zase nesetkat celá parta? Trvalo to dlouho celý zařídit.'' Rychle jsem zamrkala a řekla: ,,Nemám slov.''

,,Jo, to my kromě Yoongiho, který věděl kam jste vy dva lětěli taky ne,'' mrknul na mě uraženě Jin. ,,No, jen jsem vám přišel říct to s tou snídaní,'' řekl a byl zase v tahu. S přihmouřenýma očima jsem se otočila na to pako vedle.

,,Taehyungu...''

,,No co. Jo a jen tak mimochodem, stále jsem celkem uražený za toho Jungkooka. Víš jak jsem se cítil?'' Zvážněl.

,,Já vím...'' sklopila jsem pohled do země.

,,Dořešíme to později, teď pojď. Budou na nás čekat a zajímá mě Jungkook, až nás všechny uvidí.''

Obuli jsme se, oblekli, vzali si potřebné věci, já ještě kartu a vyšli jsme na snídani. ,,Počkej, ty ses s ním ještě neviděl?''

,,Ne,'' uškrnul se pobaveně, ,,a taky jsem zvědavej na jeho kocovinu.''

,,Kocovinu? Jak můžeš vědět že bude mít kocovinu?''

,,Protože Jimin a Yoongi zlato,'' mrknul na mě a já se rozhodla to dál neřešit.

Došli jsme do jídelny, jenž náležela hotelu, ve kterém jsme byli ubytovaní a opravdu, jakmile jsme vešli, naše skupinka se přehlédnout nedala a již snídala v plném proudu. Včetně naříkajícího Jungkooka a Jimina s velkým oknem. S Taehyungem jsme si nandali jídlo na talíř a následně si šli přisednout k ostatním.

,,Ahoj.''

,,Pěknou kocovinu přeji.''

,,Shhhhhh!'' vykřikli již zmiňovaní chlapci a dali si ruce kolem spánků. Jenže když Kook spatřil nově příchozí osobu, kterou jedinou ještě neměl možnost spatřit, na nějakou bolest hlavy úplně zapomněl. Díval se na něj, jako by viděl ducha.

,,Tae?'' šeptnul a pomalu vstal.

Taehyung
Pozoroval jsem svého dlouholeté kamaráda, jak se ke mně přibližuje. Hlavou jsem mu naznačil ať jdeme z jídelny. Byl jsem napřed a zastavil jsem se někde rohu místnosti recepce. Když jsem se otočil, byl mi v patách.

Zastavil se těsně přede mnou...

...a silně mě objal. Za chvilku se začala jeho ramena třást a on sám mi smáčel mou šedou mikinu.

Zaia
Blesk.

Všichni jsme se přísně podívali na Jimina, který se nevinně usmíval. ,,Pardon,'' kníkl a mobil zandal zpět do kapsy.

Z dálky jsme mohli rozeznat, jak byl Kookie dojat. Po dlouhé době jsem ho viděla brečet, stejně tak ostatní. Jak jsem se tak rozhlížela po naší partě a jejich reakcí, všimla jsem si Bree, která v růžku seděla a tiše jedla.

Oh ne.

Rychle jsem k ní přišla a žuchla na židli těsně vedle ní. Nad mým činem se polekala a málem upustila lžičku, kterou si nabírala müsli s mlékem. Šibalsky jsem se na ni usmála a trochu ji povzbudila.

,,Co ty tu tak zaprdle sedíš? Jsem si jistá, že jsi se s ostatními už seznámila."

Podívala se na mě a pak koukla do své misky.

,,Jo, měla, ale...t-tohle je vaše setkání a já...já...jsem tu zase navíc."

Poslední slova šeptla, ale já je i tak slyšela.

,,Bree..." Dala jsem svou jednu ruku kolem jejích ramen. ,,Nejsi tu navíc."

,,Jsem."

,,Nejsi. Taková slova už nechci slyšet ano? Už ses jednou k nám zapletla, tak jsi navždy naší součástí," usmála jsem se.

Je to pravda. Navíc je milá a hodná a naše parta...potřebuje posílit ženskou stránku. Doteď jsme tu byly jenom já, Yura a Hyuna na devět kluků.

,,Já že jsem se zapletla?" Podívala se na mě.

Mrkla jsem na ní. ,,Ano má milá, zapletla. Jen o tom nevíš. A teď pohni zadkem, protože se ostatní stihli přemístit k těm dvou."

Nejdříve váhala, ale pak se zvedla. Ještě jsme odnesli špinavé nádobí.

S Taem si budeme muset buď něco koupit, nebo počkat na oběd, protože se jídelna za čtvrt hodiny zavírá. Vstávali jsme pozdě. Sice jsme si na talíř jídlo nandali, ale jaksi nebyl čas to sníst celé.

Přišli jsme k nim na recepci a všichni už byli v náruživém obětí. Nás dvě vtáhli taky. Byly jsme zahlceni jejich dojetím, slzami, včetně šťastného a ztřeštěného smíchu. A tak vznikla pohádka o tom, jak se sešla skoro celá parta po pěti letech s novým členem.

Kterou ovšem musel někdo překazit.

,,Jeone Jeongguku?!!"

Za chyby se omlouvám! ⭐️🌙
• 💚💭

•Tohle není navrát prťata, ještě ne ❤️ jenom...jsem měla potřebu. A občas nějakou tu potřebu něco vydat mít budu.

Je to teď hodně zlý.

❤️ OPATRUJTE SE A HODNĚ ŠTĚSTÍ! MYSLÍM NA VÁS! ❤️

j-HOPE u enjoyed this shit ✨
~Nana 🐍